Vztahy mezi globálními mocnostmi a boj o omezené zdroje oceánů dnes vyžadují více než jen klasickou diplomacii. Oceány, které pokrývají 70 % naší planety a zajišťují 90 % světového obchodu, se stávají novou frontovou linií geopolitiky 21. století. To, jak se politici postaví k výzvám v Arktidě nebo na mořském dně, podle expertů přímo ovlivní ceny zboží i globální bezpečnost.
Zatímco tradiční mezinárodní spolupráce prochází krizí, objevují se nové nástroje. Symbolem naděje se stala historická Smlouva o volném moři (High Seas Treaty), která oficiálně vstoupila v platnost 17. ledna 2026. Tato dohoda poprvé v dějinách vytváří právní rámec pro ochranu biodiverzity v mezinárodních vodách a umožňuje vznik chráněných mořských oblastí tam, kde dříve vládlo bezvládí.
Napětí však roste v Arktidě, kde tání ledovců otevírá nové plavební trasy, jako je Severní mořská cesta podél Ruska. Spojené státy, Rusko i Čína zde posilují svou vojenskou a ekonomickou přítomnost. Situaci komplikuje fakt, že Arktická rada se nesmí zabývat bezpečnostními otázkami, a navíc byla ochromena důsledky ruské invaze na Ukrajinu. Státy se tak nyní uchylují k bilaterálním dohodám nebo vědecké diplomacii, aby zabránily nehodám v těchto nehostinných vodách.
Dalším bodem sváru je hlubinná těžba nerostů. Poptávka po niklu, kobaltu a vzácných kovech pro zelenou energii vede k závodu o ovládnutí mořského dna, zejména v zóně Clarion-Clipperton v Pacifiku. Donald Trump v roce 2025 vydal exekutivní příkaz, kterým se snaží urychlit americkou těžbu a obejít mezinárodní schvalovací procesy OSN. Proti tomu se však staví koalice států i firem, jako jsou BMW nebo Google, které volají po pauze, dokud nebudou známy dopady na ekosystém.
Zajímavým příkladem změn v postoji k těžbě je Norsko, které nedávno pod tlakem environmentalistů a opozice pozastavilo vydávání licencí pro hlubinnou těžbu až do roku 2029. Tento krok ukazuje, že vnitřní politický tlak a vědecké varování mohou převážit nad krátkodobými ekonomickými zájmy i v zemích, které byly dříve lídry v průzkumu mořského dna.
V oblasti rybolovu se situace vyostřuje, protože oteplování oceánů mění trasy rybích hejn. Diplomatické úsilí se zde soustředí na tržní mechanismy, jako jsou certifikace udržitelnosti (MSC), a na technologický monitoring. Platformy jako Global Fishing Watch umožňují sledovat rybářské flotily v reálném čase, což vládám usnadňuje boj proti nelegálnímu lovu, který se dříve v anonymitě volného moře snadno schoval.
Budoucnost oceánů bude záviset na tom, zda se podaří skloubit státní zájmy s iniciativami vědců, pojistitelů a soukromých firem. Kreativní diplomacie, která propojuje formální smlouvy s tlakem trhu a sdílením dat, je jedinou cestou, jak předejít konfliktům o zdroje, které dříve nebyly dostupné, ale dnes jsou v centru zájmu všech velmocí.
Polsko oficiálně požádalo Spojené státy o zřízení stálé vojenské základny na svém území. Varšava tímto krokem reaguje na rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa vyslat do země dalších pět tisíc vojáků.
V tichomořské oblasti se schyluje k příchodu velmi silného klimatického jevu El Niño. Tento fenomén se pravidelně opakuje a projevuje se třemi různými fázemi, jimiž jsou chladná La Niña, neutrální období a teplé El Niño. Jaro roku 2026 na severní polokouli proběhlo v neutrálním režimu, který nastal po předchozí slabší La Niñe. Podle krátkodobých předpovědních modelů je vysoce pravděpodobné, že se již v polovině roku prosadí fáze El Niño, jež by na konci roku mohla vyvrcholit mimořádnou intenzitou, kvůli čemuž se hovoří o takzvaném super-El Niñu.
Americký prezident Donald Trump naznačil, že se jeho administrativa definitivně nevzdala plánu na vytvoření kontroverzního fondu na odškodnění osob, které se považují za oběti zpolitizované justice.
Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila kvůli nynějšímu šíření eboly stav veřejného ohrožení mezinárodního významu. Současná epidemie, kterou způsobuje vzácný kmen Bundibugyo, je již třetí největší v historii. V samotné Demokratické republice Kongo bylo zaznamenáno přes 900 podezření na nákazu a více než 220 úmrtí, přičemž případy se již objevily i v sousední Ugandě. Zvláštní znepokojení však vyvolává fakt, že virus mohl poprvé překročit hranice afrického kontinentu, což přimělo zdravotnické úřady po celém světé k okamžité reakci.
Americký prezident Donald Trump opakovaně prohlašoval, že Spojené státy kompletně zlikvidovaly íránský raketový arzenál. Satelitní snímky analyzované televizí CNN však ukazují zcela jinou realitu. Teherán dokázal pomocí bagrů a nákladních vozů ve velmi krátkém čase zasypané podzemní bázis zprovoznit. Washington totiž při popisu úspěchů bombových útoků opomněl uvést, že nálety nezasáhly samotné rakety, nýbž pouze zablokovaly vjezdy do podzemních komplexů, aby k nim armáda ztratila přístup.
Zatímco probíhá vyjednávání mezi Spojenými státy a Íránem o možném ukončení jejich válečného střetu, izraelsko-libanonská fronta zůstává plně aktivní. Izraelská vláda původně vstupovala do konfliktu s Íránem s cílem svrhnout tamní islámskou republiku a definitivně vyřešit hrozbu ze strany hnutí Hizballáh, které by bez íránské podpory mělo podle předpokladů podlehnout. Teheránu se však podařilo využít své pozice a kontrolu nad Hormuzským průlivem k ochraně tohoto svého klíčového partnera, přičemž případnou dohodu s Washingtonem podmiňuje úplným zastavením izraelských útoků v Libanonu.
Organizace WHO nedávno vyhlásila stav veřejného ohrožení mezinárodního významu kvůli šíření eboly v Demokratické republice Kongo a Ugandě. Světová zdravotnická organizace zároveň asistovala u výskytu hantaviru na výletní lodi v Atlantiku, kde pomáhala s evakuací, rizikovými analýzami a léčbou. Tyto případy ukazují nepostradatelnost globální koordinace a přeshraniční pomoci. Podmínky pro takto rychlé zásahy se však v současnosti vytrácejí.
Izraelské ozbrojené síly obsadily v Libanonu historickou křižáckou pevnost Beaufort ze dvanáctého století. Podle dostupných informací se jedná o nejhlubší vojenský průnik na libanonské území za posledních více než 25 let. Tato významná památka, známá také pod arabským názvem Kal’at al-Šakíf, se tyčí na výrazném skalním ostrohu na okraji soutěsky řeky Litani. Strategické umístění objektu nabízí mimořádný výhled na celé jižní území Libanonu, což z něj činilo klíčový bod vojenského zájmu již v dobách středověkých křižáckých výprav.
Prudký nárůst cen ropy od začátku blízkovýchodního konfliktu sice vyhnal náklady na paliva nahoru a vyvolal celosvětové obavy z jejich nedostatku, avšak v Číně se v souvislosti s energetickou krizí děje něco velmi neobvyklého. Podle údajů společnosti JPMorgan tamní poptávka po ropě klesla o devět procent v porovnání s obdobím před vypuknutím války s Íránem. Pro představu, během globální ekonomické recese v roce 2008 se celosvětová poptávka snížila o pouhá dvě procenta, což z nynějšího čínského propadu činí zdánlivou hospodářskou noční můru. Čína se přitom ani zdaleka nenachází na pokraji ekonomického kolapsu.
Tichým oceánem se šíří klimatický fenomén El Niño podstatně rychleji, než vědci původně předpokládali. Nejnovější data Centra pro předpověď klimatu, které spadá pod Národní úřad pro oceán a atmosféru, ukazují na rapidně rostoucí šance, že by tento jev mohl do podzimu či zimy nabýt historické síly. Odborníci v této souvislosti zmiňují možnost vzniku vzácného takzvaného super El Niňa. Pravděpodobnost, že anomálie dosáhne silné nebo velmi silné intenzity, se v současné době odhaduje na 66 procent.
Pokud by konflikt na Blízkém východě přetrval až do příštího roku, tvrdě by zasáhl globální ekonomický růst, uvrhl některé země do recese a způsobil vážný nedostatek energií. Ve svém nejnovějším hospodářském výhledu před tím varuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tento pařížský klub sdružující vyspělé státy světa nastínil scénář s názvem „prodloužené narušení“, který počítá s variantou, že by Spojené státy a Írán nedosáhly dohody dříve než v roce 2027.
Nová vědecká studie naznačuje, že dlouhodobé užívání léků na hubnutí by mohlo ročně zabránit tisícům operací spojených s výměnou kolenního kloubu. Globálně trpí osteoartrózou více než 500 milionů lidí, přičemž artróza kolene je vůbec nejčastější formou tohoto onemocnění. Jen ve Spojených státech postihuje přibližně 14 milionů osob a ve Velké Británii se týká více než 5 milionů lidí. Mnoho z těchto pacientů nakonec musí podstoupit chirurgický zákrok, přičemž například v samotné Británii se každoročně provede přes 120 000 totálních endoprotéz kolene. Nadváha a obezita přitom riziko rozvoje tohoto onemocnění výrazně zvyšují, protože nadměrně zatěžují klouby.