Zatímco přístavy ve Spojených státech hlásí prudký pokles dodávek z Číny, obchodní válka mezi dvěma největšími ekonomikami světa nabírá na obrátkách. Americký prezident Donald Trump navýšil cla na čínské zboží až na 145 %, což už nyní výrazně ovlivňuje dodavatelské řetězce. Čína však nedává najevo, že by byla ochotná ustoupit, a místo toho si připravila propracovanou strategii protiútoku.
Podle asistenta profesora Chee Menga Tana z Nottinghamské univerzity je zřejmé, že čínský prezident Si Ťin-pching není ochoten vzdát se bez boje. „Kdyby ustoupil, podkopal by svou pozici silného nacionalistického vůdce, kterou si v Číně pečlivě buduje,“ píše na webu The Conversation Tan. Trump zřejmě podcenil, jak citlivě Čína vnímá jakýkoliv nátlak – zejména ze Západu.
Přístav Los Angeles, největší uzel pro čínské zboží v USA, hlásí, že dodávky na začátku května klesnou oproti loňsku o třetinu. Dopady na spotřebitele v USA jsou na spadnutí – chybět budou běžné produkty, což už nyní znepokojuje velké maloobchodní řetězce. Trump v reakci tvrdil, že probíhají nová jednání s Čínou, ale prezident Si to záhy popřel.
Namísto ústupků Peking vsadil na cílené zásahy do klíčových odvětví americké ekonomiky – a to především těch, které jsou oporou Trumpova elektorátu. Jedním z hlavních cílů se stalo zemědělství, které tvoří jednu z mála oblastí s americkým obchodním přebytkem vůči Číně. Čína nejen že uvalila 125% odvetná cla, ale zároveň začala omezovat dovoz zemědělských produktů prostřednictvím byrokratických překážek, například zdržením či neobnovením licencí americkým farmářům z oblasti vepřového nebo drůbežího masa.
Tato opatření zasahují zejména „červené“ státy, jako je Iowa nebo Kansas, kde má Trump tradičně silnou podporu. Ze 444 zemědělsky závislých okresů v USA jich ve volbách 2024 téměř 78 % volilo Trumpa. Jakýkoli ekonomický tlak v těchto oblastech tak může mít výrazný politický dopad – zvlášť s blížícími se volbami v roce 2026.
Dalším zásahem je omezení dovozu amerického zemního plynu. Čína od února 2025 plyn z USA vůbec nenakupuje a místo toho se obrací na Austrálii, Indonésii a Brunej. Tím ohrožuje i energetický sektor, další pilíř Trumpovy politické základny.
Možná ještě větší hrozbu však představuje omezení vývozu vzácných nerostů, které jsou klíčové pro americký obranný průmysl. Čína má téměř monopol na těžbu a zpracování těchto minerálů – jako jsou samarium, gadolinium, dysprosium nebo yttrium – které se používají při výrobě stíhaček, ponorek, raket nebo radarových systémů. Pokud Peking omezí dodávky těchto prvků, může to paralyzovat klíčová odvětví americké vojenské techniky.
Tato taktika není nová – v roce 2010 již Čína podobně zastavila vývoz minerálů do Japonska kvůli diplomatickému sporu. Tehdy šlo o trawler, dnes o geopolitickou dominanci.
Trump možná očekával, že Čína – čelící zpomalení ekonomiky a následkům realitní krize – rychle ustoupí. Jenže prezident Si nehraje na krátkodobé výsledky. Na rozdíl od Trumpa, jehož mandát je časově omezený, nemá Si žádné limity. Může čekat, než se ve Washingtonu objeví nový, pro Čínu vstřícnější prezident.
Zatímco tedy USA tlačí na pilu a stupňují cla, Čína využívá ekonomické diplomacie a cílených zásahů, které mají zasáhnout politické srdce americké administrativy. Obchodní válka tak zůstává nevyřešená, a svět se musí připravit na její dlouhodobé dopady.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Íránci se ve čtvrtek probudili do mrazivého rána doprovázeného dalšími explozemi. Teherán, desetimilionová (s okolními oblastmi až šestnáctimilionová) metropole obklopená pohořím Alborz, hoří již šestým dnem od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael zahájily masivní útoky. Ty si dosud vyžádaly přes 1 200 obětí, a to včetně nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Mezi mrtvými je hlášeno také 168 dětí, které zahynuly při zásahu školy v jižní provincii Hormozgán.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.
Italská premiérka Giorgia Meloniová ve čtvrtek oznámila, že Itálie plánuje vyslat vojenskou pomoc zemím v Perském zálivu. Reaguje tím na probíhající íránské vzdušné útoky, které destabilizují celou oblast. Itálie se tak připojuje k dalším evropským mocnostem, jako jsou Velká Británie, Francie a Německo, které se rozhodly podpořit obranu tamních států.
