Jak vnímá Trump NATO? Nevděk „černých pasažérů“, kteří využívají americký deštník, ale odmítají pomoc

Prezident Trump vnímá tento postoj jako nevděk „černých pasažérů“, kteří využívají americký bezpečnostní deštník, ale odmítají pomoc, když ji Washington potřebuje. Podle zdrojů blízkých jednání Trump sice nevznesl konkrétní požadavky na omezení amerických závazků vůči alianci, ale dal jasně najevo, že jeho očekávání od NATO jsou v tuto chvíli nulová. Bílý dům v oficiálním prohlášení uvedl, že aliance v této zkoušce selhala, přestože z volného obchodu v Hormuzském průlivu těží Evropa mnohem více než USA.

Mark Rutte, který se snaží za každou cenu udržet alianci pohromadě a zajistit pokračující podporu pro Ukrajinu, zvolil diplomatickou strategii. Ve svém projevu ve Washingtonu uznal Trumpovo zklamání a připustil, že někteří spojenci reagovali na logistické potřeby USA v íránském konfliktu pomalu. Podle analytiků Rutte vědomě funguje jako hromosvod pro prezidentův hněv, protože udržení americké přízně je klíčové pro další prodej zbraní a sdílení zpravodajských informací s Kyjevem.

Navzdory napětí však Evropa určitou míru podpory vykazuje. Francie umožnila doplňování paliva americkým letadlům, americké válečné lodě kotví v řeckých a španělských přístavech a operace probíhají i ze základen v Británii a Itálii. Problémem však zůstává nejasná komunikace ze strany Washingtonu. Podle některých diplomatů spojenci často netušili, co přesně a kdy po nich USA vlastně požadují, což přispělo k počátečnímu překvapení a zmatkům při zahájení úderů.

Tento konflikt vyvolává v Evropě hlasy volající po větší vojenské nezávislosti. Italská premiérka Giorgia Meloniová, která se od Trumpa začala postupně distancovat, uvedla, že transatlantické vztahy procházejí mimořádně obtížným obdobím. Podle ní je nezbytné, aby Evropa budovala vlastní vojenské kapacity a nebyla tak kriticky závislá na amerických spojencích, i když je jasné, že v krátkodobém horizontu se bez pomoci USA neobejde.

Zajímavým aspektem setkání bylo jeho načasování. Přestože Trumpovy příspěvky na sociálních sítích po schůzce byly útočné, neobsahovaly žádné konkrétní hrozby tresty pro jednotlivé členy NATO. To někteří pozorovatelé vnímají jako mírné uklidnění situace oproti dřívějším výrokům. Ukazuje se, že Rutteho schopnost naslouchat a částečně legitimizovat Trumpovy stížnosti může být cestou, jak zabránit úplnému rozkolu v alianci.

Zatímco se tedy v zákulisí mluví o selhání NATO, na oficiální úrovni zatím Washington nepředložil Severoatlantické radě žádné formální žádosti o pomoc v íránském tažení nebo při hlídkách v Hormuzském průlivu. Frustrace se tak zatím soustředí na bilaterální úrovni a konkrétní požadavky vůči jednotlivým státům. Spory o využívání základen tak zůstávají symbolem širšího napětí mezi americkou představou o fungování spojenectví a evropskou snahou o autonomii.

Budoucnost vztahů bude nyní záviset na tom, zda se podaří vyjasnit očekávání obou stran. Spojené státy nadále pociťují nespravedlnost v rozdělení finančního i vojenského břemene, zatímco Evropa se snaží najít rovnováhu mezi loajalitou k partnerovi a vlastními strategickými zájmy v regionu. Trumpův hněv nad uzavřenými základnami tak byl pouze vrcholem ledovce dlouhodobých neshod, které současná válka v Íránu naplno obnažila.