Nejsou obaly, oblečení i zdravotnický materiál. Nedostatek ropy se rychle mění v kritický nedostatek všeho

Ropa je základní surovinou pro petrochemický průmysl, který vyrábí plasty, gumu či polyester. Nejcitelněji tuto ránu pociťuje Asie, která je světovou dílnou a zároveň je extrémně závislá na dovozu surovin z Blízkého východu. V Jižní Koreji již lidé v panice vykupují pytle na odpadky a v Tchaj-wanu výrobci rýže varují před zdražováním, protože nemají do čeho svou produkci vakuově zabalit.

Situace začíná ohrožovat i lidské životy. V Japonsku panují obavy, že pacienti se selháním ledvin přijdou o životně důležitou dialýzu kvůli nedostatku plastových hadiček. Malajsie, světový lídr ve výrobě gumových rukavic, zase hlásí kritický nedostatek ropných derivátů nutných pro výrobu latexu. To, co začalo jako energetický šok, se bleskově přelévá do cen piva, chipsů, hraček i kosmetiky, kde všude hrají plasty a lepidla klíčovou roli.

Mezinárodní měnový fond varuje, že tento komplexní šok přichází ve chvíli, kdy má většina ekonomik jen malý prostor pro absorbování dalších ran. Všechny cesty nyní vedou k vyšší inflaci a zpomalení růstu. Výrobci čelí rekordnímu nárůstu nákladů na vstupy, což nevyhnutelně dopadá na peněženky spotřebitelů. Například ceny plastových pryskyřic v Asii vyletěly od konce února o neuvěřitelných 59 %.

Zatímco státy uvolňují ropu ze svých strategických rezerv, skutečným úzkým hrdlem se stala nafta (nafta jako ropná frakce, tzv. naphtha), která je klíčovou surovinou pro výrobu syntetických materiálů. U této suroviny totiž neexistují téměř žádné rezervy ani náhrady. Jihokorejská vláda proto sáhla k radikálnímu kroku: zakázala vývoz této suroviny ze země a využila pozastavení sankcí, aby nakoupila první dodávky z Ruska od začátku války na Ukrajině.

Potíže se začínají šířit směrem na západ jako „valící se vlna narušení dodávek“, podobně jako tomu bylo během pandemie covidu-19. Blízký východ totiž není jen zdrojem ropy, ale dodává také 45 % světové síry pro výrobu hnojiv, třetinu hélia pro polovodiče a letectví a pětinu močoviny pro zemědělství. Američtí farmáři už nyní platí za hnojiva o třetinu více, což se v blízké době promítne do světových cen potravin.

Nedostatek materiálu nutí firmy k improvizaci. V Indonésii výrobci snižují tloušťku obalových materiálů, aby ušetřili drahý plast, který za měsíc zdražil na dvojnásobek. Některé podniky zvažují přechod na papír, sklo nebo hliník, ale taková změna výrobních linek trvá měsíce i roky. Přechod na recyklované plasty také není řešením, protože jejich cena je pětkrát až sedmkrát vyšší než u plastů vyrobených z fosilních paliv.

Analytici banky J.P. Morgan varují, že nejhorší fáze fyzického nedostatku surovin nastane v dubnu, kdy do Asie dorazí poslední dodávky ropy odeslané ještě před vypuknutím války. Průmysl se tak přesouvá z fáze preventivních opatření do fáze skutečného nedostatku zboží na trhu. Mnoho výrobců raději omezuje provoz a čeká, jak se konflikt vyvine, než aby nakupovali suroviny za extrémně vysoké ceny.

I kdyby se situace v Hormuzském průlivu vyřešila okamžitě, návrat k normálu v sektoru plastů a spotřebního zboží bude trvat minimálně několik měsíců. Pro globální ekonomiku to znamená období nejistoty, kdy se dostupnost i těch nejobyčejnějších věcí denní potřeby stává luxusem. Celý svět nyní s úzkostí sleduje, jak hluboko tato „krize všeho“ zasáhne do každodenního života miliard lidí.