Ve chvíli, kdy se na Západě ozývají od začátku války proti Ukrajině hlasy volající po násilném odstranění ruského prezidenta Vladimira Putina, server Politico připomněl, proč Spojené státy v minulosti od atentátů na cizí hlavy států ustoupily. Historie totiž nabízí nejen krvavé, ale především tragicky neúčinné lekce. Pokusy o atentáty se v minulosti opakovaly, ale ani jednou nepřinesly kýžený výsledek – spíše naopak.
Vladimir Putin se stal novodobým ztělesněním nepřítele Západu – obdobou Fidela Castra, Saddáma Husajna nebo ajatolláha Chomejního. V očích mnoha západních politiků je právě on osobně hlavním viníkem ruské agrese proti Ukrajině a někdy se dokonce tvrdí, že svět nepozná mír, dokud Putin nezemře. V takové atmosféře není překvapivé, že zaznívají i výzvy k jeho likvidaci.
Senátor Lindsey Graham například už v minulosti otevřeně přemítal, zda „v Rusku není nějaký Brutus“, který by mohl diktátora odstranit. Moderátor Fox News Sean Hannity pak použil metaforu hada, kterému je třeba „useknout hlavu“. Taková vyjádření jsou sice výjimečná, ale jasně ukazují, že i v nejvyšších politických kruzích se uvažuje o možnosti atentátu jako řešení mezinárodních krizí.
Avšak právě americká zkušenost s pokusy o vraždy zahraničních vůdců ukazuje, jak neefektivní, nebezpečné a morálně sporné tyto operace jsou. Důvodem, proč USA nakonec od podobných akcí upustily, nejsou jen neúspěchy, ale i katastrofální dopady, které z atentátů vzešly.
Historie tajných operací CIA ukazuje, že první americký prezident, který se otevřeně zapojil do plánování atentátu, byl Dwight D. Eisenhower. V polovině 50. let měl být terčem čínský premiér Čou En-laj, jehož letadlo bylo dokonce vyhozeno do povětří – bohužel pro atentátníky v něm vůbec nebyl. CIA připravila i plán, jak mu podat otrávené jídlo, ale ten byl na poslední chvíli zrušen kvůli obavám z odhalení.
Ještě větší posedlost ale Washington projevil vůči Fidelu Castrovi. V letech 1960–1963 CIA pod Eisenhowerem a Kennedym připravila celou sérii fantastických plánů na jeho odstranění – od odstřelovače přes výbušné lastury až po otrávené doutníky a pilulky. Všechny pokusy však selhaly.
Další z cílených vražd měl být Patrice Lumumba, demokraticky zvolený premiér Konžské republiky. I zde byl motivem strach z komunismu a ztráty vlivu na strategicky důležité africké suroviny. CIA nejprve plánovala otravu, později pomohla zorganizovat převrat, po němž byl Lumumba předán místním ozbrojencům, kteří ho mučili a nakonec popravili. Na vraždě se podíleli belgičtí agenti, ale bez přímé účasti Američanů – CIA tak dosáhla svého cíle nepřímo.
Ani jeden z těchto atentátů však nevedl ke stabilitě nebo zisku pro USA. Castro zůstal u moci desítky let. V Kongu zavládl chaos a násilí. A po každém podobném pokusu se USA musely potýkat s důsledky – od ztráty mezinárodní důvěry až po hrozbu odvety a morálního odsouzení.
Z těchto historických zkušeností vyplynulo i politické poučení. V roce 1976 vydal prezident Gerald Ford výkonný příkaz, kterým zakázal vládním agenturám USA podílet se na atentátech proti zahraničním vůdcům. Tento zákaz sice nemá sílu zákona, ale stal se důležitou politickou a morální hranicí.
Když tedy dnes někteří politici opět volají po „useknutí hlavy hada“, opakují chyby minulosti. Odstranit Putina silou by nejen nebylo jednoduché – šance na to, že by ho nahradil někdo otevřenější Západu, je mizivá. Každý nový ruský vůdce by musel hájit národní zájmy, což mimo jiné znamená odpor k expanzi NATO nebo přítomnosti západních vojsk na Ukrajině. Samotná změna tváře v Kremlu by nezměnila ruskou geopolitickou realitu.
Historie tedy ukazuje, že atentáty nejsou řešením. Jsou slepou cestou, plnou neúspěchů, destabilizace a zbytečné krve. Amerika by si měla připomenout, proč s tímto typem politiky přestala – a proč by se k němu neměla vracet.
Smrt Putina by neznamenala konec režimu, ale boj klanů a nový autoritářský kurz
Pokud by ale Putin zítra zemřel, nezrodila by se tím podle RBC-Ukraine v Rusku demokracie, ale naopak konflikt mezi jednotlivými elitními frakcemi, který by s pravděpodobností kolem 70 % vyústil v převzetí moci jedním z existujících mocenských klanů. V rozhovoru pro server to uvedl ruský opoziční politolog Ivan Preobraženskij.
Podle něj by se současný totalitní režim po smrti svého vůdce přetvořil v autoritářství. Nová moc by se pokusila navázat lepší vztahy se Západem, aniž by se vzdala jakýchkoli územních zisků, kterých Rusko dosáhlo za Putinovy vlády. Vzniklý režim by mohl předstírat restart vztahů a tvrdit, že minulé činy jsou spojeny výhradně s předchozím vůdcem.
„Žádné reparace platit nebudou, maximálně vydají jednoho oligarchu k soudu na Západě, podobně jako to po pádu Miloševiće udělalo Srbsko. Ale na rozdíl od Srbska zde nebude žádný Zoran Djindjić, který by pokus o změnu vedl – a jako on by byl pravděpodobně rychle odstraněn. Demokracie nepřijde ani na chvíli. Zůstane autoritářský model, podobný tomu, co známe ze střední Asie,“ tvrdí Preobraženskij.
Pro skutečnou změnu směru vývoje Ruska by bylo podle něj potřeba mnohem většího otřesu než jen smrt jednoho vůdce. Takovým impulsem by mohla být až vojenská porážka. Pokud k ní nedojde, bude smrt diktátora pouze impulsem k vnitřnímu boji frakcí.
Jednou z hlavních mocenských skupin by podle Preobraženského mohla být ta soustředěná kolem moskevského starosty Sergeje Sobjanina. Ačkoli je na Západě často považován za liberála, v ruské realitě je prý součástí tzv. „kogalymského kriminálního klanu“. Proti němu by stáli „petersburští gangsteři“, tedy skupiny napojené přímo na Putinovo okolí.
Dále zmiňuje skupinu kolem bratří Kovalčukových a Sergeje Kirijenka, který má pod kontrolou okupovaná ukrajinská území a je blízko k jadernému sektoru přes Rosatom. Jinou frakcí je vojensko-průmyslový komplex kolem Sergeje Čemezova a prvního vicepremiéra Denise Manturova. K nim by se mohl připojit i Alexej Ďumin, bývalý guvernér a elitní voják, který údajně osobně řídil evakuaci Viktora Janukovyče z Ukrajiny v roce 2014.
Významným hráčem by mohla být i tzv. bezpečnostní frakce, včetně čečenského vůdce Ramzana Kadyrova a šéfa Národní gardy Viktora Zolotova. Oba jsou dnes věrní Putinovi, ale bez spojení s ekonomickými elitami by podle Preobraženského nebyli schopni samostatně převzít moc.
Co se týče války proti Ukrajině, ta by se po Putinově smrti pravděpodobně zpomalila nebo dokonce zastavila. Putin vnímá válku jako ideologický projekt a osobní misi. Jeho následovníci by však mohli mít zájem na obnovení vztahů se Západem, protože si uvědomují, že válečná ekonomika je dlouhodobě neudržitelná. Přesto by se ani oni pravděpodobně nevzdali žádného okupovaného území.
V podobném duchu se nedávno vyjádřil i šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov, který potvrdil, že ví o několika neúspěšných pokusech o atentát na Putina. Zatím však žádný neskončil úspěchem.
Případný konec Vladimira Putina by tak neznamenal konec represí, války či imperiální politiky. Byl by to pouze začátek nové fáze mocenského boje, který by zachoval autoritářský charakter režimu, jen s novými tvářemi a mírně upravenou rétorikou směrem k Západu.
Klid zbraní mezi Spojenými státy a Íránem skončil po obnovené výměně vojenských úderů na Blízkém východě. Americká armáda zasáhla íránské vojenské cíle, na což Teherán reagoval útoky na území Jordánska, Bahrajnu a Kuvajtu. K této odvetě došlo navzdory varování amerického prezidenta Donalda Trumpa, že jakýkoliv úder vyvolá ještě tvrdší reakci. Poslední střety však zůstaly rozsahem omezené, což podle odborníků oslovených webem CNN naznačuje neochotu obou stran vstoupit do přímé a plnohodnotné války.
V Evropě prudce roste počet sabotážních akcí zaměřených na vojenskou a obrannou infrastrukturu, přičemž z jejich organizace je podezřelé Rusko. Německé úřady nedávno prohlásily Moskvu za odpovědnou za incident na letišti v Lipsku, kde byly v blízkosti ukrajinských nákladních letadel objeveny drony s výbušninami. Ruský prezident Vladimir Putin jakoukoli vinu odmítá a označuje podobná obvinění za nepodložená. Polské i německé ministerstvo vnitra však varují, že Moskva mění svou strategii a zásadně stupňuje své hybridní operace v evropských zemích.
Americký prezident Donald Trump vyzval Ukrajinu, aby přestala útočit na ruské ropné rafinérie kvůli celosvětovému růstu cen motorové nafty. Své prohlášení učinil během dvoudenní návštěvy Irska, kde navštívil své golfové hřiště v hrabství Clare. Šéf Bílého domu odmítl tvrzení, že by za prudkým nárůstem cen paliv stála válka, kterou jeho administrativa vede proti Íránu. Podle jeho slov je hlavním důvodem nynějšího nedostatku nafty právě ukrajinská strategie zaměřená na ruskou energetiku.
Zahraniční politika prezidenta Donalda Trumpa je od počátku postavena na předpokladu, že síla a velikost Spojených států přinutí spojence i protivníky podvolit se vůli Washingtonu. Tento přístup, vzdalující se tradiční americké diplomatické doktríně, popsal pro CNN poradce Stephen Miller jako svět řízený neúprosnými zákony síly a moci. Současná krize však ukazuje, že tato teorie naráží na své limity. USA se totiž dostaly do hlubokého střetu na dvou frontách zároveň, a to s Íránem a Kanadou.
Populismus se stává celosvětovým fenoménem, který získává stále větší podporu napříč různými politickými systémy. Tímto pojmem jsou dnes označovány výrazné osobnosti pravice i levice, mezi něž patří například brazilský politik Jair Bolsonaro, indický premiér Nárendra Módí nebo americký senátor Bernie Sanders. Přestože se akademické definice populismu v mnoha ohledech rozcházejí, všechny staví na stejném základním principu. Rozdělují totiž společnost na dvě nesmiřitelné skupiny, kterými jsou čistý lid a korumpované elity.
Nová zpráva Organizace spojených národů varuje, že svět již není schopen dodržet hranici globálního oteplení o 1,5 stupně Celsia. Podle zveřejněného dokumentu Programu OSN pro životní prostředí překročí lidstvo tuto kritickou hranici pravděpodobně již kolem roku 2030. Současný růst teploty představuje vážnou hrozbu zejména pro ostrovní státy v Tichém oceánu, které čelí rychlému vzestupu mořské hladiny. Zástupci těchto zranitelných regionů zdůrazňují, že pouhé výzvy k vyšším závazkům už nestačí a je nutná okamžitá politická vůle i masivní investice.
Obyvatelé ruské Kurské oblasti podle BBC stále marně pátrají po svých příbuzných, kteří zmizeli po ukrajinském přeshraničním útoku. Jednou z nich je i žena jménem Ljubov, jež ztratila kontakt se svou matkou den po začátku invaze ukrajinských sil. Zatímco dříve chovala ke své vlasti naprostou důvěru, dnes pociťuje vůči ruskému státu silnou zášť. Podle místního guvernéra zůstává v regionu nezvěstných více než tři sta lidí, přesné číslo však nikdo nezná.
Ruské ozbrojené síly během jednoho týdne vyslaly proti Ukrajině přibližně 2 100 útočných bezpilotních letounů, 78 raket různých typů a téměř 1 700 řízených leteckých pum. V neděli 13. září o rozsáhlých vzdušných útocích informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Podle jeho vyjádření tvořily podstatnou část nasazených strojů proudové bezpilotní prostředky Šáhed. Moskva tyto zbraně využívá k systematickému ničení ukrajinské ekonomiky, klíčové infrastruktury i běžného života obyvatel.
Francouzské úřady během letošního léta zadržely 514 osob podezřelých ze zakládání lesních požárů, mezi nimiž figuruje i 198 mladistvých. K zatčeným patří například patnáctiletý chlapec, který odhodil hořící cigaretu v lese u Bordeaux, nebo padesátiletá žena podezřelá ze založení sedmnácti požárů. Dalším případem je šestatřicetiletý muž, jenž zapálil papírovou tašku s odpadky v porostu poblíž Perpignanu. V průběhu letošního rekordního léta lehl popelem rozsáhlý porost o celkové rozloze 115 tisíc hektarů lesů a křovin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil ochotu setkat se s ruským lídrem Vladimirem Putinem na nadcházejícím summitu skupiny G20 v Miami a jednat o ukončení války. Moskevský Kreml však tuto možnost okamžitě odmítl a označil ji za zcela nemožnou. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov zopakoval požadavek, že k jakémukoli osobnímu jednání obou představitelů může dojít výhradně v ruské metropoli. Vrcholná schůzka lídrů největších světových ekonomik se má v USA uskutečnit v polovině prosince, přičemž Putinova účast zatím nebyla oficiálně potvrzena.
Americký ministr energetiky Chris Wright prohlásil, že Spojené státy možná nedosáhnou s Íránem jaderné dohody, která by zemi zabránila v získání jaderných zbraní. Vyjednávání mezi oběma státy v současnosti stagnuje, zatímco vojenský konflikt v regionu nadále pokračuje. Podle ministra zůstává otevřená možnost dalšího vojenského zásahu, který by definitivně zničil íránské kapacity na výrobu a rozvinutí těchto zbraní. Druhou variantou je podle něj čekání na případnou novou íránskou vládu.
Spoluzakladatel výzkumné společnosti Anthropic vyzval k úmyslnému zpomalení vývoje nejmodernějších modelů umělé inteligence. Ve své nejnovější eseji zveřejněné na jeho webu zdůrazňuje, že pokrok v oblasti schopností umělé inteligence v posledních měsících výrazně předbíhá možnosti jejího výzkumu bezpečnosti a kontroly. Autor se vývoji technologií věnuje již dvanáct let a nadále věří v jejich obrovský přínos pro lidstvo, včetně léčby závažných onemocnění nebo ekonomického růstu. Podle jeho názoru je však nezbytné dát výzkumníkům dostatek času na to, aby dokázali rizika účinně eliminovat.
