Jak nasbírat 100 000 kalorií za den? Vědci konečně zjistili, co ve skutečnosti jedl nejobávanější predátor v historii

Zjištění, která zveřejnil tým vědců vedený geovědcem Jeremym McCormackem z Goetheho univerzity ve Frankfurtu v časopise Earth and Planetary Science Letters, naznačují, že megalodon (Otodus megalodon) byl oportunistickým predátorem. Když měl k dispozici velkou kořist, jako například velryby, ulovil ji. Ale když nebyla po ruce, spokojil se i s menšími rybami či jinými mořskými živočichy.

„Byl to sice vrcholový predátor, ale jeho strava byla rozmanitější, než jsme si mysleli. Neomezoval se na konkrétní druhy kořisti, ale krmil se napříč celým potravním řetězcem,“ vysvětlil McCormack.

Vědci využili chemickou analýzu minerálu zinku, který se ukládá v zubní sklovině. Pomocí izotopového složení zinku lze zpětně určit, jaký druh potravy zvíře konzumovalo. Obzvláště sledovali poměr izotopů zinku-66 a zinku-64 – ten se mění podle toho, na jaké úrovni potravního řetězce daný tvor stál.

Analýza zubů megalodona, dalších pravěkých žraloků, vyhynulých kytovců a současných predátorů ukázala, že megalodon byl sice na vrcholu potravního řetězce, ale jeho izotopové poměry nebyly natolik odlišné od druhů žijících níže v řetězci. To podle vědců znamená, že jeho potravu tvořili nejen velcí mořští savci, ale i menší žraloci, ryby a další mořští živočichové.

Například v rekonstruovaném potravním řetězci stál na jeho dně mořan, který se živí měkkýši a korýši. Výše byli menší žraloci rodu Carcharhinus, pak vyhynulí ozubení kytovci velikosti delfínů, následováni většími žraloky typu Galeocerdo aduncus (podobní dnešním tygřím žralokům). Na vrcholu pak byl megalodon – ale z hlediska zinku nikoliv výrazně oddělený od ostatních.

Nová zjištění také ukazují, že megalodon nebyl v oceánu jediným „králem“. Sdílel vrchol potravního řetězce s dalšími velkými masožravými žraloky, jako byl Otodus chubutensis a Araloselachus cuspidatus. To zpochybňuje dřívější představu, že megalodon vládl oceánům zcela sám.

Zároveň to podporuje hypotézu, že jedním z faktorů, který přispěl k jeho vyhynutí, mohl být vzestup menšího, ale obratnějšího žraloka bílého. Ten se jako mládě živí rybami a s věkem přechází na savce – tedy na stejnou kořist, kterou lovil i megalodon.

„Naše nová studie ukazuje, že mezi těmito druhy existoval překryv ve stravovacích návycích. Žralok bílý se tak mohl stát významným konkurentem megalodona,“ uvedl paleobiolog Kenshu Shimada z DePaulovy univerzity v Chicagu.

Tato studie je dalším střípkem do mozaiky nových poznatků, které mění dřívější představy o megalodonovi. Už dříve vědci zjistili, že tento žralok byl pravděpodobně teplokrevnější než jiní žraloci. A stále se vedou spory o jeho velikost – rekonstrukce z roku 2022 odhadovala délku na 16 metrů, zatímco letošní březnová studie přišla s odhadem až 24 metrů, čímž by předčil i filmového „megažraloka“ ze snímku The Meg.

Paleobiolog Jack Cooper z Velké Británie, který se na studii nepodílel, uvedl, že tato nová zjištění vytvářejí reálnější obraz megalodona. „Dříve jsme si ho představovali jako obřího žraloka, který sežral každou velrybu, na kterou narazil. Nyní víme, že byl mnohem flexibilnější a jedl v podstatě cokoliv,“ řekl.

A navíc se ukázalo, že různé populace megalodonů měly mírně odlišnou stravu podle toho, kde žily – podobně jako dnešní žraloci bílí.

Výzkumník Alberto Collareta z Univerzity v Pise připomíná, že naše znalosti o megalodonovi jsou zatím velmi omezené. Dochovaly se především jeho zuby, několik obratlů a šupin – žádná úplná kostra.

„Bylo by úžasné, kdyby se jednoho dne objevil kompletní fosilní skelet megalodona,“ řekl. „Doufejme, že nás fosilní záznam ještě jednou ohromí.“