Vztahy mezi globálními mocnostmi a boj o omezené zdroje oceánů dnes vyžadují více než jen klasickou diplomacii. Oceány, které pokrývají 70 % naší planety a zajišťují 90 % světového obchodu, se stávají novou frontovou linií geopolitiky 21. století. To, jak se politici postaví k výzvám v Arktidě nebo na mořském dně, podle expertů přímo ovlivní ceny zboží i globální bezpečnost.
Zatímco tradiční mezinárodní spolupráce prochází krizí, objevují se nové nástroje. Symbolem naděje se stala historická Smlouva o volném moři (High Seas Treaty), která oficiálně vstoupila v platnost 17. ledna 2026. Tato dohoda poprvé v dějinách vytváří právní rámec pro ochranu biodiverzity v mezinárodních vodách a umožňuje vznik chráněných mořských oblastí tam, kde dříve vládlo bezvládí.
Napětí však roste v Arktidě, kde tání ledovců otevírá nové plavební trasy, jako je Severní mořská cesta podél Ruska. Spojené státy, Rusko i Čína zde posilují svou vojenskou a ekonomickou přítomnost. Situaci komplikuje fakt, že Arktická rada se nesmí zabývat bezpečnostními otázkami, a navíc byla ochromena důsledky ruské invaze na Ukrajinu. Státy se tak nyní uchylují k bilaterálním dohodám nebo vědecké diplomacii, aby zabránily nehodám v těchto nehostinných vodách.
Dalším bodem sváru je hlubinná těžba nerostů. Poptávka po niklu, kobaltu a vzácných kovech pro zelenou energii vede k závodu o ovládnutí mořského dna, zejména v zóně Clarion-Clipperton v Pacifiku. Donald Trump v roce 2025 vydal exekutivní příkaz, kterým se snaží urychlit americkou těžbu a obejít mezinárodní schvalovací procesy OSN. Proti tomu se však staví koalice států i firem, jako jsou BMW nebo Google, které volají po pauze, dokud nebudou známy dopady na ekosystém.
Zajímavým příkladem změn v postoji k těžbě je Norsko, které nedávno pod tlakem environmentalistů a opozice pozastavilo vydávání licencí pro hlubinnou těžbu až do roku 2029. Tento krok ukazuje, že vnitřní politický tlak a vědecké varování mohou převážit nad krátkodobými ekonomickými zájmy i v zemích, které byly dříve lídry v průzkumu mořského dna.
V oblasti rybolovu se situace vyostřuje, protože oteplování oceánů mění trasy rybích hejn. Diplomatické úsilí se zde soustředí na tržní mechanismy, jako jsou certifikace udržitelnosti (MSC), a na technologický monitoring. Platformy jako Global Fishing Watch umožňují sledovat rybářské flotily v reálném čase, což vládám usnadňuje boj proti nelegálnímu lovu, který se dříve v anonymitě volného moře snadno schoval.
Budoucnost oceánů bude záviset na tom, zda se podaří skloubit státní zájmy s iniciativami vědců, pojistitelů a soukromých firem. Kreativní diplomacie, která propojuje formální smlouvy s tlakem trhu a sdílením dat, je jedinou cestou, jak předejít konfliktům o zdroje, které dříve nebyly dostupné, ale dnes jsou v centru zájmu všech velmocí.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.
Italská premiérka Giorgia Meloniová ve čtvrtek oznámila, že Itálie plánuje vyslat vojenskou pomoc zemím v Perském zálivu. Reaguje tím na probíhající íránské vzdušné útoky, které destabilizují celou oblast. Itálie se tak připojuje k dalším evropským mocnostem, jako jsou Velká Británie, Francie a Německo, které se rozhodly podpořit obranu tamních států.
Íránské bombardéry se ocitly pouhé dvě minuty od útoku na největší vojenskou základnu v regionu, kde sídlí americké jednotky. Podle informací, které CNN poskytly zdroje obeznámené s operací, byly tyto stroje sestřeleny katarským letectvem při jeho vůbec první ostré vzdušné misi. K incidentu došlo v pondělí ráno, kdy íránské Revoluční gardy vyslaly dva taktické letouny Su-24 sovětské výroby směrem k základně al-Udeid a klíčovému zařízení na zpracování zemního plynu Ras Laffan.
Policie již ve středu překvalifikovala případ násilného činu na Lounsku. Vážně zraněné dítě totiž podlehlo svým zraněním v nemocnici. Kriminalisté proto zahájili úkony trestního řízení pro podezření z vraždy.