Zatímco Izrael pokračuje v útocích proti Íránu, americký prezident Donald Trump i další světoví lídři zaujali vůči islámské republice tvrdší postoj. Trump nejenže zvažuje útok na íránská jaderná zařízení, ale dokonce označil nejvyššího vůdce Alího Chameneího za „snadný cíl“ a požaduje od Íránu „bezpodmínečnou kapitulaci“. Zároveň se přidávají další západní země, jako Německo, Kanada, Velká Británie a Austrálie, které naléhají na Teherán, aby zcela zanechal svého jaderného programu.
Otázkou však zůstává: je Írán v této konfrontaci opravdu sám? A pokud by se USA připojily k válce na straně Izraele, kdo by přišel Teheránu na pomoc? Na to odpověděl server The Conversation.
Írán dlouhodobě spoléhal na síť spojeneckých polovojenských skupin napříč Blízkým východem, které tvoří takzvanou „osu odporu“. Tato strategie mu umožňovala odrazovat protivníky a zároveň promítat svou moc v regionu bez nutnosti přímého zapojení. Klíčovými hráči této osy byli libanonský Hizballáh, irácké Lidové mobilizační síly (PMF), jemenské hútíjské milice a do jisté míry i Hamás v Gaze. Důležitou roli sehrával i syrský režim Bašára Asada, který Írán dlouhodobě podporoval až do jeho pádu v loňském roce.
V posledních dvou letech však Izrael zasadil této síti těžké rány. Hizballáh, kdysi nejmocnější íránský spojenecký aktér, byl po měsících izraelských útoků fakticky paralyzován. Izraeli se podařilo zničit značnou část jeho arzenálu a klíčovým zlomem byla i likvidace vůdce organizace Hassana Nasralláha. V Sýrii byly íránské milice téměř úplně vytlačeny po pádu tamního režimu.
Přesto Írán zůstává vlivný v Iráku a Jemenu. Irácké PMF čítají podle odhadů až 200 000 bojovníků, podobné počty má i hútíjské hnutí v Jemenu. Pokud by se Írán ocitl v existenčním ohrožení jako jediný šíitský stát v regionu, mohla by náboženská solidarita vést k jejich přímému zapojení, což by mohlo rozpoutat mnohem širší regionální konflikt.
Už nyní tvrdí tvrdá frakce Kata'ib Hizballáh, že v případě americké intervence zaútočí na americké základny v regionu: „Pokud se Amerika odváží zasáhnout do války, bez váhání zasáhneme její zájmy a vojenské základny v celém regionu.“
Sám Írán má navíc kapacitu odpálit balistické střely na americké základny v Perském zálivu nebo uzavřít strategický Hormuzský průliv, kterým prochází přibližně pětina světových zásob ropy.
Nejvýznamnějším regionálním spojencem je v tuto chvíli Pákistán – jediný islámský stát disponující jaderným arzenálem. Nejvyšší íránský vůdce Chameneí se v posledních týdnech snaží posílit vazby s Islámábádem ve snaze vytvořit protiizraelský blok.
Trump si uvědomuje význam Pákistánu a proto jednal s tamním armádním šéfem. Pákistánský premiér Šahbáz Šaríf mezitím vyjádřil Íránu „neochvějnou solidaritu“ a ministr obrany Khawaja Asif prohlásil, že Izrael bude „velmi zvažovat“ jakékoli kroky proti Pákistánu. Přesto zůstává Pákistán zatím zdrženlivý a spíše se snaží o deeskalaci, vyzývá muslimské státy i svého partnera Čínu k diplomatickému řešení situace.
Írán se v posledních letech snažil také zlepšit vztahy se Saúdskou Arábií, Egyptem a dalšími sunnitskými státy. Tyto diplomatické posuny mu přinesly širší regionální podporu – přibližně dvě desítky muslimských zemí odsoudily izraelské akce a volají po klidu zbraní.
Je však nepravděpodobné, že by například Egypt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty nebo Turecko nabídly Íránu přímou vojenskou pomoc. Všechny tyto země mají pevné vztahy se Spojenými státy.
Dlouhodobými globálními spojenci Íránu jsou Rusko a Čína. Obě země pravidelně blokují protiíránské rezoluce v Radě bezpečnosti OSN a nyní kritizovaly izraelské útoky. Zatím se však zdráhají přistoupit k přímé vojenské pomoci nebo ke konfrontaci s USA a Izraelem.
To by se teoreticky mohlo změnit, pokud by Washington otevřeně usiloval o změnu režimu v Teheránu. Moskva i Peking mají zájem na stabilitě Íránu – ať už kvůli jeho ekonomickému významu, nebo kvůli íránské strategii „orientace na Východ“. Nestabilní Írán by znamenal vážné riziko pro celý region a světový energetický trh.
Zatím se však zdá, že ani Rusko, ani Čína nehodlají riskovat přímý střet. Moskva zůstala pasivní i během kolapsu syrského režimu, i když šlo o blízkého spojence. Nyní je plně soustředěna na válku na Ukrajině a navíc by si nechtěla pokazit zlepšující se vztahy s Trumpovou administrativou. Čína sice vyjadřuje silnou verbální podporu Íránu, ale její historie ukazuje, že se do konfliktů na Blízkém východě zásadně nezapojuje.
Přestože má Írán určité regionální i globální spojence, většina z nich se drží v pozadí. Jejich podpora je spíše symbolická nebo diplomatická, nikoli vojenská. Pokud by USA skutečně vstoupily do války po boku Izraele, Írán by pravděpodobně mohl aktivovat své zbývající síly v Iráku a Jemenu a pokusit se destabilizovat region – zejména útoky na americké základny a obchodní trasy. Přímou pomoc velmocí by ale nejspíš nedostal.
A právě to staví Írán do nelehké pozice: i když není zcela osamocen, je do velké míry izolován. Jeho odpověď na případnou americkou intervenci tak bude záviset především na jeho vlastních schopnostech – a na ochotě jeho „osy odporu“ přeměnit slovní hrozby ve skutečné činy.
Íránská armáda a představitelé Revolučních gard signalizují, že se aktivně připravují na další kolo ozbrojeného konfliktu se Spojenými státy a jejich spojenci. Cílem těchto veřejných varování je odradit administrativu prezidenta Donalda Trumpa od obnovení vojenských operací, které vypukly v únoru. Teherán v posledním měsíci zintenzivnil rétoriku a tvrdí, že disponuje novými zásobami zbraní připravenými k nasazení.
Francouzské ministerstvo zahraničí a přední představitelé Evropské unie důrazně odsoudili útok maskovaných izraelských osadníků na evropské diplomaty a palestinské civilisty v okupovaném Předjordánsku. Incident se odehrál v křesťanském městě at-Tajba severně od Jeruzaléma v době, kdy mezinárodní delegace sledovala místní obyvatele při tradiční sklizni oliv. Skupina útočníků vyzbrojených kovovými tyčemi napadla diplomatický konvoj a fyzicky napadla několik přítomných osob včetně francouzského starosty.
Severoatlantická aliance zahajuje v Bruselu klíčová jednání o nových vojenských požadavcích a schopnostech, které budou členské země nezbytně potřebovat k obraně proti případnému ruskému útoku v horizontu roku 2029. Tyto rozhovory mají za cíl stanovit závazné a detailní cíle pro všechny členské státy v době, kdy evropský kontinent čelí nejvážnějším bezpečnostním obavám. Evropští představitelé opakovaně varují, že Ruská federace by mohla obnovit své vojenské kapacity a být připravena napadnout teritorium aliance již před koncem tohoto desetiletí.
Evropské země v posledních týdnech čelí vlně rozsáhlých demonstrací, za nimiž stojí hluboká nespokojenost občanů se stavem školství, stoupajícími náklady na bydlení a přetrvávající krizí životních nákladů. Mladí lidé i širší veřejnost vycházejí do ulic v zemích jako je Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie či Albánie, kde protesty přerůstají v zátěž pro tamní politické představitele a v některých případech vyústily v otevřené pouliční střety s pořádkovými silami.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vystoupil s mimořádným projevem k národu, v němž prohlásil, že pro nespoutané násilí provázející víkendové protivládní demonstrace neexistuje žádné ospravedlnění. Reagoval tak na rozsáhlé nepokoje, které po celé zemi vypukly v reakci na rostoucí životní náklady a špatný stav školství. O víkendu se do ulic vydaly stovky tisíc lidí, přičemž protesty ve velkých městech přerostly v nejhorší městské násilí za poslední roky.
Blížící se listopadové doplňovací volby do Kongresu ve Spojených státech přinášejí pro prezidenta Donalda Trumpa a vládní Republikánskou stranu řadu varovných signálů a hlubokou politickou nejistotu.
Dva ruští muži tajně spolupracující s ukrajinskými zpravodajskými službami poskytli v rámci nového dokumentu britské stanice BBC vzácné svědectví o svých operacích uvnitř Ruska. Tyto tajné aktivity zahrnují sledování klíčových vojenských cílů, logistickou podporu i přímou pomoc při přípravě úderů na ruském území. Dokument nezávislého polského novináře Marcina Mamona poodkrývá fungování skryté sítě lidí, kteří se rozhodli bojovat proti Kremlu zevnitř.
Britský Institut pro výzkum veřejné politiky vydal novou zprávu, která varuje před rostoucími hrozbami ze strany Ruské federace a administrativy Donalda Trumpa. Dokument doporučuje premiéru Andymu Burnhamovi, aby usiloval o návrat k plnému členství v Evropské unii. Podle autorského týmu je tato účast nezbytná pro zajištění dlouhodobé prosperity, bezpečnosti a ochrany demokracie v celé zemi.
Obyvatelé odlehlého arktického městečka Longyearbyen v norském souostroví Špicberky dostali zákaz pít vodu z kohoutku kvůli kontaminaci těžkými kovy. Vědci tuto krizi přičítají probíhajícím změnám klimatu, konkrétně rychlému tání permafrostu v jedné z nejrychleji se oteplujících oblastí planety. Město získává hlavní zásoby pitné vody z přehrazeného jezera zvaného Isdammen, které bylo tímto geologickým jevem vážně zasaženo.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v nedělním rozhovoru pro americkou stanici NBC ostře odmítl srovnávání své osoby s ruským prezidentem Vladimirem Putinem ze strany Donalda Trumpa. Vzájemné vztahy mezi Kyjevem a Washingtonem se v posledních týdnech výrazně zhoršily kvůli sílící kritice ze strany americké administrativy. Zelenskyj varoval před jakýmikoliv ústupky Moskvě a důrazně obhajoval legitimitu ukrajinského válečného úsilí.
Americký prezident Donald Trump pozastavil platnost několika protiruských sankcí s cílem udržet Moskvu u jednacího stolu a pokračovat v mírových rozhovorech. Tento krok oznámil na své sociální síti Truth Social pouhé dva dny předtím, než měly sankce schválené Kongresem vstoupit v platnost. Rozhodnutí přišlo v době, kdy se výrazně prohloubilo napětí ve vzájemných vztazích mezi Washingtonem a ukrajinským vedením.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem zásadně otřásla globálním ropným trhem a vážně narušila námořní dopravu. Konflikt, který trvá již osm měsíců, ochromil tok suroviny přes dvě klíčové vodní cesty. Jedná se o Hormuzský průliv a v posledních týdnech také o úžinu Bab al-Mandeb. Tyto výpadky udržují světové ceny ropy nad hranicí sta dolarů za barel.
