Ve chvíli, kdy se na Západě ozývají od začátku války proti Ukrajině hlasy volající po násilném odstranění ruského prezidenta Vladimira Putina, server Politico připomněl, proč Spojené státy v minulosti od atentátů na cizí hlavy států ustoupily. Historie totiž nabízí nejen krvavé, ale především tragicky neúčinné lekce. Pokusy o atentáty se v minulosti opakovaly, ale ani jednou nepřinesly kýžený výsledek – spíše naopak.
Vladimir Putin se stal novodobým ztělesněním nepřítele Západu – obdobou Fidela Castra, Saddáma Husajna nebo ajatolláha Chomejního. V očích mnoha západních politiků je právě on osobně hlavním viníkem ruské agrese proti Ukrajině a někdy se dokonce tvrdí, že svět nepozná mír, dokud Putin nezemře. V takové atmosféře není překvapivé, že zaznívají i výzvy k jeho likvidaci.
Senátor Lindsey Graham například už v minulosti otevřeně přemítal, zda „v Rusku není nějaký Brutus“, který by mohl diktátora odstranit. Moderátor Fox News Sean Hannity pak použil metaforu hada, kterému je třeba „useknout hlavu“. Taková vyjádření jsou sice výjimečná, ale jasně ukazují, že i v nejvyšších politických kruzích se uvažuje o možnosti atentátu jako řešení mezinárodních krizí.
Avšak právě americká zkušenost s pokusy o vraždy zahraničních vůdců ukazuje, jak neefektivní, nebezpečné a morálně sporné tyto operace jsou. Důvodem, proč USA nakonec od podobných akcí upustily, nejsou jen neúspěchy, ale i katastrofální dopady, které z atentátů vzešly.
Historie tajných operací CIA ukazuje, že první americký prezident, který se otevřeně zapojil do plánování atentátu, byl Dwight D. Eisenhower. V polovině 50. let měl být terčem čínský premiér Čou En-laj, jehož letadlo bylo dokonce vyhozeno do povětří – bohužel pro atentátníky v něm vůbec nebyl. CIA připravila i plán, jak mu podat otrávené jídlo, ale ten byl na poslední chvíli zrušen kvůli obavám z odhalení.
Ještě větší posedlost ale Washington projevil vůči Fidelu Castrovi. V letech 1960–1963 CIA pod Eisenhowerem a Kennedym připravila celou sérii fantastických plánů na jeho odstranění – od odstřelovače přes výbušné lastury až po otrávené doutníky a pilulky. Všechny pokusy však selhaly.
Další z cílených vražd měl být Patrice Lumumba, demokraticky zvolený premiér Konžské republiky. I zde byl motivem strach z komunismu a ztráty vlivu na strategicky důležité africké suroviny. CIA nejprve plánovala otravu, později pomohla zorganizovat převrat, po němž byl Lumumba předán místním ozbrojencům, kteří ho mučili a nakonec popravili. Na vraždě se podíleli belgičtí agenti, ale bez přímé účasti Američanů – CIA tak dosáhla svého cíle nepřímo.
Ani jeden z těchto atentátů však nevedl ke stabilitě nebo zisku pro USA. Castro zůstal u moci desítky let. V Kongu zavládl chaos a násilí. A po každém podobném pokusu se USA musely potýkat s důsledky – od ztráty mezinárodní důvěry až po hrozbu odvety a morálního odsouzení.
Z těchto historických zkušeností vyplynulo i politické poučení. V roce 1976 vydal prezident Gerald Ford výkonný příkaz, kterým zakázal vládním agenturám USA podílet se na atentátech proti zahraničním vůdcům. Tento zákaz sice nemá sílu zákona, ale stal se důležitou politickou a morální hranicí.
Když tedy dnes někteří politici opět volají po „useknutí hlavy hada“, opakují chyby minulosti. Odstranit Putina silou by nejen nebylo jednoduché – šance na to, že by ho nahradil někdo otevřenější Západu, je mizivá. Každý nový ruský vůdce by musel hájit národní zájmy, což mimo jiné znamená odpor k expanzi NATO nebo přítomnosti západních vojsk na Ukrajině. Samotná změna tváře v Kremlu by nezměnila ruskou geopolitickou realitu.
Historie tedy ukazuje, že atentáty nejsou řešením. Jsou slepou cestou, plnou neúspěchů, destabilizace a zbytečné krve. Amerika by si měla připomenout, proč s tímto typem politiky přestala – a proč by se k němu neměla vracet.
Smrt Putina by neznamenala konec režimu, ale boj klanů a nový autoritářský kurz
Pokud by ale Putin zítra zemřel, nezrodila by se tím podle RBC-Ukraine v Rusku demokracie, ale naopak konflikt mezi jednotlivými elitními frakcemi, který by s pravděpodobností kolem 70 % vyústil v převzetí moci jedním z existujících mocenských klanů. V rozhovoru pro server to uvedl ruský opoziční politolog Ivan Preobraženskij.
Podle něj by se současný totalitní režim po smrti svého vůdce přetvořil v autoritářství. Nová moc by se pokusila navázat lepší vztahy se Západem, aniž by se vzdala jakýchkoli územních zisků, kterých Rusko dosáhlo za Putinovy vlády. Vzniklý režim by mohl předstírat restart vztahů a tvrdit, že minulé činy jsou spojeny výhradně s předchozím vůdcem.
„Žádné reparace platit nebudou, maximálně vydají jednoho oligarchu k soudu na Západě, podobně jako to po pádu Miloševiće udělalo Srbsko. Ale na rozdíl od Srbska zde nebude žádný Zoran Djindjić, který by pokus o změnu vedl – a jako on by byl pravděpodobně rychle odstraněn. Demokracie nepřijde ani na chvíli. Zůstane autoritářský model, podobný tomu, co známe ze střední Asie,“ tvrdí Preobraženskij.
Pro skutečnou změnu směru vývoje Ruska by bylo podle něj potřeba mnohem většího otřesu než jen smrt jednoho vůdce. Takovým impulsem by mohla být až vojenská porážka. Pokud k ní nedojde, bude smrt diktátora pouze impulsem k vnitřnímu boji frakcí.
Jednou z hlavních mocenských skupin by podle Preobraženského mohla být ta soustředěná kolem moskevského starosty Sergeje Sobjanina. Ačkoli je na Západě často považován za liberála, v ruské realitě je prý součástí tzv. „kogalymského kriminálního klanu“. Proti němu by stáli „petersburští gangsteři“, tedy skupiny napojené přímo na Putinovo okolí.
Dále zmiňuje skupinu kolem bratří Kovalčukových a Sergeje Kirijenka, který má pod kontrolou okupovaná ukrajinská území a je blízko k jadernému sektoru přes Rosatom. Jinou frakcí je vojensko-průmyslový komplex kolem Sergeje Čemezova a prvního vicepremiéra Denise Manturova. K nim by se mohl připojit i Alexej Ďumin, bývalý guvernér a elitní voják, který údajně osobně řídil evakuaci Viktora Janukovyče z Ukrajiny v roce 2014.
Významným hráčem by mohla být i tzv. bezpečnostní frakce, včetně čečenského vůdce Ramzana Kadyrova a šéfa Národní gardy Viktora Zolotova. Oba jsou dnes věrní Putinovi, ale bez spojení s ekonomickými elitami by podle Preobraženského nebyli schopni samostatně převzít moc.
Co se týče války proti Ukrajině, ta by se po Putinově smrti pravděpodobně zpomalila nebo dokonce zastavila. Putin vnímá válku jako ideologický projekt a osobní misi. Jeho následovníci by však mohli mít zájem na obnovení vztahů se Západem, protože si uvědomují, že válečná ekonomika je dlouhodobě neudržitelná. Přesto by se ani oni pravděpodobně nevzdali žádného okupovaného území.
V podobném duchu se nedávno vyjádřil i šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov, který potvrdil, že ví o několika neúspěšných pokusech o atentát na Putina. Zatím však žádný neskončil úspěchem.
Případný konec Vladimira Putina by tak neznamenal konec represí, války či imperiální politiky. Byl by to pouze začátek nové fáze mocenského boje, který by zachoval autoritářský charakter režimu, jen s novými tvářemi a mírně upravenou rétorikou směrem k Západu.
Německý kancléř Friedrich Merz v pondělí naznačil, že plán Evropské unie na využití zmrazených ruských aktiv pro financování Ukrajiny je pravděpodobně jedinou možností, která má šanci projít hlasováním členských států. Merz na dotaz ohledně odporu některých zemí uvedl, že alternativní návrhy, včetně nového společného zadlužování, by vyžadovaly jednomyslnost. Takové návrhy by mohly být účinně zablokovány nesouhlasnými státy, jako je Slovensko nebo Maďarsko.
Snahy o ukončení války na Ukrajině, živené debatami nad plánem prezidenta Trumpa a evropskými protinávrhy, čelí zásadnímu problému: nedostatečnému propojení míru a spravedlnosti. Valerie Morkevicius, profesorka politologie a odbornice na tradici spravedlivé války, tvrdí, že trvalý mír není možný bez řešení příčin konfliktu, což je chyba, kterou trpěly i předchozí dohody, včetně Minských protokolů.
Vědci poprvé zdokumentovali nečekanou kooperaci u pobřeží Britské Kolumbie, kde byla pozorována skupina kosatek (Orcinus orca) lovících bok po boku s delfíny pacifickými (Lagenorhynchus obliquidens). Kosatky, tradičně známé jako vrcholoví predátoři, kteří si dokážou poradit i s velkými bílými žraloky, se s místní populací delfínů spojily při lovu jejich hlavní potravy – lososů.
Australský premiér Anthony Albanese odmítl obvinění ze strany izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že by dřívější uznání palestinského státu Austrálií přispělo k nedělnímu teroristickému útoku na pláži Bondi v Sydney, který byl motivován antisemitismem.
Starosta Barcelony Jaume Collboni označil prudce rostoucí náklady na bydlení za "novou pandemii" šířící se Evropou. Společně se 16 dalšími lídry evropských měst vyzval Evropskou unii, aby na tuto krizi zareagovala uvolněním miliardových fondů pro nejvíce zasažené oblasti.
Íránské imigrantce Sanam, která žije v USA už více než deset let, zbýval jediný krok k získání amerického občanství: naturalizační obřad. Dva dny před plánovanou přísahou, 3. prosince, však americká vláda její ceremoniál náhle a bez vysvětlení zrušila.
Nejvyšší diplomatka Evropské unie Kaja Kallasová v pondělí prohlásila, že financování Ukrajiny prostřednictvím půjčky založené na zmrazených ruských aktivech se jeví jako "stále obtížnější". Toto varování přichází před klíčovým summitem Evropské rady, který začíná ve čtvrtek.
Hrdinský čin jednoho z přihlížejících, Ahmeda al Ahmeda, který při útoku na pláži Bondi v Sydney odzbrojil jednoho ze střelců, je podle jeho rodiny projevem "čistého svědomí a lidskosti". Jeho otec, Mohamed Fateh al Ahmed, pro BBC News Arabic uvedl, že syn neváhal, když viděl napadené lidi. Ahmed se díky svému činu stal přes noc hrdinou, kterého ocenil i americký prezident Donald Trump nebo izraelský premiér Benjamin Netanjahu.
Kancelář ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského potvrdila, že jednání mezi Ukrajinou a Spojenými státy v Berlíně již skončila. Prezident Zelenskyj má však v Berlíně velmi nabitý program bilaterálních setkání, který pokračuje.
Nová šéfka britské rozvědky MI6, Blaise Metreweli, se v pondělí chystá varovat před rostoucí hrozbou ze strany Ruska a dalších nepřátelských států. Ve svém prvním projevu ve funkci by měla prohlásit, že "frontová linie je všude" kvůli spiknutím s cílem atentátů, sabotážím, kybernetickým útokům a manipulaci s informacemi.
Krátce po slavnostním uvedení do funkce prezidentem Petrem Pavlem se na Úřadu vlády uskutečnilo první zasedání čerstvě jmenovaného kabinetu Andreje Babiše. Ministři za koalici ANO, SPD a Motoristů sobě dorazili společně autobusem. Po jednání předseda vlády Babiš prohlásil, že se jeho tým hodlá stát vládou sloužící všem občanům, a zdůraznil, že nepotřebuje tradiční "sto dnů klidu".
Bývalá slovenská prezidentka Zuzana Čaputová sdělila veřejnosti, že mezi patnácti oběťmi teroristického útoku na pláži Bondi v australském Sydney byla i slovenská občanka. Jednalo se o ženu jménem Marika, která byla její blízkou přítelkyní a byla dokonce hostem na její prezidentské inauguraci.
