Trump nemůže Netanjahua vystát? Odborníci rozkrývají vztahy zdánlivého spojenectví

Napětí mezi Washingtonem a Jeruzalémem vyplulo na povrch po společném vojenském úderu na Írán z konce února tohoto roku. Operace, která měla být podle Netanjahuových slibů „krátkou a snadnou cestou ke změně režimu“, se změnila v globální ekonomickou krizi a vleklý konflikt. Ukazuje se, že Trump se cítí být do této situace vmanipulován a jeho dřívější nadšení pro izraelského spojence vyprchalo.

Klíčovým momentem rozkolu byla podle izraelských diplomatů Netanjahuova schopnost přesvědčit Trumpa, že útok na Írán bude stejně hladký jako nedávný americký zásah ve Venezuele, kde byl svržen Nicolás Maduro. Netanjahu s pomocí šéfa Mossadu Davida Barney vykresloval íránský režim jako „přezrálé ovoce“, které se zhroutí po prvním úderu. Tato predikce se však ukázala jako fatálně chybná.

Namísto lidového povstání a pádu Teheránu čelily USA a jejich spojenci v Perském zálivu drtivým odvetám íránských Revolučních gard. Uzavření Hormuzského průlivu a poškození ropné infrastruktury vyvolalo celosvětový šok. Trump, který sází na obraz vítěze, nyní čelí realitě neúspěšné války, což se promítlo do jeho přístupu k Netanjahuovi. Od konce března se prezident přestal o izraelském premiérovi ve svých projevech zmiňovat.

Když se v dubnu začalo jednat o příměří zprostředkovaném Pákistánem, Izrael byl poprvé za dlouhá léta zcela vynechán z diplomatického procesu. Izraelští představitelé si médiím stěžovali, že museli využít vlastní tajné služby, aby vůbec zjistili, o čem Washington s Íránem jedná. Výsledná dohoda navíc zcela ignoruje izraelské priority, jako je íránský raketový program nebo podpora teroristických skupin v regionu.

Krizovou komunikaci mezi oběma lídry dokresluje i bezprecedentní veřejné pokárání. Když Izrael zaútočil na íránské plynové pole South Pars, Trump reagoval na sociálních sítích velmi ostře. Prohlásil, že Izrael má zakázáno bombardovat Libanon a že „už toho bylo dost“. Takto přímý a ponižující vzkaz spojenci nemá v moderní historii americko-izraelských vztahů obdoby.

Podle politických konzultantů Netanjahuova současná mediální kampaň o „skvělých vztazích“ paradoxně potvrzuje jejich hloubku úpadku. Čím více premiér mluví o harmonii, tím více je zřejmé, že se snaží zakrýt fakt, že ztratil přímý vliv na rozhodování v Bílém domě. Trump se nyní soustředí na svou nadcházející cestu do Číny a schůzku s prezidentem Si Ťin-pchingem, přičemž íránský konflikt chce mít předtím vyřešený za každou cenu.

Odborníci poukazují na to, že Trumpova nechuť k Netanjahuovi pramení i z jeho osobní povahy. Trump údajně na izraelského premiéra žárlí, protože Netanjahu je jedním z mála lidí, kteří dokáží generovat stejnou nebo větší pozornost médií než on sám. Současné vynucené příměří tak vnímá jako způsob, jak Netanjahua „zkrotit“ a ukázat mu, kdo je v tomto vztahu skutečným šéfem.

Ironií osudu zůstávají oba muži politicky svázáni právě neúspěchem íránské kampaně. Pokud by Trump na Netanjahua zaútočil příliš otevřeně, v podstatě by tím přiznal, že se nechal oklamat a zatáhnout do války, kterou nevyhrál. To je pro jeho image nepřípustné, a tak jsou oba nuceni udržovat zdání spojenectví, i když si vzájemně, slovy diplomata Alona Pinkase, „pořádně zavařili“.

Zatímco Netanjahu doufá, že Trumpova pozornost se brzy stočí k jiným tématům a Izrael bude mít opět volnou ruku, průzkumy veřejného mínění v obou zemích jsou neúprosné. Izraelského premiéra čekají nejpozději v říjnu volby, které by mohly ukončit jeho dlouholetou nadvládu. V USA zase podzimní kongresové volby určí, zda Trump zůstane silným prezidentem, nebo se stane takzvanou „chromou kachnou“.

V Izraeli se mezitím objevují zprávy, že vojenská koordinace s USA byla částečně obnovena v očekávání dalších možných úderů, pokud by příměří selhalo. Bílý dům však tyto informace bagatelizuje a snaží se udržet diplomatickou linku. Tento rozpor v informování veřejnosti jen podtrhuje chaos a nedůvěru, která nyní mezi oběma administrativami panuje.