Narůstající intenzita klimatických změn doprovázená záplavami, suchem či bouřemi vyvolává zásadní otázku, do jaké míry tyto faktory ovlivňují migraci obyvatelstva. Výzkum v této oblasti se v posledních desetiletích stal velmi dynamickým, avšak vědecká komunita dosud nedošla k jednotnému závěru. Nový výzkumný projekt publikovaný v časopise Papers se zaměřil na pochopení těchto rozporů, přičemž autoři využili metodu Delphi a vedli rozhovory s mezinárodními experty z oblasti migrace, práva, rozvojové spolupráce a veřejné politiky. Výsledky ukazují, že i přes rostoucí zájem chybí shoda na základních otázkách spojených s mobilitou vyvolanou klimatem.
V minulosti byla debata polarizována na dva hlavní názorové proudy, z nichž jeden označoval klimatické změny za přímou příčinu přesídlování a druhý je vnímal pouze jako jeden z mnoha ekonomických či společenských prvků. V současnosti se většina odborníků kloní k názoru, že pravda leží uprostřed. Zatímco náhlé extrémní události jako hurikány či požáry způsobují okamžité a jasně identifikovatelné přesuny, pomalejší procesy typu dezertifikace nebo degradace půdy se prolínají s již existující zranitelností daných populací. Odborníci se shodují, že klima funguje spíše jako dodatečný faktor, který stávající příčiny migrace umocňuje, než jako izolovaný hybatel.
Z vědecké literatury jasně vyplývá, že většina přesunů spojených s klimatem se odehrává v rámci vnitrostátních hranic. Lidé odcházející z environmentálních důvodů směřují nejčastěji z venkovských oblastí do měst v téže zemi, namísto dlouhé mezinárodní migrace. Pro badatele to však představuje překážku, neboť kvůli absenci jednotných definic a kvalitních statistických systémů nelze přesně změřit rozsah ani trasy těchto vnitřních přesunů. Výzkum i tvorbu veřejných politik navíc stále komplikuje chybějící shoda na samotném vymezení pojmů jako „klimatický migrant“ či „klimatický uprchlík“.
Dalším předmětem diskusí je otázka, zda lze migraci považovat za strategii adaptace na klimatické změny. Některé mezinárodní organizace tvrdí, že přesídlení může efektivně snížit tlak na zranitelná území a poskytnout lidem nové ekonomické příležitosti. Kritici však namítají, že mnoho obyvatel nechce opustit svá území kvůli kulturním a rodinným vazbám, a že zdaleka ne každé stěhování je plánované či dobrovolné. Podle dotázaných expertů se o adaptaci jedná pouze v případě, že má dotyčný k dispozici zdroje a možnost svobodné volby. V mnoha situacích jde však o pouhou strategii přežití a vynucenou reakci na ztrátu obživy.
Oblastí s nejmenší mírou shody zůstává veřejná politika, kde chybí globální, ucelený a koordinovaný rámec pro reakci na tento fenomén. Ačkoliv mezinárodní agendy jako Globální kompakt OSN pro migraci nebo Cíle udržitelného rozvoje s touto problematikou částečně počítají, jejich reálný dopad je minimální. Specialisté kladou důraz na integraci klimatické spravedlnosti do rozvojové spolupráce s cílem posílit odolnost nejzranitelnějších komunit. Zároveň však poukazují na zásadní rozpor, kdy jsou politiky v oblastech obchodu, migrace, zemědělství či rybolovu často nesourodé a mohou jít přímo proti cílům udržitelného rozvoje.
Hlavním závěrem studie je, že výzkum klimatické mobility je z vědeckého i politického hlediska stále ve fázi vývoje. Rozdílné pohledy plynou z nedostatku srovnatelných dat a obtížného propojování různých vědních disciplín. Změny životního prostředí přitom postupují rychleji než rozhodnutí vlád, která by měla zajistit ochranu práv a živobytí dotčených lidí. Pro budoucnost je proto klíčové přesně porozumět tomu, kdo a proč se stěhuje, aby nucení migranti nezůstávali v právním a politickém vakuu.
Francouzský prezident Emmanuel Macron a italská premiérka Giorgia Meloniová se ve čtvrtek sejdou v Antibes na Francouzské riviéře k prvnímu a pravděpodobně také poslednímu společnému bilaterálnímu summitu před koncem Macronova funkčního období. Setkání představuje významný obrat ve vztazích obou lídrů, které v minulosti provázely četné spory ohledně migrace, práva na potrat či vnitrostátních politických incidentů.
Narůstající intenzita klimatických změn doprovázená záplavami, suchem či bouřemi vyvolává zásadní otázku, do jaké míry tyto faktory ovlivňují migraci obyvatelstva. Výzkum v této oblasti se v posledních desetiletích stal velmi dynamickým, avšak vědecká komunita dosud nedošla k jednotnému závěru. Nový výzkumný projekt publikovaný v časopise Papers se zaměřil na pochopení těchto rozporů, přičemž autoři využili metodu Delphi a vedli rozhovory s mezinárodními experty z oblasti migrace, práva, rozvojové spolupráce a veřejné politiky. Výsledky ukazují, že i přes rostoucí zájem chybí shoda na základních otázkách spojených s mobilitou vyvolanou klimatem.
Britský premiér Keir Starmer, který v červenci 2024 dovedl Labouristickou stranu k drtivému vítězství se silnou většinou v parlamentu, byl po necelých dvou letech nucen oznámit svou rezignaci. Ve svém projevu poukázal na řadu dosažených úspěchů, mezi něž patří zvýšení minimální mzdy, posílení práv zaměstnanců, zkrácení čekacích listin ve zdravotnictví či pokles imigrace.
Západní Evropu zasáhla vlna veder, která s sebou přinesla řadu bezprecedentních teplotních rekordů. Francie prožila svůj historicky nejteplejší den, Velká Británie hlásí rekordní hodnoty pro měsíc červen a Španělsko dosáhlo nejvyššího denního průměru od roku 1950. S extrémními teplotami, které v Paříži vyšplhaly k téměř 41 stupňům Celsia, se potýkají desítky milionů lidí. V několika částech kontinentu byly kvůli situaci vyhlášeny nejvyšší červené výstrahy.
Během necelé minuty otřásly severním pobřežím Venezuely dvě mimořádně silné seismické vlny. Úvodní otřes o síle 7,2 stupně vystřídal po pouhých čtyřiceti sekundách ještě ničivější hlavní úder s magnitudou 7,5. Podle historických přehledů jde o nejzávažnější katastrofu tohoto typu v regionu za posledních sto let, přičemž mediální domy s odkazem na odborníky upozorňují, že pravděpodobnost překročení sta tisíc lidských obětí dosahuje třiceti procent.
Bílý dům důrazně popřel internetové spekulace, podle nichž měl americký prezident Donald Trump získat přednostní přístup k novému experimentálnímu léku na hubnutí retatrutid od společnosti Eli Lilly prostřednictvím vládního programu takzvaného soucitného použití.
Šéf Severoatlantické aliance Mark Rutte stojí před mimořádně náročným úkolem. Během svého nadcházejícího jednání ve Washingtonu musí ujistit amerického prezidenta Donalda Trumpa, že alianční partneři udělají více pro splnění jeho požadavků, avšak zároveň nesmí jménem ostatních spojenců slíbit nesplnitelné. Schůzka v Bílém domě má připravit půdu pro klíčový summit NATO, který se uskuteční za dva týdny v Turecku, a jejím cílem je předejít zásadním konfrontacím ještě předtím, než se lídři všech třiceti dvou členských států sejdou v Ankaře k nastavení cílů pro příští rok.
Brutální vlny veder zasahují Evropu stále častěji, což nutí miliony lidí přizpůsobovat se rekordním teplotám. Na rozdíl od Spojených států, kde má klimatizaci téměř 90 % domácností, je však v Evropě toto číslo podstatně nižší a pohybuje se kolem 20 %. Mnoho obyvatel tak horké dny přečkává pouze s pomocí elektrických ventilátorů, ledových obkladů či studených sprch. S tím, jak klimatické změny přinášejí dřívější, intenzivnější a delší vlny veder, se otevírají otázky, proč bohaté evropské státy s plošným zaváděním klimatizací tak dlouho otálejí.
Vzhledem k celosvětově rostoucímu rozsahu škod způsobených lesními požáry roste potřeba zavádění takzvaných požárně inteligentních strategií pro hodnocení rizik. Nebezpečné požáry jsou stále intenzivnější a častější, což pohání jak klimatické změny, tak nezanedbatelná lidská činnost v krajině. Data o lesních požárech ukazují jasný trend, kdy čelíme stále ničivějším událostem s katastrofálními následky dosud nevídaných rozměrů. Podle Evropské environmentální agentury shoří v Evropské unii ročně v průměru 3 770 kilometrů čtverečních půdy, přičemž v letech 2008 až 2023 muselo být kvůli požárům vysídleno 45 000 lidí a roční škody se odhadují na 2,5 miliardy eur.
Nedávná cesta předsedkyně tchajwanské opoziční strany Kuomintang (KMT) Cheng Li-wun do Spojených států naplno ukázala, jak rigidní se stala americká politika vůči Tchaj-wanu. Většina amerických zahraničněpolitických kruhů přijala její návštěvu se skepticismem, což ostře kontrastovalo s vřelým uvítáním ze strany tamních tchajwanských expatriotů napojených na KMT. Americké publikum vnímalo političku po její dubnové schůzce s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu jako charismatickou, ale naivní, zejména kvůli její ochotě jednat s Čínou i přes agresivní postoj Pekingu vůči Tchaj-peji.
Západní Evropu zasáhla rekordní vlna veder, která s sebou přinesla rozsáhlé výpadky proudu a desítky obětí. Nejsložitější situace je ve Francii, kde se desítky tisíc domácností ocitly bez dodávek elektrické energie. Problémy postihly zejména Bretaň na západě země, kde výpadek zasáhl přibližně 68 tisíc odběrných míst. Podle úřadů se obnovení dodávek v této oblasti neočekává dříve než ve středu večer.
Generální tajemník OSN António Guterres ve svém hlavním projevu na Klimatickém týdnu v Londýně varoval, že se britská metropole kvůli vlně extrémních veder doslova vaří. S odkazem na známý román Charlese Dickense Příběh dvou měst prohlásil, že lidstvo v současnosti čelí příběhu dvou krizí. Jedná se o klimatickou krizi vedoucí ke katastrofálním zlomovým bodům a energetickou krizi, která odhaluje pošetilost světa závislého na uhlovodících. Obě tyto krize mají podle šéfa OSN společný destruktivní původ ve fosilních palivech. Projev se přitom časově shoduje s bezprecedentní vlnou veder, která aktuálně zasáhla západní Evropu.