Když letos v květnu prezident Donald Trump v pořadu Meet the Press řekl, že „nevylučuje“ použití vojenské síly k anexi Grónska, mnozí si znovu připomněli, jak nečitelná zůstává jeho politická rétorika i po deseti letech ve veřejném životě. Jeho opakované narážky na nákup Grónska – počínaje rokem 2019, kdy na sociálních sítích sdílel fotomontáže s Trump Tower uprostřed arktické vesnice – ukazují jeho schopnost míchat ironii, provokaci i možný budoucí záměr do jediného výroku.
Trumpovo verbální vystupování od počátku jeho politické kariéry porušuje všechna zavedená pravidla. Zatímco tradiční politici mluví opatrně a kalkulují s každým slovem, Trump sází na proud výroků, z nichž část jsou zjevné nadsázky, jiná část úmyslné provokace a některé možná reálné plány. Klíčovým problémem ale zůstává, že nikdo nedokáže předem určit, co z toho opravdu myslí vážně, varuje server Politico.
Už při oznámení své první kandidatury v roce 2015, kdy z éskalátoru v Trump Tower sestoupil s výrokem o mexických přistěhovalcích jako „násilnících a násilnících“, bylo jasné, že jeho styl bude drsný, nevyzpytatelný a nestandardní. Jeho rétorika od té doby sestává z hyperbol, osobních útoků, spekulací, výhružek i občasného humoru. Výsledkem je, že nikdo přesně neví, kdy se Trump pouze baví na účet publika a kdy opravdu vyjadřuje své záměry.
Tato strategie mu poskytuje obrovský manévrovací prostor. Když vyřkne výhrůžku a později ji nenaplní, může říct, že žertoval. Když se mu něco povede, může tvrdit, že to plánoval. Tento způsob komunikace ho zbavuje běžných politických rizik. Slova ztrácí váhu, odpovědnost se rozplývá v mlze nejednoznačnosti.
Trump přitom působí dojmem, že se sám rozhoduje, zda mluví vážně nebo ne, až v průběhu času. Někdy se zdá, že teprve reakce veřejnosti a médií rozhodne, zda zůstane u provokace nebo skutečně přejde k činům. Například jeho plán na masové deportace dlouho působil jako pouhá rétorika, dokud se v jeho druhém prezidentském období nezačaly objevovat záběry ze zásahů imigračních agentů.
Podobně nejasná zůstává i jeho nedávná představa o „Riviéře v Gaze“ – myšlence vyhnat palestinské obyvatelstvo a proměnit pásmo Gazy v turistický resort. I tento návrh působil absurdně, ale následné video, které k němu sdílel, vyvolalo dočasnou nejistotu, než vše opět upadlo v zapomnění.
Zcela nepředvídatelné byly i jeho kroky v oblasti mezinárodního obchodu. V jednu chvíli oznámil drakonické celní tarify na zboží z Číny, pak některé zmírnil, jiné zavedl, čímž rozhodil trhy i spojence. Bylo to součástí strategie? Nebo jen vývoj jeho momentální nálady? Nikdo neví – a právě tato informační asymetrie je jeho silnou zbraní.
Trumpova schopnost říkat věci bez odpovědnosti připomíná toxické vztahy, kdy jeden partner uráží druhého pod záminkou „že jen žertoval“. Pokud by byl upřímný, musel by čelit důsledkům. Vtipem však neupřímnost zamaskuje, a pokud kritika přijde, může se kdykoli stáhnout do obranné pozice a obvinit druhé, že „nemají smysl pro humor“.
Nejnovějším příkladem podobné taktiky je takzvaný akronym „TACO“ – tedy „Trump Always Chickens Out“ (Trump se vždy stáhne), který se stal jakýmsi uklidňujícím heslem investorů. Jenže historie ukazuje, že se nelze spoléhat na to, že Trump nic z toho, co říká, opravdu neudělá. Některé jeho výroky se sice ukázaly jako plané, ale jiné se staly realitou – často překvapivě a bez předchozího varování.
Trump navíc opakovaně mění názor na zásadní otázky. Dlouho volal po vyšetření smrti Jeffreyho Epsteina, dnes ale tvrdí, že se jedná o „konspiraci demokratů“. Slíbil, že nebude diktátorem – „kromě prvního dne“ – a později naznačil, že by možná kandidoval potřetí. O pár týdnů později to zase popřel.
Tato komunikace je záměrně matoucí. Ať už jde o válečné strategie, obchodní politiku, nebo ústavní limity, Trump používá jazyk jako kouřovou clonu. V ní se ztrácí nejen odpovědnost, ale i samotná možnost vědět, co vlastně prezident Spojených států zamýšlí.
A to je možná nejnebezpečnější důsledek jeho stylu. Protože zatímco se Američané stále snaží zjistit, co z Trumpových výroků je míněno vážně, rozhodující kroky se už často odehrávají – bez diskuse, bez opozice, bez varování.
Generální ředitelé významných technologických společností stále častěji uvažují o tom, do jaké míry by v budoucnu mohla umělá inteligence nahradit vrcholové vedení firem. Šéf společnosti OpenAI Sam Altman se v podcastu Conversations with Tyler z podzimu roku 2025 nechal slyšet, že by považoval za osobní nezdar, pokud by jeho organizace nebyla první velkou korporací řízenou algoritmy. S obdobnými vizemi pracují i další vlivné osobnosti oboru, jako je zakladatel společnosti Meta Mark Zuckerberg, který již zahájil testování virtuálních asistentů určených k částečné automatizaci své vlastní manažerské agendy.
Ruská armáda se poprvé ve své historii dostala do situace, kdy není schopna pokračovat ve válečném tažení bez přímé vojenské pomoci Severní Koreje. V pravidelném večerním proslovu to prohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Moskva podle něj zcela vyčerpala své strategické rezervy, a proto spoléhá na dodávky severokorejských balistických raket i vysílání dalších vojenských jednotek z Pchjongjangu.
Ruský Nejvyšší soud vyhověl žalobě nacionalistické strany Vlast a vyřadil liberální stranu Jabloko ze zářijových parlamentních voleb. Odstraněním celostátní kandidátky této formace ztratili voliči možnost odevzdat hlas jedinému zbývajícímu oficiálnímu politickému subjektu v zemi, který otevřeně vystupuje proti válce na Ukrajině a vyzývá k uzavření příměří. Verdikt vyvolal protest před budovou soudu, kde se shromáždily stovky převážně mladých lidí.
Snaha o diplomatické vyřešení konfliktu na Blízkém východě a obnovení plynulé dopravy skrze Hormuzský průliv narazila na další výraznou překážku. Americký prezident Donald Trump vyostřil rétoriku vůči Teheránu a oznámil, že od Íránu bude požadovat finanční kompenzace za úmrtí tisícovek amerických vojáků i obětí z řad civilistů za poslední desetiletí. Tento krok je přímou reakcí na íránské vyjednávače, kteří jako podmínku pro zprůchodnění klíčové námořní cesty sami vznesli nárok na odškodnění za škody způsobené pět měsíců trvajícími boji.
Americký prezident Donald Trump opustil minulý měsíc summit NATO v Turecku za zcela mimořádných bezpečnostních opatření. Jak odhalil deník The Washington Post, šéf Bílého domu byl kvůli bezprostřední hrozbě atentátu ze strany Íránu tajně přemístěn do jiného vojenského letadla. Celá operace proběhla v utajení a využívala propracovaný zastírací manévr, který měl přesvědčit okolí i veřejnost, že prezident cestuje na palubě svého obvyklého speciálu.
Nedávný incident ve španělské enklávě Ceuta na severu Afriky opět rozvířil celoevropskou debatu o migraci a ukázal, jak snadno mohou být lidské osudy využity jako nástroj politického tlaku. Ačkoliv celkové statistiky nelegálních přechodů do Evropy v posledních letech spíše klesají, ojedinělé masivní události vyvolávají okamžité napětí a rozkoly mezi členskými státy Evropské unie.
Rozpad nejsilnější polské opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) vyvolává na tamní politické scéně značný rozruch. Ačkoliv současný premiér Donald Tusk a jeho vládnoucí Občanská koalice sledují vnitřní boje v pravicovém táboře s uspokojením, podle politologů zdaleka nemá vyhráno. Blížící se parlamentní volby mohou přinést nečekané komplikace, které usnadnění cesty k obhajobě mandátu rozhodně nezaručují.
Španělské úřady bijí na poplach před hrozbou ničivých lesních požárů v souvislosti s nadcházejícím úplným zatměním Slunce. Do země totiž míří stovky tisíc pozorovatelů z celého světa, kteří plánují zaplnit venkovské oblasti, horské hřebeny i pláže, aby tento vzácný vesmírný úkaz sledovali z co nejlepších pozic.
Západní Kolumbii zasáhlo silné zemětřesení o síle 7,4 stupně, které si podle dosavadních zpráv úřadů vyžádalo nejméně dvě desítky lidských životů. Otřesy byly natolik intenzivní, že přiměly obyvatele k překotné evakuaci a způsobily škody i v sousedním Ekvádoru. Sérii destrukcí doprovází zprávy o mnoha zraněných a zřícených budovách v několika městech.
Přítomnost významných finančních trhů zásadním způsobem utváří podobu a ekonomiku světových metropolí, zároveň však představuje jednoho z hlavních hybatelů příjmové nerovnosti. Vyplývá to z rozsáhlého výzkumu zaměřeného na příjmy nejbohatšího jednoho procenta obyvatel ve městech napříč Evropou, Severní Amerikou a Asií. Vědci v rámci studie srovnávali vždy dvě významná města v dané zemi – hlavní finanční centrum a druhé největší hospodářské středisko podobné velikosti.
Lesní požáry v Evropě v posledních letech odhalují a aktivují nebezpečnou hrozbu z minulosti v podobě nevybuchlé munice z obou světových i studené války. Když v červenci propukl požár v národním parku Müritz v severovýchodním Německu, pyrotechnici museli postupovat po boku hasičů, kteří se do některých částí hořícího lesa vůbec nemohli přiblížit kvůli riziku explozí. Obdobná situace nastala ve francouzském regionu Gironde, kde plameny odkryly zapomenutý sklad munice z druhé světové války a několik střel přímo v žáru explodovalo.
Rivalita mezi Indií a Pákistánem se po osmasedmdesáti letech posouvá na novou úroveň, když se klíčovým bojištěm jejich dlouholetého sporu stává oběžná dráha Země. Během krátkého, ale intenzivního čtyřdenního vojenského střetu v květnu 2025 sice pozornost veřejnosti poutaly letecké souboje, dronové nálety a raketové údery, však nejzásadnější úlohu v pozadí sehrály satelitní technologie. Šlo o vůbec první konflikt mezi dvěma jadernými mocnostmi, jehož průběh zásadním způsobem určily vesmírné systémy.