Ultimátní lék proti rakovině? Možná jej máme všichni doma, odhalují nové studie

Průlomové poznatky se týkají schopnosti aspirinu předcházet vzniku a šíření některých nádorů. Příkladem je Nick James, který se stal prvním účastníkem klinické studie zaměřené na prevenci rakoviny u pacientů s Lynchovým syndromem. Toto genetické onemocnění drasticky zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva, přičemž postihuje až 80 procent pacientů. James bere aspirin již deset let a zatím se u něj rakovina neobjevila.

Historie aspirinu jako moderního léku odstartovala v roce 1763, kdy byla popsána schopnost vrbové kůry snižovat horečku. V průběhu 20. století se lék stal standardem pro léčbu kardiovaskulárních chorob, protože ředí krev a brání tvorbě nebezpečných sraženin. Právě tyto vlastnosti vedly lékaře k doporučování nízkých denních dávek lidem s rizikem infarktu nebo mrtvice.

První náznaky, že by aspirin mohl ovlivňovat i rakovinné bujení, se objevily již v roce 1972. Američtí vědci tehdy při experimentech s myšmi zjistili, že podávání aspirinu výrazně snižuje riziko metastázování nádorů. Tento objev tehdy vyvolal vlnu zájmu, ale klinická praxe na něj dlouho nereagovala, protože nebylo jasné, zda bude mít lék stejné účinky i u lidí.

Zlom nastal v roce 2010, kdy profesor Peter Rothwell z Oxfordské univerzity znovu analyzoval rozsáhlá data o aspirinu v rámci prevence srdečních chorob. Jeho výzkum ukázal, že lék snižuje nejen výskyt rakoviny, ale i její schopnost šířit se po těle. Tato zjištění znovu nastartovala vědecký zájem o mechanismy, kterými aspirin v boji proti zhoubným nemocem pomáhá.

Prokázat přínos aspirinu pro celou populaci je však velmi náročné a nákladné, protože vývoj rakoviny trvá desítky let. Vědci se proto zaměřují na specifické rizikové skupiny, jako jsou lidé s genetickou predispozicí nebo pacienti po prodělané léčbě. Tento přístup umožňuje získat relevantní data mnohem efektivněji než plošné testování na zdravých jedincích.

Významný posun přinesla studie profesora Johna Burna z roku 2020, která sledovala 861 pacientů s Lynchovým syndromem. Výsledky ukázaly, že denní dávka 600 miligramů po dobu alespoň dvou let snížila riziko rakoviny tlustého střeva na polovinu. Další průběžné výsledky naznačují, že dokonce i mnohem nižší dávky jsou stejně účinné a lépe snášené.

Pozitivní výsledky vedly ve Velké Británii k aktualizaci lékařských doporučení. Pacienti s Lynchovým syndromem by podle nich měli začít s preventivním užíváním aspirinu kolem dvacátého roku života. Nízké dávky jsou v tomto případě podobné těm, které se předepisují pro prevenci srdečních příhod, což minimalizuje riziko nepříjemných vedlejších účinků, jako jsou žaludeční vředy nebo vnitřní krvácení.

Další výzkum profesorky Anny Martlingové se zaměřil na pacienty, kteří již mají rakovinu tlustého střeva za sebou. Její studie prokázala, že užívání nízké dávky aspirinu po operaci dramaticky snižuje riziko recidivy u pacientů s určitými genetickými mutacemi. V lednu 2026 se tento postup stal součástí standardní péče ve Švédsku, kde jsou pacienti screeningově vyšetřováni na přítomnost těchto mutací.

Vědci se nyní snaží přesněji popsat biologické mechanismy, kterými aspirin funguje. Naznačuje se, že lék potlačuje enzym Cox-2, který aktivuje růst nádorových buněk, a zároveň může ovlivnit imunitní systém prostřednictvím inhibice srážlivého faktoru tromboxan. Aktuálně probíhá rozsáhlý klinický test s 11 000 účastníky, který má zjistit, zda je aspirin stejně účinný i u dalších typů rakoviny, jako je rakovina prsu nebo prostaty.

I přes slibné výsledky odborníci zdůrazňují, že aspirin rozhodně není univerzálním lékem pro každého. Jeho užívání s sebou nese rizika a vždy musí být konzultováno s ošetřujícím lékařem, zejména u zdravé populace. Budoucí generace však možná budou využívat tuto tisíce let starou látku způsoby, které si dnes zatím jen stěží dokážeme představit.