SkyNews: Evropa mluví o krizi nevídaných rozměrů. Trump to s Grónskem myslí smrtelně vážně

Současný stav naznačuje absolutní neslučitelnost postojů mezi Washingtonem a Evropou. Dánsko a Grónsko se sice snaží nabízet kompromisy, jako je rozšíření vojenské přítomnosti USA, pojmenování základen po Trumpovi či přednostní přístup k nerostným surovinám, ale jedna hranice zůstává nepřekročitelná – suverenita. Pro Kodaň i obyvatele ostrova je jakákoliv diskuse o postoupení území cizí mocnosti naprosto vyloučená, což však Trumpova administrativa odmítá akceptovat.

Americká strana argumentuje tím, že pouze přímá nadvláda USA může Grónsko ochránit před rostoucím vlivem Číny a Ruska v Arktidě. Trump veřejně i v soukromí prohlašuje, že dánská suverenita není dostatečnou zárukou bezpečnosti. Přitom okázale přehlíží fakt, že Grónsko je jako součást dánského království již nyní chráněno článkem 5 smlouvy NATO, který zaručuje kolektivní obranu všech členů aliance.

Pro Evropu tato situace představuje existenciální zkoušku. Evropští lídři v minulosti opakovaně ustupovali Trumpovým požadavkům, často ze strachu z obchodních válek a ničivých cel. Tentokrát se však zdá, že je unijní trpělivost u konce. Představa, že by evropská země pod nátlakem odevzdala kus svého území, je pro většinu států nemyslitelná. Pokud však Trump splní své hrozby a uvalí na evropské partnery drastická cla, ekonomické následky budou bolet obě strany Atlantiku.

Strategický význam Grónska neustále roste s tím, jak tání arktického ledu otevírá nové plavební trasy a přístup k bohatým ložiskům surovin. Evropa uznává, že Spojené státy musí být v tomto regionu přítomny, ale argumentuje tím, že k tomu není potřeba měnit státní hranice. Trumpův pohled je však jiný – v jeho očích je vlastnictví jedinou formou skutečné kontroly, což staví diplomacii do slepé uličky, ze které se jen těžko hledá východisko.

Mimořádně nepříjemná je tato krize pro britského premiéra Keira Starmera. Zatímco zbytek Evropy vnímá Trumpa jako nepředvídatelného partnera, Starmer se doposud prezentoval jako někdo, kdo s americkým prezidentem umí vyjednávat a zajistil Británii výhodné postavení. Agresivní snaha Washingtonu o „nepřátelské převzetí“ Grónska však tuto britskou sebedůvěru značně nahlodává a ukazuje, že v nové geopolitické realitě nejsou v bezpečí ani ti nejbližší spojenci.