Donald Trump při svém druhém funkčním období otřásá světovým řádem mnohem silněji než jakýkoli jeho předchůdce od konce druhé světové války. Hned první den svého staronového mandátu dal světu jasně najevo, že mu nic nebude stát v cestě. Ve svém inauguračním projevu tehdy zmínil doktrínu z 19. století o předurčeném osudu, čímž naznačil ambice k územní expanzi. Nejprve se zaměřil na Panamský průplav a nyní svou neochvějnou pozornost obrací ke Grónsku.
Mantra „musíme ho mít“ se stala ústředním motivem jeho současné zahraniční politiky, což pro mnohé spojence představuje drsné probuzení do reality plné rizik. Historie Spojených států je sice plná kontroverzních invazí či tajných operací, ale v posledním století žádný prezident nehrozil zabráním půdy dlouholetého spojence. Trump tak brutálně rozbíjí politické normy a aliance, které tvořily základ světové stability desítky let, varuje BBC.
Současný americký prezident bývá často označován za nejvíce transformativního vůdce v moderních dějinách USA. Zatímco jeho příznivci doma i v zahraničí jásají, v mnoha světových metropolích panuje zděšení. Moskva a Peking mezitím situaci sledují v ostražitém mlčení. Francouzský prezident Emmanuel Macron v Davosu varoval před světem bez pravidel, kde je mezinárodní právo pošlapáváno imperiálními ambicemi nejsilnějších hráčů.
Obavy z bolestivé obchodní války neustále rostou a v některých kruzích se dokonce spekuluje o budoucnosti samotného NATO. Riziko, že by se Spojené státy pokusily získat Grónsko silou, staví sedmdesátiletou alianci do bezprecedentní krize. Trumpovi zastánci však agresivně prosazují agendu „Amerika na prvním místě“ a otevřeně útočí na poválečné multilaterální uspořádání.
Republikánský kongresman Randy Fine nedávno představil zákon o anexi Grónska, čímž Trumpovým snahám dodal legislativní rámec. Fine se nechal slyšet, že OSN jako entita podporující světový mír naprosto selhala. Podle něj je v národním zájmu Spojených států převzít kontrolu nad Arktidou dříve, než se v této strategické oblasti plně etablují Rusko nebo Čína.
Mnozí diplomaté se po celý rok snažili brát Trumpa vážně, ale nikoli doslova, v naději, že se situace vyřeší dialogem. Tato taktika fungovala jen do určité míry, například při hledání společného postupu vůči válce na Ukrajině. Trumpovy postoje jsou však krajně nepředvídatelné, neboť se často v rámci jednoho týdne přiklání na stranu Ruska i Ukrajiny a následně se vrací zpět.
Ministr zahraničí Marco Rubio se snaží Trumpovy hrozby mírnit vysvětlováním, že cílem je nákup, nikoli invaze. Rubio zdůrazňuje, že Trump zkoumá možnosti koupě Grónska již od svého prvního funkčního období, aby čelil hrozbám z Východu. Nicméně styl, kterým prezident prosazuje své cíle, připomíná spíše metody hrubé síly než tradiční diplomacii.
Zatímco Trump stupňuje tlak, Kanada pod vedením premiéra Marka Carneyho hledá vlastní cestu a upevňuje vztahy s Čínou. Carney otevřeně mluví o tom, že současný svět prochází hlubokým rozvratem, nikoli jen transformací. Pro Kanadu se Peking v některých ohledech stává předvídatelnějším partnerem než nevyzpytatelný Washington, což podtrhuje rychlost, s jakou se globální vazby mění.
Prezident Trump se netají tím, že miluje vítězství a jeho morálka je podle jeho vlastních slov jediným limitem jeho moci. Evropští lídři se ho nyní snaží přesvědčit, polichotit mu nebo ho donutit ke změně názoru pomocí starých nástrojů státnictví. Trump však na sociálních sítích zveřejňuje soukromé zprávy od těchto vůdců, čímž dává najevo, že stará pravidla diplomacie pro něj již neplatí.
V Davosu se nyní čeká na Trumpův projev, zatímco se evropské země jako Dánsko nebo Norsko pevně staví na obranu územní celistvosti Grónska. Macron hrozí obchodním „bazukou“ v podobě odvetných cel, ale není jisté, zda to Trumpa zastaví. Celý svět s napětím sleduje, zda se armádě spojenců podaří zkrotit prezidenta, který je odhodlán přepsat mapu světa.
Francouzský prezident Emmanuel Macron otevřeně vyzval k odvetným opatřením proti americkým clům. Reagoval tak na stupňující se nátlak Donalda Trumpa, který se snaží získat Grónsko a hrozí sankcemi každému, kdo se mu postaví do cesty. Macron ve svém projevu na Světovém ekonomickém fóru zdůraznil, že dává přednost respektu před šikanou a právnímu státu před brutalitou.
Donald Trump oslavil první výročí svého návratu do Bílého domu projevem, který byl podle očekávání plný optimismu, ale také řady nepravdivých tvrzení. Během tiskové konference a následných dotazů se prezident snažil vykreslit uplynulý rok 2025 jako období bezprecedentního rozkvětu. Při bližším pohledu na fakta se však ukazuje, že Trumpova rétorika se často rozchází s realitou v ekonomických datech i mezinárodních záležitostech.
Donald Trump při svém druhém funkčním období otřásá světovým řádem mnohem silněji než jakýkoli jeho předchůdce od konce druhé světové války. Hned první den svého staronového mandátu dal světu jasně najevo, že mu nic nebude stát v cestě. Ve svém inauguračním projevu tehdy zmínil doktrínu z 19. století o předurčeném osudu, čímž naznačil ambice k územní expanzi. Nejprve se zaměřil na Panamský průplav a nyní svou neochvějnou pozornost obrací ke Grónsku.
Česko by po více než 16 letech měl opět navštívit papež. Lev XIV. přijal pozvání prezidenta Petra Pavla, který v pondělí zavítal s manželkou do Vatikánu. Naposledy se do Česka vydal Benedikt XVI.
Karlos Vémola se v pondělí na kauci dostal z vazby na svobodu. Ještě večer se sám poprvé ozval fanouškům. K ostře sledované kauze toho zatím moc neřekl. Především poděkoval lidem za podporu a zmínil, že teď chce čas věnovat rodině a svému zdraví.
Donald Trump se znovu pustil do ostré kritiky Severoatlantické aliance a na své platformě Truth Social prohlásil, že bez jeho přičinění by NATO už dávno neexistovalo. Podle amerického prezidenta by aliance skončila na „smetišti dějin“, kdyby nepřišel on se svým tlakem na spojence. Dodal, že nikdo – „žádný jednotlivec ani prezident“ – nikdy neudělal pro vojenskou alianci víc než on sám.
Americká politická scéna se nachází v bodě, kdy už nejde jen o osobu prezidenta, ale o hlubokou proměnu celého systému. Analýza Johna F. Harrise pro Politico naznačuje, že i kdyby Trump v roce 2029 úřad opustil a nepokusil se obejít ústavu, jeho vliv bude formovat americkou politiku minimálně další dekádu. Trumpismus se stal novou normou, se kterou se budou muset vyrovnat i jeho největší odpůrci.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy to opět jiskří, protože europoslanci hodlají zmrazit ratifikaci klíčové obchodní smlouvy. Tento dokument, který v létě dojednala Ursula von der Leyen přímo s Donaldem Trumpem v jeho skotském rezortu, měl zajistit stabilnější prostředí pro exportéry.
Britská ministryně financí Rachel Reevesová vystoupila na zasedání agentury Bloomberg v rámci fóra v Davosu s jasným vzkazem: v době narůstajícího globálního napětí a hrozeb obchodními válkami musí světoví lídři zachovat „chladnou hlavu“. Reagovala tak na vyostřenou situaci kolem Grónska a hrozby Donalda Trumpa, který plánuje uvalit cla na evropské spojence.
Antarktičtí tučňáci procházejí radikální změnou chování, která vědce vážně znepokojuje. Desetiletá studie vedená týmem Penguin Watch z Oxfordské univerzity odhalila, že tito nelétaví ptáci posunuli začátek své hnízdní sezóny o více než tři týdny. Hlavní příčinou jsou pravděpodobně měnící se teploty v důsledku klimatických změn, které nutí zvířata k dřívějšímu usazování v koloniích.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vystoupil na Světovém ekonomickém fóru v Davosu s projevem, který byl jasným vzkazem nejen Spojeným státům, ale i samotné Evropě. V době narůstající globální nestability a bezpečnostních nerovnováh Macron varoval, že svět dospěl do bodu, kdy hrozí vláda práva silnějšího. Podle něj je naprosto nepřijatelné, aby hospodářská soutěž sloužila k podmaňování Evropy nebo byla využívána jako páka k získávání cizích území, čímž narážel na aktuální americké ambice v Grónsku.
V Davosu to vře. Zatímco se evropští lídři snaží v mrazivém Švýcarsku najít diplomatický tón, jak čelit hrozbám Donalda Trumpa ohledně Grónska, kalifornský guvernér Gavin Newsom si nebral servítky. Reakci Evropy označil za „patetickou“ a „trapnou“. Podle něj nastal čas, aby se evropské špičky přestaly chovat jako komplicové a začaly brát situaci vážně.