Konec rakouské neutrality? Svět se změnil, přiznává Vídeň, a pokukuje po členství v NATO

I když veřejná podpora neutrality stále zůstává silná, situace se začíná měnit. Před čtyřmi lety by se zdálo nepravděpodobné, že jiné neutrální země, jako například Švédsko a Finsko, by hledaly členství v NATO. Avšak ruská neprovokovaná invaze na Ukrajinu v únoru 2022 narušila geopolitickou situaci v celé Evropě a vedla k tomu, že Finsko se připojilo k alianci v roce 2023 a Švédsko v roce 2024. Nyní se v Rakousku objevují výzvy k „otevřené debatě“ o tom, zda je neutralita i nadále správnou cestou pro Vídeň, upozornil server National Interest.

Rakouská ministryně zahraničních věcí Beate Meinl-Reisingerová v exkluzivním rozhovoru pro německý deník Die Welt uvedla, že dlouhodobá neutralita její země již nemusí být dostatečná k zajištění národní bezpečnosti. „Rakousko je chráněno investicemi do vlastní obranné kapacity a ve spolupráci s partnery,“ vysvětlila Meinl-Reisingerová. „Nemůžeme si jen sednout a říkat, že dokud nikomu neublížíme, nikdo neublíží nám. To by bylo naivní. Svět se změnil.“

V současnosti Rakousko nemá žádné plány požádat o členství v NATO, ale základy pro to mohou již být připraveny. Meinl-Reisingerová upozornila, že striktní výklad rakouské neutrality se již trochu změnil, když Rakousko vstoupilo do Evropské unie v roce 1995. V posledních třech desetiletích Vídeň přispěla k evropské bezpečnosti, včetně účasti na mírových misích. Válka Ruska na Ukrajině, která byla v Rakousku široce odsouzena jako neprovokovaný akt agrese, také významně podpořila pronatovský sentiment v zemi.

Avšak současný postoj Spojených států může Rakousko od jeho neutrálního postoje ještě více odsunout. „Trump dal Putinovi Krym a několik východních regionů na stříbrném podnose a dokonce vyloučil členství Ukrajiny v NATO. A co dělá Putin? Pokračuje ve své válce,“ zdůraznila Meinl-Reisingerová.

Rakousko by nebylo první zemí, která by se po dlouhé době neutrality připojila k NATO. Švédsko, které se připojilo k alianci v roce 2024, se od dob napoleonských válek v 19. století nezapojilo do žádné evropské aliance ani konfliktu. Stockholm se vyhnul nepřátelstvím v obou světových válkách, přičemž připravoval boj proti nacistickému Německu a poskytoval zpravodajské informace spojencům. Naopak Finsko bylo hlavním účastníkem druhé světové války, bojovalo po boku Německa proti Sovětskému svazu, ale na konci války se obrátilo proti Německu.

Během studené války udržovalo jak Finsko, tak Švédsko politiku neutrality a připravovalo se na případný konflikt se Sovětským svazem.

Situace v Rakousku je však odlišná. Rakousko bylo po první světové válce součástí rozpadajícího se Rakousko-Uherska a později bylo „sjednoceno“ s nacistickým Německem po Anschlusu v roce 1938. Po konci druhé světové války bylo Rakousko okupováno a rozděleno do čtyř sektorů čtyřmi hlavními vítěznými mocnostmi. Po stažení těchto mocností v roce 1955 zůstalo Rakousko neutrální během celé studené války, ale od roku 1995 je členem programu NATO Partnership for Peace (PfP).

Jedním z častých argumentů, které šíří Rusko a jeho podporovatelé, je, že Kreml byl nucen napadnout Ukrajinu kvůli její vládě, která se údajně spojila s neofašisty. Další běžně uváděnou ruskou námitkou je, že Západ slíbil, že po skončení studené války neexpanduje NATO na východ.

Ve skutečnosti však takový slib nikdy neexistoval. Navíc místo zastavení této expanze vedla ruská neprovokovaná invaze paradoxně k tomu, že neutrální země jako Finsko a Švédsko požádaly o členství v NATO pro svou ochranu. Rakousko by mohlo následovat tento příklad: každý raketový a dronový útok na Ukrajinu připomíná, že Kreml může říkat jedno a dělat druhé.

Ruská zvýšená agresivita již vedla k tomu, že Estonsko, Lotyšsko, Litva a Polsko vystoupily z Ottawské úmluvy, která zakazuje používání, skladování, výrobu a přenos pozemních min. Tyto členské země NATO se snaží posílit své hranice s Ruskem, včetně nasazení těchto min. Jak to Meinl-Reisingerová shrnula, „bylo by naivní věřit, že Moskva nenese odpovědnost za tuto situaci“.