Pětihodinové rozhovory Vladimira Putina s americkými diplomatickými akrobaty nepřinesly nic, co by stálo za řeč, spíše jen odkryly míru, s jakou se americká diplomacie nechává vést ruským rámováním. Washington zcela vědomě přenechává iniciativu Kremlu a dobrovolně oslabuje vlastní autoritu v otázce Ukrajiny. Pokud Spojené státy nezačnou prosazovat jasné principy a realistickou strategii, jejich vliv bude dál erodovat.
Pětihodinová schůzka mezi ruským prezidentem a dvojicí amerických vyjednavačů, Stevem Witkoffem a jeho zetěm Jaredem Kushnerem, podle poradce Kremlu Jurije Ušakova nepřinesla sebemenší posun. To samo o sobě není překvapivé. Witkoffova snaha už delší dobu nevede k žádnému reálnému výsledku, protože jeho ochota přebírat narativy odpovídající zájmům Ruska místo zájmům západních demokracií představuje až zarážející selhání soudnosti. A jakmile tyto zkreslené premisy servíruje Donald Trump, který sám zjevně rezignoval na elementární kritickou reflexi, je zaděláno na problém, jenž se nedá ignorovat. V geopolitice, kde kvalita informací tvoří základ všeho, je kombinace slepé loajality a podceňování rizik přímo destruktivní.
Návrat z Moskvy s prázdnou tak působí spíše jako logický důsledek chybného přístupu. Kreml jedná výhradně na základě vlastních mocenských kalkulací a představa, že by bez tvrdých záruk poskytl něco hodnotného, je pouhá iluze. A to v situaci, kdy jde o budoucnost státu s desítkami milionů obyvatel, který čelí nevyprovokované agresi. Ignorovat tento fakt je politicky krátkozraké a morálně těžko obhajitelné.
Denní realita milionů Ukrajinců se může zásadně změnit, pokud mezinárodní právo nebude bráno s vážností, kterou si situace vyžaduje. Mocenská logika Kremlu nebuduje stabilitu, nýbrž poslušnost, a obyčejní lidé se v ní ocitají na okraji bez reálné právní ochrany. O to zásadnější je, aby každý, kdo vstupuje do jednání s Ruskem, měl pevný hodnotový rámec a skutečnou kompetenci. Loajalita bez myšlení může vyústit v rozhodnutí, jejichž následky ponesou miliony.
Spojené státy si nemohou dovolit přejímat narativy, které relativizují odpovědnost agresora. Pokud má mít americká diplomacie vůbec nějakou váhu, musí stát na faktech a právním rámci, ne na konstrukcích sloužících cizím mocenským zájmům. O to zarážející je sledovat, jak se americká pozice dobrovolně oslabuje, když přijímá ruské rámování konfliktu jako legitimní. Nejistota tu není na místě, protože stát, který rezignuje na vlastní strategické i morální standardy, neoslabuje soupeře, ale sám sebe. A Kreml jen potvrzuje svou dlouholetou zkušenost, že s dostatečně vytrvalým nátlakem dokáže prosadit téměř cokoliv.
Podstatné je i to, že tento vývoj nevzniká z nouze ani z vnějšího tlaku, ale z dobrovolné volby. Washington se krok za krokem vzdává pozice, kterou by jinak mohl uplatňovat s výrazně větší autoritou. Přenechává iniciativu aktérovi, jehož dlouhodobá strategie staví na vyčerpávání protivníků, testování jejich odhodlání a postupném posouvání hranic možného. Tím se Spojené státy nevědomky řadí mezi ty, kteří umožňují Kremlu redefinovat pravidla hry – a to způsobem, který je v zásadním rozporu s principy, jež Západ údajně hájí.
V této optice se Witkoffovy a Kushnerovy mise nejeví jako diplomatické výjezdy, ale spíše jako politická extempore lidí, kteří přeceňují schopnost jednat s autoritářským režimem bez reálné páky. Věřit, že lze s Kremlem dosáhnout stabilního výsledku pouhou vstřícností, znamená nepochopit základní povahu ruské mocenské politiky. A pokud někdo hodlá takový přístup předkládat jako schůdnou strategii americkému prezidentovi, pak jedná o nebezpečný experiment s důsledky přesahujícími hranice kontinentů.
Na celé situaci je navíc znepokojivá míra, s níž se ignoruje skutečnost, že Ukrajina není abstraktní proměnná, ale stát s obyvatelstvem, které čelí existenčním hrozbám. Jakmile se začne hovořit o „míru“ diktovaném agresorem, bez jakékoli garance suverenity a bezpečnosti, jde o eufemismus pro kapitulaci. A ta by neměla dopad jen na Ukrajinu – vyslala by signál všem autoritářům světa, že silou získané území může být legitimizováno prostým tlakem na váhající demokratickou velmoc.
Je naprosto zřejmé, že Spojené státy se potřebují vrátit k racionálnímu uvažování, založenému na datech, kontextu a historické zkušenosti. Světová velmoc nemůže stavět svou politiku na impresích jednotlivců, kteří nedokážou odlišit diplomacii od mediálního divadla nebo, v případě Witkoffa, realitního trhu. Pokud Washington skutečně stojí o to, aby jeho hlas měl váhu, musí si ujasnit, že respekt se nezískává ústupky autoritářům, ale konzistentní obranou principů, které zajišťují stabilitu mezinárodního řádu.
Tato situace je především výsledkem série rozhodnutí, která lze změnit. Nic nebrání tomu, aby se americká politika vrátila k profesionálnímu standardu, jenž nenechává prostor pro nekritické přejímání tezí cizí mocnosti. Je však nutné začít naplňovat premisu, že diplomacie není prostor pro improvizaci, ale pro dlouhodobé a disciplinované myšlení. Pokud to neudělá nejmocnější země světa, pak se vzdává nejen své autority, ale i odpovědnosti, která k její pozici neodmyslitelně patří.
Čas letí, už několik dní tady máme nový kalendářní rok, v němž legendární Jiřina Bohdalová oslaví již 95. narozeniny. Navzdory požehnanému věku, kdy by si už mnoho let mohla užívat zaslouženého důchodu, je nadále aktivní v šoubyznyse. A kolegové ji za to obdivují.
Rodina někdejšího řeporyjského starosty a bývalého novináře Pavla Novotného se ocitla v nezáviděníhodné situaci. Syn legendárního baviče má podle dostupných informací dlužit poměrně vysokou částku. Co jemu a jeho blízkým hrozí?
Ve zbytku ledna a do poloviny února se očekává typicky zimní počasí, které může být i teplotně podprůměrné. Vyplývá to z měsíčního výhledu Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Už tento týden se může vyskytnout další sněžení.
Spekulace z posledních dní se ukázaly jako pravdivé. Karlos Vémola se dočkal propuštění z vazby po zaplacení kauce. Podle dostupných informací bylo nutné zaplatit částku přesahující 10 milionů korun.
Tragická střelba otřásla v úvodu nového týdne Chřibskou na Děčínsku. Při útoku na městském úřadě přišel o život jeden člověk, mezi šesticí zraněných má být místní starosta. Útočník si zřejmě vzal život sám, předtím se dostal do přestřelky s přivolanými policisty. I v řadách policie došlo ke zraněním.
Snaha Donalda Trumpa o ovládnutí Grónska proti vůli jeho obyvatel uvrhla NATO do nejhlubší krize v jeho téměř osmasedmdesátileté historii. Prezidentův plán uvalit cla na spojence, kteří se staví proti jeho územním ambicím, vyvolává na obou stranách Atlantiku otázku: Kdo může alianci zachránit před rozpadem? Hlavní tíha odpovědnosti nyní podle CNN leží na bedrech republikánů v Kongresu a na schopnosti evropských lídrů zachovat jednotu tváří v tvář ekonomickému vydírání.
Situace kolem Grónska se vyostřila do té míry, že evropští diplomaté začínají otevřeně mluvit o krizi nevídaných rozměrů. Donald Trump totiž podle informací z Washingtonu neblafuje. Zatímco mnozí považovali jeho snahu o odkup ostrova za další z jeho vyjednávacích taktik typu „Umění dohody“, dánská vláda po posledních schůzkách s americkým týmem dospěla k závěru, že prezident to myslí naprosto smrtelně vážně.
Britský premiér Keir Starmer se ostře ohradil proti plánu Donalda Trumpa uvalit cla na Velkou Británii a další evropské země. Reagoval tak na stupňující se nátlak Washingtonu, který se snaží vynutit si prodej Grónska. Starmer označil Trumpův postup za „naprosto chybný“ a zdůraznil, že o budoucnosti ostrova mají právo rozhodovat výhradně obyvatelé Grónska a Dánské království.
Vztahy mezi globálními mocnostmi a boj o omezené zdroje oceánů dnes vyžadují více než jen klasickou diplomacii. Oceány, které pokrývají 70 % naší planety a zajišťují 90 % světového obchodu, se stávají novou frontovou linií geopolitiky 21. století. To, jak se politici postaví k výzvám v Arktidě nebo na mořském dně, podle expertů přímo ovlivní ceny zboží i globální bezpečnost.
Východní křídlo Bílého domu, které od roku 1942 ukrývalo jedno z nejstřeženějších tajemství americké bezpečnosti, přestalo v říjnu 2025 existovat. Demoliční čety srovnaly historickou budovu se zemí, aby uvolnily místo pro nový projekt prezidenta Donalda Trumpa – monumentální taneční sál. Spolu s nadzemní částí však z mapy zmizely i legendární podzemní prostory, včetně bunkru známého jako Prezidentské operační středisko (PEOC).
Kremel v pondělí oznámil, že ruský prezident Vladimir Putin obdržel pozvání do nově vznikající Rady pro mír (Board of Peace), kterou minulý týden založil Donald Trump. Tento mezinárodní orgán má v první fázi dohlížet na příměří v Pásmu Gazy a jeho následnou obnovu. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že Moskva nabídku aktuálně studuje a plánuje s Washingtonem vyjasnit veškeré „technické detaily“.
Policie zasahuje v pondělí dopoledne na městském úřadě ve Chřibské na Děčínsku. Došlo tam ke střelbě. Na místě už momentálně nehrozí další nebezpečí, pachatel byl zneškodněn. Kromě útočníka zemřela nejméně jedna další osoba. Šest lidí pak utrpělo zranění.