Válka mezi Íránem, Izraelem a USA je rozbuškou pro totální ekonomickou válku

Izrael a Spojené státy zaútočily na Írán
Izrael a Spojené státy zaútočily na Írán, foto: reprofoto X
Klára Marková DNES 16:25
Sdílej:

Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.

Britská ekonomika byla po desetiletí budována pro svět, kde zboží a suroviny volně proudí přes oceány. Tento model se však nyní hroutí. Hlavním problémem jsou takzvaná „úzká hrdla“ světového obchodu – strategické průlivy, kterými musí projít obrovské množství zboží. Patří sem Malacký průliv, Panamský průplav, Suez a zejména průlivy Bab al-Mandab a Hormuz, které nyní Írán efektivně blokuje.

Současná blokáda těchto klíčových tras je umocněna finančním systémem. Velké pojišťovny totiž zrušily krytí válečných rizik pro lodě v Perském zálivu, což fakticky uzavřelo tyto cesty pro běžnou dopravu. Washington se sice snaží situaci řešit příslibem vlastního pojištění a námořních doprovodů, ale organizace takového systému může trvat týdny, které světová ekonomika nemá.

Británie je těmito otřesy ohrožena více než jiné rozvinuté země. Politická ekonomka Helen Thompson upozorňuje, že sázka na Londýn jako finanční centrum a následná deindustrializace severu země zanechaly Spojené království extrémně závislé na vnějších zdrojích. Británie nakupuje ze světa mnohem více, než mu prodává, a k udržení své životní úrovně tak nutně potřebuje stabilitu globálních toků.

Tato závislost má dvě roviny. Tou první je finanční expozice – Británie dluží zbytku světa přibližně 550 % svého HDP, což je nejvíce ze všech zemí G7. Jak kdysi podotkl Mark Carney, země spoléhá na „laskavost cizinců“. Pokud tato ochota financovat britský dluh vlivem války ochladne, hrozí Británii odliv kapitálu, pád libry a drastický nárůst úrokových sazeb.

Mnohem závažnější je však druhá rovina: závislost na fyzických materiálech. Británie dováží polovinu zemního plynu, který používá k vytápění a výrobě elektřiny. Jak ukázala ruská invaze na Ukrajinu, jakýkoli válečný konflikt u energetických zdrojů se okamžitě promítá do drastického snížení životní úrovně britských domácností. Aktuální spotové ceny plynu v Británii se od víkendu téměř zdvojnásobily.

Podobně kritická je situace v potravinové bezpečnosti. Přímo se do Británie dováží 40 % potravin, ale skutečná závislost je podle některých odhadů až 80%. Britské zemědělství je totiž zcela závislé na dovozu umělých hnojiv a energie pro techniku. Přes průliv Bab al-Mandab navíc putuje 15 % světového obchodu s obilím, což v kombinaci s drahými hnojivy nevyhnutelně povede k prudkému zdražení jídla v britských obchodech.

Domácnosti v Británii jsou prozatím částečně chráněny energetickým cenovým stropem, ale příští revize v červenci pravděpodobně přinese skokový nárůst cen. Meadway argumentuje, že Británie musí urychleně přejít na model podobný Číně – masivně investovat do obnovitelných zdrojů a transformovat svůj potravinový systém tak, aby snížil závislost na dovážených hnojivech a fosilních palivech.

Ironií osudu může v tomto směru Británii „pomoci“ klimatická krize. Díky oteplování se loni v Essexu poprvé lisovaly olivy a v Cambridgeshire se pěstovala rýže. Otevírání arktických námořních tras a posun ekonomické aktivity na sever by mohl vdechnout nový život deindustrializovaným britským městům. Taková transformace však vyžaduje čas a obrovské investice, které jsou v době vysoké inflace a drahých půjček těžko dosažitelné.

Podle Meadwaye bude muset vláda přistoupit k radikálním krokům, jako je zdanění superzisků energetických a zbrojařských firem nebo zavedení regulací cen základních potravin. Politika budoucnosti bude muset propojit environmentální krizi na venkově s krizí cen potravin ve městech. 

Stalo se
Novinky
General Atomics MQ-9 Reaper

Můžeme válčit neomezeně dlouho, slibují USA Íránu. Opak je pravdou, spojencům dochází čas

Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.

Novinky
Izrael a Spojené státy zaútočily na Írán

Nejde o Trumpův rozmar. Konflikty USA s Íránem trvají už 40 let

Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.

Novinky
Kypr

Kypr zažívá muka. Na pozadí íránských útoků se snaží udržet předsednictví EU

Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.

Novinky
Giorgia Meloniová, Koalice ochotných

Itálie vyšle na Blízký východ vojenskou pomoc

Italská premiérka Giorgia Meloniová ve čtvrtek oznámila, že Itálie plánuje vyslat vojenskou pomoc zemím v Perském zálivu. Reaguje tím na probíhající íránské vzdušné útoky, které destabilizují celou oblast. Itálie se tak připojuje k dalším evropským mocnostem, jako jsou Velká Británie, Francie a Německo, které se rozhodly podpořit obranu tamních států.