Ukrajina chce využít hádek v NATO. Mluví o „znovuzrození“ aliance

Ukrajinská diplomatka v rozhovoru pro Politico uvedla, že nynější turbulence otevírají prostor pro to, aby se NATO stalo efektivnějším, inovativnějším a schopnějším čelit ruské hrozbě. Právě integrace Ukrajiny by podle ní mohla být klíčem k této modernizaci. Getmančuková se ohradila proti Trumpovu tvrzení, že je aliance jen „papírovým tygrem“, a připomněla, že Kreml se i přes desetiletí snah nikdy neodvážil přímo zaútočit na žádný členský stát.

Pro Kyjev zůstává pověstný Článek 5 o kolektivní obraně zlatým standardem bezpečnostních záruk. Podle velvyslankyně mu nemůže konkurovat ani doložka EU o vzájemné pomoci. Přestože je plnohodnotné členství Ukrajiny kvůli odporu Washingtonu a nutnosti konsenzu všech členů momentálně politicky nedosažitelné, Kyjev usiluje o alternativní uspořádání, které by se garancím Článku 5 co nejvíce blížilo.

Ukrajina si však nedělá iluze o vnitřních trhlinách v bloku. Getmančuková přiznala, že důvěra Kyjeva byla v minulosti otřesena, zejména v prvních letech války. NATO se tehdy záměrně distancovalo od dodávek smrtících zbraní, což Ukrajina vnímala jako neochotu se skutečně angažovat. Situace se změnila až po znovuzvolení Trumpa a následném omezení přímé pomoci z Washingtonu, kdy aliance převzala roli hlavního koordinátora vojenské podpory.

Zajímavý vývoj vykazuje i veřejné mínění na samotné Ukrajině. Zatímco v roce 2022 dosahovala podpora vstupu do NATO rekordních 89 %, od té doby setrvale klesá. Důvodem je pravděpodobně únava z dlouhého čekání a pocit, že se země musí v obraně spoléhat především na vlastní síly. Právě díky válečným zkušenostem a vývoji vlastních zbraňových systémů se však Ukrajina dostala do pozice, kdy má alianci co nabídnout.

Kyjev se dnes vnímá jako partner, který již v praxi naplňuje strategickou koncepci NATO, aniž by byl jeho formálním členem. Ukrajinská armáda je v podstatě jedinou silou, která v reálném boji zastavuje Rusko – tedy nepřítele, kterého aliance sama definuje jako svou největší a nejpřímější hrozbu. Tato zkušenost z moderního bojiště je pro západní armády neocenitelným zdrojem informací.

Velvyslankyně Getmančuková zdůrazňuje, že Ukrajina už není jen žadatelem o pomoc, ale aktivním přispěvatelem k evropské bezpečnosti. Její země testuje nové technologie a taktiky, které by NATO v budoucnu mohlo potřebovat. Transformace aliance by tedy neměla být vnímána jako její konec, ale jako přizpůsobení se nové realitě, ve které hraje Kyjev ústřední roli.

Současná nejistota kolem setrvání USA v NATO sice nahrává plánům Vladimira Putina, ale pro Ukrajinu představuje šanci definovat své místo v nové bezpečnostní architektuře Evropy. Pokud se NATO dokáže „přenastavit“, může z krize vyjít silnější právě díky těsnějšímu propojení s ukrajinským obranným potenciálem.

Debata o budoucnosti aliance tak v Kyjevě nerezonuje strachem, ale spíše pragmatismem. Ukrajinští představitelé věří, že jejich země je logickým pilířem jakékoliv budoucí obranné struktury, bez ohledu na to, jaké jméno nebo formu nakonec NATO pod tlakem americké administrativy přijme.

Závěrem Getmančuková dodává, že boj Ukrajiny za suverenitu je neoddělitelně spjat s přežitím západních demokratických hodnot. Pokud má NATO přežít a být relevantní i v roce 2026 a dále, musí podle ní najít způsob, jak integrovat jedinou zemi, která má s odrážením rozsáhlé agrese v Evropě skutečné zkušenosti.