Konec šestatřicetileté éry ajatolláha už přiznává i Írán. Lidé truchlí i slaví

Teherán
Teherán, foto: Depositphotos
Klára Marková 1. března 2026 08:42
Sdílej:

Írán prochází určujícím okamžikem své historie. O osudu nejvyššího duchovního vůdce se spekulovalo od sobotního rána, kdy se jeho sídlo stalo terčem první vlny útoků. Satelitní snímky následně potvrdily, že jeho rezidence utrpěla značné škody. Prvotní reakce z Teheránu sice uváděly, že byl převezen do bezpečí, a státní televize avizovala jeho projev, k žádnému vystoupení však nedošlo.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v podvečerním televizním projevu prohlásil, že existuje mnoho indicií o tom, že nejvyšší vůdce již nežije. Americká a izraelská média s odvoláním na neoficiální zdroje hovořila o přesvědčivých důkazech jeho smrti, zatímco íránští představitelé tyto zprávy vytrvale popírali. Nakonec však íránská státní televize s pláčem oznámila úmrtí „stálé hory islámského opatrovnictví“, který přijal „čistý doušek mučednictví“.

V zemi bylo vyhlášeno čtyřicetidenní období smutku a s úsvitem druhého válečného dne se začaly konat provládní tryzny. Zároveň se však na sociálních sítích objevila videa zachycující oslavy v íránských městech i v zahraničních komunitách. Mnoho lidí vyjadřovalo radost nad koncem jeho tvrdé vlády a naději, že by tento moment mohl znamenat i konec celého islámského režimu.

Přední íránští duchovní a velitelé se na tuto situaci dlouhodobě připravovali. Varováním pro ně byla již dvanáctidenní válka loni v červnu, během níž Izrael zlikvidoval řadu jaderných vědců a bezpečnostních šéfů. Chameneí tehdy z krytu sestavoval seznamy úředníků, kteří by mohli okamžitě zaplnit mocenské vakuum. Shromáždění znalců dostalo pokyn být připraveno na všechny eventuality, přičemž se spekulovalo o třech možných nástupcích včetně jeho syna Modžtaby.

Konec šestatřicetileté éry Ajatolláha Chameneího představuje otřes zejména pro jeho spolupracovníky a elitní Revoluční gardy. Ty mají nyní za úkol vyslat světu signál, že si udržují kontrolu a nástupnictví proběhne hladce. Chameneí vládl zemi pevnou rukou, potlačoval reformní snahy i protesty a udržoval silně nepřátelský postoj vůči USA a Izraeli.

Poslední roky jeho vlády byly poznamenány přímým vojenským konfliktem a rostoucím tlakem vlastních obyvatel na změnu. V Teheránu je stále patrná bolest a hněv po nejtvrdších bezpečnostních zásazích v historii země. S odchodem Chameneího vyvstávají otázky o jeho nástupci a o tom, zda změna ve vedení sedmačtyřicet let staré republiky přinese i změnu jejího směřování. Hlavním cílem režimu však zůstává přežití řádu, který drží u moci duchovní a bezpečnostní složky, zatímco válka pokračuje nepředvídatelným a nebezpečným způsobem.

Stalo se