Dne 2. září se prezident Donald Trump podělil o rozmazané video amerického raketového útoku proti plavidlu v mezinárodních vodách, které podle něj převáželo skupinu "narkoteroristů" z Venezuely. Tento útok měl být prvním z mnoha proti gangu Tren de Aragua, kartelu, který Trumpova administrativa označila hned první den ve funkci za teroristickou organizaci. To navzdory faktu, že kartel neprovedl útoky na Spojené státy.
Tato kampaň, zahájená bez souhlasu Kongresu, proti špatně definovanému nepříteli a s malým dohledem, již vyvolala srovnání s dlouhými roky "Války proti terorismu". Ministr obrany Pete Hegseth sám toto srovnání použil při oznámení posledního úderu, který se tentokrát zaměřil na kolumbijský kartel. "Tyto kartely jsou Al-Káida Západní polokoule," napsal Hegseth na sociálních sítích. Dále uvedl, že používají násilí, vraždy a terorismus k prosazení své vůle, ohrožují národní bezpečnost Spojených států a otravují jejich lidi.
Hegseth dodal, že americká armáda bude s těmito organizacemi jednat jako s teroristy – budou loveni a zabiti, stejně jako Al-Káida. Rozsáhlá "Válka proti terorismu" v minulosti rozmazala hranice mezi válkou a mírem a výrazně rozšířila výkonnou moc. Někteří, kteří se jí účastnili, se nicméně domnívají, že nynější údery by mohly být právně ještě spornější. Obávají se, že by mohly opět vést k "nekonečným válkám", které Trump sliboval ukončit.
John Bellinger, bývalý právní poradce ministerstva zahraničí USA a Národní bezpečnostní rady během administrativy George W. Bushe, se domnívá, že prezident Trump pravděpodobně věří, že pouhým označením skupiny za teroristickou může USA použít sílu k zabíjení jejích členů. Upozornil, že toto nebyla analýza prezidentů Clintona, Bushe ani Obamy.
"Co je zde s prezidentem Trumpem jiné, je, že k tomu neměl žádné povolení Kongresu a neprokázal, že tito lidé skutečně zaútočili na Spojené státy nebo plánovali útok," říká Bellinger. Uvedl, že Trump jedná podle "nebezpečné" logiky, aby údery ospravedlnil.
"Máme prezidenta, který používá sílu proti civilistům – mohou porušovat zákony o narkotikách, mohou to být zločinci – ale prostě je zabil bez řádného soudního procesu, lidi, kteří nepředstavovali hrozbu proti Spojeným státům," zdůrazňuje. Bellinger se domnívá, že Trump buď nezná mezinárodní právo, nebo se o něj nestará. Částečně viní poradce v okolí Trumpa, včetně ministra zahraničí a poradce pro národní bezpečnost Marca Rubia, generální prokurátorky Pam Bondi a ministra obrany Pete Hegsetha.
Bellinger tvrdí, že Hegseth dělá "falešné srovnání", když vyvolává strašidlo Al-Káidy. "Na rozdíl od Al-Káidy se tyto skupiny nezapojují do ozbrojeného konfliktu se Spojenými státy a jejich členové nejsou bojovníci," říká Bellinger.
Není to jediný veterán "Války proti terorismu", který vyjádřil obavy z těchto útoků. John Yoo, právník známý svou rolí při formování právního základu pro politiky Bushovy administrativy, kritizoval Trumpovy údery v názorovém článku pro Washington Post a v rozhovorech. "Musí existovat hranice mezi zločinem a válkou," řekl Yoo, bývalý zástupce asistenta generálního prokurátora za Bushe. "Nemůžeme jen považovat cokoli, co poškozuje zemi, za záležitost pro armádu. Protože to by potenciálně mohlo zahrnovat každý zločin."
Stejně jako v případě otevřené "Války proti terorismu" hrozí, že se počáteční údery na údajné teroristické cíle rozšíří. Hegseth v neděli popsal poslední útok proti plavidlu, které bylo údajně spojeno s kolumbijskou povstaleckou skupinou a které podle něj bylo "zapojeno do nezákonného pašování narkotik" v Karibiku v pátek. Počet obětí útoků administrativy od zahájení kampaně se tak zvýšil na nejméně 30 mrtvých. Trump a Hegseth neustále opakují, že "zpravodajské informace" uvedly, že tato loď "pašovala narkotika", avšak nikdo mimo administrativu neviděl důkaz, že šlo o členy kartelů.
Kolumbijský levicový prezident Gustavo Petro označil tento čin za "vraždu". "Úředníci vlády USA spáchali vraždu a porušili naši suverenitu v teritoriálních vodách," napsal Petro na sociálních sítích a dodal, že "očekáváme vysvětlení od vlády USA." Petro uvedl, že jeden z identifikovaných na lodi, Alejandro Carranza, nemá "žádné vazby" na obchod s drogami. Ohledně lodi zasažené v pátek Petro řekl, že kolumbijské plavidlo bylo unesené a mělo spuštěný nouzový signál kvůli poruše motoru.
Bombardovací kampaň se od té doby rozšířila na to, co Trumpova administrativa nazvala "ne-mezinárodní ozbrojený konflikt". Nyní hrozí, že se rozšíří na jakékoli plavidlo podezřelé ze spojení s kartely a na Venezuelu, kterou Bílý dům obviňuje z podpory skupiny, a to s minimem důkazů.
Pro Trumpa představuje Venezuela "nedokončenou záležitost" po jeho prvním funkčním období, kdy se pokusil Nicolase Madura sesadit z moci, říká Michael McCarthy, profesor na Elliott School of International Affairs na George Washington University. Administrativa obvinila Madura z toho, že je jedním z největších světových obchodníků s narkotiky a že spolupracuje s kartely – a dokonce je vede – při pašování drog s fentanylem do Spojených států. V srpnu byla odměna za informace vedoucí k jeho zatčení zvýšena na 50 milionů dolarů.
Ačkoli Trump popřel, že by usiloval o změnu režimu ve Venezuele, McCarthy říká, že Trumpův boj s Venezuelou představuje "restart diplomacie dělových člunů v Karibiku, který nebyl k vidění déle než století." Zároveň kombinuje Trumpovy domácí a zahraniční politické priority.
Trumpova kampaň vůči Madurovi umožňuje jeho administrativě vyvíjet tlak na Madurovu vládu. Tlačí Venezuelu, aby přijala zpět více nelegálních přistěhovalců z USA. Zároveň demonstruje, že chrání Spojené státy před kartely. "Do jisté míry to shrnuje agendu administrativy, kvůli snaze Trumpa a dalších členů jeho týmu zbavit se nelegálních přistěhovalců v USA, a může tvrdit, že dělá něco důležitého pro prosazení národních bezpečnostních zájmů za hranicemi našeho území," říká McCarthy.
Rebecca Ingbar, profesorka práva na Cardozo Law School a odbornice na mezinárodní právo a národní bezpečnost, která dříve pracovala na ministerstvu zahraničí, se obává, že Trumpova kampaň nemá "žádný omezující princip", pokud nebude zpochybněna jeho autorita. Věří, že Kongres by měl "napnout svaly".
Minulý týden senátní republikáni zablokovali návrh, který by Trumpovi znemožnil pokračovat v útocích na neoznačené lodě. Návrh v poměru 48 ku 41 hlasům neprošel. Ingbar se obává, že právní základ Trumpovy administrativy pro tyto údery – nebo jeho nedostatek – by mohl mít dopady i mimo Trumpovo řešení údajných kartelů. "Pokud by to mohl udělat na volném moři pouhým označením těchto lidí za teroristy a máváním tím slovem, mohl by to udělat kdekoli. A jen si vzpomeňte, koho tato administrativa nazvala teroristou," řekla Ingbar. Minulý měsíc Trumpova administrativa označila decentralizovanou levicovou myšlenku "Antify" za teroristickou organizaci.
Ingbar také poznamenává otupělou reakci většiny americké veřejnosti na tyto útoky. To podle ní může částečně pramenit z rutinní povahy těchto útoků drony, ke kterým se národ stal necitlivým. "Hrozí zde skutečně extrémní rizika eskalace," říká. "A obecněji si myslím, že jen narušujeme normy, myslím, že narušujeme pravidlo, které je páteří moderního systému mezinárodního práva, že státy nesmí použít sílu kromě těch nejužších výjimečných okolností."
Aspirin je jedním z nejstarších a nejpoužívanějších léčiv, jehož kořeny sahají až do mezopotámského města Nippur před 4 400 lety. Tehdy lidé využívali vrbovou kůru, která obsahuje salicin, tedy látku velmi blízkou dnešní kyselině acetylsalicylové. Ačkoliv byla tato přírodní medicína dráždivější pro žaludek, položila základy pro moderní tlumení bolesti. Dnes vědci odhalují, že tato známá pilulka možná dokáže mnohem víc než jen tišit bolest.
Írán se stále potýká s téměř úplným výpadkem internetového připojení, který začal v únoru s vypuknutím válečného konfliktu. Přestože oficiální místa jako důvod uvádějí snahu o ochranu kybernetického prostoru, ani po vyhlášení příměří nebyly tyto restrikce odvolány. Vnitrostátní webové stránky a komunikační aplikace sice fungují, uživatelé však opakovaně narážejí na technické problémy a výpadky.
Válka s Íránem poškozuje vliv Spojených států ve světě a prohlubuje napětí s mnoha zeměmi, které již dříve pociťovaly důsledky nepředvídatelné politiky prezidenta Donalda Trumpa. Tento úpadek americké moci může být v budoucnu velmi obtížné zvrátit, zejména ve chvíli, kdy jej využívají soupeři jako Čína. Prezidentovy chaotické kroky a neustálé změny v cílech operací vyvolávají u spojenců čím dál větší nejistotu, píše magazín Politico.
Výsledek voleb v Maďarsku, ve kterých po šestnácti letech skončila vláda Viktora Orbána, vyvolal mezi evropskými ministry značnou úlevu. Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys označil tuto změnu za skvělý vývoj pro Evropu a metaforicky dodal, že v unijním „hradu“ již nebude přítomen žádný „trojský kůň“. Zároveň však zdůraznil, že minulost by neměla být zapomenuta, a vyzval EU, aby pokračovala ve vyšetřování aktivit odcházejícího maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa a jeho údajného sdílení informací s Ruskem.
Současné příměří mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem je křehké a rozhovory o vyřešení komplexních problémů války zatím nepřinášejí výrazný pokrok. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví takzvaný zmrazený konflikt. Ten není statický, ale představuje neukončenou válku, která pokračuje na nízké úrovni pod hranicí totálního vojenského střetu.
Černobylská havárie před 40 lety vedla k vytvoření uzavřené zóny o rozloze 2600 kilometrů čtverečních. Z místa nejhorší civilní jaderné katastrofy se však postupem času stala nechtěná přírodní rezervace. Absence lidí, zemědělství a komerčních aktivit umožnila přírodě, aby se na území vrátila. Oblast se tak stala rozsáhlou laboratoří pro znovudivokou přírodu.
Viceprezident JD Vance by měl v úterý odcestovat do Islámábádu v čele americké delegace, pokud Írán skutečně potvrdí svou účast na dalším kole mírových rozhovorů. Cesta se uskuteční v napjaté atmosféře, neboť se rychle blíží termín vypršení současného dvoutýdenního příměří. Spolu s viceprezidentem budou na cestě také zvláštní vyslanec Steve Witkoff a prezidentův zeť Jared Kushner.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.
Evropské vlády se postupně odklánějí od využívání populárních aplikací pro zasílání zpráv, jako jsou WhatsApp a Signal. Státy včetně Francie, Německa, Polska, Nizozemska, Lucemburska a Belgie začaly zavádět vlastní, interní komunikační systémy určené pro vládní úředníky. Cílem je zamezit sdílení citlivých informací přes platformy, které nemají pod kontrolou. Podobnou cestou se vydává také NATO a Evropská komise plánuje přechod na zabezpečené vlastní řešení ještě do konce letošního roku.
Írán zvažuje svou účast na potenciálních mírových rozhovorech s USA, definitivní rozhodnutí však zatím nepadlo. Podle nejmenovaného vysoce postaveného íránského představitele je postoj Teheránu k těmto jednáním pozitivní. Americká delegace by měla brzy zamířit do Pákistánu na další kolo rozhovorů, ačkoliv íránská strana dosud svou účast nepotvrdila.
Politická změna v Maďarsku, kde ve volbách zvítězil Péter Magyar, přináší zásadní obrat v evropském přístupu k Izraeli. Odchod Viktora Orbána z premiérského křesla znamená pro izraelskou vládu ztrátu jednoho z nejspolehlivějších spojenců v rámci Evropské unie. Orbán opakovaně využíval právo veta, aby Benjamina Netanjahua chránil před tlakem ostatních členských států. Tato diplomatická izolace přichází v době, kdy v evropských metropolích sílí kritika vůči izraelským krokům a sílí snahy o omezení vzájemných vztahů.
Válečný konflikt v Íránu, který trvá již 44 dní, přinesl prudký nárůst cen ropy a plynu a stal se pro mnoho států bolestnou připomínkou zranitelnosti jejich ekonomik závislých na fosilních palivech. Od Evropské unie přes Spojené království až po Filipíny a Jižní Koreu sílí volání po rychlém přechodu k elektrifikaci a budování infrastruktury pro čistou energii. Vlády vnímají obnovitelné a jaderné zdroje jako dlouhodobé řešení, které má jejich ekonomiky ochránit před výkyvy globálních trhů s fosilními palivy. Tento proces však naráží na nepříjemnou skutečnost, že cesta k energetické nezávislosti vede přímo do náruče Číny, která ovládá drtivou většinu trhu s technologiemi pro čistou energii a kritickými minerály.