Nebude na jídlo? Trump může světu v tichosti pořádně zavařit, varuje expert

USA aktuálně dovážejí asi 16 % své potravinové produkce, přičemž velká část ovoce a zeleniny pochází z Mexika – konkrétně více než polovina čerstvého ovoce a téměř 70 % čerstvé zeleniny. Tato klíčová položka amerického dovozu je nyní zasažena novými cly, což zvyšuje náklady na stravování amerických domácností. Další tlak na ceny přichází také z trhu s hnojivy – Spojené státy jsou závislé na dovozu, zejména z Kanady, která pokrývá až 85 % jejich potřeby.

„Obchodní cla zvýší ceny dovozu, a to nejen aut nebo elektroniky, ale i potravin, což pocítí běžní Američané na svých účtech za nákup,“ upozorňuje pro The Conversation Emediegwu. Ale varuje i před širšími dopady: když se naruší americký zemědělský trh, ovlivní to světové ceny základních potravin jako kukuřice, pšenice nebo sója – právě na amerických burzách se totiž tyto ceny často určují.

Emediegwu ve své studii dokládá, že jakmile dojde k narušení mezinárodních cen, v rozvojových zemích se to okamžitě projeví na místních trzích. Příkladem je kukuřice – mezi 2. a 11. dubnem, krátce po Trumpově tzv. „dni osvobození“, vzrostla její cena na světových trzích o 7 %. Tento nárůst se okamžitě promítá do lokálních cen v oblastech jako subsaharská Afrika.

„V těchto oblastech žijí stovky milionů lidí pod hranicí chudoby, kdy jejich denní příjem nedosahuje ani 2,15 dolaru. Pokud musejí většinu těchto prostředků vydat na jídlo, je i sedmiprocentní zdražení naprosto likvidační,“ říká Emediegwu.

Obavy vyvolává také růst cen hnojiv, který je spojen s Trumpovými cly. Ačkoliv clo na kanadský potaš bylo sníženo z 25 % na 10 %, jiní producenti – například Tunisko – čelí celním sazbám až 28 %. To podle výzkumů povede ke zvýšení nákladů na zemědělskou výrobu a pravděpodobně i k poklesu výnosů, což zhorší potravinovou bezpečnost, zejména v zemích jako Brazílie, Indie nebo Nigérie.

Už tak napjatá situace, kterou zhoršily výpadky dodávek hnojiv kvůli válce na Ukrajině, se může dále zhoršit. V chudých regionech, kde zemědělství čelí výzvám klimatických změn, to může znamenat pokles produkce a ještě větší závislost na dovozech.

Další výzkum Emediegwa ukazuje, že mezi nejzranitelnější země patří například Demokratická republika Kongo nebo Somálsko, které trpí vysokou potravinovou nejistotou, velkou závislostí na dovozech a citlivostí na výkyvy měn a přepravních nákladů. Pokud by obchodní válka eskalovala, hrozí, že místní farmáři se místo pěstování základních plodin zaměří na komerční plodiny jako kakao nebo kávu, čímž se zvýší jejich závislost na kolísajících světových trzích a sníží se potravinová soběstačnost regionu.

„To by mohlo dále prohloubit globální nerovnosti,“ varuje Emediegwu.

Řešením by podle něj bylo vyjmout základní zemědělské produkty a hnojiva z režimu cel, což by pomohlo stabilizovat ceny a ochránit nejzranitelnější ekonomiky. Naději v tomto směru dává nedávné 90denní přerušení tarifního režimu kvůli vyjednávání, které ale musí být využito efektivně k vytvoření spravedlivějšího obchodního systému.

Dlouhodobě je podle Emediegwa nutné, aby rozvojové země investovaly do odolnějšího zemědělství – především do mechanizace, podpory farmářů a rozvoje regionálního obchodu. Vzájemná provázanost světového potravinového systému je totiž taková, že rozhodnutí přijatá ve Washingtonu se okamžitě projeví v cenách potravin v Lagosu, Káhiře nebo Dillí.

„Pokud cla nebudou mít meze, mohou spustit tichou a plíživou krizi – krizi, která se nebude měřit čísly HDP, ale počtem prázdných žaludků po celém světě,“ uzavírá Emediegwu.