Tvrdá lekce pro Tchaj-wan. Expert popsal, co si vzít z aktuální války proti Íránu

Tchaj-wan
Tchaj-wan, foto: Pixabay
Klára Marková DNES 12:18
Sdílej:

Probíhající konflikt mezi Spojenými státy a Íránem se stal nečekaným studijním materiálem pro stratégy na druhém konci světa. James Holmes z americké Naval War College analyzoval čtyři zásadní lekce, které by si z tohoto střetu měl odnést Tchaj-wan pro svou vlastní obranu před případnou agresí z pevninské Číny. V této myšlenkové simulaci přitom Tchaj-wan přejímá roli bránícího se Íránu, zatímco Čína hraje roli útočících USA.

První lekce se týká efektivního využití defenzivní geografie. Írán těží z obrovské vzdálenosti, která ho dělí od hlavního útočníka, což komplikuje logistiku a přesuny amerických sil. Tchaj-wan má v tomto směru situaci horší, protože leží přímo ve stínu Číny, která má své síly trvale soustředěny v regionu. Ostrovní republika však disponuje vlastním trumfem – 130 kilometrů širokým průlivem. Provedení obojživelné invaze přes takovou vodní plochu by bylo logistickou noční můrou, která by zastínila i vylodění v Normandii. Tchaj-wan by měl proto maximálně využít svůj členitý a hornatý terén k vybudování hluboko zakopaných a odolných stanovišť.

Druhou prioritou by pro Tchaj-pej mělo být ovládnutí faktoru času. Stejně jako se Írán snaží vyčerpat trpělivost americké společnosti a vlády dlouhodobým odporem, musí i Tchaj-wan plánovat válku jako vleklý proces, nikoliv bleskový střet. Cílem není nutně Čínu porazit v přímém boji, ale udržet se dostatečně dlouho, aby umožnil americkým a spojeneckým posilám dorazit do zóny konfliktu a shromáždit tam převahu. Čas musí pracovat pro obránce, nikoliv pro útočníka.

Třetí lekce se zaměřuje na odolnost velení, tedy na to, aby nebylo možné odpor zlomit jedním „stětím hlavy“. Íránské revoluční gardy se na válku připravily tak, že delegovaly pravomoci na regionální velitele, kteří mohou útočit nezávisle na rozkazech z centra. Ani smrt nejvyššího vůdce Alího Chameneího v úvodu konfliktu nevedla k zastavení íránské bojovnosti. Tchaj-wan, jakožto liberální společnost, sice nemůže zajít v decentralizaci tak daleko, ale jeho armáda musí být strukturována tak, aby ztráta vrcholného politického vedení neznamenala kolaps celého obranného úsilí.

Poslední, čtvrtá lekce, se týká designu ozbrojených sil. Holmes doporučuje upřednostnit kvantitu a jednoduchost před několika málo drahými a sofistikovanými systémy. Tchaj-wan by se měl inspirovat íránským přístupem: namísto soustředění se na velké letouny a bitevní lodě by měl vsadit na hejna levných dronů, stealth raketové korvety a balistické střely. Tato malá plavidla by měla být rozptýlena v mnoha drobných rybářských přístavech po celém obvodu ostrova. Záměrné mísení vojenských a civilních plavidel by pak čínským zpravodajcům připravilo neřešitelné potíže při vyhledávání cílů.

Tento pohled ukazuje, že i od nepřítele, jako je Írán, se lze naučit mnohé o asymetrické obraně. Tchaj-wan by měl tyto poznatky zkombinovat s důmyslností, kterou v současnosti projevují například obránci Ukrajiny, aby se stal pro potenciálního agresora skutečně nestravitelným soustem.

Stalo se