V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Tento zdrženlivý postoj podle expertů naznačuje, že Írán již nepatří mezi klíčové priority ruské zahraniční politiky. Kreml se zdá být spokojen s rolí diváka na vedlejší koleji a pravděpodobně doufá, že se Spojené státy zapletou do dalšího vleklého konfliktu podobného válce v Iráku. Hlavním důvodem této pasivity je fakt, že Rusko již pátým rokem plně soustředí své zdroje i pozornost na probíhající vojenskou operaci na Ukrajině, která vyčerpává jeho kapacity.
Vnitrostátní ruská scéna se navíc potýká s vlastními vážnými problémy. Ruská civilní rozvědka SVR se nedávno pokusila odvést pozornost od domácích neúspěchů nepodloženým tvrzením, že Británie a Francie dodaly Ukrajině komponenty pro jadernou zbraň. Tato absurdní obvinění měla podle analytiků posloužit jako kouřová clona k zakrytí katastrofálního selhání ruské protivzdušné obrany, která nedokázala zabránit zásahu strategicky důležitého závodu ve Votkinsku.
Útok ukrajinskou raketou „Flamingo“ zasáhl závod, který vyrábí balistické střely Iskander i mezikontinentální rakety schopné nést jaderné hlavice. Kreml se snaží informace o tomto zásahu bagatelizovat, aby se vyhnul nutnosti odvety, na kterou momentálně nemá prostředky. Místo toho se Putinova administrativa soustředí na diplomatický kanál s Washingtonem, skrze který chce vyjednávat o budoucím uspořádání na Ukrajině.
Paralelně s touto zahraniční politikou probíhá uvnitř Ruska radikální rekonstrukce společenských elit. Režim se snaží zabránit opakování revolučních scénářů z roku 1917, kdy nespokojení váleční veteráni pomohli svrhnout carskou vládu. Prostřednictvím programu „Čas hrdinů“, který řídí Sergej Kirijenko, stát urychleně dosazuje veterány z bojů na Ukrajině do vysokých úřednických a civilních pozic.
Tato forma pozitivní diskriminace cílí na vojáky z často skromných etnických a sociálních poměrů. Vytváří se tak nová třída loajalistů, jejichž status a kariéra jsou plně závislé na současném vedení země. Kreml tak buduje vrstvu vděčných státních zaměstnanců, kteří mají nahradit staré elity a zajistit stabilitu režimu i v případě dlouhodobého válečného stavu.
Strategie vyčkávání na okraji íránského konfliktu je pro Putina způsobem, jak si neuzavřít dveře k budoucí dohodě s Donaldem Trumpem. Rusko sází na to, že pokud se USA strategicky příliš vyčerpají na Blízkém východě, získají tím Rusové výhodu při vyjednávání o vlivu v Evropě. Osobní vztah s americkým prezidentem je pro Moskvu v tuto chvíli cennější než záchrana oslabeného íránského režimu.
Vynechávání nepříjemných zpráv o domácích vojenských neúspěších a tichý souhlas s eliminací íránských vůdců jasně ukazují, kde leží skutečné červené linie Putinova režimu. Prioritou je přežití systému, udržení kontroly nad Ukrajinou a budování nové, naprosto věrné vnitřní elity, která nebude klást nepříjemné otázky.
Zatímco se tedy Blízký východ otřásá v základech, Rusko zůstává v defenzivě, maskované propagandou a snahou o diplomatické manévrování. Vladimir Putin zjevně věří, že pasivita v íránské otázce mu nakonec přinese větší zisky na jiných frontách, které považuje za existenciálně důležité pro budoucnost své moci.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.
Italská premiérka Giorgia Meloniová ve čtvrtek oznámila, že Itálie plánuje vyslat vojenskou pomoc zemím v Perském zálivu. Reaguje tím na probíhající íránské vzdušné útoky, které destabilizují celou oblast. Itálie se tak připojuje k dalším evropským mocnostem, jako jsou Velká Británie, Francie a Německo, které se rozhodly podpořit obranu tamních států.
Íránské bombardéry se ocitly pouhé dvě minuty od útoku na největší vojenskou základnu v regionu, kde sídlí americké jednotky. Podle informací, které CNN poskytly zdroje obeznámené s operací, byly tyto stroje sestřeleny katarským letectvem při jeho vůbec první ostré vzdušné misi. K incidentu došlo v pondělí ráno, kdy íránské Revoluční gardy vyslaly dva taktické letouny Su-24 sovětské výroby směrem k základně al-Udeid a klíčovému zařízení na zpracování zemního plynu Ras Laffan.
Policie již ve středu překvalifikovala případ násilného činu na Lounsku. Vážně zraněné dítě totiž podlehlo svým zraněním v nemocnici. Kriminalisté proto zahájili úkony trestního řízení pro podezření z vraždy.
Meteorologická zima je už několik dní minulostí. Pokud máte dojem, že byla chladná a bohatá na srážky, odborníci vás vyvedou z omylu. Podle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) byla nadprůměrně teplá a srážkově chudá.
Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová prohlásila, že evropští spojenci Francie musí nakupovat francouzské vojenské vybavení, pokud chtějí těžit z ochrany pařížského jaderného odstrašení. Reagovala tak na nedávné oznámení prezidenta Emmanuela Macrona o zásadních změnách v jaderné doktríně země. Macron mimo jiné připustil možnost dočasného rozmístění stíhaček schopných nést jaderné zbraně u evropských partnerů.
Pátý den po vypuknutí války s Íránem čelí Spojené státy a jejich spojenci v Perském zálivu kritickému problému, který vojenští analytici nazývají „raketovou matematikou“. Podle zdrojů stanice CNN již nejméně jeden z klíčových arabských spojenců hlásí docházející zásoby interceptorů – drahých obranných raket používaných k sestřelování íránských střel a dronů. „Zatím to není panika, ale čím dříve dorazí nové zásoby, tím lépe,“ uvedl regionální zdroj.
Americký a izraelský nálet na Írán, který měl definitivně ukončit čtyřiadvacetiletý pat o tamní jaderný program, by mohl mít přesně opačný účinek. Experti na šíření jaderných zbraní varují, že masivní útok může režim dotlačit k tajné výrobě bomby nebo v případě chaosu umožnit extremistickým skupinám zmocnit se zásob obohaceného uranu.