Proč Čína odmítá s USA jednat o clech? Nesmí, ani nemá důvod

Import a export
Import a export, foto: Pixabay
Klára Marková 5. května 2025 12:38
Sdílej:

Zatímco přístavy ve Spojených státech hlásí prudký pokles dodávek z Číny, obchodní válka mezi dvěma největšími ekonomikami světa nabírá na obrátkách. Americký prezident Donald Trump navýšil cla na čínské zboží až na 145 %, což už nyní výrazně ovlivňuje dodavatelské řetězce. Čína však nedává najevo, že by byla ochotná ustoupit, a místo toho si připravila propracovanou strategii protiútoku.

Podle asistenta profesora Chee Menga Tana z Nottinghamské univerzity je zřejmé, že čínský prezident Si Ťin-pching není ochoten vzdát se bez boje. „Kdyby ustoupil, podkopal by svou pozici silného nacionalistického vůdce, kterou si v Číně pečlivě buduje,“ píše na webu The Conversation Tan. Trump zřejmě podcenil, jak citlivě Čína vnímá jakýkoliv nátlak – zejména ze Západu.

Přístav Los Angeles, největší uzel pro čínské zboží v USA, hlásí, že dodávky na začátku května klesnou oproti loňsku o třetinu. Dopady na spotřebitele v USA jsou na spadnutí – chybět budou běžné produkty, což už nyní znepokojuje velké maloobchodní řetězce. Trump v reakci tvrdil, že probíhají nová jednání s Čínou, ale prezident Si to záhy popřel.

Namísto ústupků Peking vsadil na cílené zásahy do klíčových odvětví americké ekonomiky – a to především těch, které jsou oporou Trumpova elektorátu. Jedním z hlavních cílů se stalo zemědělství, které tvoří jednu z mála oblastí s americkým obchodním přebytkem vůči Číně. Čína nejen že uvalila 125% odvetná cla, ale zároveň začala omezovat dovoz zemědělských produktů prostřednictvím byrokratických překážek, například zdržením či neobnovením licencí americkým farmářům z oblasti vepřového nebo drůbežího masa.

Tato opatření zasahují zejména „červené“ státy, jako je Iowa nebo Kansas, kde má Trump tradičně silnou podporu. Ze 444 zemědělsky závislých okresů v USA jich ve volbách 2024 téměř 78 % volilo Trumpa. Jakýkoli ekonomický tlak v těchto oblastech tak může mít výrazný politický dopad – zvlášť s blížícími se volbami v roce 2026.

Dalším zásahem je omezení dovozu amerického zemního plynu. Čína od února 2025 plyn z USA vůbec nenakupuje a místo toho se obrací na Austrálii, Indonésii a Brunej. Tím ohrožuje i energetický sektor, další pilíř Trumpovy politické základny.

Možná ještě větší hrozbu však představuje omezení vývozu vzácných nerostů, které jsou klíčové pro americký obranný průmysl. Čína má téměř monopol na těžbu a zpracování těchto minerálů – jako jsou samarium, gadolinium, dysprosium nebo yttrium – které se používají při výrobě stíhaček, ponorek, raket nebo radarových systémů. Pokud Peking omezí dodávky těchto prvků, může to paralyzovat klíčová odvětví americké vojenské techniky.

Tato taktika není nová – v roce 2010 již Čína podobně zastavila vývoz minerálů do Japonska kvůli diplomatickému sporu. Tehdy šlo o trawler, dnes o geopolitickou dominanci.

Trump možná očekával, že Čína – čelící zpomalení ekonomiky a následkům realitní krize – rychle ustoupí. Jenže prezident Si nehraje na krátkodobé výsledky. Na rozdíl od Trumpa, jehož mandát je časově omezený, nemá Si žádné limity. Může čekat, než se ve Washingtonu objeví nový, pro Čínu vstřícnější prezident.

Zatímco tedy USA tlačí na pilu a stupňují cla, Čína využívá ekonomické diplomacie a cílených zásahů, které mají zasáhnout politické srdce americké administrativy. Obchodní válka tak zůstává nevyřešená, a svět se musí připravit na její dlouhodobé dopady. 

Stalo se