Londýn a Paříž jsou připraveny vyslat jednotky na Ukrajinu. Merz volí opatrnější přístup, USA couvají

Francouzský prezident Emmanuel Macron po jednání v Elysejském paláci potvrdil, že spojenci dosáhli „operační shody“. Tato shoda poprvé jasně definuje, jak budou záruky vypadat v praxi. Plán počítá s vytvořením koordinační buňky v Paříži, která propojí armády Ukrajiny, USA a evropských partnerů. Cílem je zajistit, aby jakákoli budoucí mírová dohoda neznamenala kapitulaci Kyjeva, ale trvalou ochranu před novou ruskou agresí.

Velká Británie a Francie v rámci summitu podepsaly s Ukrajinou samostatnou deklaraci o záměru vyslat po příměří na její území své vojáky. Britský premiér Keir Starmer upřesnil, že Londýn a Paříž plánují vybudovat po celé Ukrajině „vojenské uzly“ a chráněná zařízení pro skladování zbraní a techniky. Tyto základny mají sloužit k rychlé regeneraci ukrajinských sil a jako odstrašující prvek.

Zatímco Londýn a Paříž jsou připraveny vyslat jednotky přímo na ukrajinskou půdu, německý kancléř Friedrich Merz zvolil opatrnější přístup. Berlín je podle něj ochoten nasadit své vojáky v sousedních členských zemích NATO, které by v případě ruského útoku okamžitě zasáhly. Merz nicméně zdůraznil, že konečné rozhodnutí o rozsahu německého zapojení bude muset po uzavření příměří schválit Spolkový sněm.

Role Spojených států zůstává v celém procesu ústřední, byť doprovázená jistou mírou nejistoty. Americký zmocněnec Steve Witkoff a prezidentův zeť Jared Kushner v Paříži ujistili spojence, že Donald Trump za bezpečnostními protokoly pevně stojí. Podle nich Spojené státy neustoupí ze svých závazků a budou hrát hlavní roli při monitorování příměří pomocí satelitů, dronů a senzorů.

Přesto se v zákulisí objevily pochybnosti o stoprocentní spolehlivosti amerických příslibů. Z finální verze společného prohlášení totiž vypadla věta o tom, že by Washington přímo vojensky podpořil evropské síly v případě, že by na ně Rusko v Ukrajině zaútočilo. Spojené státy se nakonec podepsaly pouze pod obecnější podporu logistiky a zpravodajství, což u některých evropských lídrů vyvolává otázky o skutečné hloubce amerického „backstopu“.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj výsledek summitu přivítal, ale zdůraznil, že pro Kyjev jsou zásadní dokumenty, které budou právně závazné a schválené americkým Kongresem. Podle něj je architektura poválečné bezpečnosti prakticky hotová, ale největší překážkou zůstávají územní otázky. Witkoff i Zelenskyj potvrdili, že spor o Donbas zůstává bodem, kde se představy obou stran zatím nejvíce rozcházejí.

Atmosféru jednání ovlivnily i aktuální události v jiných částech světa, zejména americké vojenské zásahy ve Venezuele a Trumpovy nároky na Grónsko. Witkoff se odmítl ke Grónsku vyjádřit a snažil se soustředit pozornost výhradně na ukrajinský mírový plán. Evropští diplomaté však v soukromí vyjadřují obavy, zda asertivní politika Washingtonu na západní polokouli neoslabí jednotu NATO v Evropě.

Zatímco většina koalice se k plánu hlásí, některé země zůstávají zdrženlivé. Například Řecko a Chorvatsko potvrdily politickou a diplomatickou podporu, ale vyloučily vyslání vlastních vojáků na ukrajinské území. Turecko se naopak nabídlo, že povede námořní část operace zaměřenou na zabezpečení Černého moře, což ukazuje na různorodost příspěvků jednotlivých členů „koalice ochotných“.

Reakce z Moskvy zatím zůstává zdrženlivá, Kreml však v minulosti opakovaně označil přítomnost jakýchkoli vojsk NATO na Ukrajině za nepřijatelnou. Friedrich Merz přesto věří, že Vladimir Putin bude muset nakonec realitu mezinárodních sil v regionu akceptovat.