Zatímco Izrael pokračuje v útocích proti Íránu, americký prezident Donald Trump i další světoví lídři zaujali vůči islámské republice tvrdší postoj. Trump nejenže zvažuje útok na íránská jaderná zařízení, ale dokonce označil nejvyššího vůdce Alího Chameneího za „snadný cíl“ a požaduje od Íránu „bezpodmínečnou kapitulaci“. Zároveň se přidávají další západní země, jako Německo, Kanada, Velká Británie a Austrálie, které naléhají na Teherán, aby zcela zanechal svého jaderného programu.
Otázkou však zůstává: je Írán v této konfrontaci opravdu sám? A pokud by se USA připojily k válce na straně Izraele, kdo by přišel Teheránu na pomoc? Na to odpověděl server The Conversation.
Írán dlouhodobě spoléhal na síť spojeneckých polovojenských skupin napříč Blízkým východem, které tvoří takzvanou „osu odporu“. Tato strategie mu umožňovala odrazovat protivníky a zároveň promítat svou moc v regionu bez nutnosti přímého zapojení. Klíčovými hráči této osy byli libanonský Hizballáh, irácké Lidové mobilizační síly (PMF), jemenské hútíjské milice a do jisté míry i Hamás v Gaze. Důležitou roli sehrával i syrský režim Bašára Asada, který Írán dlouhodobě podporoval až do jeho pádu v loňském roce.
V posledních dvou letech však Izrael zasadil této síti těžké rány. Hizballáh, kdysi nejmocnější íránský spojenecký aktér, byl po měsících izraelských útoků fakticky paralyzován. Izraeli se podařilo zničit značnou část jeho arzenálu a klíčovým zlomem byla i likvidace vůdce organizace Hassana Nasralláha. V Sýrii byly íránské milice téměř úplně vytlačeny po pádu tamního režimu.
Přesto Írán zůstává vlivný v Iráku a Jemenu. Irácké PMF čítají podle odhadů až 200 000 bojovníků, podobné počty má i hútíjské hnutí v Jemenu. Pokud by se Írán ocitl v existenčním ohrožení jako jediný šíitský stát v regionu, mohla by náboženská solidarita vést k jejich přímému zapojení, což by mohlo rozpoutat mnohem širší regionální konflikt.
Už nyní tvrdí tvrdá frakce Kata'ib Hizballáh, že v případě americké intervence zaútočí na americké základny v regionu: „Pokud se Amerika odváží zasáhnout do války, bez váhání zasáhneme její zájmy a vojenské základny v celém regionu.“
Sám Írán má navíc kapacitu odpálit balistické střely na americké základny v Perském zálivu nebo uzavřít strategický Hormuzský průliv, kterým prochází přibližně pětina světových zásob ropy.
Nejvýznamnějším regionálním spojencem je v tuto chvíli Pákistán – jediný islámský stát disponující jaderným arzenálem. Nejvyšší íránský vůdce Chameneí se v posledních týdnech snaží posílit vazby s Islámábádem ve snaze vytvořit protiizraelský blok.
Trump si uvědomuje význam Pákistánu a proto jednal s tamním armádním šéfem. Pákistánský premiér Šahbáz Šaríf mezitím vyjádřil Íránu „neochvějnou solidaritu“ a ministr obrany Khawaja Asif prohlásil, že Izrael bude „velmi zvažovat“ jakékoli kroky proti Pákistánu. Přesto zůstává Pákistán zatím zdrženlivý a spíše se snaží o deeskalaci, vyzývá muslimské státy i svého partnera Čínu k diplomatickému řešení situace.
Írán se v posledních letech snažil také zlepšit vztahy se Saúdskou Arábií, Egyptem a dalšími sunnitskými státy. Tyto diplomatické posuny mu přinesly širší regionální podporu – přibližně dvě desítky muslimských zemí odsoudily izraelské akce a volají po klidu zbraní.
Je však nepravděpodobné, že by například Egypt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty nebo Turecko nabídly Íránu přímou vojenskou pomoc. Všechny tyto země mají pevné vztahy se Spojenými státy.
Dlouhodobými globálními spojenci Íránu jsou Rusko a Čína. Obě země pravidelně blokují protiíránské rezoluce v Radě bezpečnosti OSN a nyní kritizovaly izraelské útoky. Zatím se však zdráhají přistoupit k přímé vojenské pomoci nebo ke konfrontaci s USA a Izraelem.
To by se teoreticky mohlo změnit, pokud by Washington otevřeně usiloval o změnu režimu v Teheránu. Moskva i Peking mají zájem na stabilitě Íránu – ať už kvůli jeho ekonomickému významu, nebo kvůli íránské strategii „orientace na Východ“. Nestabilní Írán by znamenal vážné riziko pro celý region a světový energetický trh.
Zatím se však zdá, že ani Rusko, ani Čína nehodlají riskovat přímý střet. Moskva zůstala pasivní i během kolapsu syrského režimu, i když šlo o blízkého spojence. Nyní je plně soustředěna na válku na Ukrajině a navíc by si nechtěla pokazit zlepšující se vztahy s Trumpovou administrativou. Čína sice vyjadřuje silnou verbální podporu Íránu, ale její historie ukazuje, že se do konfliktů na Blízkém východě zásadně nezapojuje.
Přestože má Írán určité regionální i globální spojence, většina z nich se drží v pozadí. Jejich podpora je spíše symbolická nebo diplomatická, nikoli vojenská. Pokud by USA skutečně vstoupily do války po boku Izraele, Írán by pravděpodobně mohl aktivovat své zbývající síly v Iráku a Jemenu a pokusit se destabilizovat region – zejména útoky na americké základny a obchodní trasy. Přímou pomoc velmocí by ale nejspíš nedostal.
A právě to staví Írán do nelehké pozice: i když není zcela osamocen, je do velké míry izolován. Jeho odpověď na případnou americkou intervenci tak bude záviset především na jeho vlastních schopnostech – a na ochotě jeho „osy odporu“ přeměnit slovní hrozby ve skutečné činy.
Velké ruské společnosti byly podle nejnovějších zjištění zapojeny do rozsáhlého tažení proti uživatelům, kteří se snaží obcházet vládní kontrolu internetu. Výzkumníci z organizace RKS Global, která se zabývá digitální svobodou, označují tento postup za druh honu na čarodějnice. Banky a další webové platformy mají údajně za úkol sbírat data o klientech, kteří využívají nástroje typu VPN pro přístup k blokovanému obsahu.
Prezident Volodymyr Zelenskyj vyjádřil hlubokou nespokojenost s přístupem amerických vyslanců Steva Witkoffa a Jareda Kushnera. Podle hlavy ukrajinského státu je zcela neuctivé, že oba představitelé opakovaně navštívili Moskvu a jednali s tamním vedením, ale nikdy oficiálně nezavítali do Kyjeva. Tento postoj vnímá jako výraz přehlížení situace, ve které se jeho země nachází.
Donald Trump v nedávném rozhovoru pro televizi CNBC odmítl možnost, že by Spojené státy prodloužily stávající příměří s Íránem. Podle prezidenta je Washington nyní v natolik silné vyjednávací pozici, že nemá čas na další odklady a potřebuje dosáhnout definitivní dohody. Trump argumentuje, že prodlužování klidu zbraní by pouze nahrálo Íránu, který by jej využil k přeskupení svých vojenských sil. Prezident tvrdí, že během příměří se podařilo zlikvidovat většinu íránských raket, přestože se Teherán snaží zbytek svého arzenálu neustále přesouvat a skrývat před dalšími útoky.
Britský premiér Keir Starmer čelí vlně kritiky a sílícím výzvám k rezignaci. Důvodem je kontroverzní jmenování Petera Mandelsona do funkce velvyslance ve Spojených státech. Starmer důrazně odmítá tvrzení, že by úmyslně uvedl zákonodárce v omyl ohledně toho, jak k tomuto personálnímu kroku došlo. Během pondělního zasedání v parlamentu sice připustil, že k poslancům měly dorazit jiné informace, ale trval na své nevině v otázce záměrného klamání dolní sněmovny.
Aspirin je jedním z nejstarších a nejpoužívanějších léčiv, jehož kořeny sahají až do mezopotámského města Nippur před 4 400 lety. Tehdy lidé využívali vrbovou kůru, která obsahuje salicin, tedy látku velmi blízkou dnešní kyselině acetylsalicylové. Ačkoliv byla tato přírodní medicína dráždivější pro žaludek, položila základy pro moderní tlumení bolesti. Dnes vědci odhalují, že tato známá pilulka možná dokáže mnohem víc než jen tišit bolest.
Írán se stále potýká s téměř úplným výpadkem internetového připojení, který začal v únoru s vypuknutím válečného konfliktu. Přestože oficiální místa jako důvod uvádějí snahu o ochranu kybernetického prostoru, ani po vyhlášení příměří nebyly tyto restrikce odvolány. Vnitrostátní webové stránky a komunikační aplikace sice fungují, uživatelé však opakovaně narážejí na technické problémy a výpadky.
Válka s Íránem poškozuje vliv Spojených států ve světě a prohlubuje napětí s mnoha zeměmi, které již dříve pociťovaly důsledky nepředvídatelné politiky prezidenta Donalda Trumpa. Tento úpadek americké moci může být v budoucnu velmi obtížné zvrátit, zejména ve chvíli, kdy jej využívají soupeři jako Čína. Prezidentovy chaotické kroky a neustálé změny v cílech operací vyvolávají u spojenců čím dál větší nejistotu, píše magazín Politico.
Výsledek voleb v Maďarsku, ve kterých po šestnácti letech skončila vláda Viktora Orbána, vyvolal mezi evropskými ministry značnou úlevu. Litevský ministr zahraničí Kęstutis Budrys označil tuto změnu za skvělý vývoj pro Evropu a metaforicky dodal, že v unijním „hradu“ již nebude přítomen žádný „trojský kůň“. Zároveň však zdůraznil, že minulost by neměla být zapomenuta, a vyzval EU, aby pokračovala ve vyšetřování aktivit odcházejícího maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa a jeho údajného sdílení informací s Ruskem.
Současné příměří mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem je křehké a rozhovory o vyřešení komplexních problémů války zatím nepřinášejí výrazný pokrok. Jako nejpravděpodobnější scénář se jeví takzvaný zmrazený konflikt. Ten není statický, ale představuje neukončenou válku, která pokračuje na nízké úrovni pod hranicí totálního vojenského střetu.
Černobylská havárie před 40 lety vedla k vytvoření uzavřené zóny o rozloze 2600 kilometrů čtverečních. Z místa nejhorší civilní jaderné katastrofy se však postupem času stala nechtěná přírodní rezervace. Absence lidí, zemědělství a komerčních aktivit umožnila přírodě, aby se na území vrátila. Oblast se tak stala rozsáhlou laboratoří pro znovudivokou přírodu.
Viceprezident JD Vance by měl v úterý odcestovat do Islámábádu v čele americké delegace, pokud Írán skutečně potvrdí svou účast na dalším kole mírových rozhovorů. Cesta se uskuteční v napjaté atmosféře, neboť se rychle blíží termín vypršení současného dvoutýdenního příměří. Spolu s viceprezidentem budou na cestě také zvláštní vyslanec Steve Witkoff a prezidentův zeť Jared Kushner.
Kanadský premiér Mark Carney ve svém desetiminutovém videoprojevu varoval, že dosud silné ekonomické vazby na Spojené státy představují pro zemi slabinu, kterou je nutné napravit. Podle něj se svět stal nebezpečnějším a rozdělenějším místem. Carney konstatoval, že USA zásadně změnily svůj přístup k obchodu a zavedly tarify na úrovni, jakou nebylo možné vidět od doby Velké hospodářské krize.