Nápad obejít strategicky citlivý Hormuzský průliv pomocí nové vodní cesty vyhloubené jadernými náložemi může znít jako ztřeštěný scénář ze sci-fi filmu, ale v historii americké vědy a politiky má reálné základy. Nedávno tuto kontroverzní myšlenku oživil bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, čímž vyvolal vlnu údivu i posměchu. Historie nám však podle expertů ukazuje, že v 60. letech minulého století brala americká vláda takové projekty naprosto vážně.
Základy těchto úvah položil fyzik Edward Teller, známý jako otec vodíkové bomby. Spolu se svými kolegy z národní laboratoře v Livermore věřil, že atomová energie může sloužit k „mírovým účelům“, konkrétně k masivním zemním pracím. Program dostal název Projekt Plowshare (Pluh) a jeho vizí bylo využít termonukleární exploze k hloubení přístavů, kanálů nebo k těžbě zemního plynu, to vše s předpokladem minimálních dopadů radiace.
Prvním velkým testem konceptu měl být Projekt Chariot, v rámci kterého chtěl Teller vytvořit umělý přístav na Aljašce pomocí pěti termonukleárních bomb. Přestože z plánu nakonec sešlo, otevřel cestu k ambicióznějším studiím ve Střední a Jižní Americe. Američtí představitelé se totiž obávali, že stávající Panamský průplav s jeho úzkými zdymadly brzy zastará, a hledali způsob, jak vybudovat širší cestu na úrovni mořské hladiny.
V roce 1964, po násilných protiamerických protestech v Panamě, ustavil prezident Lyndon B. Johnson komisi, která měla prozkoumat nejlepší trasy pro takzvaný „panatomický průplav“. S rozpočtem 17,5 milionu dolarů (v dnešním přepočtu asi 185 milionů dolarů) se vědci zaměřili na dvě hlavní cesty: jednu ve východní Panamě a druhou v západní Kolumbii.
Technické parametry plánované cesty přes panamskou šíji Darién byly ohromující. Inženýři navrhli odpálit 294 jaderných náloží ve 14 sériích. Celková síla těchto explozí měla odpovídat 166,4 milionu tunám TNT. Pro srovnání, nejsilnější kdy testovaná zbraň světa, sovětská Car-bomba, uvolnila energii odpovídající „pouhým“ 50 milionům tunám TNT.
Realizace projektu by vyžadovala evakuaci přibližně 30 000 lidí, z nichž polovinu tvořili domorodí obyvatelé. Tehdejší komise to nepovažovala za nepřekonatelný problém a ve své závěrečné zprávě uvedla, že otázku veřejného přijetí lze vyřešit diplomacií, osvětou a finančním odškodněním. Vědci se tehdy více než radiace obávali biologických dopadů, jako bylo možné promíchání organismů z Atlantiku a Pacifiku po třech milionech let izolace.
Plány na jaderný průplav nakonec ztroskotaly na začátku 70. let. Hlavními důvody byly mezinárodní smlouvy o zákazu jaderných zkoušek, obrovské rozpočtové deficity způsobené válkou ve Vietnamu a také zjištění, že geologické podloží v daných oblastech není pro atomové hloubení vhodné. Navzdory tomu zastánci projektu Plowshare věřili v jeho budoucnost až do konce svých životů.
Dnes, kdy jsou environmentální a zdravotní dopady radioaktivního spadu všeobecně známé, působí tehdejší plány jako šílenství. Historie Projektu Plowshare nám však připomíná, že vědecký vývoj je vždy spjat s kulturním kontextem své doby. To, co se dnes jeví jako nevyhnutelný technologický pokrok, může být pro budoucí generace stejně šokující jako nápad hloubit průplavy atomovými bombami.
Spojené státy vyvíjejí silný diplomatický nátlak na palestinské vedení, aby stáhlo svou kandidaturu na funkci místopředsedy Valného shromáždění OSN. Washington se obává, že by tato pozice umožnila Palestincům řídit významné debaty o Blízkém východě, zejména během ostře sledovaného týdne summitů na vysoké úrovni v New Yorku. Podle interního dokumentu ministerstva zahraničí dostalo americké velvyslanectví v Jeruzalémě pokyn předat Palestinské autonomii oficiální protest. Diplomatická depeše výslovně varuje, že pokud palestinská strana kandidaturu do stanoveného termínu nestáhne, budou následovat blíže nespecifikované důsledky.
Námořnictvo íránských Revolučních gard oznámilo, že během uplynulých 24 hodin umožnilo proplout více než 25 plavidlům včetně ropných tankerů skrze strategický Hormuzský průliv. Podle oficiálních údajů Teheránu trasou úspěšně prošlo celkem 26 lodí. Tato zpráva přichází v době, kdy Írán otevřeně varoval, že pokud Spojené státy a Izrael obnoví své útoky na islámskou republiku, stávající konflikt se rozšíří i daleko mimo oblast Blízkého východu.
Během snahy svrhnout současné vedení v Íránu se objevila nová tvrzení, podle kterých měly Spojené státy a Izrael v úmyslu dosadit do čela země populistu Mahmúda Ahmadínežáda. Bývalý íránský prezident, jenž vládl v letech 2005 až 2013, byl v minulosti známý svými ostrými výpady vůči Izraeli. Později se však dostal do konfliktů s nejvyšším vůdcem Alím Chameneím, načež změnil svou rétoriku, začal režim kritizovat a prezentoval se jako ochránce chudých.
Letní prázdniny jsou už za rohem, přesto zprávy kolem letecké dopravy nepůsobí pro turisty zrovna uklidňujícím dojmem. Dovolenkáři po celé Evropě se letos musí přizpůsobovat dražší ropě, rostoucím cenám leteckého paliva i nejistotě spojené s konfliktem na Blízkém východě.
Léto v Česku sice ještě nezačalo, ale na počasí typické pro nejteplejší část roku už došlo. A podle předpovědi ho přinese i probíhající týden. Víkend totiž nabídne maxima vyšší než 25 stupňů, vyplývá z informací Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).
Organizace pro výživu a zemědělství ve středu varovala, že uzavření Hormuzského průlivu by mohlo během šesti až dvanácti měsíců vyvolat vážnou celosvětovou krizi cen potravin, pokud vlády nezačnou rychle jednat.
Světová zdravotnická organizace ve středu potvrdila, že bilance nynější epidemie eboly ve střední Africe dosáhla šesti set podezřelých případů a sto třiceti devíti úmrtí. Šéf organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus na tiskové konferenci v Ženevě varoval, že kvůli dlouhému časovému úseku, který uplynul do samotného odhalení viru, budou tato čísla i nadále stoupat. Laboratoře dosud potvrdily padesát jedna případů v Demokratické republice Kongo a dva v sousední Ugandě. Podle odhadů odborníků nákaza v regionu skrytě kolovala pravděpodobně již před několika měsíci, než byla poprvé oficiálně zaznamenána.
Evropští lídři ve středu ráno neskrývali triumfální náladu poté, co Evropská unie dospěla k dohodě o zavedení dlouho odkládané obchodní smlouvy se Spojenými státy. Tento krok přichází po měsících celních hrozeb a transatlantického napětí.
Podle vyjádření amerického prezidenta Donalda Trumpa chyběla v pondělí pouhá hodina k vydání rozkazu k zahájení nové vlny leteckých úderů na Írán. Šéf Bílého domu však na poslední chvíli prostřednictvím sociálních sítí oznámil, že poskytne více času diplomatickému vyjednávání. O den později Trump potvrdil, že americká flotila válečných lodí v regionu je plně připravena k okamžité akci. Skutečný rozsah bezprostředního nebezpečí obnovení bojů však zůstává nejasný, neboť představitelé některých států v Perském zálivu uvedli, že o žádné chystané vojenské operaci neměli informace.
Ruský prezident Vladimir Putin během své středeční státní návštěvy v Pekingu prohlásil, že vztahy mezi Ruskem a Čínou dosáhly bezprecedentně vysoké úrovně. Při jednání se svým protějškem Si Ťin-pchingem se zaměřil především na rozvoj širší hospodářské spolupráce a řešení aktuálních mezinárodních otázek. Ruský vůdce oslovil čínského prezidenta jako drahého přítele a poukázal na dlouhodobou kontinuitu jejich obchodních vztahů, přičemž zmínil, že vzájemný obchodní obrat se za posledních pětadvacet let zvýšil více než třicetkrát.
Ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching během svého nynějšího vrcholného setkání v Pekingu obnovili plány na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ačkoliv obě strany dospěly k obecnému porozumění ohledně tohoto strategického projektu, podrobnosti o samotné stavbě nebo konkrétní časový harmonogram jejího dokončení nebyly zveřejněny. Tento ambiciózní energetický projekt, který má přepravovat až padesát miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, byl v uplynulých letech opakovaně zablokován, zejména kvůli vleklým neshodám obou zemí ohledně výsledné ceny suroviny.
Britský premiér Keir Starmer čelí ostré kritice poté, co Spojené království v tichosti zmírnilo přísné sankce na ruskou ropu. Londýn dříve deklaroval, že zcela zablokuje dovoz ruské ropy zpracované ve třetích zemích, což mělo za cíl co nejvíce omezit finanční toky směřující do Kremlu. V důsledku eskalující války v Íránu a s ní spojeného prudkého růstu cen paliv však britská vláda změnila postoj. Nově tak umožní import leteckého paliva a nafty, které byly z ruské ropy rafinovány v jiných státech.