Pojmy jako „ekologická úzkost“ nebo „klimatická úzkost“ se staly běžnou součástí našeho slovníku, když popisujeme pocity mladých lidí tváří v tvář environmentální krizi. Nový akademický přehled publikovaný vědkyněmi z Imperial College London však ukazuje, že realita prožívání mladé generace ve věku 10 až 29 let je mnohem barvitější a složitější, než tyto dvě populární nálepky naznačují.
Výzkumný tým analyzoval desítky odborných prací a narazil na zásadní nejednotnost v tom, jak vědci tyto pojmy vůbec definují. V prostudovaných materiálech se objevilo 41 různých definic ekosystémové úzkosti a 24 definic úzkosti klimatické. Zatímco některé studie tyto stavy řadí mezi regulérní úzkostné poruchy, jiné je popisují spíše jako obecné obavy či starosti, což do vědeckého bádání vnáší značný zmatek.
Další rozpor spočívá v tom, zda se pocity mladých lidí vážou pouze na klimatické změny způsobené člověkem, nebo na širší úpadek životního prostředí jako takového. Výzkumy potvrzují, že hladina úzkosti je výrazně vyšší u mládeže, která má s klimatickými katastrofami přímou osobní zkušenost. Nicméně vědci identifikovali celkem 173 různých zkušeností, kterými mladí lidé na krizi reagují, včetně deprese, poruch spánku, finančního stresu, ale překvapivě i naděje.
Vědkyně proto navrhly rozdělit tyto prožitky do šesti vzájemně propojených kategorií. Je podle nich nezbytné zahrnout celé spektrum dopadů, které awareness neboli vědomí krize přináší. Nejde jen o psychiku, ale i o fyzické zdraví, změny v jídelníčku, omezení pohybových aktivit nebo dopady na duchovní a komunitní pohodu mladých lidí.
Důležitým prvkem moderního výzkumu je spolupráce s lidmi, kteří mají s těmito stavy přímou zkušenost. Experti z celého světa pomáhají vědcům pochopit, že vnímání klimatické krize je hluboce zakořeněno v historii, identitě a mocenských vztazích. Někteří účastníci výzkumu například popsali klimatickou úzkost jako „hlubokou mezigenerační ránu“, která úzce souvisí s dědictvím kolonialismu.
Tento historický a strukturální rozměr byl v dosavadních definicích zcela opomíjen. Spolupráce s odborníky z praxe a lidmi s prožitou zkušeností umožnila výzkumníkům nahlížet na environmentální stres jako na mnohem osobnější a hlubší záležitost, než je pouhý strach z oteplování planety.
Změnil se také pohled na pojem odolnost (rezilience). Ta by neměla být vnímána pouze jako schopnost „oklepat se“ a vrátit do původního stavu. Moderní přístup ji definuje jako rovnováhu mezi vnitřní silou, jemností a péčí o sebe sama. Jen tak mohou mladí lidé dlouhodobě vykonávat aktivity na ochranu klimatu, aniž by se psychicky vyčerpali.
Souhrnná zjištění jasně ukazují, že pocity mladé generace jsou kulturně situované a velmi rozmanité. Dominantní nálepky „eko-úzkost“ nedokážou zachytit celou šíři dopadů, které sahají od osobního smutku (solastalgie) až po hluboké úvahy o spravedlnosti a globální nerovnosti.
Právě nedostatek jasných definic může paradoxně omezovat pomoc, kterou mladí lidé potřebují. Pokud politici a odborníci zůstanou uzavřeni v úzkých psychologických škatulkách, hrozí, že navržená opatření nebudou odpovídat realitě. Je nutné vnímat strukturální a historické síly, které tyto pocity formují.
Cesta vpřed vede skrze společný design výzkumu i politických opatření s těmi, kterých se krize nejvíce dotýká. Jazyk, který věda a média používají, musí odrážet svět takový, jaký ho lidé skutečně prožívají. I proto vědkyně sdílejí své závěry s médii, jako je BBC, aby pomohly kultivovat veřejnou debatu.
Pouhé pojmenování problému jako „úzkosti“ nestačí. Mladí lidé čelí komplexní proměně světa, která ovlivňuje jejich finance, spánek i vnímání vlastní budoucnosti. Abychom jim mohli být oporou, musíme se naučit naslouchat jejich různorodým příběhům bez předsudků a zjednodušujících diagnóz.
Výzkum z Imperial College London je tak důraznou výzvou k empatii a komplexnějšímu chápání generace, která se musí naučit žít v rychle se měnícím prostředí. Klimatická krize není jen environmentální problém, je to krize lidského prožívání v jeho nejširším smyslu.
NATO poprvé reagovalo na uzavření dohody mezi USA a Dánskem ohledně Grónska. Aliance vítá, že došlo k domluvě, které se snažil dosáhnout především americký prezident Donald Trump. Právě on ji také oznámil na sociální síti.
Máme pro vás dobré zprávy. Příští týden totiž slibují meteorologové i letních 25 °C. Již o nadcházejícím víkendu začne babí léto a potrvá minimálně do poloviny příštího týdne. Uvedl to Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) na facebookovém profilu.
Vláda schválila nařízení, které stanoví parametry valorizace důchodů od ledna 2027. Základní výměra všech důchodů se zvýší o 270 korun na 5 170 korun. Procentní výměry důchodů se zároveň zvýší o 0,2 %. U průměrného starobního důchodu to představuje dalších 34 korun; po valorizaci tak jeho celková výše dosáhne 22 196 korun měsíčně. Koalice se zároveň dohodla na jednorázovém příspěvku důchodcům ve výši 2 000 korun.
Slovenský premiér Robert Fico (Smer-SD) reagoval na kritiku z Česka, která konkrétně přišla ze strany prezidenta Petra Pavla. Fico zdůraznil, že upřednostňuje mír. Trvá zároveň na tom, že panují snahy vyprovokovat konflikt mezi NATO a Ruskem.
Česko má jedno nepříjemné evropské prvenství. Podle srpnových dat Eurostatu zdražovala nafta v tuzemsku meziměsíčně nejvýrazněji v celé Evropské unii, zhruba o 14 procent. Na první pohled se nabízí jednoduché vysvětlení: 19. července skončila vládní regulace marží čerpacích stanic, takže si pumpaři v následujících týdnech mohli začít kompenzovat období, kdy jim stát výši marže omezoval. Tak jednoduché to ale není.
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko přiznal, že jeho země nemá dostatek draslíku k uspokojení poptávky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Podle hlavy státu chybí kapacity pro takto objemné dodávky tohoto kriticky důležitého hnojiva, protože veškerá produkce je již nasmlouvána. Lukašenko se takto vyjádřil během setkání s předsedou běloruského státního celního výboru Vladimirem Orlovským. Prezident zdůraznil, že Bělorusko nemůže přesměrovat požadované objemy na západní trhy, i kdyby o to mělo zájem.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio se zastal rozhodnutí prezidenta Donalda Trumpa odebrat mediálním organizacím CNN, Politico a MS NOW přístup do pracovních prostor v Bílém domě. V rozhovoru pro pořad Today na stanici NBC zdůraznil, že administrativa tyto sdělovací prostředky nezavírá ani nezatýká jejich novináře. Podle šéfa americké diplomacie jde výhradně o zrušení možnosti pracovat přímo z budovy prezidentské kanceláře. Dotčená média tak mohou o prezidentovi i nadále informovat, avšak bez nároku na stálé pracovní místo v Bílém domě.
Americký prezident Donald Trump sdělil podle CNN svým poradcům, že by rád uspořádal setkání s íránskými představiteli v New Yorku během jednání Valného shromáždění Organizace spojených národů, pokud k tomu budou vhodné podmínky.
Výsledky ruských parlamentních voleb přinesly přesvědčivé vítězství vládní strany Jednotné Rusko, která pevně podporuje prezidenta Vladimira Putina a vojenské angažmá na Ukrajině. Výsledek hlasování byl od počátku předvídatelný, neboť skutečná opozice byla v uplynulých letech prakticky umlčena. Jediná opoziční strana Jabloko, která otevřeně vyzývala k ukončení válečného konfliktu, byla z volebního klání vyřazena. Ruský prezident již před samotným hlasováním prohlásil, že volby ukáží národní jednotu a podporu milionů lidí pro bojující vojáky.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se v New Yorku setkal se svým francouzským protějškem Emmanuelem Macronem. Klíčovým tématem jejich rozhovoru byla možnost zavedení moratoria na útoky proti energetické infrastruktuře a posílení ukrajinské protivzdušné obrany. Schůzka obou státníků se uskutečnila v rezidenci stálého představitele Francie při Organizaci spojených národů na okraji zasedání Valného shromáždění. Jednání navázalo na předchozí rozhovory, které francouzský prezident vedl v budově Trump Tower s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.
Světové dění se podle analytiků CNN vymyká kontrole a globální bezpečnost se potýká s výraznou nestabilitou. Dva hlavní válečné konflikty v Íránu a na Ukrajině již nezůstávají izolované, zatímco rostoucí ceny energií a klimatická krize zasahují světovou ekonomiku.
Planetární systémy nezbytné pro udržení života na Zemi se v důsledku znečištění a ničení přírodních stanovišť dostaly na nejhorší zaznamenanou úroveň. Z devíti takzvaných planetárních hranic, které určují stabilní prostředí pro lidskou civilizaci, je v současnosti sedm překročeno na historických maximech. Vyplývá to podle webu The Guarian z nejnovější vědecké zprávy zaměřené na stav planety, jejíž metodika byla stanovena v roce 2009.