Donald Trump se dlouhodobě netají svou touhou získat Nobelovu cenu za mír. Dvakrát během svého prvního prezidentského období byl nominován norským zákonodárcem Christianem Tybring-Gjeddem, ale prestižní ocenění mu uniklo. Nyní, během svého druhého mandátu, kdy čelí komplikovaným vztahům s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, se jeho šance na získání ceny zdají být ještě nižší, uvádí televize NBC News.
Tybring-Gjedde, který kdysi Trumpa nominoval, nyní tvrdí, že nevidí dostatečné diplomatické úsilí, které by ospravedlňovalo další nominaci. Upozorňuje, že Trump v otázce války mezi Ruskem a Ukrajinou spíše diktuje podmínky, než aby skutečně usiloval o mírové řešení, což v Evropě vyvolává obavy.
Trump přitom sliboval, že konflikt rychle ukončí, což by mohlo zvýšit jeho šance na prestižní ocenění. Místo toho však jednání s Ukrajinou uvízla na mrtvém bodě a jeho nedávné setkání se Zelenským vyústilo v konfrontaci. Trump podle svědků svého ukrajinského protějška káral za to, že není dostatečně vděčný za americkou vojenskou pomoc. Viceprezident JD Vance ho údajně dokonce napomenul za to, že během schůzky neřekl ani jednou „děkuji“. Setkání nakonec skončilo tím, že Zelenskyj byl vyzván, aby opustil Bílý dům.
Trumpova rétorika vůči Ukrajině se v posledních týdnech výrazně zostřila. O Zelenském mluvil jako o „diktátorovi“ a dokonce naznačil, že válku vyprovokovala sama Ukrajina. Po nevydařeném setkání Bílý dům zrušil plánovanou společnou tiskovou konferenci a Trump prohlásil, že Zelenskyj se vrátit nemůže, dokud nebude „připraven na mír“.
Právě způsob, jakým Trump přistupuje k ukončení konfliktu, by mohl být rozhodujícím faktorem pro jeho šance na Nobelovu cenu. Pokud by došlo k mírové dohodě výhodné pro Rusko a oslabující evropskou bezpečnost, mohlo by to výběrovou komisi odradit. Norský zákonodárce Tybring-Gjedde upozorňuje, že v Norsku, které sousedí s Ruskem, je otázka ruské agrese citlivým tématem. Pokud by Trumpův mírový plán posílil pozici Vladimira Putina, bylo by těžké ho prezentovat jako „přínos pro lidstvo“, což je jedno z hlavních kritérií pro udělení ceny.
Trumpova posedlost Nobelovou cenou za mír není novinkou. Už během svého prvního mandátu o ní často mluvil a rozhořčovalo ho, že ji dostal jeho předchůdce Barack Obama. Trump dokonce během jednoho projevu v roce 2018 prohlásil, že on sám by měl cenu získat za své aktivity v Severní Koreji nebo na Blízkém východě. V roce 2020 byl nominován za své úsilí o normalizaci vztahů mezi Izraelem a arabskými státy v rámci takzvaných Abrahámovských dohod, ale ocenění nakonec získali ruští a filipínští novináři bojující za svobodu tisku.
Trumpovi spojenci nyní opět tlačí na to, aby cena připadla právě jemu. Jeho poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz na nedávné konferenci prohlásil, že Trump „ukončí válku v Evropě a na Blízkém východě“ a že Nobelova cena by se měla objevit vedle jeho jména. Podobně mluvili i další představitelé jeho administrativy. Trump sám však skepticky přiznal, že ocenění pravděpodobně nikdy nezíská, protože mu ho „nechtějí dát“.
Kromě prestiže může být dalším motivem Trumpovy touhy po Nobelově ceně i závist vůči jeho předchůdcům. Barack Obama cenu získal jen devět měsíců po nástupu do úřadu, což mnozí považovali za předčasné. Trump i jeho spojenci tvrdí, že kdyby stejnou mírovou dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou vyjednal Obama, cenu by bez váhání dostal.
Trump však musí čelit nejen výběrové komisi, ale i celkovému vnímání své osoby. Výbor pro Nobelovu cenu bere v úvahu nejen izolované činy kandidátů, ale i jejich celkový přínos pro světový mír. Trumpova rétorika a činy, jako je jeho kontroverzní přístup k médiím nebo agresivní obchodní politika vůči EU, ho mohou z pohledu komise diskvalifikovat. Navíc současný předseda výboru Jørgen Watne Frydnes je dlouholetým bojovníkem za svobodu tisku, což by mohlo znamenat další překážku pro Trumpovy ambice.
Přesto Trump a jeho okolí nepřestávají doufat. Bývalý poradce John Bolton dokonce navrhl britskému premiérovi Keiru Starmerovi, aby Trumpa nominoval. Trump tak zůstává posedlý myšlenkou, že se jednou připojí k elitnímu seznamu držitelů Nobelovy ceny za mír – i když světová diplomacie i jeho vlastní jednání tomu zatím nenasvědčují.
Klid zbraní mezi Spojenými státy a Íránem skončil po obnovené výměně vojenských úderů na Blízkém východě. Americká armáda zasáhla íránské vojenské cíle, na což Teherán reagoval útoky na území Jordánska, Bahrajnu a Kuvajtu. K této odvetě došlo navzdory varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jakýkoliv úder vyvolá ještě tvrdší reakci. Poslední střety však zůstaly rozsahem omezené, což podle odborníků oslovených webem CNN naznačuje neochotu obou stran vstoupit do přímé a plnohodnotné války.
V Evropě prudce roste počet sabotážních akcí zaměřených na vojenskou a obrannou infrastrukturu, přičemž z jejich organizace je podezřelé Rusko. Německé úřady nedávno prohlásily Moskvu za odpovědnou za incident na letišti v Lipsku, kde byly v blízkosti ukrajinských nákladních letadel objeveny drony s výbušninami. Ruský prezident Vladimir Putin jakoukoli vinu odmítá a označuje podobná obvinění za nepodložená. Polské i německé ministerstvo vnitra však varují, že Moskva mění svou strategii a zásadně stupňuje své hybridní operace v evropských zemích.
Americký prezident Donald Trump vyzval Ukrajinu, aby přestala útočit na ruské ropné rafinérie kvůli celosvětovému růstu cen motorové nafty. Své prohlášení učinil během dvoudenní návštěvy Irska, kde navštívil své golfové hřiště v hrabství Clare. Šéf Bílého domu odmítl tvrzení, že by za prudkým nárůstem cen paliv stála válka, kterou jeho administrativa vede proti Íránu. Podle jeho slov je hlavním důvodem nynějšího nedostatku nafty právě ukrajinská strategie zaměřená na ruskou energetiku.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.
Populismus se stává celosvětovým fenoménem, který získává stále větší podporu napříč různými politickými systémy. Tímto pojmem jsou dnes označovány výrazné osobnosti pravice i levice, mezi něž patří například brazilský politik Jair Bolsonaro, indický premiér Nárendra Módí nebo americký senátor Bernie Sanders. Přestože se akademické definice populismu v mnoha ohledech rozcházejí, všechny staví na stejném základním principu. Rozdělují totiž společnost na dvě nesmiřitelné skupiny, kterými jsou čistý lid a korumpované elity.
Nová zpráva Organizace spojených národů varuje, že svět již není schopen dodržet hranici globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia. Podle zveřejněného dokumentu Programu OSN pro životní prostředí překročí lidstvo tuto kritickou hranici pravděpodobně již kolem roku 2030. Současný růst teploty představuje vážnou hrozbu zejména pro ostrovní státy v Tichém oceánu, které čelí rychlému vzestupu mořské hladiny. Zástupci těchto zranitelných regionů zdůrazňují, že pouhé výzvy k vyšším závazkům už nestačí a je nutná okamžitá politická vůle i masivní investice.
Obyvatelé ruské Kurské oblasti podle BBC stále marně pátrají po svých příbuzných, kteří zmizeli po ukrajinském přeshraničním útoku. Jednou z nich je i žena jménem Ljubov, jež ztratila kontakt se svou matkou den po začátku invaze ukrajinských sil. Zatímco dříve chovala ke své vlasti naprostou důvěru, dnes pociťuje vůči ruskému státu silnou zášť. Podle místního guvernéra zůstává v regionu nezvěstných více než tři sta lidí, přesné číslo však nikdo nezná.
Ruské ozbrojené síly během jednoho týdne vyslaly proti Ukrajině přibližně 2 100 útočných bezpilotních letounů, 78 raket různých typů a téměř 1 700 řízených leteckých pum. V neděli 13. září o rozsáhlých vzdušných útocích informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle jeho vyjádření tvořily podstatnou část nasazených strojů proudové bezpilotní prostředky Šáhed. Moskva tyto zbraně využívá k systematickému ničení ukrajinské ekonomiky, klíčové infrastruktury i běžného života obyvatel.
Francouzské úřady během letošního léta zadržely 514 osob podezřelých ze zakládání lesních požárů, mezi nimiž figuruje i 198 mladistvých. K zatčeným patří například patnáctiletý chlapec, který odhodil hořící cigaretu v lese u Bordeaux, nebo padesátiletá žena podezřelá ze založení sedmnácti požárů. Dalším případem je šestatřicetiletý muž, jenž zapálil papírovou tašku s odpadky v porostu poblíž Perpignanu. V průběhu letošního rekordního léta lehl popelem rozsáhlý porost o celkové rozloze 115 tisíc hektarů lesů a křovin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil ochotu setkat se s ruským lídrem Vladimirem Putinem na nadcházejícím summitu skupiny G20 v Miami a jednat o ukončení války. Moskevský Kreml však tuto možnost okamžitě odmítl a označil ji za zcela nemožnou. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zopakoval požadavek, že k jakémukoli osobnímu jednání obou představitelů může dojít výhradně v ruské metropoli. Vrcholná schůzka lídrů největších světových ekonomik se má v USA uskutečnit v polovině prosince, přičemž Putinova účast zatím nebyla oficiálně potvrzena.
Americký ministr energetiky Chris Wright prohlásil, že Spojené státy možná nedosáhnou s Íránem jaderné dohody, která by zemi zabránila v získání jaderných zbraní. Vyjednávání mezi oběma státy v současnosti stagnuje, zatímco vojenský konflikt v regionu nadále pokračuje. Podle ministra zůstává otevřená možnost dalšího vojenského zásahu, který by definitivně zničil íránské kapacity na výrobu a rozvinutí těchto zbraní. Druhou variantou je podle něj čekání na případnou novou íránskou vládu.
Spoluzakladatel výzkumné společnosti Anthropic vyzval k úmyslnému zpomalení vývoje nejmodernějších modelů umělé inteligence. Ve své nejnovější eseji zveřejněné na jeho webu zdůrazňuje, že pokrok v oblasti schopností umělé inteligence v posledních měsících výrazně předbíhá možnosti jejího výzkumu bezpečnosti a kontroly. Autor se vývoji technologií věnuje již dvanáct let a nadále věří v jejich obrovský přínos pro lidstvo, včetně léčby závažných onemocnění nebo ekonomického růstu. Podle jeho názoru je však nezbytné dát výzkumníkům dostatek času na to, aby dokázali rizika účinně eliminovat.