Vojenská kampaň Spojených států a Izraele proti Íránu s sebou přináší nejen tragické lidské oběti, ale také nenahraditelné ztráty na světovém kulturním dědictví. Ničení historických památek, ke kterému v posledních týdnech dochází, se však ukazuje být nejen morálním selháním, ale především hrubou strategickou chybou, která může zcela podkopat deklarované cíle celého konfliktu.
Mezinárodní společenství s rostoucím znepokojením sleduje zprávy o poškození památek UNESCO. Výbuchy v Teheránu zasáhly historický palác Golestan, zatímco v Isfahánu utrpěly údery struktury kolem náměstí Nakš-e džahán, včetně paláce Alí Kapu či Mešity Jameh. Tyto objekty nejsou jen starými budovami; jsou to živé symboly perské identity a historie, které přečkaly staletí.
Válčení v moderní době není bezbřehé a podléhá mezinárodnímu humanitárnímu právu. Haagská úmluva z roku 1954 jasně definuje památníky, muzea a archeologická naleziště jako chráněné statky, na které se nesmí útočit, pokud to nevyžaduje absolutní vojenská nezbytnost. Přesto jsme svědky toho, že jsou tato pravidla angažmá často přehlížena, což americký ministr války Pete Hegseth dokonce označil za „hloupá pravidla“.
Historie přitom ukazuje, že ochrana kulturního dědictví je strategicky chytrý krok. Pokud armáda respektuje historická místa, vysílá tím signál úcty k místní společnosti a buduje si důvěru obyvatelstva. Naopak jejich ničení je vnímáno jako útok na samotnou podstatu národa, nikoliv jen na jeho vládu. To je v současném konfliktu zásadní problém pro Washington i Tel Aviv.
Američtí představitelé opakovaně tvrdí, že jejich cílem není íránský lid, ale režim, který zemi vládne od roku 1979. Donald Trump naznačil, že oslabení režimu by mělo umožnit Íráncům chopit se vlastní budoucnosti. Zatímco část íránské diaspory i obyvatel zpočátku údery vítala s nadějí na politickou změnu, rozsah destrukce civilní infrastruktury a národních symbolů začíná náladu ve společnosti dramaticky měnit.
Místo toho, aby útoky íránské vedení oslabily, pomáhá ničení památek tamnímu režimu sjednocovat obyvatelstvo pod praporem národní jednoty proti cizí agresi. Historické paralely mluví jasně: když nacistická Luftwaffe v roce 1940 zničila katedrálu v Coventry, jen to posílilo britské odhodlání k odporu. Podobně destrukce Starého mostu v Mostaru nebo srovnání chrámů v Palmýře se zemí ze strany ISIL sloužilo k mobilizaci veřejného hněvu.
Hrozba se navíc neomezuje pouze na území Íránu. Íránské rakety zasáhly oblasti v okolí Jeruzaléma, jehož Staré Město koncentruje na jednom kilometru čtverečním posvátná místa judaismu, křesťanství i islámu. Jakékoliv poškození těchto míst by mohlo vyvolat nekontrolovanou eskalaci náboženského a politického napětí po celém světě.
Kulturní památníky a náboženská místa jsou mocnými symboly historické kontinuity. Pokud je cílem vojenské kampaně vyvolat politickou změnu zdola, je ničení těchto symbolů nejrychlejší cestou, jak si proti sobě poštvat i ty občany, kteří dosud stáli v opozici vůči vlastní vládě. Agrese proti kulturnímu dědictví je vnímána jako útok na identitu každého jednotlivce.
Vojenská doktrína uplynulých dvou desetiletí se snažila integrovat ochranu kultury jako klíč k úspěšné stabilizaci dobytých území. Současný konflikt se však zdá tento pokrok ignorovat. Strategický dopad je jasný: čím více historických budov lehne popelem, tím silnější bude legitimita íránského režimu v očích jeho vlastních lidí, kteří v něm uvidí jediného ochránce před totální destrukcí své vlasti.
Zkušenost z mnoha konfliktů potvrzuje, že postoj postiženého obyvatelstva je pro dlouhodobý výsledek války klíčový. Ničení památek je z tohoto pohledu čirým bláznovstvím. Vytváří totiž hluboké rány, které se nehojí s koncem bojů, ale zůstávají v kolektivní paměti po generace jako důkaz neúcty a barbarství útočníka.
Zatímco se v politických kruzích debatuje o „regime change“, tedy změně režimu, v troskách íránských měst se rodí nový druh nacionalismu. Ten není postaven na ideologii revoluce z roku 1979, ale na prastarém poutu k perské zemi a jejím památkám. Pokud Washington a Tel Aviv nezačnou brát ochranu kultury vážně, riskují, že vyhrají vojenské bitvy, ale definitivně prohrají boj o srdce íránského lidu.
Respekt k pravidlům vedení války tedy není jen humanitární povinností, ale především pragmatickým nástrojem k dosažení trvalého míru. Ignorování těchto pravidel mění osvobozeneckou misi v očích světa i místních v pouhé pustošení, které nikomu nepřinese stabilitu ani bezpečnost.
Vztah mezi izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který byl dlouhou dobu prezentován jako nerozbitné spojenectví dvou populistických lídrů, prochází hlubokou krizí. Ačkoliv se Netanjahu snaží v médiích vyvolat dojem „plné koordinace“ a tvrdí, že s Trumpem hovoří téměř denně, realita v zákulisí podle analytiků webu The Guarian vypadá mnohem dramatičtěji.
Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedros Adhanom Ghebreyesus vydal mimořádné prohlášení adresované obyvatelům ostrova Tenerife. Snaží se tak uklidnit veřejnost před nedělním ranním zakotvením výletní lodi MV Hondius, na jejíž palubě vypukla nákaza hantavirem. Šéf WHO zdůraznil, že riziko pro místní obyvatele je velmi nízké a situace se nijak nepodobá pandemii covidu.
Ruský prezident Vladimir Putin využil tradiční vojenskou přehlídku ke Dni vítězství v Moskvě k vyslání ostrého vzkazu celému světu. Stalo se tak jen několik hodin poté, co americký prezident Donald Trump oznámil dosažení třídenního příměří mezi Ruskem a Ukrajinou. Putin ve svém projevu na Rudém náměstí dal jasně najevo, že navzdory snahám o klid zbraní nehodlá ve svých válečných cílech polevit.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že zvažuje přesun části amerických jednotek z Německa do Polska. Toto vyjádření přichází v době, kdy se Pentagon připravuje na stažení přibližně 5 000 vojáků z německých základen, k čemuž má dojít v průběhu nadcházejícího roku. Trump na dotaz novinářů uvedl, že Polsko o takový krok stojí a že on sám má s polským prezidentem velmi dobré vztahy, což tuto možnost činí reálnou.
Spojené státy americké v současné době očekávají reakci Íránu na návrh prozatímní dohody, která by měla ukončit konflikt na Blízkém východě. Americký ministr zahraničí Marco Rubio během své návštěvy Říma vyjádřil naději, že Teherán přijde se seriózní nabídkou, která by umožnila zahájit skutečný proces vyjednávání. Také prezident Donald Trump potvrdil, že očekává vyjádření íránské strany ve velmi krátké době.
Letošní oslavy Dne vítězství v Rusku se nesly v duchu bezprecedentních omezení, která jasně ukazují, jak hluboko do ruského vnitrozemí už válka na Ukrajině zasahuje. Tradiční přehlídka na Rudém náměstí se poprvé po dvaceti letech musela obejít bez těžké vojenské techniky. Kromě skromnějšího programu provázejí svátek také uzavírky letišť a dočasné vypnutí mobilního internetu, což Kreml odůvodňuje ochranou před ukrajinským „terorismem“.
Letošní oslavy Dne vítězství v Moskvě se do historie zapíšou jako jedny z nejskromnějších a nejvíce střežených v éře Vladimira Putina. Tradiční přehlídka na Rudém náměstí, která dříve sloužila jako oslnivá demonstrace ruské vojenské síly a vlivu, se kvůli „aktuální operační situaci“ musela obejít bez těžké bojové techniky. Podle expertů CNN vysílá toto rozhodnutí světu signál, který je v přímém rozporu s Putinovou snahou vypadat za každou cenu silně a pod kontrolou.
Rusko i Ukrajina oficiálně potvrdily třídenní příměří, které má trvat od 9. do 11. května. Dohodu, která zahrnuje úplné zastavení všech útočných operací, oznámil americký prezident Donald Trump. Součástí této diplomatické iniciativy je také rozsáhlá výměna válečných zajatců v poměru 1 000 za 1 000, což potvrdily obě válčící strany.
Oslavy Dne vítězství v Rusku, které tradičně slouží jako výkladní skříň vojenské síly Kremlu, se letos proměňují v symbol rostoucích problémů Vladimira Putina. Podle aktuálních informací budou letošní oslavy 9. května nejzvláštnější za celou dobu jeho vlády. Namísto velkolepé přehlídky moderní techniky se Moskva připravuje na paralyzované město a bezpečnostní opatření, která připomínají spíše stav obležení.
Administrativa Donalda Trumpa oznámila úspěšné zajištění a odvoz zásob vysoce obohaceného uranu, ovšem nikoliv z Íránu, jak se původně očekávalo, nýbrž z Venezuely. Americké ministerstvo energetiky v pátek uvedlo, že díky „rozhodnému vedení prezidenta Trumpa“ bylo z výzkumného reaktoru nedaleko Caracasu odstraněno 13,5 kilogramu této nebezpečné látky.
Evakuace výletní lodi MV Hondius, na jejíž palubě se rozšířila nebezpečná nákaza hantavirem, čelí dramatickému závodu s časem. Úřady na Kanárských ostrovech v pátek varovaly, že celá operace musí proběhnout během extrémně krátkého okna v neděli dopoledne. Pokud se nepodaří cestující evakuovat do 24 hodin od připlutí plavidla k Tenerife, hrozí kvůli zhoršujícímu se počasí průtahy v řádu dnů až týdnů.
Britská politická scéna prochází zásadním posunem, který zcela překresluje mapu moci ve Spojeném království. Podle aktuálních prognóz stanice BBC i výsledků z jednotlivých regionů utrpěla Labouristická strana ve volbách do místních samospráv drtivou porážku, zatímco nacionalistické síly ve Walesu a Skotsku, spolu s hnutím Reform UK v Anglii, slaví historické úspěchy.