Situace kolem Grónska se vyostřila do té míry, že evropští diplomaté začínají otevřeně mluvit o krizi nevídaných rozměrů. Donald Trump totiž podle informací z Washingtonu neblafuje. Zatímco mnozí považovali jeho snahu o odkup ostrova za další z jeho vyjednávacích taktik typu „Umění dohody“, dánská vláda po posledních schůzkách s americkým týmem dospěla k závěru, že prezident to myslí naprosto smrtelně vážně.
Současný stav naznačuje absolutní neslučitelnost postojů mezi Washingtonem a Evropou. Dánsko a Grónsko se sice snaží nabízet kompromisy, jako je rozšíření vojenské přítomnosti USA, pojmenování základen po Trumpovi či přednostní přístup k nerostným surovinám, ale jedna hranice zůstává nepřekročitelná – suverenita. Pro Kodaň i obyvatele ostrova je jakákoliv diskuse o postoupení území cizí mocnosti naprosto vyloučená, což však Trumpova administrativa odmítá akceptovat.
Americká strana argumentuje tím, že pouze přímá nadvláda USA může Grónsko ochránit před rostoucím vlivem Číny a Ruska v Arktidě. Trump veřejně i v soukromí prohlašuje, že dánská suverenita není dostatečnou zárukou bezpečnosti. Přitom okázale přehlíží fakt, že Grónsko je jako součást dánského království již nyní chráněno článkem 5 smlouvy NATO, který zaručuje kolektivní obranu všech členů aliance.
Pro Evropu tato situace představuje existenciální zkoušku. Evropští lídři v minulosti opakovaně ustupovali Trumpovým požadavkům, často ze strachu z obchodních válek a ničivých cel. Tentokrát se však zdá, že je unijní trpělivost u konce. Představa, že by evropská země pod nátlakem odevzdala kus svého území, je pro většinu států nemyslitelná. Pokud však Trump splní své hrozby a uvalí na evropské partnery drastická cla, ekonomické následky budou bolet obě strany Atlantiku.
Strategický význam Grónska neustále roste s tím, jak tání arktického ledu otevírá nové plavební trasy a přístup k bohatým ložiskům surovin. Evropa uznává, že Spojené státy musí být v tomto regionu přítomny, ale argumentuje tím, že k tomu není potřeba měnit státní hranice. Trumpův pohled je však jiný – v jeho očích je vlastnictví jedinou formou skutečné kontroly, což staví diplomacii do slepé uličky, ze které se jen těžko hledá východisko.
Mimořádně nepříjemná je tato krize pro britského premiéra Keira Starmera. Zatímco zbytek Evropy vnímá Trumpa jako nepředvídatelného partnera, Starmer se doposud prezentoval jako někdo, kdo s americkým prezidentem umí vyjednávat a zajistil Británii výhodné postavení. Agresivní snaha Washingtonu o „nepřátelské převzetí“ Grónska však tuto britskou sebedůvěru značně nahlodává a ukazuje, že v nové geopolitické realitě nejsou v bezpečí ani ti nejbližší spojenci.
Válka s Íránem trvá necelý týden a administrativa prezidenta Donalda Trumpa už nyní čelí ostré kritice za způsob, jakým komunikuje o úmrtích amerických vojáků. Od začátku operace „Epic Fury“ zahynulo již šest příslušníků ozbrojených sil, což představuje vážnou zkoušku pro americkou veřejnost, jejíž tolerance vůči novému válečnému konfliktu je podle průzkumů značně omezená. Pro samotného Trumpa se však téma padlých vojáků stává politickým minovým polem, které odhaluje jeho dlouhodobý deficit v projevování empatie.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Íránci se ve čtvrtek probudili do mrazivého rána doprovázeného dalšími explozemi. Teherán, desetimilionová (s okolními oblastmi až šestnáctimilionová) metropole obklopená pohořím Alborz, hoří již šestým dnem od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael zahájily masivní útoky. Ty si dosud vyžádaly přes 1 200 obětí, a to včetně nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Mezi mrtvými je hlášeno také 168 dětí, které zahynuly při zásahu školy v jižní provincii Hormozgán.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.