Vztah mezi izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který byl dlouhou dobu prezentován jako nerozbitné spojenectví dvou populistických lídrů, prochází hlubokou krizí. Ačkoliv se Netanjahu snaží v médiích vyvolat dojem „plné koordinace“ a tvrdí, že s Trumpem hovoří téměř denně, realita v zákulisí podle analytiků webu The Guarian vypadá mnohem dramatičtěji.
Napětí mezi Washingtonem a Jeruzalémem vyplulo na povrch po společném vojenském úderu na Írán z konce února tohoto roku. Operace, která měla být podle Netanjahuových slibů „krátkou a snadnou cestou ke změně režimu“, se změnila v globální ekonomickou krizi a vleklý konflikt. Ukazuje se, že Trump se cítí být do této situace vmanipulován a jeho dřívější nadšení pro izraelského spojence vyprchalo.
Klíčovým momentem rozkolu byla podle izraelských diplomatů Netanjahuova schopnost přesvědčit Trumpa, že útok na Írán bude stejně hladký jako nedávný americký zásah ve Venezuele, kde byl svržen Nicolás Maduro. Netanjahu s pomocí šéfa Mossadu Davida Barney vykresloval íránský režim jako „přezrálé ovoce“, které se zhroutí po prvním úderu. Tato predikce se však ukázala jako fatálně chybná.
Namísto lidového povstání a pádu Teheránu čelily USA a jejich spojenci v Perském zálivu drtivým odvetám íránských Revolučních gard. Uzavření Hormuzského průlivu a poškození ropné infrastruktury vyvolalo celosvětový šok. Trump, který sází na obraz vítěze, nyní čelí realitě neúspěšné války, což se promítlo do jeho přístupu k Netanjahuovi. Od konce března se prezident přestal o izraelském premiérovi ve svých projevech zmiňovat.
Když se v dubnu začalo jednat o příměří zprostředkovaném Pákistánem, Izrael byl poprvé za dlouhá léta zcela vynechán z diplomatického procesu. Izraelští představitelé si médiím stěžovali, že museli využít vlastní tajné služby, aby vůbec zjistili, o čem Washington s Íránem jedná. Výsledná dohoda navíc zcela ignoruje izraelské priority, jako je íránský raketový program nebo podpora teroristických skupin v regionu.
Krizovou komunikaci mezi oběma lídry dokresluje i bezprecedentní veřejné pokárání. Když Izrael zaútočil na íránské plynové pole South Pars, Trump reagoval na sociálních sítích velmi ostře. Prohlásil, že Izrael má zakázáno bombardovat Libanon a že „už toho bylo dost“. Takto přímý a ponižující vzkaz spojenci nemá v moderní historii americko-izraelských vztahů obdoby.
Podle politických konzultantů Netanjahuova současná mediální kampaň o „skvělých vztazích“ paradoxně potvrzuje jejich hloubku úpadku. Čím více premiér mluví o harmonii, tím více je zřejmé, že se snaží zakrýt fakt, že ztratil přímý vliv na rozhodování v Bílém domě. Trump se nyní soustředí na svou nadcházející cestu do Číny a schůzku s prezidentem Si Ťin-pchingem, přičemž íránský konflikt chce mít předtím vyřešený za každou cenu.
Odborníci poukazují na to, že Trumpova nechuť k Netanjahuovi pramení i z jeho osobní povahy. Trump údajně na izraelského premiéra žárlí, protože Netanjahu je jedním z mála lidí, kteří dokáží generovat stejnou nebo větší pozornost médií než on sám. Současné vynucené příměří tak vnímá jako způsob, jak Netanjahua „zkrotit“ a ukázat mu, kdo je v tomto vztahu skutečným šéfem.
Ironií osudu zůstávají oba muži politicky svázáni právě neúspěchem íránské kampaně. Pokud by Trump na Netanjahua zaútočil příliš otevřeně, v podstatě by tím přiznal, že se nechal oklamat a zatáhnout do války, kterou nevyhrál. To je pro jeho image nepřípustné, a tak jsou oba nuceni udržovat zdání spojenectví, i když si vzájemně, slovy diplomata Alona Pinkase, „pořádně zavařili“.
Zatímco Netanjahu doufá, že Trumpova pozornost se brzy stočí k jiným tématům a Izrael bude mít opět volnou ruku, průzkumy veřejného mínění v obou zemích jsou neúprosné. Izraelského premiéra čekají nejpozději v říjnu volby, které by mohly ukončit jeho dlouholetou nadvládu. V USA zase podzimní kongresové volby určí, zda Trump zůstane silným prezidentem, nebo se stane takzvanou „chromou kachnou“.
V Izraeli se mezitím objevují zprávy, že vojenská koordinace s USA byla částečně obnovena v očekávání dalších možných úderů, pokud by příměří selhalo. Bílý dům však tyto informace bagatelizuje a snaží se udržet diplomatickou linku. Tento rozpor v informování veřejnosti jen podtrhuje chaos a nedůvěru, která nyní mezi oběma administrativami panuje.
Britové v tomto týdnu neřeší jen konec premiéra Keira Starmera ve funkci, ale i historickou událost, která nastane v následujících dnech. Král Karel III. se totiž rozhodl udělat něco, co zatím žádný panovník neudělal.
Počasí i dnes přinutilo meteorology k vydání nového varování, které je navíc platné až do odvolání. Experti aktuálně varují nejen před vysokými teplotami, ale také kvůli hrozbě vzniku požárů na jižní Moravě.
Evropu svírá vlna extrémních veder, kvůli které meteorologové očekávají překonávání dosavadních teplotních rekordů. Vědci upozorňují, že evropský kontinent se otepluje přibližně dvakrát až třikrát rychleji než globální průměr. Tamní infrastruktura přitom není na takové teploty připravená. Dochází k poškozování železničních kolejí i elektrických kabelů a tisíce lidí umírají v domech, které fungují jako tepelné pasti. Současná vlna veder je již druhou rekordní v průběhu dvou měsíců, přičemž absolutní teplotní maxima mohou padnout ještě před začátkem července.
Ukrajinský velvyslanec při OSN Andrij Melnyk upozornil, že by Kyjev mohl přehodnotit svůj stávající návrh na příměří, pokud ze strany mezinárodního společenství nepřijde výrazná snaha o ukončení konfliktu.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že Írán plně a bezvýhradně souhlasil s nejvyšším stupněm jaderných inspekcí, které mají trvat dlouho do budoucnosti. Podle Trumpa tento krok zajistí absolutní upřímnost v jaderné otázce, přičemž dodal, že bez tohoto ústupku by Washington v dalších vyjednáváních nepokračoval.
Nový průzkum veřejného mínění společností CBS News a YouGov ukazuje, že nedávno podepsané memorandum o porozumění mezi Spojenými státy a Íránem vnímá americká veřejnost spíše jako důsledek vyčerpání než jako diplomatický úspěch administrativy prezidenta Donalda Trumpa.
Úspěch rámcové dohody mezi Spojenými státy a Íránem bude záviset na jejím přesném plnění, uvedl íránský prezident Masúd Pezeškiján. Ve svém prohlášení na sociální síti X zdůraznil, že efektivita rozhovorů se odvíjí od plného plnění dohodnutých závazků a pokrok bude posuzován podle praktického dodržování přijatých povinností.
Politická scéna ve Westminsteru prochází rychlým přesunem moci, k čemuž přispěly dvě klíčové pondělní události. Sir Keir Starmer oznámil časový plán svého odchodu z funkce britského premiéra. Jeho největší potenciální rival Wes Streeting navíc rezignoval na vlastní ambice a vyjádřil podporu bývalému starostovi Manchesteru Andymu Burnhamovi. Vše tak nasvědčuje tomu, že se Burnham stane v pořadí již pátým ministerským předsedou Spojeného království během pouhých čtyř let.
Španělský premiér Pedro Sánchez čelí rostoucímu tlaku poté, co byl jeho bývalý ministr dopravy a klíčový politický spojenec José Luis Ábalos odsouzen k 24 rokům vězení. Nejvyšší soud ho uznal vinným z úplatkářství, zpronevěry, zneužití vlivu a členství v kriminální organizaci kvůli ovlivňování veřejných zakázek na ochranné masky a zdravotnický materiál během pandemie covidu. Spolu s ním byl k 19 letům odnětí svobody odsouzen také jeho bývalý poradce Koldo García. Podnikateli Victoru de Aldamovi soud naopak čtyřapůlletý trest a vysokou pokutu podmíněně odložil za spolupráci při vyšetřování, což ostře zkritizoval současný ministr dopravy Óscar Puente.
Ukrajinský velvyslanec při OSN Andrij Melnyk vystoupil na mimořádném zasedání Rady bezpečnosti s ostrým varováním na adresu Moskvy. Ruskému zástupci vzkázal, že Rusko nikdy nedokáže trvale udržet okupovaná ukrajinská území, a doporučil mu, aby ruské síly opustily Ukrajinu dříve, než bude pozdě. Melnyk zároveň upozornil, že trpělivost Kyjeva není nekonečná. Pokud bude OSN pokračovat v vyčkávacím přístupu, Ukrajina by mohla přehodnotit a upravit svou současnou nabídku na příměří, přestože je stále připravena jednat o spravedlivém míru v souladu s Chartou OSN.
Budoucnost cen ropy může zásadním způsobem záviset na Číně, která se aktivně nepodílí na současných vyjednáváních mezi Spojenými státy a Íránem. Jako druhý největší spotřebitel ropy na světě vynaložila Čína značné úsilí na zajištění dodávek poté, co válka v Íránu odřízla přístup k více než 11 milionům barelů ropy denně. Čína dokázala tlumit dopady vysokých cen doma i ve světě díky omezování dovozu, využívání rozsáhlých zásob a přechodu na čistší zdroje energie.
Spojené státy dočasně zmírnily ropné sankce vůči Íránu poté, co obě země v rámci prvního kola rozhovorů ve švýcarském letovisku Bürgenstock schválily plán na dosažení konečné dohody do 60 dnů. Americký viceprezident JD Vance následně prohlásil, že jednání s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii o návratu jaderných inspektorů do Íránu by mohla začít velmi brzy. Íránské ministerstvo zahraničí však toto tvrzení vzápětí popřelo s tím, že Teherán v otázce jaderných inspekcí nepřijal žádné nové závazky.