Američané zjišťují, koho si zvolili za prezidenta. Jejich problémy Trumpa nezajímají

Na nedávný dotaz, do jaké míry ho ekonomické starosti občanů motivují k prosazování mírové dohody, Trump odpověděl, že ani trochu. Dodal, že jedinou důležitou věcí při jednání o Íránu je zajistit, aby tato země nevlastnila jadernou zbraň. Podle svých slov nemyslí na finanční situaci Američanů ani nikoho jiného, ale soustředí se výhradně na tento jediný cíl, který považuje za naprostou prioritu.

Podobné odmítavé komentáře vůči hospodářským potížím občanů nejsou u Trumpa novinkou, avšak toto konkrétní vyjádření vyvolalo dojem, že ho problémy lidí vůbec nezajímají. Prohlášení působí obzvláště necitlivě v době, kdy jsou prezidentova ekonomická čísla nepříznivá a veřejnost mu vyčítá, že tuto oblast zanedbává. Republikáni se proto okamžitě pokusili Trumpova slova mírnit a vysvětlit.

Zatímco odcházející severokarolínský senátor Thom Tillis označil prezidentovy výroky za znepokojivé, ostatní spolustraníci se je snažili zlehčovat. Senátor John Cornyn z Texasu uvedl, že šlo pouze o bezvýznamnou poznámku, a senátorka Cynthia Lummis z Wyomingu se odmítla vyjádřit s tím, že prezidentovi na lidech ve skutečnosti záleží. Předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson a texaský poslanec Troy Nehls zase argumentovali tím, že kontext celého vyjádření nebyl tak špatný, a vyzvali veřejnost ke klidu.

Do obhajoby se zapojil také viceprezident JD Vance, který prohlásil, že Trumpova slova byla překroucena. Zároveň však zvolil mnohem smířlivější tón a na rozdíl od prezidenta dal najevo pochopení pro ekonomické potíže obyvatel. Opakovaně zdůraznil, že se administrativa na finanční situaci Američanů plně soustředí, a otevřeně přiznal, že v oblasti prosperity zbývá ještě mnoho práce a že čísla o inflaci za minulý měsíc nebyla dobrá.

Vzhledem k politickým dopadům existuje racionální vysvětlení, proč Trump finanční dopady války bagatelizuje, jelikož by se mohl snažit předstírat, že žádné neexistují. Právě ekonomické dopady, zejména rostoucí ceny pohonných hmot, jsou totiž hlavní překážkou v tom, aby mohl vyčkávat na mírovou dohodu splňující všechny jeho požadavky. Americká armáda sice díky své strategii udržuje vlastní ztráty na nízké úrovni, ale domácí obyvatelstvo přesto pociťuje finanční náklady konfliktu.

Tento domácí tlak představuje zásadní rozdíl oproti situaci v Íránu, jehož autoritářská vláda nemusí brát stížnosti svých občanů v takové míře v potaz. Ačkoli válka a americká blokáda Hormuzského průlivu způsobují íránskému hospodářství mnohem větší škody než americkému, Teherán má díky svému režimu vyšší práh bolestivosti. To vytváří asymetrický konflikt, v němž má protistrana vnitřní výhodu a s ní spojenou větší vyjednávací sílu.

Z taktického hlediska mohl Trump svým výrokem vysílat Íránu signál, že pod ekonomickým tlakem neustoupí a nespěchá s uzavřením dohody za každou cenu. Navzdory tomu však řada jiných indicií naznačuje, že prezident o ukončení války naopak velmi stojí. Znevažování finančních problémů vlastních občanů navíc může Trumpovu pozici oslabit, neboť válka je v zemi nepopulární a podpora jeho hospodářské politiky neustále klesá.

Pokud se konflikt protáhne až do podzimních voleb a demokraté získají kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů, bude muset Trump četil mnohem méně spolupracujícímu Kongresu. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina Američanů nevidí v této válce smysl a nedomnívá se, že stojí za ekonomické oběti. Tři čtvrtiny respondentů jsou navíc přesvědčeny, že prezident nevěnuje dostatečnou pozornost životním nákladům, přičemž ekonomika zůstává hlavním tématem nadcházejících voleb.

Prezident se přitom mohl těmto komplikacím vyhnout, pokud by pro válečné tažení dopředu budoval podporu veřejnosti a jasně definoval cíle, pro které by byli lidé ochotni přinášet osobní oběti. Trump se však o takovou argumentaci nepokusil, válku zahájil nečekaně a zdůvodnění pro své kroky začal předkládat až dodatečně. Tento přístup provází jeho druhé funkční období od samého počátku a Republikánské straně v současné situaci neprospívá.