Administrativa prezidenta Donalda Trumpa v pondělí oznámila zmrazení více než 2,2 miliardy dolarů ve federálních grantech a 60 milionů dolarů ve smluvních prostředcích pro Harvardovu univerzitu. Krok přichází poté, co vedení prestižní instituce odmítlo splnit vládní požadavky na omezení studentského aktivismu a změnu politiky diverzity. Podle vlády jde o sedmý případ, kdy byla některé z elitních amerických univerzit – šest z nich z Ivy League – zablokována federální podpora kvůli neochotě přizpůsobit se politické linii prezidenta.
V dopise adresovaném Harvardu Trumpova administrativa žádala rozsáhlé změny ve vedení školy, revizi přijímacích procesů a provedení auditu názorů na diverzitu na kampusu. Současně požadovala, aby univerzita přestala uznávat některé studentské kluby, především ty, které podle vlády podporují nezákonné jednání. V sázce podle federálních úřadů bylo celkem až 9 miliard dolarů v grantech a smlouvách.
Prezident Harvardu Alan Garber na výzvu vlády reagoval dopisem, ve kterém uvedl, že univerzita nepodlehá žádné politické moci. „Žádná vláda – bez ohledu na to, která strana je u moci – nemá právo určovat, co soukromé univerzity učí, koho přijímají a najímají, a jaké oblasti studia mohou zkoumat,“ napsal Garber a varoval, že odnětí prostředků ohrožuje nejen akademickou svobodu, ale i výzkum, který má přímý dopad na zdraví a ekonomickou stabilitu Spojených států.
Trumpova vláda tvrdí, že zmrazení financování je reakcí na narůstající antisemitismus na amerických univerzitách, zejména v souvislosti s protesty proti válce Izraele v Gaze. Vládní antisemitistická pracovní skupina označila postoj Harvardu za důkaz „nebezpečné mentality nároku“, která je podle ní rozšířená mezi elitními školami.
Administrativa přitom požaduje, aby Harvard zavedl takzvaně „zásluhové“ přijímací a náborové postupy, zakázal nošení roušek (které často používají propalestinští demonstranti) a přestal financovat studentské skupiny, které prý podporují nezákonné chování nebo obtěžování.
Garber uvedl, že univerzita již podnikla kroky k řešení antisemitismu, a odmítl tvrzení, že vláda usiluje o ochranu práv studentů. Podle něj jde o snahu ovlivnit intelektuální prostředí na Harvardu. Zdůraznil také, že požadavky vlády překračují její pravomoci podle federálního zákona Title VI, který zakazuje diskriminaci na základě rasy, barvy pleti nebo národního původu.
Kritika vládního zásahu přichází nejen zevnitř akademické obce, ale také od absolventů Harvardu. Skupina prominentních absolventů vyzvala vedení univerzity, aby se vládním požadavkům právně postavilo. „Harvard dnes ukázal, že nebude tolerovat šikanu ani autoritářství. Připomněl světu, že vzdělávání, inovace a růst nepodléhají momentálním politickým tlakům,“ uvedla absolventka Anurima Bhargava.
Zmrazení federální podpory vyvolalo protesty nejen na samotném kampusu, ale i mezi obyvateli Cambridge. Zároveň Americká asociace univerzitních profesorů podala žalobu, ve které tvrdí, že vláda nedodržela zákonný postup a neinformovala předem ani Kongres, ani univerzitu. Podle žaloby navíc požadavky neřeší skutečné příčiny případného porušení zákona, ale slouží k prosazování ideologické agendy.
Harvard tak nyní čelí nejen ekonomickému ohrožení, ale i potenciálně zásadnímu precedentnímu sporu, který by mohl definovat vztah mezi akademickou svobodou a politickou mocí ve Spojených státech v příštích letech.
Australský premiér Anthony Albanese byl nucen reagovat na další kritiku ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jádrem sporu je údajná nedostatečná vojenská podpora Austrálie při snahách o znovuotevření Hormuzského průlivu. Trump, který je v současnosti nejvýznamnějším spojencem Austrálie, vyjádřil svou nespokojenost přímo ve Washingtonu v souvislosti s oznámením desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem.
Administrativa prezidenta Trumpa sice tvrdí, že její blokáda Hormuzského průlivu nese ovoce, když se devět lodí včetně čínského tankeru Rich Starry podřídilo rozkazům a obrátilo se, realita na místě však naznačuje jiný příběh. Zatímco se USA soustředí na okamžitý vojenský tlak, Írán si v tichosti buduje pozici, která mu zajistí kontrolu nad touto strategickou tepnou dlouho po skončení současného konfliktu.
Šestnáctiletá éra Viktora Orbána byla pro řadu britských pravicových politiků a akademiků nebývale štědrá. Maďarský režim, který se sám označoval za „neliberální demokracii“, systematicky budoval síť vlivných osobností v zahraničí, které za finanční podporu šířily jeho vidění světa. Drtivá porážka strany Fidesz v nedávných volbách však nyní hrozí, že tento tok peněz z Budapešti do rukou evropských populistů definitivně vyschne.
Prahu dnes nečekaně navštívil generální tajemník NATO Mark Rutte. Aliance jeho cestu oznámila na poslední chvíli, pouhý den předem, což podtrhuje naléhavost témat, která byla na programu. Jediným bodem krátké návštěvy bylo podvečerní jednání s premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, kde oba politici diskutovali především o budoucím směřování české obranyschopnosti a závazcích vůči Alianci.
Americký prezident Donald Trump oznámil uzavření desetidenního příměří mezi Izraelem a Libanonem, které vstoupilo v platnost v 17 hodin východoamerického času. Tento krok je vnímán jako zásadní diplomatický průlom, který má poskytnout potřebný prostor pro širší vyjednávání o míru v celém regionu. Klid zbraní má zastavit útoky na hnutí Hizballáh podporované Íránem, které si v Libanonu vyžádaly již přes dva tisíce obětí.
Donald Trump rozpoutal na své platformě Truth Social bezprecedentní slovní válku, která hluboce štěpí jeho vlastní politický tábor. Prezident se v sérii ostrých příspěvků nevybíravě pustil do dříve loajálních konzervativních ikon, jako jsou Tucker Carlson, Megyn Kelly, Candace Owens a Alex Jones. Důvodem je jejich narůstající kritika vojenské intervence v Íránu, kterou Trump zahájil navzdory svým předvolebním slibům o ukončení „nekonečných válek“.
Navzdory bouřlivé rétorice Donalda Trumpa a historicky nejhlubší politické krizi uvnitř Severoatlantické aliance zůstává NATO funkčním a v jádru pevným svazkem. Současné napětí, které vyvolalo americké vojenské tažení v Íránu a následné zablokování strategického Hormuzského průlivu, sice vážně otřásá vzájemnou důvěrou, ovšem k reálnému rozpadu spojenectví má Aliance podle odborníků stále daleko.
Vztah mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který se ještě nedávno zdál být pevným spojenectvím založeným na společné nacionalistické rétorice, prochází hlubokou krizí. Ještě před půl rokem v Šarm aš-Šajchu přijímala Meloniová Trumpovy poklony a usilovně pracovala na tom, aby se stala jeho hlavním evropským spojencem. Byla dokonce jedinou evropskou lídryní, která se zúčastnila jeho inaugurace, a neváhala jej navštívit v jeho soukromém sídle Mar-a-Lago na Floridě.
Spojené státy jsou připraveny udržovat námořní blokádu Íránu tak dlouho, jak bude zapotřebí. Na čtvrteční tiskové konferenci ve Washingtonu to prohlásil šéf Pentagonu Pete Hegseth spolu s předsedou sboru náčelníků štábů Danem Cainem. Podle Hegsetha USA momentálně doplňují své kapacity s „větší silou než kdy dříve“ a dávají íránskému režimu jasně na vybranou mezi řešením „po dobrém, nebo po zlém“.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po masivním nočním útoku na ukrajinská města prohlásil, že Rusko si nezaslouží žádnou úlevu ani rušení sankcí. Noční nálety si vyžádaly 16 mrtvých a přibližně 100 zraněných, přičemž mezi oběťmi jsou i dvě dospívající děti. Zelenskyj zdůraznil, že Rusko sází výhradně na pokračování války, a proto musí být mezinárodní odpověď stejně důrazná, včetně využití všech dostupných prostředků k obraně životů a vyvinutí maximálního tlaku na dosažení míru.
Fotbaloví fanoušci, kteří se chystají na letošní mistrovství světa v USA, čelí nečekaně vysokým nákladům na dopravu. Guvernérka státu New Jersey Mikie Sherrillová ostře zkritizovala federaci FIFA za to, že odmítá dotovat přepravu příznivců ke stadionům. Podle aktuálních informací by totiž zpáteční jízdenka z newyorského nádraží Penn Station ke stadionu MetLife v New Jersey mohla vyjít na více než 100 dolarů (2000 korun).
Rozhodnutí Trumpovy administrativy zavést námořní blokádu Hormuzského průlivu posunulo napětí v Perském zálivu na novou, nebezpečnější úroveň. Tento krok, oznámený po krachu jednání o příměří z 11. dubna, není jen úderem proti Íránu, ale představuje zásadní výzvu pro Peking. Čína je totiž v posledních letech hlavním odběratelem íránské ropy a jednou z mála zemí, jejichž lodě dosud proplouvaly průlivem bez větších potíží.