Tajný projekt ukrytý hluboko pod ledem: Lékař až po desítkách let zjistil, k čemu skutečně slouží arktická základna

Vstup do tajné vojenské základny
Vstup do tajné vojenské základny, foto: Robert Weiss/CNN
Klára Marková 20. března 2025 15:47
Sdílej:

V roce 1962, uprostřed napjaté studené války mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, byl mladý lékař Robert Weiss povolán do služby a vyslán do odlehlé části Grónska. Jeho oficiálním úkolem bylo působit jako táborový lékař v polární výzkumné stanici Camp Century, která byla vybudována přibližně osm metrů pod ledovým příkrovem. O skutečném účelu základny, která byla součástí tajného vojenského projektu, se podle CNN dozvěděl až o několik desetiletí později, když byla utajovaná dokumentace odtajněna.

Camp Century, který byl prezentován jako výzkumná stanice, měl ve skutečnosti mnohem ambicióznější poslání. Pentagon jej využíval jako testovací prostor pro projekt s krycím názvem Project Iceworm, jehož cílem bylo vybudovat síť raketových sil ukrytých pod arktickým ledem.

Tato strategická lokalita měla Spojeným státům poskytnout výhodu v případě jaderného konfliktu se Sovětským svazem. Projekt měl potenciál ukrýt až 600 raket, které by byly schopny zasáhnout cíle v SSSR s maximální přesností.

Weiss strávil v Camp Century téměř rok během dvou turnusů v letech 1962 a 1963. Navzdory počátečním obavám zjistil, že život v podzemním městě nebyl tak náročný, jak očekával. Pod ledem byla vybudována rozsáhlá síť tunelů, které spojovaly jednotlivé objekty – obytné prostory, laboratoře, jídelnu, tělocvičnu i nemocnici.

Teplo a elektřinu poskytoval jaderný reaktor, který však musel být krátce po spuštění odstaven kvůli zvýšené úrovni radiace. Po nezbytných úpravách byl opět uveden do provozu a v době Weissova pobytu již fungoval bez problémů.

Jako lékař neměl mnoho práce – většina posádky byla v dobré fyzické kondici a vážné zdravotní komplikace byly vzácné. Volný čas trávil Weiss studiem medicínských knih, hraním šachů a karet, nebo poslechem rádia. Kontakt s rodinou byl možný pouze prostřednictvím krátkovlnné rádiové stanice, přičemž kvalita spojení závisela na počasí a denní době.

Ačkoliv Camp Century fungoval od roku 1960 až do roku 1967, jeho vojenský význam se ukázal být krátkodobý. Těžké podmínky v Arktidě si vybíraly svou daň – tunely se vlivem pomalého pohybu ledu postupně deformovaly a jejich údržba byla stále obtížnější. Zároveň se ukázalo, že koncepce podzemních raketových základen není životaschopná, a tak byl Project Iceworm definitivně opuštěn.

Skutečný rozsah projektu vyšel najevo až v roce 1997, kdy dánský Institut pro mezinárodní záležitosti zveřejnil deklasifikované americké dokumenty. Dánská vláda, která tehdy spravovala Grónsko, byla odhalení projektu pobouřena – Spojené státy nikdy oficiálně neinformovaly Dánsko o svém záměru rozmístit jaderné zbraně na jeho území.

Dnes leží Camp Century více než 30 metrů pod povrchem ledovce, který jej pohltil. Přestože zimní srážky dosud převyšují letní tání, změna klimatických podmínek by mohla způsobit, že se v budoucnu nebezpečné odpady ze základny, včetně radioaktivního materiálu a chemických látek, dostanou na povrch. Podle vědců představuje tábor potenciální ekologickou hrozbu, na kterou zatím neexistuje jasná strategie.

Ačkoliv Weiss nikdy netušil o skutečné povaze základny, jeho pobyt v Camp Century měl na jeho život zásadní vliv. Čas strávený pod ledem mu umožnil soustředit se na studium a nakonec se specializoval na urologii, v níž dosáhl významných úspěchů. Dodnes působí na Yaleově univerzitě a stále se věnuje vědecké práci.

Camp Century, původně považovaný za technický zázrak, se nakonec stal jen epizodou studené války. Přesto jeho vědecký odkaz přetrvává – právě zde byl vyvrtán první ledový vrt zachycující klimatickou historii Země v průběhu více než 100 000 let. Tato data pomohla vědcům pochopit vývoj klimatu a slouží jako klíčový nástroj pro predikci budoucích změn.

Spojené státy stále vnímají Grónsko jako strategicky důležitou oblast. Prezident Donald Trump znovu otevřel otázku možného převzetí ostrova Spojenými státy, což jen dokazuje, že geopolitický význam této oblasti ani po desítkách let neutichl. 

Stalo se
Novinky
Ilustrační foto

Katastrofální požáry už děsí i politiky. Připouští hrozbu pro celou Evropu

Katastrofální požáry pustošící v těchto dnech rozsáhlé oblasti Španělska a Francie představují podle nejvyšších evropských představitelů zásadní hrozbu pro celou Evropu. Ohňový živel v blízkosti Madridu a Bordeaux již zničil desítky tisíc hektarů porostu a srovnal se zemí stovky obytných domů. Následná evakuace více než tří set tisíc obyvatel se zapsala do historie jako jedna z nejrozsáhlejších záchranných akcí svého druhu na evropském kontinentu.

Novinky
Ilustrační foto

Jak ochránit své děti před demencí? Vědci radí rodičům, jakou zásadní chybu nedělat

Omezení konzumace cukru v prvních dvou letech života může podle vědců výrazně přispět k ochraně mozku a snížení rizika vzniku demence v pozdějším věku. Nejnovější zjištění vycházejí z analýzy historických dat z doby ukončení přídělového systému na cukr ve Velké Británii po druhé světové válce. Výzkumníci porovnávali zdravotní stav lidí, kteří vyrůstali v období striktního přídělu sladkostí, s generací narozenou bezprostředně po jeho zrušení.

Novinky
Španělsko

Jen hasit nestačí. Španělsko čekají kvůli mohutným požárům zásadní změny, tvrdí experti

Vlna ničivých lesních požárů přiměla španělskou vládu k vyhlášení celostátního nouzového stavu v Madridském regionu a v provincii Ávila. Rozsáhlé evakuace a nasazení vojenských pohotovostních jednotek jasně ukázaly, že požáry šířící se do zástavby vyžadují zcela odlišný přístup, než jaký byl v zemi dosud běžný. Ohrožena jsou především území na pomezí přírody a městské infrastruktury, kde se rizika výrazně koncentrují a komplikují jakékoliv záchranné operace.

Novinky
Sídlo EU

Obří projekt Evropské unie: Jak bude vypadat projekt dekarbonizace?

Technologie zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) představuje klíčový pilíř strategie Evropské unie pro dekarbonizaci těžkého průmyslu, jako je výroba cementu, oceli či chemických látek. Tento proces spočívá v oddělení oxidu uhličitého přímo u průmyslových zdrojů, jeho následné přepravě potrubím nebo loděmi a v trvalém uložení do hlubokých geologických struktur. Podle Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi si Unie stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 roční kapacity ukládání minimálně padesáti milionů tun CO₂, přičemž do roku 2040 bude podle odhadů Evropské komise nutné ročně uskladnit až dvě stě padesát milionů tun tohoto skleníkového plynu.