Současná válka mezi Íránem a Izraelem není jen lokálním střetem, ale zásadním testem pro světové mocnosti, které se snaží ovlivnit budoucí podobu mezinárodního řádu. Zatímco rakety létají přes hranice, Peking a Moskva sledují situaci s velkým napětím. Ačkoliv obě mocnosti spojuje odpor k západní dominanci a kritika izraelských vojenských operací, jejich skutečné strategie v tomto konfliktu se dramaticky rozcházejí.
Čína v krizi vystupuje jako zastánce zdrženlivosti a stability, zatímco Rusko v ní vidí především geopolitickou příležitost. Tento rozdíl odráží dvě odlišné vize fungování multipolárního světa v době krize. Peking se snaží chaos krotit, aby neohrozil své ekonomické zájmy, kdežto Moskva se jej pokouší využít k posílení vlastního vlivu a oslabení Západu.
V centru čínského uvažování stojí ekonomický kalkul. Írán je pro Peking klíčovým dodavatelem energií a důležitým bodem v logistických projektech. Čína si však dává pozor, aby Teherán nevnímala jako výhradního spojence. Její strategie spočívá v udržování vztahů se všemi stranami, včetně Izraele a arabských monarchií, což jí umožňuje zůstat ekonomicky aktivní napříč znepřátelenými bloky.
Válka v Íránu tuto křehkou architekturu narušuje. Eskalace v Hormuzském průlivu přímo ohrožuje energetickou bezpečnost Číny a stabilitu globálních trhů, na kterých je její průmysl závislý. Pro Peking je tedy konflikt především přítěží a rizikem, které vyvolává inflaci a zpomaluje růst. Proto je instinktem čínské diplomacie napětí tlumit, nikoliv ho dále rozdmýchávat.
Rusko k situaci přistupuje z opačného konce. Jeho vztah s Teheránem se prohloubil v pevné strategické spojenectví založené na společném odporu vůči tlaku Západu. Moskva profituje z vojenské spolupráce a výměny zpravodajských informací. Na rozdíl od ambivalenční Číny je ruský postoj mnohem jasnější a nebojí se být vnímán jako přímý politický spojenec Íránu.
Zatímco Čína usiluje o roli odpovědného mediátora, Rusko se profiluje jako vyzyvatel stávajícího řádu. Peking svými výzvami k příměří a dialogu vysílá signál směrem k zemím globálního Jihu i k Evropě. Snaží se prezentovat jako stabilizační síla a alternativa k tomu, co nazývá západním militarismem, čímž chce napravit svou pověst pošramocenou podporou Ruska ve válce na Ukrajině.
Pro Rusko je tento konflikt vítaným odvedením pozornosti. Válka na Blízkém východě vyčerpává zdroje a pozornost Západu, které pak chybí při podpoře Ukrajiny. Moskva navíc není tak zranitelná vůči narušení obchodu v Perském zálivu jako Čína. Naopak, vyšší ceny energií způsobené konfliktem mohou ruské ekonomice, postavené na exportu surovin, paradoxně pomoci.
Výrazný rozdíl panuje také v přístupu k Izraeli. Čína zůstává opatrná a navzdory kritice izraelských útoků nechce pálit mosty. Izrael pro ni představuje důležitého partnera v oblasti technologií a ekonomické výměny. Plné přimknutí k Íránu by pro Peking znamenalo ohrožení těchto cenných kanálů, a proto si v konfliktu udržuje určitý odstup.
Ruské vztahy s Izraelem v posledních letech naopak značně ochladly, zejména kvůli neshodám v Sýrii a dopadům ukrajinského konfliktu. Moskva se nyní cítí mnohem svobodnější v otevřené kritice izraelských kroků a rétorickém spojenectví s Teheránem. Izrael v ruském uvažování figuruje spíše jako prodloužená ruka Západu, proti kterému je třeba se vymezit.
Konečný rozdíl mezi oběma mocnostmi lze shrnout jako souboj mezi opatrným správcem systému a strategickým oportunistou. Čína chce zachovat globální stabilitu, která jí umožňuje ekonomicky vzkvétat. Rusko sice chaos přímo nevyhledává, ale je mnohem ochotnější jej využít k dosažení svých cílů a ke změně poměru sil ve světové politice.
Tato situace jasně ukazuje, že partnerství mezi Pekingem a Moskvou není ideologicky jednotné, ale spíše pragmatické. Přestože obě země stojí proti západnímu vedení světa, nemají shodnou představu o tom, co by ho mělo nahradit. Jak se bude íránská válka vyvíjet, tyto rozdíly budou i nadále určovat nejen jejich politiku na Blízkém východě, ale i jejich role v rozdrobeném globálním řádu.
Spojené státy vyvíjejí silný diplomatický nátlak na palestinské vedení, aby stáhlo svou kandidaturu na funkci místopředsedy Valného shromáždění OSN. Washington se obává, že by tato pozice umožnila Palestincům řídit významné debaty o Blízkém východě, zejména během ostře sledovaného týdne summitů na vysoké úrovni v New Yorku. Podle interního dokumentu ministerstva zahraničí dostalo americké velvyslanectví v Jeruzalémě pokyn předat Palestinské autonomii oficiální protest. Diplomatická depeše výslovně varuje, že pokud palestinská strana kandidaturu do stanoveného termínu nestáhne, budou následovat blíže nespecifikované důsledky.
Námořnictvo íránských Revolučních gard oznámilo, že během uplynulých 24 hodin umožnilo proplout více než 25 plavidlům včetně ropných tankerů skrze strategický Hormuzský průliv. Podle oficiálních údajů Teheránu trasou úspěšně prošlo celkem 26 lodí. Tato zpráva přichází v době, kdy Írán otevřeně varoval, že pokud Spojené státy a Izrael obnoví své útoky na islámskou republiku, stávající konflikt se rozšíří i daleko mimo oblast Blízkého východu.
Během snahy svrhnout současné vedení v Íránu se objevila nová tvrzení, podle kterých měly Spojené státy a Izrael v úmyslu dosadit do čela země populistu Mahmúda Ahmadínežáda. Bývalý íránský prezident, jenž vládl v letech 2005 až 2013, byl v minulosti známý svými ostrými výpady vůči Izraeli. Později se však dostal do konfliktů s nejvyšším vůdcem Alím Chameneím, načež změnil svou rétoriku, začal režim kritizovat a prezentoval se jako ochránce chudých.
Letní prázdniny jsou už za rohem, přesto zprávy kolem letecké dopravy nepůsobí pro turisty zrovna uklidňujícím dojmem. Dovolenkáři po celé Evropě se letos musí přizpůsobovat dražší ropě, rostoucím cenám leteckého paliva i nejistotě spojené s konfliktem na Blízkém východě.
Léto v Česku sice ještě nezačalo, ale na počasí typické pro nejteplejší část roku už došlo. A podle předpovědi ho přinese i probíhající týden. Víkend totiž nabídne maxima vyšší než 25 stupňů, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Organizace pro výživu a zemědělství ve středu varovala, že uzavření Hormuzského průlivu by mohlo během šesti až dvanácti měsíců vyvolat vážnou celosvětovou krizi cen potravin, pokud vlády nezačnou rychle jednat.
Světová zdravotnická organizace ve středu potvrdila, že bilance nynější epidemie eboly ve střední Africe dosáhla šesti set podezřelých případů a sto třiceti devíti úmrtí. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus na tiskové konferenci v Ženevě varoval, že kvůli dlouhému časovému úseku, který uplynul do samotného odhalení viru, budou tato čísla i nadále stoupat. Laboratoře dosud potvrdily padesát jedna případů v Demokratické republice Kongo a dva v sousední Ugandě. Podle odhadů odborníků nákaza v regionu skrytě kolovala pravděpodobně již před několika měsíci, než byla poprvé oficiálně zaznamenána.
Evropští lídři ve středu ráno neskrývali triumfální náladu poté, co Evropská unie dospěla k dohodě o zavedení dlouho odkládané obchodní smlouvy se Spojenými státy. Tento krok přichází po měsících celních hrozeb a transatlantického napětí.
Podle vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa chyběla v pondělí pouhá hodina k vydání rozkazu k zahájení nové vlny leteckých úderů na Írán. Šéf Bílého domu však na poslední chvíli prostřednictvím sociálních sítí oznámil, že poskytne více času diplomatickému vyjednávání. O den později Trump potvrdil, že americká flotila válečných lodí v regionu je plně připravena k okamžité akci. Skutečný rozsah bezprostředního nebezpečí obnovení bojů však zůstává nejasný, neboť představitelé některých států v Perském zálivu uvedli, že o žádné chystané vojenské operaci neměli informace.
Ruský prezident Vladimir Putin během své středeční státní návštěvy v Pekingu prohlásil, že vztahy mezi Ruskem a Čínou dosáhly bezprecedentně vysoké úrovně. Při jednání se svým protějškem Si Ťin-pchingem se zaměřil především na rozvoj širší hospodářské spolupráce a řešení aktuálních mezinárodních otázek. Ruský vůdce oslovil čínského prezidenta jako drahého přítele a poukázal na dlouhodobou kontinuitu jejich obchodních vztahů, přičemž zmínil, že vzájemný obchodní obrat se za posledních pětadvacet let zvýšil více než třicetkrát.
Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching během svého nynějšího vrcholného setkání v Pekingu obnovili plány na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ačkoliv obě strany dospěly k obecnému porozumění ohledně tohoto strategického projektu, podrobnosti o samotné stavbě nebo konkrétní časový harmonogram jejího dokončení nebyly zveřejněny. Tento ambiciózní energetický projekt, který má přepravovat až padesát miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, byl v uplynulých letech opakovaně zablokován, zejména kvůli vleklým neshodám obou zemí ohledně výsledné ceny suroviny.
Britský premiér Keir Starmer čelí ostré kritice poté, co Spojené království v tichosti zmírnilo přísné sankce na ruskou ropu. Londýn dříve deklaroval, že zcela zablokuje dovoz ruské ropy zpracované ve třetích zemích, což mělo za cíl co nejvíce omezit finanční toky směřující do Kremlu. V důsledku eskalující války v Íránu a s ní spojeného prudkého růstu cen paliv však britská vláda změnila postoj. Nově tak umožní import leteckého paliva a nafty, které byly z ruské ropy rafinovány v jiných státech.