Vztah mezi izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který byl dlouhou dobu prezentován jako nerozbitné spojenectví dvou populistických lídrů, prochází hlubokou krizí. Ačkoliv se Netanjahu snaží v médiích vyvolat dojem „plné koordinace“ a tvrdí, že s Trumpem hovoří téměř denně, realita v zákulisí podle analytiků webu The Guarian vypadá mnohem dramatičtěji.
Napětí mezi Washingtonem a Jeruzalémem vyplulo na povrch po společném vojenském úderu na Írán z konce února tohoto roku. Operace, která měla být podle Netanjahuových slibů „krátkou a snadnou cestou ke změně režimu“, se změnila v globální ekonomickou krizi a vleklý konflikt. Ukazuje se, že Trump se cítí být do této situace vmanipulován a jeho dřívější nadšení pro izraelského spojence vyprchalo.
Klíčovým momentem rozkolu byla podle izraelských diplomatů Netanjahuova schopnost přesvědčit Trumpa, že útok na Írán bude stejně hladký jako nedávný americký zásah ve Venezuele, kde byl svržen Nicolás Maduro. Netanjahu s pomocí šéfa Mossadu Davida Barney vykresloval íránský režim jako „přezrálé ovoce“, které se zhroutí po prvním úderu. Tato predikce se však ukázala jako fatálně chybná.
Namísto lidového povstání a pádu Teheránu čelily USA a jejich spojenci v Perském zálivu drtivým odvetám íránských Revolučních gard. Uzavření Hormuzského průlivu a poškození ropné infrastruktury vyvolalo celosvětový šok. Trump, který sází na obraz vítěze, nyní čelí realitě neúspěšné války, což se promítlo do jeho přístupu k Netanjahuovi. Od konce března se prezident přestal o izraelském premiérovi ve svých projevech zmiňovat.
Když se v dubnu začalo jednat o příměří zprostředkovaném Pákistánem, Izrael byl poprvé za dlouhá léta zcela vynechán z diplomatického procesu. Izraelští představitelé si médiím stěžovali, že museli využít vlastní tajné služby, aby vůbec zjistili, o čem Washington s Íránem jedná. Výsledná dohoda navíc zcela ignoruje izraelské priority, jako je íránský raketový program nebo podpora teroristických skupin v regionu.
Krizovou komunikaci mezi oběma lídry dokresluje i bezprecedentní veřejné pokárání. Když Izrael zaútočil na íránské plynové pole South Pars, Trump reagoval na sociálních sítích velmi ostře. Prohlásil, že Izrael má zakázáno bombardovat Libanon a že „už toho bylo dost“. Takto přímý a ponižující vzkaz spojenci nemá v moderní historii americko-izraelských vztahů obdoby.
Podle politických konzultantů Netanjahuova současná mediální kampaň o „skvělých vztazích“ paradoxně potvrzuje jejich hloubku úpadku. Čím více premiér mluví o harmonii, tím více je zřejmé, že se snaží zakrýt fakt, že ztratil přímý vliv na rozhodování v Bílém domě. Trump se nyní soustředí na svou nadcházející cestu do Číny a schůzku s prezidentem Si Ťin-pchingem, přičemž íránský konflikt chce mít předtím vyřešený za každou cenu.
Odborníci poukazují na to, že Trumpova nechuť k Netanjahuovi pramení i z jeho osobní povahy. Trump údajně na izraelského premiéra žárlí, protože Netanjahu je jedním z mála lidí, kteří dokáží generovat stejnou nebo větší pozornost médií než on sám. Současné vynucené příměří tak vnímá jako způsob, jak Netanjahua „zkrotit“ a ukázat mu, kdo je v tomto vztahu skutečným šéfem.
Ironií osudu zůstávají oba muži politicky svázáni právě neúspěchem íránské kampaně. Pokud by Trump na Netanjahua zaútočil příliš otevřeně, v podstatě by tím přiznal, že se nechal oklamat a zatáhnout do války, kterou nevyhrál. To je pro jeho image nepřípustné, a tak jsou oba nuceni udržovat zdání spojenectví, i když si vzájemně, slovy diplomata Alona Pinkase, „pořádně zavařili“.
Zatímco Netanjahu doufá, že Trumpova pozornost se brzy stočí k jiným tématům a Izrael bude mít opět volnou ruku, průzkumy veřejného mínění v obou zemích jsou neúprosné. Izraelského premiéra čekají nejpozději v říjnu volby, které by mohly ukončit jeho dlouholetou nadvládu. V USA zase podzimní kongresové volby určí, zda Trump zůstane silným prezidentem, nebo se stane takzvanou „chromou kachnou“.
V Izraeli se mezitím objevují zprávy, že vojenská koordinace s USA byla částečně obnovena v očekávání dalších možných úderů, pokud by příměří selhalo. Bílý dům však tyto informace bagatelizuje a snaží se udržet diplomatickou linku. Tento rozpor v informování veřejnosti jen podtrhuje chaos a nedůvěru, která nyní mezi oběma administrativami panuje.
Americký prezident Donald Trump oslaví v neděli své osmdesáté narozeniny, čímž se stává nejstarší zvolenou hlavou státu v historii USA. V uplynulém roce se u něj objevila řada viditelných tělesných projevů typických pro pokročilý věk, mezi které patří rozsáhlé modřiny na rukou, oteklé kotníky a dolní končetiny či občasné usínání během důležitých schůzek a veřejných akcí. Zdravotní experti však upozorňují, že spíše než tyto běžné fyzické příznaky by veřejnost mělo znepokojovat samotné chování a jednání staronového velitele ozbrojených sil.
Donald Trump a Benjamin Netanjahu byli skálopevně přesvědčeni, že porážka Íránu odstartuje novou éru Blízkého východu. Region se sice skutečně mění, ale zcela jiným směrem, než oba lídři plánovali, protože islámskou republiku se zlomit nepodařilo. Současná situace tak hrozí přerůst v permanentní opotřebovávací krizi, která bude opakovaně přecházet v otevřené ozbrojené střety. Íránský režim se ukázal být mnohem odolnější, což vedlo k tomu, že Washington a Tel Aviv ztratily kontrolu nad dalším vývojem.
Vztah Evropanů k bezpečnostním zárukám ze strany Spojených států zasáhla hluboká krize důvěry, která se ocitla na nejnižším bodě v historii. Nová data, jež představil think-tank Evropská rada pro mezinárodní vztahy (ECFR) krátce před vrcholnými schůzkami aliance NATO a skupiny G7 v Turecku a Francii, ukazují zásadní posun v evropském veřejném mínění.
Rozpad ambiciózního zbrojního programu stíhacího letounu nové generace FCAS, od kterého Německo definitivně odstoupilo, představuje tvrdou ránu pro evropskou obrannou spolupráci. Společný projekt Francie, Německa a Španělska, který měl během příštích desetiletí zajistit vývoj špičkového bojového letounu šesté generace, ztroskotal na vleklých sporech o politické vedení, rozdělení průmyslových zakázek a vlastnictví duševního vlastnictví. Tento neúspěch však v kontextu evropské vojenské historie není výjimečný, neboť společné letecké projekty na kontinentu pravidelně narážely na střety národních zájmů.
Elon Musk se díky vstupu společnosti SpaceX na burzu stává prvním papírovým dolarovým tributářem v historii. Jeho celkové jmění, tvořené převážně akciemi firem Tesla a SpaceX, dosahuje odhadované výše 1,11 bilionu dolarů. Samotné číslo 1 bilion představuje milion milionů a pro běžného člověka je tato částka v podstatě nepředstavitelná.
Pokročilé modely umělé inteligence, jako je nově představený systém Mythos od společnosti Anthropic, mohou v rukou kyberzločinců posloužit ke zničení globálního finančního systému. Během tiskové konference v Bruselu před tímto rizikem varovala šéfka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgievová. Finanční regulátoři a bezpečnostní experti jsou v nejvyšším stupni pohotovosti od dubna, kdy byl tento vysoce výkonný model s pokročilými kybernetickými schopnostmi spuštěn. Podle Georgievové je navíc současný systém teprve začátkem a v blízké budoucnosti ho budou následovat další podobné technologie.
Rozsáhlá oblast v Severním Atlantiku, která se nachází jižně od Grónska a Islandu, vykazuje velmi neobvyklé chování. Zatímco zbytek světového oceánu se otepluje, tato specifická zóna soustavně chladne. Nová vědecká studie tvrdí, že pro tuto záhadu nalezla vysvětlení. Výsledky výzkumu jsou však považovány za zlověstné znamení, které naznačuje, že lidstvo směřuje k jednomu z nejvíce znepokojujících bodů zvratu v globálním klimatu.
Ukrajina požaduje od svých spojenců dodatečných 20 miliard dolarů, aby upevnila svou současnou dočasnou převahu na bojišti a zabránila Rusku v opětovném převzetí iniciativy. Vysoce postavený představitel ukrajinského ministerstva obrany uvedl, že země potřebuje finance na to, aby mohla ještě zintenzivnit ničivé útoky na ruské území. Tento finanční požadavek Kyjev oficiálně předloží na nadcházejícím zasedání Kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny v takzvaném Ramsteinském formátu. O záležitosti již dříve jednal ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov se zástupci Švédska, Norska, Německa a Kanady.
Čína zatkla amerického akademika a badatele zkoumajícího čínskou zahraniční politiku a situaci v Myanmaru kvůli podezření ze špionáže. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Lin Ťien v pátek oznámil, že Min Zin je podezřelý z provádění špionážních aktivit, které ohrožují národní bezpečnost země. Zadržení občana Spojených států z důvodů ohrožení národní bezpečnosti je ze strany Pekingu neobvyklým krokem.
Dosažení trvalého míru na Ukrajině je podle penzionovaného kanadského generálporučíka Christophera Coatese nepravděpodobné, dokud bude u moci ruský prezident Vladimir Putin. Bývalý velitel kanadského Velitelství společných operací, který v pozici ředitele pro zahraniční politiku Institutu Macdonalda-Lauriera nedávno navštívil Ukrajinu, podle webu Kyiv Post prohlásil, že skutečnou stabilitu může zajistit pouze ukrajinské vojenské vítězství, nebo Putinova smrt. Podle jeho názoru by jakékoli územní ústupky vedly nanejvýš k dočasnému přerušení bojů, přičemž imperiální ambice Moskvy by se po obnovení jejích sil projevily znovu.
Evakuace ukrajinských sirotků a dětí z ústavní péče do Itálie na počátku ruské invaze v roce 2022 měla být dočasným záchranným opatřením. Po čtyřech letech se však z humanitární pomoci stal komplikovaný mezinárodní právní spor. Ukrajinské úřady se nyní snaží získat zpět desítky dětí, jejichž návrat domů zablokovaly italské soudy. Napětí mezi Kyjevem a Římem eskalovalo poté, co byla v Itálii schválena adopce patnáctiletého ukrajinského chlapce Saši místní pěstounskou rodinou, přestože jeho biologická matka na Ukrajině usiluje o jeho návrat.
Válečný konflikt na Ukrajině délkou svého trvání překonal první světovou válku. Přestože srovnání těchto dvou střetů není ve všech ohledech dokonalé, podobnosti mezi nimi jsou stále zřetelnější a je obtížné je přehlížet.