V Evropě prudce stoupá počet případů ptačí chřipky H5N1. Je se čeho obávat?

Chřipkové viry existují v mnoha formách se čtyřmi kmeny (A, B, C a D) a mnoha podtypy. Viry typu A jsou pro zdraví lidí a zvířat nejvýznamnější a všechny pocházejí z aviárních virů. Chřipkový virus A má ve svém obalu dva základní proteiny: hemaglutinin (H) a neuraminidázu (N). Existuje 18 typů H a 11 typů N, které se mohou vyskytovat v jakékoli kombinaci, například H1N1, H1N2, až po H18N11. V rámci každého typu navíc existuje značná genetická rozmanitost. To znamená, že kmeny patřící ke stejnému typu se mohou lišit ve schopnosti způsobovat onemocnění, v rozsahu možných hostitelů, přenosnosti a tak dále.

Virus H5N1 je vysoce patogenní virus chřipky typu A s vysokou úmrtností mezi ptáky. Volně žijící druhy, zejména ve vodním prostředí, jsou přirozeným rezervoárem viru. H5N1 byl poprvé detekován u domácích hus v Číně v roce 1997 a od té doby se rozšířil po několika kontinentech prostřednictvím stěhovavých ptáků, přičemž se rozrůznil do různých genetických skupin. Virus se rozšířil na velký počet druhů ptáků a savců po celém světě a je nyní příčinou velmi reálné pandemie ve zvířecím světě, známé jako panzootie.

V roce 2020 se objevil kmen 2.3.4.4b, který se koncem roku 2021 dostal do Severní Ameriky. Viry H5N1 v tomto kmenu se dokázaly masivně replikovat ve volně žijících i domácích ptácích a postihly více než 380 různých druhů ptáků. Dopad na ptáky byl v mnoha zemích enormní a miliony jich za poslední roky zemřely. Odhaduje se například, že virus způsobil úhyn kolem 40 % všech pelikánů v Peru za méně než pět měsíců.

Případy viru ptačí chřipky obvykle narůstají během chladnějších měsíců, stejně jako u lidské chřipky. Od roku 2020 se však H5N1 objevuje i během jara a léta. To přispělo k jeho obrovskému geografickému šíření a je nyní přítomen na každém kontinentu kromě Oceánie. Poté, co způsobil tisíce ohnisek v Evropě, se virus H5N1 koncem roku 2021 dostal přes Atlantský oceán do Severní Ameriky a odtud se rozšířil po celé Latinské Americe. V roce 2024 byl detekován dokonce u několika druhů ptáků na Antarktidě.

Jednou z nejvíce znepokojujících změn je schopnost viru infikovat mnohé savce, a to jak divoké, tak domácí, včetně psů a koček. Od roku 2021 se rozšířil na více než 50 druhů, od medvědů, vyder a skunků až po rypouše, delfíny a mrože. V některých případech byl vysoce virulentní, například v Americe zemřely desítky tisíc lachtanů a rypoušů. Virus se navíc vyvinul a adaptoval na tyto nové hostitele a je schopen se mezi nimi šířit, což bylo prokázáno u rypoušů a na norkových farmách v Evropě. U zvířat způsobuje virus H5N1 obvykle příznaky sahající od zápalu plic a zánětu mozkových blan až po neurologické účinky, jako jsou třes, křeče a ataxie. U některých druhů byla zaznamenána vysoká virová nálož v mozku.

Koncem března 2024 byl ve Spojených státech hlášen první případ infekce H5N1 2.3.4.4b u dojnic. To byl zcela nečekaný rezervoár pro virus. Tento přenos na dobytek představuje významnou změnu v chování viru, jelikož odhalil novou schopnost množit se v mléčné tkáni, s vysokou virovou náloží detekovanou v mléce. To ukazuje na adaptaci na savčí hostitele a zdůrazňuje potenciál pro zoonotický přenos na lidi. Genetické analýzy identifikovaly nové mutace, které zvyšují schopnost viru vázat se na receptory savčích buněk a usnadňují jeho šíření. Zůstává však záhadou, proč bylo šíření H5N1 na dobytek detekováno pouze ve Spojených státech a ne v jiných zemích.

Navzdory šíření viru H5N1 u zvířat a expozici lidí bylo dosud hlášeno poměrně málo lidských infekcí. Od jeho prvního zjištění v Číně bylo zaznamenáno pouze asi 900 případů, přičemž drtivá většina u jedinců, kteří pracují na drůbežích farmách nebo manipulují s ptáky. Ačkoli úmrtnost viru může u lidí dosáhnout až 50 %, většina případů hlášených v posledních letech byla mírná. Současné údaje naznačují, že tyto viry nezískaly schopnost udržet přenos mezi lidmi, takže riziko pro běžnou populaci zůstává nízké.

Není pochyb o tom, že virus H5N1 představuje hrozbu i pro náš druh, ale aby se stal pandemickým, musel by projít několika změnami. Ty by zahrnovaly lepší schopnost šíření vzduchem mezi lidmi, vázání na lidské buněčné receptory a větší schopnost vstupovat do našich buněk a množit se v nich. Virus by také musel být schopen vyhnout se našemu imunitnímu systému. Je obtížné, aby došlo ke správné kombinaci všech těchto mutací, ale není to nemožné. Chřipkový virus je mistrem variability, mutace a rekombinace. Právě jiné chřipkové viry způsobily velké pandemie 20. století. To znamená, že masivní globální cirkulace viru H5N1 ve zvířecím světě je skutečně velmi špatnou zprávou.

Pro zachování lidského zdraví je nezbytné monitorovat zvířecí svět. Nejlepší způsob je přístup „Jedno zdraví“ (One Health). Ten zahrnuje zlepšení biologické bezpečnosti na farmách, zintenzivnění veterinárního dohledu (nejen u drůbeže, ale i u dobytka a prasat) a podporu efektivní koordinace mezi sektory veřejného zdraví a zdraví zvířat prostřednictvím společného přístupu. Ačkoli v tuto chvíli nečelíme nové pandemii, virus H5N1 se neustále přibližuje.