Zájem amerického prezidenta Donalda Trumpa o zisk Nobelovy ceny míru v letošním roce opět přitáhl pozornost k odhadování, kdo se stane laureátem. Navzdory četným nominacím a několika významným zahraničněpolitickým zásahům, které si prezident připsal k dobru, odborníci na Nobelovu cenu tvrdí, že jeho šance jsou i nadále minimální.
Experti uvádějí, že Norský Nobelův výbor se obvykle zaměřuje na trvalost míru, podporu mezinárodního bratrství a tichou práci institucí, které tyto cíle posilují. Trumpova dosavadní bilance by naopak mohla hovořit proti němu, jelikož vyjadřuje neúctu k multilaterálním institucím a ignoruje globální obavy týkající se klimatických změn.
Prezident Trump se však o zviditelnění v souvislosti s cenou opakovaně snaží již od svého prvního funkčního období. Koncem minulého měsíce například delegátům OSN řekl, že „všichni říkají, že by měl dostat Nobelovu cenu míru“. Přestože se nikdo nemůže nominovat sám, Trump svá tvrzení o tom, že si ocenění „zaslouží“, pravidelně opakuje.
Trumpova okázalá prohlášení a předchozí nominace z něj sice dělají kasovní trhák na sázkových trzích. Zůstává však nejasné, zda se jeho jméno vůbec probírá, když se pětičlenný Nobelův výbor, jmenovaný norským parlamentem, schází za zavřenými dveřmi.
Od roku 2018 byl Trump nominován hned několikrát, a to jak lidmi ze Spojených států, tak i zahraničními politiky. V prosinci jeho jméno navrhla i americká kongresmanka Claudia Tenney za jeho zprostředkování takzvaných Abrahamových dohod z roku 2020, které normalizovaly vztahy mezi Izraelem a několika arabskými státy.
Trump sám prohlásil, že „ukončil sedm válek“ a v úterý dokonce naznačil, že by mohl ukončit osmou válku, pokud by Izrael a Hamás přistoupily na jeho mírový plán pro Gazu. Prezident to řekl shromáždění vojenských vůdců ve Virginii.
Nominace od izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a pákistánské vlády však dorazily až po únorovém termínu uzávěrky pro udělení ceny v roce 2025. Trump se svými proklamacemi o míru snaží udržet pozornost, ačkoli k vojenským vůdcům dodal: „Dostanete Nobelovu cenu? Vůbec ne. Dají ji nějakému chlapíkovi, který neudělal ani zatracenou věc.“
Dlouholetí pozorovatelé Nobelovy ceny zdůrazňují, že výbor dává přednost udržitelným, mnohostranným snahám před rychlými diplomatickými „výhrami“. Theo Zenou, historik a výzkumný pracovník z Henry Jackson Society, poukázal na to, že Trumpovo úsilí dosud neprokázalo trvalost.
Zenou zdůraznil, že je zásadní rozdíl mezi krátkodobým zastavením bojů a vyřešením základních příčin konfliktu. Uvedl, že snahy prezidenta Trumpa se zatím neprokázaly jako dlouhodobě udržitelné.
Jako další výraznou překážku uvádí Zenou Trumpův odmítavý postoj ke změně klimatu, což je téma, které mnozí, včetně Nobelova výboru, považují za největší dlouhodobou výzvu pro mír na planetě.
„Nemyslím si, že by udělili nejprestižnější cenu na světě někomu, kdo nevěří ve změnu klimatu,“ řekl Zenou. Dále uvedl, že s Donaldem Trumpem nelze spojovat vlastnosti, které charakterizovaly minulé vítěze, jako jsou budování mostů, ztělesňování mezinárodní spolupráce a smíření.
Nobelův výbor se v minulosti stal terčem ostré kritiky v roce 2009, kdy cenu udělil tehdejšímu prezidentovi Baracku Obamovi pouhých devět měsíců po jeho nástupu do úřadu. Mnozí tehdy argumentovali, že Obama neměl dostatek času na to, aby jeho dopad ospravedlňoval zisk takového ocenění.
Nina Græger, ředitelka Mírového výzkumného institutu v Oslu (PRIO), se domnívá, že Trumpova otevřenost a neustálé vyjadřování o možném zisku ceny by mohly pracovat proti němu. Výbor se totiž nebude chtít nechat vnímat jako ten, který podléhá politickému tlaku.
Græger považuje Trumpovy šance na letošní cenu za „dlouhý záběr“ a tvrdí, že jeho rétorika nesměřuje k mírové perspektivě. Předávání Nobelových cen začne v pondělí vyhlášením ceny za medicínu. Cena za fyziku bude následovat v úterý, za chemii ve středu a za literaturu ve čtvrtek. Nobelova cena míru bude oznámena v pátek a pamětní cena za ekonomické vědy 13. října.
Donald Trump se pravděpodobně domnívá, že mu pokus o ovládnutí Grónska projde, i když jde o území jeho spojence v NATO. Americký prezident totiž velmi dobře ví, že žádná evropská země by se mu neodvážila postavit silou, protože by v přímém střetu neměla šanci uspět. Tato nebezpečná kalkulace vychází z prosté reality, že zbytek Severoatlantické aliance potřebuje Spojené státy mnohem více, než Trump potřebuje je.
Extrémní zimní počasí doprovázené sněžením a mrazy si v Evropě vyžádalo již nejméně šest lidských životů. Tragické zprávy přicházejí především z Francie, kde v jihozápadním departementu Landes zahynuli tři lidé při dopravních nehodách na namrzlých silnicích. Další dvě oběti hlásí okolí Paříže, přičemž v jednom případě řidič s vozem sjel do řeky Marny a v druhém došlo ke střetu s nákladním automobilem. Šestou obětí se stala žena v bosenském Sarajevu, na kterou spadla větev stromu pod tíhou čerstvého sněhu.
Severoatlantická aliance čelí dosud nepředstavitelné hrozbě, která nepochází zvenčí, ale zevnitř. Možnost, že by jeden členský stát napadl druhý, konkrétně americký pokus o ovládnutí Grónska, staví NATO před právní i existenční propast. Zakládající smlouva z roku 1949 totiž vůbec nepočítala se scénářem, kdy by se nejsilnější člen aliance obrátil proti jinému spojenci.
Soudní proces s bývalým venezuelským vůdcem Nicolásem Madurem, který v pondělí stanul před federálním soudem na Manhattanu, slibuje jednu z nejkomplexnějších právních bitev v historii USA. Přestože Maduro i jeho manželka Cilia Floresová vinu popírají, jejich právní tým již nyní připravuje sérii strategií, které by mohly proces zdržet o roky nebo jej zcela zastavit. Podle odborníků na mezinárodní právo bude obhajoba sázet především na procesní pochybení a diplomatickou imunitu.
Spojené státy znovu sází na osvědčený, ale hluboce problematický a systematicky neúspěšný recept. Po pokusech „stabilizovat“ Afghánistán a Irák nyní vstoupily do Venezuely, kde zadržely prezidenta Nicoláse Madura a oznámily, že zemi budou dočasně řídit. Vojenská správa cizího státu přitom zpochybňuje mezinárodní právo, posiluje antiamerikanismus a hrozí, že místo obnovy přinese regionu ještě hlubší chaos.
Donald Trump vystoupil před republikánskými zákonodárci ve Washingtonu a nešetřil chválou na adresu víkendové vojenské operace v Caracasu. Zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura, označil za „úžasný“, „brilantní“ a takticky naprosto neuvěřitelný. Prezident vyzdvihl zejména to, že na straně USA nedošlo k žádným ztrátám na životech, zatímco na straně obránců režimu zahynulo mnoho lidí, zejména Kubánců, kteří Madura chránili. Podle Trumpa se ukázalo, že americká armáda je nejmocnější silou na planetě, které se nikdo nemůže rovnat.
Donald Trump přenesl své proslulé heslo „drill, baby, drill“ (těžte, miláčkové, těžte) na globální úroveň. Poté, co americké síly bleskově zajaly Nicoláse Madura, začal Bílý dům otevřeně plánovat masivní navýšení produkce venezuelské ropy. Podle odborníků však tento krok představuje „klimatickou katastrofu“, která by mohla definitivně pohřbít globální snahy o omezení oteplování planety, neboť Venezuela disponuje největšími známými zásobami ropy na světě, odhadovanými na 300 miliard barelů.
Venezuelská města se po bleskové operaci amerických speciálních sil, která vedla k zajetí Nicoláse Madura, ocitla v sevření strachu a nejistoty. Přestože byl oficiální stav nouze zrušen, obyvatelé Caracasu i dalších regionů zůstávají uvězněni ve svých domovech. Ulice hlavního města, které dříve tepaly životem, jsou nyní prakticky liduprázdné, lemované desítkami vojenských kontrolních stanovišť a hlídkami ozbrojených civilních skupin.
Svět, ve kterém žijeme, se dramaticky změnil. Pokud někdo pochyboval o tom, že druhý mandát Donalda Trumpa přinese fundamentální rozchod s poválečným uspořádáním, pondělní slova jeho klíčového poradce Stephena Millera ho musela vyvést z omylu. V rozhovoru pro CNN Miller popsal novou americkou misi s mrazivou upřímností: Spojené státy už nehodlají hrát roli laskavého ochránce mezinárodního práva, ale hodlají se chovat jako supervelmoc, která prosazuje svou vůli silou.
Pouhých 48 hodin poté, co americké speciální síly bleskovým úderem v Caracasu zajaly Nicoláse Madura, stanul svržený venezuelský vůdce před federálním soudem v New Yorku. V poutech a oranžových vězeňských pantoflích si vyslechl obžalobu čítající 25 stran, kterou americké ministerstvo spravedlnosti připravovalo více než deset let. Maduro, který se označil za „uneseného prezidenta“ a válečného zajatce, trvá na své nevině a legálnost celého procesu i svého únosu ostře zpochybňuje.
Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva v čele s Volkerem Türkem vydal ostré prohlášení, ve kterém označil víkendovou americkou vojenskou operaci ve Venezuele za jasné porušení základních principů mezinárodního práva. Podle OSN tento jednostranný zásah, který vedl k dopadení Nicoláse Madura a jeho manželky, podkopává suverenitu států a vytváří nebezpečný precedens, jenž činí všechny země světa méně bezpečnými.
V Bruselu roste nervozita. Pondělní zásah amerických speciálních sil ve Venezuele a dopadení Nicoláse Madura oživilo téma, které si evropští diplomaté přáli nechat minulosti: hrozbu anexe Grónska.