Podaří se Trumpovým sankcím zastavit válku na Ukrajině, když ty předchozí selhaly?

Tajemník amerického ministerstva financí Scott Bessent ve svém prohlášení uvedl: „Vyzýváme naše spojence, aby se k nám připojili a dodržovali tyto sankce.“ Je třeba zmínit, že Evropská unie uvalila na Rusko již 19 kol sankcí od rozsáhlé invaze v roce 2022. Podle odhadů britské vlády přišlo Rusko kvůli sankcím od začátku války o více než 28 miliard liber (přibližně 815 miliard Kč).

Již v březnu 2022 server The Conversation napsal, proč si myslí, že sankce uvalené na Rusko po invazi „nepřivedou Putina k pádu“. Sankce často nesplní své cíle, a navíc ruská ekonomika byla cíleně nastavena tak, aby odolala sankcím Západu. Tři roky po invazi Rusko pokračuje v pustošení Ukrajiny, i když s menším úspěchem, než generálové očekávali. Tento odpor je dán hrdinstvím a kreativitou ukrajinské armády a také humanitární a vojenskou pomocí od EU, USA a dalších spojenců. Je však otázkou, nakolik k tomu přispěly sankce.

Ruská ekonomika se nyní soustředí na vedení války. A i v době bojů za použití dronů jsou k válčení potřeba vojáci. Sumy, které Rusko vyplácí lidem vstupujícím do armády, jsou bezprecedentní. Nejenže jejich náborový plat odpovídá ceně slušného bytu v regionální metropoli, ale zároveň je jim odpuštěn jakýkoli dluh až do výše 10 milionů rublů (přibližně 2,5 milionu Kč). Jejich plat sice není velký podle západních standardů (například policista v New Yorku si vydělá srovnatelnou částku ročně), ovšem když je v Rusku alternativou práce ostrahy za 400 liber (přibližně 11 600 Kč) měsíčně, je jasné, proč se lidé bez budoucnosti – zejména odsouzení, kteří navíc dostávají milost – hlásí do ozbrojených sil.

Díky rezervistům a dobrovolníkům je Rusko schopné udržet svou bojovou sílu. I když sankce ruské ekonomice jasně škodí, mít dostatek vojáků je prioritou číslo jedna, a to zůstává z velké části neovlivněno. Rusko dokáže válku platit, ať už sankce jsou, nebo ne, a to tím, že přesouvá náklady na veřejnost. Předpokládá se, že DPH se v roce 2026 zvýší z 20 % na 22 %, a sníží se práh příjmů, nad kterým budou muset podniky platit. To sice omezí investice do odvětví jako jsou kadeřnictví, ale investice do vojenské výroby to neovlivní.

Sankce sice ruskou ekonomiku poškozují – zrušení sankcí je vždy nejdůležitější požadavek při jednáních o příměří – ale ne natolik, aby se válečná ekonomika zpomalila. Rusku se zatím daří sankce obcházet. Evropa stále nakupuje velké objemy ropy a plynu z Ruska (ve skutečnosti více, než poskytla Ukrajině na pomoc). Moskva také vyvezla obrovské množství do Indie a Číny, i když se očekává, že v důsledku amerických sankcí budou tyto objemy výrazně klesat.

Prezident Trump také dříve letos oznámil masivní zvýšení cel na indický export jako odvetu za to, že Indie nakupuje ruské energetické dodávky. Všechna tato opatření válku prodraží, ale nezastaví ji. Rusko totiž kontroluje velkou „stínovou flotilu“ lodí, které přepravují jeho ropu a další zakázané zboží, jako je vojenské vybavení a ukradené ukrajinské obilí. EU sice zakázala vjezd do přístavů 117 lodím, u nichž se předpokládá, že jsou součástí této stínové flotily, avšak zkušenosti naznačují, že se jedná o neprůstřelný způsob, jak jim zabránit v činnosti.

Je lákavé vnímat sankce jako snahu způsobit smrt tisícem řezů. EU provedla 19 řezů, takže do konce zbývá ještě 981 – 980 s Trumpovým posledním krokem. Západ mohl udělat více a mohl jednat dříve. Mohl zasáhnout už v roce 2008, kdy Rusko dalo najevo své agresivní úmysly invazí do Gruzie. Také mohl uvalit účinnější sankce po anexi Krymu a části východní Ukrajiny v roce 2014.

Tyto sankce jsou každopádně navrženy proti západní demokracii. Pokud by byly uvaleny proti USA nebo Spojenému království, došlo by ke změně vlády. V západních demokraciích mají vlády moc s omezením voličů, kteří jim mandát mohou odebrat. Sankce proti autokraciím, kde moc není v rukou lidu, musejí být odlišné. Dobrou zprávou je, že Trumpova administrativa konečně dělá něco jiného, než že prostírá červený koberec pro Putina. Naděje existuje.