Široká většina Američanů si přeje vítězství Ukrajiny nad Ruskem a podporuje posílání amerických zbraní Kyjevu pro dosažení tohoto cíle. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu Reagan National Defense Survey, jehož výsledky byly zveřejněny ve čtvrtek. Tato zjištění přichází v době, kdy administrativa prezidenta Trumpa tlačí na Ukrajinu, aby učinila závažné územní ústupky výměnou za mír.
Celkově 62 procent dotázaných, s podporou napříč demokraty i republikány, si přeje vítězství Ukrajiny. Rachel Hoff, ředitelka pro politiku v Ronald Reagan Institute, potvrdila, že podpora Ukrajině celkově vzrostla. Většina respondentů vnímá Rusko jako protivníka a Ukrajinu jako spojence.
Podpora pro zasílání zbraní Ukrajině vyskočila o devět procentních bodů na celkových 64 procent ve srovnání s loňským průzkumem. Důvěra vůči Rusku je nízká: celkem 70 procent Američanů, včetně 61 procent republikánů a 77 procent demokratů, nedůvěřuje Rusku, že dodrží jakoukoli mírovou dohodu, kterou s Ukrajinou podepíše.
Pokud jde o konkrétní řešení konfliktu, celkem 45 procent respondentů preferuje osvobození celého území Ukrajiny okupovaného Ruskem. Tato možnost je nejčastější preferencí u obou stran politického spektra. Přibližně čtvrtina respondentů by podpořila územní ústupky výměnou za dlouhodobé příměří, které by bylo podpořeno bezpečnostními zárukami NATO.
Z průzkumu vyplývá také prudký nárůst podpory pro NATO. Alianci nyní podporuje 68 procent Američanů, což je nárůst o šest procentních bodů od červnového průzkumu a zároveň nejvyšší číslo od roku 2018, kdy průzkum začal. Tento nárůst je podle analytiků částečně způsoben i tlakem prezidenta Trumpa na členské země, aby zvýšily své výdaje na obranu.
Ředitel institutu Roger Zakheim uvedl, že podpora NATO odráží trvalou shodu obou hlavních politických stran. Dokonce i skeptičtí republikáni, kteří Alianci za vedení Joea Bidena nepodporovali, jsou nyní nakloněni podpoře NATO v důsledku Trumpovy politiky.
Tato rostoucí podpora se přenáší i do širšího přesvědčení o roli Spojených států ve světě. Američané dávají nyní více přednost angažovanému přístupu k mezinárodnímu vedení, s 64 procenty pro větší zapojení USA v zahraničí. Tento trend je tažen zejména republikánskou demografickou skupinou, včetně téměř 80 procent voličů hnutí MAGA.
Průzkum se dotkl i návrhu administrativy na změnu názvu Ministerstva obrany (Department of Defense) na Ministerstvo války (Department of War). Celkem 59 procent respondentů s touto změnou nesouhlasí. Názory se zde však ostře rozdělují podle stranické příslušnosti: se změnou souhlasí 58 procent republikánů, ale pouze 17 procent demokratů.
Válka s Íránem trvá necelý týden a administrativa prezidenta Donalda Trumpa už nyní čelí ostré kritice za způsob, jakým komunikuje o úmrtích amerických vojáků. Od začátku operace „Epic Fury“ zahynulo již šest příslušníků ozbrojených sil, což představuje vážnou zkoušku pro americkou veřejnost, jejíž tolerance vůči novému válečnému konfliktu je podle průzkumů značně omezená. Pro samotného Trumpa se však téma padlých vojáků stává politickým minovým polem, které odhaluje jeho dlouhodobý deficit v projevování empatie.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Íránci se ve čtvrtek probudili do mrazivého rána doprovázeného dalšími explozemi. Teherán, desetimilionová (s okolními oblastmi až šestnáctimilionová) metropole obklopená pohořím Alborz, hoří již šestým dnem od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael zahájily masivní útoky. Ty si dosud vyžádaly přes 1 200 obětí, a to včetně nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Mezi mrtvými je hlášeno také 168 dětí, které zahynuly při zásahu školy v jižní provincii Hormozgán.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.