Zatímco Izrael pokračuje v útocích proti Íránu, americký prezident Donald Trump i další světoví lídři zaujali vůči islámské republice tvrdší postoj. Trump nejenže zvažuje útok na íránská jaderná zařízení, ale dokonce označil nejvyššího vůdce Alího Chameneího za „snadný cíl“ a požaduje od Íránu „bezpodmínečnou kapitulaci“. Zároveň se přidávají další západní země, jako Německo, Kanada, Velká Británie a Austrálie, které naléhají na Teherán, aby zcela zanechal svého jaderného programu.
Otázkou však zůstává: je Írán v této konfrontaci opravdu sám? A pokud by se USA připojily k válce na straně Izraele, kdo by přišel Teheránu na pomoc? Na to odpověděl server The Conversation.
Írán dlouhodobě spoléhal na síť spojeneckých polovojenských skupin napříč Blízkým východem, které tvoří takzvanou „osu odporu“. Tato strategie mu umožňovala odrazovat protivníky a zároveň promítat svou moc v regionu bez nutnosti přímého zapojení. Klíčovými hráči této osy byli libanonský Hizballáh, irácké Lidové mobilizační síly (PMF), jemenské hútíjské milice a do jisté míry i Hamás v Gaze. Důležitou roli sehrával i syrský režim Bašára Asada, který Írán dlouhodobě podporoval až do jeho pádu v loňském roce.
V posledních dvou letech však Izrael zasadil této síti těžké rány. Hizballáh, kdysi nejmocnější íránský spojenecký aktér, byl po měsících izraelských útoků fakticky paralyzován. Izraeli se podařilo zničit značnou část jeho arzenálu a klíčovým zlomem byla i likvidace vůdce organizace Hassana Nasralláha. V Sýrii byly íránské milice téměř úplně vytlačeny po pádu tamního režimu.
Přesto Írán zůstává vlivný v Iráku a Jemenu. Irácké PMF čítají podle odhadů až 200 000 bojovníků, podobné počty má i hútíjské hnutí v Jemenu. Pokud by se Írán ocitl v existenčním ohrožení jako jediný šíitský stát v regionu, mohla by náboženská solidarita vést k jejich přímému zapojení, což by mohlo rozpoutat mnohem širší regionální konflikt.
Už nyní tvrdí tvrdá frakce Kata'ib Hizballáh, že v případě americké intervence zaútočí na americké základny v regionu: „Pokud se Amerika odváží zasáhnout do války, bez váhání zasáhneme její zájmy a vojenské základny v celém regionu.“
Sám Írán má navíc kapacitu odpálit balistické střely na americké základny v Perském zálivu nebo uzavřít strategický Hormuzský průliv, kterým prochází přibližně pětina světových zásob ropy.
Nejvýznamnějším regionálním spojencem je v tuto chvíli Pákistán – jediný islámský stát disponující jaderným arzenálem. Nejvyšší íránský vůdce Chameneí se v posledních týdnech snaží posílit vazby s Islámábádem ve snaze vytvořit protiizraelský blok.
Trump si uvědomuje význam Pákistánu a proto jednal s tamním armádním šéfem. Pákistánský premiér Šahbáz Šaríf mezitím vyjádřil Íránu „neochvějnou solidaritu“ a ministr obrany Khawaja Asif prohlásil, že Izrael bude „velmi zvažovat“ jakékoli kroky proti Pákistánu. Přesto zůstává Pákistán zatím zdrženlivý a spíše se snaží o deeskalaci, vyzývá muslimské státy i svého partnera Čínu k diplomatickému řešení situace.
Írán se v posledních letech snažil také zlepšit vztahy se Saúdskou Arábií, Egyptem a dalšími sunnitskými státy. Tyto diplomatické posuny mu přinesly širší regionální podporu – přibližně dvě desítky muslimských zemí odsoudily izraelské akce a volají po klidu zbraní.
Je však nepravděpodobné, že by například Egypt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty nebo Turecko nabídly Íránu přímou vojenskou pomoc. Všechny tyto země mají pevné vztahy se Spojenými státy.
Dlouhodobými globálními spojenci Íránu jsou Rusko a Čína. Obě země pravidelně blokují protiíránské rezoluce v Radě bezpečnosti OSN a nyní kritizovaly izraelské útoky. Zatím se však zdráhají přistoupit k přímé vojenské pomoci nebo ke konfrontaci s USA a Izraelem.
To by se teoreticky mohlo změnit, pokud by Washington otevřeně usiloval o změnu režimu v Teheránu. Moskva i Peking mají zájem na stabilitě Íránu – ať už kvůli jeho ekonomickému významu, nebo kvůli íránské strategii „orientace na Východ“. Nestabilní Írán by znamenal vážné riziko pro celý region a světový energetický trh.
Zatím se však zdá, že ani Rusko, ani Čína nehodlají riskovat přímý střet. Moskva zůstala pasivní i během kolapsu syrského režimu, i když šlo o blízkého spojence. Nyní je plně soustředěna na válku na Ukrajině a navíc by si nechtěla pokazit zlepšující se vztahy s Trumpovou administrativou. Čína sice vyjadřuje silnou verbální podporu Íránu, ale její historie ukazuje, že se do konfliktů na Blízkém východě zásadně nezapojuje.
Přestože má Írán určité regionální i globální spojence, většina z nich se drží v pozadí. Jejich podpora je spíše symbolická nebo diplomatická, nikoli vojenská. Pokud by USA skutečně vstoupily do války po boku Izraele, Írán by pravděpodobně mohl aktivovat své zbývající síly v Iráku a Jemenu a pokusit se destabilizovat region – zejména útoky na americké základny a obchodní trasy. Přímou pomoc velmocí by ale nejspíš nedostal.
A právě to staví Írán do nelehké pozice: i když není zcela osamocen, je do velké míry izolován. Jeho odpověď na případnou americkou intervenci tak bude záviset především na jeho vlastních schopnostech – a na ochotě jeho „osy odporu“ přeměnit slovní hrozby ve skutečné činy.
Ukrajina ostře kritizuje poslední ruské útoky na civilní cíle jako zcela nesmyslné, zatímco v mírových jednáních pokračuje jen velmi pomalý posun. Prezident Volodymyr Zelenskyj označil noční útok Ruska drony za "bezvýznamný z vojenského hlediska" a prohlásil, že skutečným cílem Moskvy je "způsobovat utrpení milionům Ukrajinců".
Spojené státy americké vyslaly do Karibského moře USS Gerald R. Ford, nejmodernější letadlovou loď na světě, což je jasná demonstrace síly, která má zapůsobit na Madurův režim ve Venezuele. Přítomnost lodi okamžitě staví Spojené státy do pozice dominantní regionální mocnosti bez jakékoli smysluplné konkurence. Vyvstává však otázka, zda existuje jakýkoliv praktický způsob, jak by Venezuela mohla Fordu, jehož cena se odhaduje na 13 miliard dolarů, ublížit.
Prezident Spojených států Donald Trump ve své nové Národní bezpečnostní strategii tvrdí, že USA musí zachovat a posilovat dominanci svého finančního sektoru po celém světě. Tento 33-stránkový dokument představuje poměrně vzácné formální vysvětlení Trumpova pohledu na zahraniční politiku ze strany jeho administrativy a má potenciál utvářet priority americké politiky.
Evropa byla varována. Ruský prezident Vladimir Putin vede proti Ukrajině rozsáhlou válku už téměř čtyři roky a tento týden pohrozil, že Rusko je „právě teď připraveno“ i na válku s Evropou, pokud to bude nutné. Prezident Donald Trump zase ukázal, že Spojené státy jsou připraveny prodat Ukrajinu kvůli špinavé dohodě s Putinovým Ruskem. Nová americká Národní bezpečnostní strategie předepisuje „kultivování odporu vůči současné trajektorii Evropy v rámci evropských národů“. Kolik jasnějších varování ještě Evropa potřebuje?
Ukrajinští a američtí představitelé zahájili v sobotu v Miami již třetí den po sobě probíhajících rozhovorů. Washington uvedl, že se obě strany shodují na tom, že „skutečný pokrok“ bude záviset na ochotě Ruska ukončit válku. Se Stevem Witkoffem, zvláštním vyslancem Donalda Trumpa, a prezidentovým zetěm Jaredem Kushnerem se setkal přední ukrajinský vyjednavač Rustem Umerov a také Andrij Hnatov, náčelník štábu ozbrojených sil Kyjeva. Shrnutí jednání uvádí, že se obě strany shodly, že skutečný pokrok směrem k jakékoli dohodě závisí na připravenosti Ruska prokázat vážné odhodlání k dlouhodobému míru. Součástí toho by měly být kroky k deeskalaci a zastavení zabíjení.
Tchajwanská vláda vydala nařízení o ročním zablokování populární čínské sociální mediální aplikace. Stalo se tak poté, co platforma neprojevila ochotu spolupracovat s úřady ohledně obav spojených s podvody. Aplikace Xiaohongshu, známá také jako RedNote, si v posledních letech získala na oblibě mezi mladými Tchajwanci, kde nasbírala tři miliony uživatelů v demokratickém státě s 23 miliony obyvatel.
Nejvyšší soud Spojených států souhlasil, že rozhodne o ústavnosti snahy prezidenta Donalda Trumpa ukončit občanství získané narozením na území USA. Tím se soudci ujmou příležitosti přezkoumat otázku, která je od konce 19. století široce považována za ustálené právo. Přijetím odvolání se soud přímo zabývá podstatou kontroverze, které se letos již z velké části vyhnul. Tehdy se přiklonil na Trumpovu stranu, ale pouze z technických důvodů týkajících se způsobu, jakým nižší soudy řešily námitky proti tomuto nařízení.
Do ulic dnes vyrazí Mikulášové, andělé a čerti, ale Veroniku Žilkovou v Česku nepotkají. Známá herečka totiž prozradila, že s jednou ze svých dcer vyrazila do jedné z evropských metropolí. Agáta Hanychová ale podle všeho zůstala doma.
Nepříjemná atmosféra v posledních dnech zavládla kolem porodnice v Litoměřicích, kde došlo k úmrtí dvou novorozenců. Další dvě děti se podařilo resuscitovat. Případem se začala zabývat policie.
Internet zaplavily v pátek večer reakce na nejsmutnější možnou zprávu. Ve věku 55 let nás totiž opustil moderátor Patrik Hezucký, který v posledních dnech bojoval s vážnou nemocí. Zdrceným blízkým i kamarádům zesnulého kondolují slavné osobnosti i politici.
Tak se Jiřina Bohdalová dočkala. Legendární herečka se stala prababičkou, zatímco její dcera Simona Stašová se dočkala prvního vnoučete. Simonin syn Vojta a jeho manželka totiž přivítali na svět prvorozeného potomka.
Česko v pátek večer zasáhla smutná zpráva. Ve věku 55 let zemřel populární moderátor Patrik Hezucký, jehož proslavily roky úspěšného vysílání ranní show na Evropě 2, na kterém se podílel s kolegou Leošem Marešem. Hezucký strávil poslední dny v benešovské nemocnici, kde bojoval s blíže nespecifikovanou vážnou nemocí.