Po zákazu psího masa se lidem v Jižní Koreji hroutí život. Nikdo netuší, co dělat se psy

„Od loňského léta se snažíme psy prodat, ale obchodníci jen váhají. Nepřišel ani jeden,“ říká Joo, který zároveň vede Korejskou asociaci jedlých psů. „Lidé trpí, topí se v dluzích a nemají co jíst.“

Zákaz má být krokem k modernější a humánnější společnosti, ale přináší i vážné problémy: co bude s přibližně 500 000 psy, kteří zůstávají na farmách?

Farmáři jako 33letý Chan-woo mají méně než dva roky na to, aby se zbavili stovek psů – v jeho případě jde o 600 zvířat. Jinak mu hrozí až dva roky vězení.

„Stát zákon schválil, ale už nepřemýšlel, co bude se psy. Nikdo je nechce. Ani aktivisté, ani úřady,“ říká. Dodává, že investoval veškeré úspory do farmy, a teď se ocitl v pasti.

Organizace na ochranu zvířat i odborníci upozorňují, že úřady nemají jasný plán na umístění zachráněných psů. Většina psů z farem je velká plemena, často kříženci tosa-inu, která jsou v Koreji považována za nebezpečná. Tyto psy je navíc těžké umístit do domácností v městských bytech. A adopce brzdí i obavy z nemocí či psychických traumat.

Přeplněné útulky a nechuť veřejnosti přijmout bývalé „masné“ psy vedou k obavám, že tisíce zvířat nakonec čeká eutanazie.

Ministerstvo zemědělství tvrdí, že při předání psů obcím převezmou jejich péči místní úřady. Ročně prý stát investuje v přepočtu přes 4 miliony dolarů do rozšíření útulků a nabízí chovatelům až 600 000 wonů (asi 450 dolarů) za každého psa, pokud zavřou farmu předčasně.

Organizace jako Humane World for Animals (Hwak) ale upozorňují, že to nestačí. Od roku 2015 sice umístili kolem 2 800 psů, ale na půl milionu zbývajících nestačí žádná dobročinná organizace.

Veterinární expertka z Národní univerzity v Soulu, Chun Myung-sun, říká: „Jestli jsme šli tak daleko, že jsme psy zachránili před krutou smrtí, ale pak je utratíme, lidé to pochopitelně ponesou těžce.“

Jednou z možností je převoz psů do zahraničí. Organizace Hwak například poslala 200 psů do Kanady a USA. Bývalý majitel farmy, 74letý Yang Jong-tae, říká, že ho dojalo, jak s citem se záchranáři ke zvířatům chovali.

Přesto s úplným zákazem nesouhlasí. „Když se zakazuje psí maso, proč se smějí jíst krávy nebo prasata?“ ptá se. Podle odborníků však psí maso v Koreji nikdy nebylo součástí oficiálně kontrolovaného potravinového systému a nese větší zdravotní rizika.

Podle vládního průzkumu z roku 2024 jen 8 % Korejců přiznalo, že za poslední rok jedli psí maso – v roce 2015 to přitom bylo 27 %. Jen 3 % plánují v konzumaci pokračovat i po zákazu.

Od oznámení zákazu uzavřelo svou farmu 623 z 1 537 podniků. Pro stovky lidí to znamená konec jediné obživy, kterou znali. Mladší farmáři jako Chan-woo nemají kam jít – nedokážou psy prodat, ale nemohou ani zavřít.

„Žijeme v naprosté nejistotě. Doufáme, že stát aspoň prodlouží přechodné období,“ říká. Pastor Joo varuje, že mnozí v zoufalství mohou sáhnout i k nejhoršímu.

„Lidé zatím doufají. Ale pokud se nic nezmění, do roku 2027 může dojít k tragédiím,“ varuje. „Spoustě lidí se zhroutil celý život.“