Navzdory tomu, že se nezdá, že by v dohledné době mělo dojít k mírové dohodě o ukončení bojů na Ukrajině, je čím dál zjevnější, že trvalý mír je ještě hůře dosažitelný. Hlavním sporným bodem jakéhokoli jednání bude budoucí bezpečnost Ukrajiny.
Rusko, které v únoru 2022 zahájilo nevyprovokovanou invazi na Ukrajinu, trvá na tom, že Kyjevu nebude umožněno vstoupit do NATO ani do jiného vojenského paktu se západními zeměmi. Rusko také dalo jasně najevo, že by nenasazení sil NATO na území Ukrajiny bylo „nepřijatelné“.
Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zakharova ve čtvrtek na Východním ekonomickém fóru ve Vladivostoku uvedla, že to nejsou bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, ale garance nejistoty na evropském kontinentu. Kreml i nadále odmítá nasazení jakýchkoli sil NATO na Ukrajině, a to ani za účelem dohledu nad příměřím nebo jako mírové síly. Zakharova dodala, že Rusko nebude diskutovat o cizím zásahu na Ukrajině, který by podkopával bezpečnost.
Generální tajemník NATO Mark Rutte v úterý v bruselském sídle NATO jasně řekl, že Moskva by neměla mít právo rozhodovat o tom, jaké jednotky budou nakonec na Ukrajině nasazeny. O tom by měl rozhodovat Kyjev. Rutte uvedl, že Finsko nepožádalo Rusko o souhlas se vstupem do NATO a že to jsou suverénní národy, takže pokud Ukrajina chce mít bezpečnostní síly na podporu míru, je to na nich.
Takzvaná „Koalice ochotných“, skupina třiceti národů, které podporují Ukrajinu, žádá větší bezpečnostní garance. Cílem je zajistit, aby jakýkoli mír byl trvalý, a ne aby Rusko získalo čas na přeskupení a na následnou invazi v budoucnu. Mezi zeměmi, které se přihlásily k nasazení vojenského personálu na Ukrajině, jsou Spojené království, Francie a Estonsko. Podle Marka Rutteho se Rusko v dohledné době ukazuje jako destabilizující a konfrontační síla v Evropě a ve světě. Rutte dodal, že by se mezinárodní vojenská aliance neměla přeceňovat a že Rusko je jen „guvernér Texasu, nic víc“.
Během více než tří a půl let trvajících bojů Rusko dokázalo, že není schopno pohltit mnohem menší národ. Ztratilo statisíce vojáků, což je astronomicky vyšší počet ztrát než v Sovětské armádě během války v Afghánistánu. O život přišly také desítky generálů a dalších vysoce postavených důstojníků, zatímco Kyjev provedl operace hluboko v Rusku, například červnové útoky drony, které zničily řadu letadel na zemi.
Ruské problémy mohou být mnohem hlubší než jen ztráty na bojišti. Mezinárodní sankce omezují její ekonomiku, která se drží nad vodou jen díky vysokým vojenským výdajům. V současné době je ruská ekonomika menší než ekonomika amerického státu Texas.
Spojené státy pod vedením prezidenta Donalda Trumpa reagovaly na evropský návrh s ambivalencí. Trump sice neřekl, že je proti, ale dal jasně najevo, že se americké jednotky mise nezúčastní. Setkání mezi Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem na Aljašce minulý měsíc nepřineslo příměří, v které Trump doufal. Nicméně Mark Rutte na to reagoval slovy, že Trump ví, že Ukrajina potřebuje skutečné bezpečnostní záruky, a ne opakování Budapešťského memoranda a Minských dohod, které Rusko porušilo. Je nepravděpodobné, že by se členové NATO spoléhali potřetí na ruské sliby bez přísnějších garancí.
Válka s Íránem trvá necelý týden a administrativa prezidenta Donalda Trumpa už nyní čelí ostré kritice za způsob, jakým komunikuje o úmrtích amerických vojáků. Od začátku operace „Epic Fury“ zahynulo již šest příslušníků ozbrojených sil, což představuje vážnou zkoušku pro americkou veřejnost, jejíž tolerance vůči novému válečnému konfliktu je podle průzkumů značně omezená. Pro samotného Trumpa se však téma padlých vojáků stává politickým minovým polem, které odhaluje jeho dlouhodobý deficit v projevování empatie.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Íránci se ve čtvrtek probudili do mrazivého rána doprovázeného dalšími explozemi. Teherán, desetimilionová (s okolními oblastmi až šestnáctimilionová) metropole obklopená pohořím Alborz, hoří již šestým dnem od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael zahájily masivní útoky. Ty si dosud vyžádaly přes 1 200 obětí, a to včetně nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Mezi mrtvými je hlášeno také 168 dětí, které zahynuly při zásahu školy v jižní provincii Hormozgán.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.