V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Tento zdrženlivý postoj podle expertů naznačuje, že Írán již nepatří mezi klíčové priority ruské zahraniční politiky. Kreml se zdá být spokojen s rolí diváka na vedlejší koleji a pravděpodobně doufá, že se Spojené státy zapletou do dalšího vleklého konfliktu podobného válce v Iráku. Hlavním důvodem této pasivity je fakt, že Rusko již pátým rokem plně soustředí své zdroje i pozornost na probíhající vojenskou operaci na Ukrajině, která vyčerpává jeho kapacity.
Vnitrostátní ruská scéna se navíc potýká s vlastními vážnými problémy. Ruská civilní rozvědka SVR se nedávno pokusila odvést pozornost od domácích neúspěchů nepodloženým tvrzením, že Británie a Francie dodaly Ukrajině komponenty pro jadernou zbraň. Tato absurdní obvinění měla podle analytiků posloužit jako kouřová clona k zakrytí katastrofálního selhání ruské protivzdušné obrany, která nedokázala zabránit zásahu strategicky důležitého závodu ve Votkinsku.
Útok ukrajinskou raketou „Flamingo“ zasáhl závod, který vyrábí balistické střely Iskander i mezikontinentální rakety schopné nést jaderné hlavice. Kreml se snaží informace o tomto zásahu bagatelizovat, aby se vyhnul nutnosti odvety, na kterou momentálně nemá prostředky. Místo toho se Putinova administrativa soustředí na diplomatický kanál s Washingtonem, skrze který chce vyjednávat o budoucím uspořádání na Ukrajině.
Paralelně s touto zahraniční politikou probíhá uvnitř Ruska radikální rekonstrukce společenských elit. Režim se snaží zabránit opakování revolučních scénářů z roku 1917, kdy nespokojení váleční veteráni pomohli svrhnout carskou vládu. Prostřednictvím programu „Čas hrdinů“, který řídí Sergej Kirijenko, stát urychleně dosazuje veterány z bojů na Ukrajině do vysokých úřednických a civilních pozic.
Tato forma pozitivní diskriminace cílí na vojáky z často skromných etnických a sociálních poměrů. Vytváří se tak nová třída loajalistů, jejichž status a kariéra jsou plně závislé na současném vedení země. Kreml tak buduje vrstvu vděčných státních zaměstnanců, kteří mají nahradit staré elity a zajistit stabilitu režimu i v případě dlouhodobého válečného stavu.
Strategie vyčkávání na okraji íránského konfliktu je pro Putina způsobem, jak si neuzavřít dveře k budoucí dohodě s Donaldem Trumpem. Rusko sází na to, že pokud se USA strategicky příliš vyčerpají na Blízkém východě, získají tím Rusové výhodu při vyjednávání o vlivu v Evropě. Osobní vztah s americkým prezidentem je pro Moskvu v tuto chvíli cennější než záchrana oslabeného íránského režimu.
Vynechávání nepříjemných zpráv o domácích vojenských neúspěších a tichý souhlas s eliminací íránských vůdců jasně ukazují, kde leží skutečné červené linie Putinova režimu. Prioritou je přežití systému, udržení kontroly nad Ukrajinou a budování nové, naprosto věrné vnitřní elity, která nebude klást nepříjemné otázky.
Zatímco se tedy Blízký východ otřásá v základech, Rusko zůstává v defenzivě, maskované propagandou a snahou o diplomatické manévrování. Vladimir Putin zjevně věří, že pasivita v íránské otázce mu nakonec přinese větší zisky na jiných frontách, které považuje za existenciálně důležité pro budoucnost své moci.
Reportéři webu Politico navštívili Finsko, Polsko a Litvu, aby zhodnotili připravenost tří exponovaných úseků východní hranice NATO na případný ruský útok. Tyto čelní alianční státy urychleně posilují vlastní obranu, neboť kvůli postojům amerického prezidenta Donalda Trumpa, který opakovaně zpochybňuje bezpečnostní záruky článku 5, již nemohou automaticky spoléhat na pomoc Washingtonu.
S přibývajícími tropickými dny roste v Evropě tlak na zajištění chlazení, přičemž chybějící klimatizace v domácnostech se stávají novým tématem politických sporů. Zatímco u instalace chladicích systémů v nemocnicích, školách či domovech pro seniory panuje mezi politiky a zdravotnickými experty shoda, debata o soukromých bytech vyvolává silné kontroverze. Krajně pravicové strany v Německu a Francii začaly toto téma politicky využívat a obviňují mainstreamové vládní představitele z toho, že kvůli ideologii energetické účinnosti a zelené politice obětují komfort a zdraví běžných občanů.
Válečné konflikty podle historických zkušeností končí pěti základními způsoby: úplným podmaněním, formální nebo de facto kapitulací, stažením jedné ze stran, případně vyjednaným mírem. Otázka budoucího vývoje ruské agrese na Ukrajině získává na aktuálnosti i v souvislosti s tím, že se mezinárodní pozornost po předchozích diplomatických dohodách na Blízkém východě vrací zpět k evropskému bojišti.
Ukrajina v posledních týdnech převzala iniciativu v oslabování ruské válečné ekonomiky a spustila kampaň, kterou prezident Volodymyr Zelenskyj označil za „sankce dlouhého doletu“.
Dým ze stovek kanadských lesních požárů nadále zahaluje rozsáhlé oblasti Severní Ameriky a přináší nebezpečné znečištění ovzduší pro desítky milionů lidí. Výstrahy před špatnou kvalitou vzduchu byly vydány ve více než dvaceti státech USA, kam se kouř z požárů v jižní a střední Kanadě, severním Ontariu a Minnesotě přesunul.
Španělský premiér Pedro Sánchez v neděli odcestuje do Spojených států, aby na stadionu MetLife v New Jersey osobně zhlédl finálový zápas mistrovství světa ve fotbale mezi Španělskem a Argentinou. Vládní mluvčí potvrdil jeho přítomnost krátce poté, co svou účast oznámila také španělská královská rodina. Na stadionu bude zápas sledovat rovněž americký prezident Donald Trump, což může vést k poměrně napjatému setkání, neboť Sánchez patří k nejhlasitějším Trumpovým kritikům v Evropě.
Rozporuplné hlasování ve Sněmovně reprezentantů naplno odhalilo prohlubující se rozkol uvnitř Demokratické strany ohledně vojenské pomoci Izraeli. Návrh na zastavení této podpory, který předložil konzervativní republikánský kongresman Thomas Massie z Kentucky, byl sice díky drtivému odporu většiny republikánů a 98 demokratů zamítnut, v řadách demokratických poslanců však vyvolal téměř stoprocentní shodu v rozdělení sil. Pro utnutí vojenské pomoci totiž zvedlo ruku 103 demokratů a dalších deset se zdrželo, což představuje v novodobé historii americko-izraelských vztahů dříve nemyslitelný posun.
Velkolepý pohřeb nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který zahynul na konci února při koordinovaných americko-izraelských náletech, naplno odkryl hluboké vnitřní rozepře v íránském režimu. Během smutečního průvodu v Teheránu čelil prezident Masúd Pezeškijan výkřikům „smrt kompromisníkovi“. Šéf íránské diplomacie Abbás Araghčí, který s Trumpovou administrativou vyjednal příměří a dosáhl částečného zrušení sankcí, musel z pohřbu dokonce utéct poté, co na něj dav začal házet kameny a označovat ho za zrádce.
Izraelští ministři obrany a financí oznámili plány na vybudování nových osad v Pásmu Gazy a vyčlenění stovek milionů dolarů na rozšíření výstavby na okupovaném Západním břehu Jordánu. Krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua se před nadcházejícími parlamentními volbami, které jsou naplánovány na 27. října, snaží urychleně rozšířit kontrolu nad palestinským územím.
Americký prezident Donald Trump pohrozil Kanadě zavedením nových cel poté, co stovky lesních požárů zahalily velkou část severu Spojených států do hustého kouře. Trump označil situaci za invazi špinavého a nezdravého vzduchu do USA a obvinil sousední zemi ze záměrné nedbalosti při správě lesů. Uvedl, že bude telefonovat kanadskému premiérovi Marku Carneymu a bude žádat vysvětlení. V reakci na to někteří republikáni opětovně navrhli, aby se Kanada stala 51. státem USA, což v Kanadě vyvolalo vlnu nevole a protestní omezování cest do Ameriky.
I přes přísné zákazy režimu Kim Čong-una si jihokorejský pop, známý jako K-pop, nachází cestu k obyvatelům Severní Koreje. Pro mnohé uprchlíky, kteří nyní žijí v Jižní Koreji, znamenalo setkání s touto hudbou zásadní životní zlom a první dotek se svobodou.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.