Současná válka mezi Íránem a Izraelem není jen lokálním střetem, ale zásadním testem pro světové mocnosti, které se snaží ovlivnit budoucí podobu mezinárodního řádu. Zatímco rakety létají přes hranice, Peking a Moskva sledují situaci s velkým napětím. Ačkoliv obě mocnosti spojuje odpor k západní dominanci a kritika izraelských vojenských operací, jejich skutečné strategie v tomto konfliktu se dramaticky rozcházejí.
Čína v krizi vystupuje jako zastánce zdrženlivosti a stability, zatímco Rusko v ní vidí především geopolitickou příležitost. Tento rozdíl odráží dvě odlišné vize fungování multipolárního světa v době krize. Peking se snaží chaos krotit, aby neohrozil své ekonomické zájmy, kdežto Moskva se jej pokouší využít k posílení vlastního vlivu a oslabení Západu.
V centru čínského uvažování stojí ekonomický kalkul. Írán je pro Peking klíčovým dodavatelem energií a důležitým bodem v logistických projektech. Čína si však dává pozor, aby Teherán nevnímala jako výhradního spojence. Její strategie spočívá v udržování vztahů se všemi stranami, včetně Izraele a arabských monarchií, což jí umožňuje zůstat ekonomicky aktivní napříč znepřátelenými bloky.
Válka v Íránu tuto křehkou architekturu narušuje. Eskalace v Hormuzském průlivu přímo ohrožuje energetickou bezpečnost Číny a stabilitu globálních trhů, na kterých je její průmysl závislý. Pro Peking je tedy konflikt především přítěží a rizikem, které vyvolává inflaci a zpomaluje růst. Proto je instinktem čínské diplomacie napětí tlumit, nikoliv ho dále rozdmýchávat.
Rusko k situaci přistupuje z opačného konce. Jeho vztah s Teheránem se prohloubil v pevné strategické spojenectví založené na společném odporu vůči tlaku Západu. Moskva profituje z vojenské spolupráce a výměny zpravodajských informací. Na rozdíl od ambivalenční Číny je ruský postoj mnohem jasnější a nebojí se být vnímán jako přímý politický spojenec Íránu.
Zatímco Čína usiluje o roli odpovědného mediátora, Rusko se profiluje jako vyzyvatel stávajícího řádu. Peking svými výzvami k příměří a dialogu vysílá signál směrem k zemím globálního Jihu i k Evropě. Snaží se prezentovat jako stabilizační síla a alternativa k tomu, co nazývá západním militarismem, čímž chce napravit svou pověst pošramocenou podporou Ruska ve válce na Ukrajině.
Pro Rusko je tento konflikt vítaným odvedením pozornosti. Válka na Blízkém východě vyčerpává zdroje a pozornost Západu, které pak chybí při podpoře Ukrajiny. Moskva navíc není tak zranitelná vůči narušení obchodu v Perském zálivu jako Čína. Naopak, vyšší ceny energií způsobené konfliktem mohou ruské ekonomice, postavené na exportu surovin, paradoxně pomoci.
Výrazný rozdíl panuje také v přístupu k Izraeli. Čína zůstává opatrná a navzdory kritice izraelských útoků nechce pálit mosty. Izrael pro ni představuje důležitého partnera v oblasti technologií a ekonomické výměny. Plné přimknutí k Íránu by pro Peking znamenalo ohrožení těchto cenných kanálů, a proto si v konfliktu udržuje určitý odstup.
Ruské vztahy s Izraelem v posledních letech naopak značně ochladly, zejména kvůli neshodám v Sýrii a dopadům ukrajinského konfliktu. Moskva se nyní cítí mnohem svobodnější v otevřené kritice izraelských kroků a rétorickém spojenectví s Teheránem. Izrael v ruském uvažování figuruje spíše jako prodloužená ruka Západu, proti kterému je třeba se vymezit.
Konečný rozdíl mezi oběma mocnostmi lze shrnout jako souboj mezi opatrným správcem systému a strategickým oportunistou. Čína chce zachovat globální stabilitu, která jí umožňuje ekonomicky vzkvétat. Rusko sice chaos přímo nevyhledává, ale je mnohem ochotnější jej využít k dosažení svých cílů a ke změně poměru sil ve světové politice.
Tato situace jasně ukazuje, že partnerství mezi Pekingem a Moskvou není ideologicky jednotné, ale spíše pragmatické. Přestože obě země stojí proti západnímu vedení světa, nemají shodnou představu o tom, co by ho mělo nahradit. Jak se bude íránská válka vyvíjet, tyto rozdíly budou i nadále určovat nejen jejich politiku na Blízkém východě, ale i jejich role v rozdrobeném globálním řádu.
Americký prezident Donald Trump označil novou ropnou dohodu s Venezuelou za největší ropný obchod v historii lidstva. Zjištění deníku The Guardian však ukazují, že tento projekt čelí řadě právních i logistických překážek a hrozí mu úplný kolaps. Americká administrativa sice tvrdí, že získá kontrolu nad obrovskými zásobami ropy, odborníci ale její prohlášení označují za zavádějící. Projekt navíc naráží na americké i venezuelské zákony a klíčové ropné společnosti se od něj distancují.
Ruské armádní síly se podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského záměrně zaměřují na civilní infrastrukturu a školy v Kyjevě. Cílem těchto intenzivních útoků je vytvořit na obyvatele hlavního města takový tlak, aby byli nuceni metropoli opustit. Ruská taktika se podle ukrajinské hlavy státu snaží vyvolat dojem síly a zároveň ochromit chod klíčových institucí. Moskva tímto postupem do značné míry navazuje na svou strategii z počátku plnohodnotné invaze, kdy se pokoušela ukrajinské centrum moci zásadním způsobem destabilizovat.
Kanadský ministerský předseda Mark Carney potvrdil, že jeho vláda prověřovala teoretickou možnost amerického vojenského zásahu proti Kanadě. V rozhovoru pro deník The New York Times označil tento scénář za extrémní riziko s nízkou pravděpodobností, avšak s potenciálně devastujícími dopady. Podle jeho slov je povinností každého lídra provádět důkladné řízení rizik a připravit se i na ty nejméně pravděpodobné události. Dodal, že by bylo neodpovědné podobnou možnost zcela ignorovat.
Evropské státy začínají podle webu Politico postupně spolupracovat s takzvanou Radou míru, kterou k řízení a obnově Pásma Gazy vytvořil Donald Trump. Ačkoliv evropské země tento orgán původně odmítaly, současné humanitární potřeby je nutí k účasti na společných projektech. Evropská komise přistupuje ke spolupráci opatrně, neboť ambiciózní plány na demilitarizaci a rekonstrukci enklávy zůstávají do značné míry pouze na papíře. I přes skepsi a nepokojenost však evropští diplomaté uznávají, že orgán představuje významnou politickou sílu úzce propojenou s klíčovými americkými spojenci.
Válka s Íránem se dostává do dalšího přelomového bodu v souvislosti se změnami v Hormuzském průlivu a blížícími se volbami ve Spojených státech. Přestože ropné tankery průlivem opět proplouvají ve stále větším množství a páka Teheránu se zmenšuje, jeho vliv na tuto klíčovou námořní tepnu zdaleka nezmizel. Íránští lídři se nacházejí před těžkým rozhodnutím, zda dál vojensky eskalovat situaci i přes hrozící odvetné údery, nebo nečinně přihlížet k postupnému kolapsu vlastního vývozu ropy. Mnozí západní analytici podle National Interest tvrdí, že omezené možnosti dohnaly Írán na pokraj kapitulace, tyto závěry však přehlížejí fakt, že nejpravděpodobnější cestou Teheránu zůstává další vyostření konfliktu.
Dánská vojenská zpravodajská služba zveřejnila novou hodnotící zprávu, ve které varuje před výrazným stupňováním hybridní války ze strany Ruska vůči zemím Severoatlantické aliance. Podle dánských analytiků hrozí v nadcházejících měsících častější a závažnější útoky, které mohou mít pro zasažené státy podstatně těžší následky než v minulosti. Zpráva poukazuje na to, že Moskva stále častěji využívá sabotáže, destruktivní kybernetické údery a útoky pomocí bezpilotních prostředků přímo na evropském území. Hlavním cílem těchto operací je narušit podporu směřující na Ukrajinu nebo jí úplně zabránit.
Britský premiér Andy Burnham ve svém vystoupení na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku obvinil Rusko z vedení rozsáhlé fake news války. Podle šéfa britské vlády Moskva dlouhodobě zneužívá společenské štěpení po odchodu Spojeného království z Evropské unie k rozsévání pochybností a strachu. Během svého projevu světovým lídrům oznámil plán na zřízení nového Národního centra pro informační obranu. Tato specializovaná jednotka má za úkol čelit kybernetickým hrozbám a manipulacím s veřejným míněním ze strany nepřátelských států.
Podle španělského deníku El Mundo americká ústřední zpravodajská služba CIA varovala několik středomořských států před hrozbou bezprostředně hrozících ruských hybridních operací. Moskva podle těchto informací plánuje využít maskované obchodní lodě plující po Středozemním moři k vypouštění bezpilotních letounů směrem k pobřeží Španělska, Itálie a Francie.
Generální prokurátor Brazílie Jorge Messias důrazně prohlásil, že jakékoli zahraniční zasahování do brazilských institucí a demokratických procesů je absolutně nepřijatelné. Reagoval tak na zprávu deníku The Guardian, podle níž se kampaň Donalda Trumpa pokoušela nasměrovat americké státní prostředky na kampaň namířenou přímo proti brazilskému Nejvyššímu soudu.
Sbližování Španělska s Čínou vyvolává stále větší napětí uvnitř Evropské unie. Zatímco v ulicích Barcelony probíhaly velkolepé oslavy tradičního festivalu La Mercè, jehož čestným hostem se jako vůbec první asijská metropole stala Šanghaj, v diplomatických kuloárech Unie roste znepokojení. Španělský premiér Pedro Sánchez navštívil čínského prezidenta Si Ťin-pchinga již čtyřikrát během čtyř let a po opětovném zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem opakovaně vyzývá EU ke zlepšení vztahů s Pekingem. Tento přístup však naráží na odpor řady evropských partnerů, kteří Čínu považují za strategického rivala a geopolitickou hrozbu.
Ukrajinská armáda poprvé v bojových podmínkách použila novou taktickou balistickou střelu FP-7. Úspěšné nasazení zbraně potvrdil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti Telegram, přičemž ocenil dosažené výsledky a zdůraznil nutnost zahájení sériové výroby. Výrobce zbraně, společnost Fire Point, uvedl, že raketa je vyvíjena jako balistický zachytávač v rámci evropského programu protiraketové obrany s názvem Freyja. Bližší podrobnosti o místě a způsobu prvního bojového nasazení prezidentská kancelář neposkytla.
Finanční situace Centra Johna F. Kennedyho pro múzická umění ve Washingtonu se výrazně zhoršila poté, co se jeho předsedou stal Donald Trump a orgány instituce rozhodly o umístění jeho jména na budovu. Vnitřní dokumenty a finanční výkazy získané novináři odhalují prudký pokles příspěvků i tržeb z prodeje vstupenek. Po hlasování správní rady o přejmenování centra klesly finanční dary o čtyřicet dva procent a přísliby nových darů propadly o více než sto procent. Výrazný propad příslibů byl způsoben tím, že dřívější dárci své příslíbené finanční prostředky stáhli zpět.