Polsko je v největším napětí od konce studené války. Plán B nemá

Polsko, dlouho považované za pilíř amerického vlivu ve střední a východní Evropě, se nyní potýká s hlubokými obavami. Trumpova administrativa podle Smolara systematicky zpochybňuje základní principy alianční solidarity, na kterých po druhé světové válce vznikl celý západní bezpečnostní systém. Důraz na jednostranný přístup k zahraniční politice a obchodním vztahům začíná rozkládat struktury, které byly dosud považovány za nezpochybnitelné.

V Polsku sílí strach, že se ocitne v roli oběti nového světového pořádku založeného na principu „právo silnějšího“. Trumpovy výhrady vůči NATO, jeho ochota jednat s autoritářskými režimy a zároveň jeho veřejné útoky na spojence z Evropy signalizují podle Varšavy nebezpečný posun. Podpora Ukrajiny, která je pro Polsko existenční otázkou, se přitom v americké politice dostává na vedlejší kolej.

Obzvláště znepokojivá byla pro polské představitele nedávná slova amerického velvyslance při NATO Matthewa Whitakera o chystaných jednáních o stažení amerických jednotek z Evropy. Tento krok by podle Smolara mohl mít pro bezpečnostní architekturu kontinentu katastrofální následky.

Vzhledem k historickým zkušenostem s ruským imperialismem Polsko nebere současnou situaci na lehkou váhu. Po okupaci Ukrajiny v roce 2014 a následné invazi v roce 2022 začala Varšava jednat. Dnes patří mezi nejvíce vyzbrojené země Evropy – obranné výdaje už překročily 4 % HDP a příští rok dosáhnou 5 %. Polsko zůstává jedním z nejtvrdších zastánců zvýšené evropské obrany, avšak vždy s důrazem na zachování americké vojenské přítomnosti.

Smolar v článku otevřeně kritizuje Trumpovu „ekonomizaci“ zahraniční politiky. Upozorňuje, že prezident Spojených států nevnímá mezinárodní vztahy prizmatem bezpečnosti, ale obchodních a finančních zájmů. Jeho prohlášení, že Evropská unie byla vytvořena, aby „ošidila Spojené státy“, nebo že Evropa je „horší než Čína“, podle autora podkopávají desetiletí transatlantické spolupráce.

Pro Polsko, jehož hospodářství je úzce napojeno na jednotný trh EU (75 % exportu, z toho 28 % do Německa), by jakákoli konfrontace mezi Washingtonem a Bruselem znamenala zásadní ekonomické ohrožení. A právě tato závislost může být v budoucnu použita jako nástroj tlaku – například k tomu, aby Varšava sabotovala odvetná evropská opatření proti americkým clům.

Smolar varuje před možným scénářem, kdy by Polsko bylo nuceno volit mezi loajalitou vůči USA a evropskou soudržností. V takovém případě by Varšava čelila neřešitelné dilemě, která by mohla ohrozit její vztahy v obou směrech. Slova amerického velvyslance v Polsku Thomase Rose, že „Polsko se musí rozhodnout, zda chce být suverénní zemí loajální k USA, nebo se přiklonit k Berlínu a Paříži“, označil autor za nevhodná a nebezpečná.

V článku nechybí ani kritika některých dalších členů Trumpovy administrativy. Místopředseda vlády JD Vance i ministr obrany Pete Hegseth prý sdílejí výrazně protiunijní postoje. Podle Smolara se z „bití Evropy“ stala součást americké kulturní války, což Evropané chápou jako projev hlubokého nepochopení.

Zkušenosti z historie přitom podle autora ukazují, že ignorování slov autoritářů – od Putina po Orbána – může mít tragické následky. Trumpův nedávný postoj v OSN, kde USA hlasovaly proti rezoluci odsuzující ruskou agresi na Ukrajině, a to bok po boku s Ruskem, Čínou a Severní Koreou, vyvolal v Evropě šok.

Závěrem Smolar zdůrazňuje, že Polsko zůstává oddané transatlantické alianci a že Spojené státy jsou pro bezpečnost Evropy nadále nenahraditelné. Varuje však, že pokud se Washington definitivně odkloní od evropských hodnot a začne upřednostňovat izolaci a obchodní konfrontaci, bude muset Evropa hledat vlastní cestu – byť zatím žádná skutečná alternativa neexistuje.

„Polsko není spojencem jednoho prezidenta nebo jedné strany, ale Spojených států jako takových. Doufáme, že v Bílém domě zůstanou partneři, kteří tento vztah budou považovat za stejně důležitý jako my,“ uzavírá Smolar.