Evropská zkušenost se závislostí na bezpečnostních zárukách Spojených států v mnohém připomíná úpadek kvality digitálních aplikací. Mnichovská bezpečnostní konference se otevírá v atmosféře krize důvěry v transatlantické vztahy. Ačkoliv Evropa pravděpodobně uslyší známá ujištění o americkém závazku a nepostradatelnosti NATO, neklid mezi evropskými politiky podle expertů signalizuje hlubší problém. Pro desítky let fungoval transatlantický vztah jako ultimátní geopolitická platforma, kde USA udržovaly bezpečnostní operační systém a Evropa byla jeho hlavním, neustále přihlášeným uživatelem.
Digitální aktivista Cory Doctorow používá pro pozdní fázi úpadku platforem termín „enshittification“ (znehodnocení). Jde o proces, kdy je platforma nejprve skvělá pro uživatele, poté degraduje, aby sloužila vlastním zájmům, a nakonec z ní zůstane jen zbytek původního slibu. Tato metafora přesně sedí na současnou dynamiku NATO. Spojené státy alianci nezrušily, ale začaly ji znehodnocovat tím, že společnou bezpečnostní záruku proměnily v systém, který se chová jako soukromý placený most. Washington již vytěžil svou poválečnou investici a nyní získává hodnotu z evropského provozu, který je na tomto mostě uzamčen.
Spojené státy na své spojence vrství další náklady, jako je tlak na přijímání amerických technologických standardů, zákonů o duševním vlastnictví nebo prioritizaci amerických dodavatelů zbraní. To vše je rámováno jako nevyhnutelná cena za přístup k americké ochraně. Transatlantická záruka sice zůstává, ale stala se základem pro rozsáhlý extraktivní ekosystém, který existoval již před administrativou Donalda Trumpa. Pro poválečnou Evropu byla americká bezpečnostní záruka „zabijáckou aplikací“, která umožnila obnovu kontinentu, ale zároveň vytvořila závislost, z níž je únik trestaný vysokými náklady.
Generální tajemník NATO Mark Rutte nedávno toto uzamčení podpořil varováním, že Evropa není schopna se bez Ameriky bránit. Tvrdí, že vybudování vlastního evropského pilíře by vyžadovalo neúnosných 10 % HDP a miliardy eur na nahrazení amerického jaderného odstrašení. Takové vzkazy však nejsou analýzou, ale rétorikou prodejce, který chce udržet své zákazníky. Evropská strategická autonomie zakrněla kvůli pohodlí – proč stavět vlastní satelity nebo velitelské struktury, když byla americká verze zdánlivě zdarma k dispozici?
Jakmile bylo dosaženo uzamčení, platforma začala sloužit prioritám majitele, tedy politickému vlivu a průmyslovým výhodám USA. Alianční solidarita byla opakovaně využívána k zajištění evropské podpory pro americké priority, které Evropa ne vždy sdílela. Ekonomicky fungují cíle výdajů na obranu a „interoperabilita“ jako skryté poplatky. Data ukazují, že americké vojenské prodeje evropským spojencům vyletěly z 11 miliard dolarů v letech 2017–2021 na neuvěřitelných 68 miliard dolarů jen v roce 2024. Evropa si tak nekupuje jen hardware, ale pronajímá si ekosystém, jehož aktualizace a licence ovládá majitel.
Třetí fáze znehodnocení nastává, když platforma degraduje základní zkušenost pro všechny strany a sugeruje, že bezpečnostní záruka je podmíněná. Zprávy o tom, že by prezident Trump „povzbuzoval“ Rusko k útoku na spojence, kteří „neplatí účty“, jsou jen nejšokujícím vyjádřením mentality platební brány. Bezpečnostní záruka, která se v době míru zdá být předmětem vyjednávání, zve v době krize ke katastrofálnímu chybnému výpočtu. Důvěra se eroduje také kvůli rozdílným zájmům a pocitu, že Washington upřednostňuje priority, které neodpovídají potřebám Evropy čelící válce na svých hranicích.
Washington navíc brání vzniku evropských alternativ prostřednictvím exportních kontrol a politické skepse vůči ambiciózním obranným iniciativám EU. Výsledkem je křehká aliance, která se zdá silná na papíře, ale postrádá hlubokou důvěru. Starý scénář z Mnichova, kdy Evropa slibuje „dělat víc“ v rámci systému navrženého USA, je zastaralý. Řešením není dramatický rozvod, ale „technologické sebeurčení“ – budování nezávislých evropských obranných systémů, které se mohou připojit k protokolům NATO bez nutnosti žádat USA o povolení.
Evropa musí změnit zdrojový kód transatlantického operačního systému a vyvinout se z uzamčeného uživatele v majitele platformy. To vyžaduje budování evropských kapacit, nikoliv jen inventářů, investice do suverénních průzkumných a komunikačních systémů a vytvoření skutečného evropského operačního velení. Nejde o antiamerickou agendu, ale o jedinou cestu k odolné alianci. Evropa, která dokáže stát sama, zbavuje USA pokušení k extrakci a nabízí Washingtonu to, co by měl skutečně chtít: schopného partnera, nikoliv ovládaného vazala.
Spojené státy vyvíjejí silný diplomatický nátlak na palestinské vedení, aby stáhlo svou kandidaturu na funkci místopředsedy Valného shromáždění OSN. Washington se obává, že by tato pozice umožnila Palestincům řídit významné debaty o Blízkém východě, zejména během ostře sledovaného týdne summitů na vysoké úrovni v New Yorku. Podle interního dokumentu ministerstva zahraničí dostalo americké velvyslanectví v Jeruzalémě pokyn předat Palestinské autonomii oficiální protest. Diplomatická depeše výslovně varuje, že pokud palestinská strana kandidaturu do stanoveného termínu nestáhne, budou následovat blíže nespecifikované důsledky.
Námořnictvo íránských Revolučních gard oznámilo, že během uplynulých 24 hodin umožnilo proplout více než 25 plavidlům včetně ropných tankerů skrze strategický Hormuzský průliv. Podle oficiálních údajů Teheránu trasou úspěšně prošlo celkem 26 lodí. Tato zpráva přichází v době, kdy Írán otevřeně varoval, že pokud Spojené státy a Izrael obnoví své útoky na islámskou republiku, stávající konflikt se rozšíří i daleko mimo oblast Blízkého východu.
Během snahy svrhnout současné vedení v Íránu se objevila nová tvrzení, podle kterých měly Spojené státy a Izrael v úmyslu dosadit do čela země populistu Mahmúda Ahmadínežáda. Bývalý íránský prezident, jenž vládl v letech 2005 až 2013, byl v minulosti známý svými ostrými výpady vůči Izraeli. Později se však dostal do konfliktů s nejvyšším vůdcem Alím Chameneím, načež změnil svou rétoriku, začal režim kritizovat a prezentoval se jako ochránce chudých.
Letní prázdniny jsou už za rohem, přesto zprávy kolem letecké dopravy nepůsobí pro turisty zrovna uklidňujícím dojmem. Dovolenkáři po celé Evropě se letos musí přizpůsobovat dražší ropě, rostoucím cenám leteckého paliva i nejistotě spojené s konfliktem na Blízkém východě.
Léto v Česku sice ještě nezačalo, ale na počasí typické pro nejteplejší část roku už došlo. A podle předpovědi ho přinese i probíhající týden. Víkend totiž nabídne maxima vyšší než 25 stupňů, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Organizace pro výživu a zemědělství ve středu varovala, že uzavření Hormuzského průlivu by mohlo během šesti až dvanácti měsíců vyvolat vážnou celosvětovou krizi cen potravin, pokud vlády nezačnou rychle jednat.
Světová zdravotnická organizace ve středu potvrdila, že bilance nynější epidemie eboly ve střední Africe dosáhla šesti set podezřelých případů a sto třiceti devíti úmrtí. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus na tiskové konferenci v Ženevě varoval, že kvůli dlouhému časovému úseku, který uplynul do samotného odhalení viru, budou tato čísla i nadále stoupat. Laboratoře dosud potvrdily padesát jedna případů v Demokratické republice Kongo a dva v sousední Ugandě. Podle odhadů odborníků nákaza v regionu skrytě kolovala pravděpodobně již před několika měsíci, než byla poprvé oficiálně zaznamenána.
Evropští lídři ve středu ráno neskrývali triumfální náladu poté, co Evropská unie dospěla k dohodě o zavedení dlouho odkládané obchodní smlouvy se Spojenými státy. Tento krok přichází po měsících celních hrozeb a transatlantického napětí.
Podle vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa chyběla v pondělí pouhá hodina k vydání rozkazu k zahájení nové vlny leteckých úderů na Írán. Šéf Bílého domu však na poslední chvíli prostřednictvím sociálních sítí oznámil, že poskytne více času diplomatickému vyjednávání. O den později Trump potvrdil, že americká flotila válečných lodí v regionu je plně připravena k okamžité akci. Skutečný rozsah bezprostředního nebezpečí obnovení bojů však zůstává nejasný, neboť představitelé některých států v Perském zálivu uvedli, že o žádné chystané vojenské operaci neměli informace.
Ruský prezident Vladimir Putin během své středeční státní návštěvy v Pekingu prohlásil, že vztahy mezi Ruskem a Čínou dosáhly bezprecedentně vysoké úrovně. Při jednání se svým protějškem Si Ťin-pchingem se zaměřil především na rozvoj širší hospodářské spolupráce a řešení aktuálních mezinárodních otázek. Ruský vůdce oslovil čínského prezidenta jako drahého přítele a poukázal na dlouhodobou kontinuitu jejich obchodních vztahů, přičemž zmínil, že vzájemný obchodní obrat se za posledních pětadvacet let zvýšil více než třicetkrát.
Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching během svého nynějšího vrcholného setkání v Pekingu obnovili plány na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ačkoliv obě strany dospěly k obecnému porozumění ohledně tohoto strategického projektu, podrobnosti o samotné stavbě nebo konkrétní časový harmonogram jejího dokončení nebyly zveřejněny. Tento ambiciózní energetický projekt, který má přepravovat až padesát miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, byl v uplynulých letech opakovaně zablokován, zejména kvůli vleklým neshodám obou zemí ohledně výsledné ceny suroviny.
Britský premiér Keir Starmer čelí ostré kritice poté, co Spojené království v tichosti zmírnilo přísné sankce na ruskou ropu. Londýn dříve deklaroval, že zcela zablokuje dovoz ruské ropy zpracované ve třetích zemích, což mělo za cíl co nejvíce omezit finanční toky směřující do Kremlu. V důsledku eskalující války v Íránu a s ní spojeného prudkého růstu cen paliv však britská vláda změnila postoj. Nově tak umožní import leteckého paliva a nafty, které byly z ruské ropy rafinovány v jiných státech.