Ve stínu probíhající války na Ukrajině se 2. června 2025 v Istanbulu konalo už druhé kolo mírových rozhovorů mezi delegacemi Ruska a Ukrajiny během jediného měsíce. Přestože jednání vzbuzovala určité naděje, opět chyběli klíčoví aktéři – prezidenti Vladimir Putin a Volodymyr Zelenskyj. Krátce před prvním setkáním v polovině května se sice objevila možnost, že by se oba státníci mohli sejít tváří v tvář, ale Putin Zelenského nabídku kategoricky odmítl.
Jednání mezi oběma lídry se od začátku války nikdy neuskutečnilo. Přesto se jednou v minulosti už osobně setkali – v prosinci 2019 během tzv. normandského formátu v Paříži. Tato schůzka však skončila neúspěchem a zanechala po sobě důležitá ponaučení, která mohou podle webu The Conversation vysvětlit, proč i dnešní mírové snahy váznou.
Normandský formát vznikl již v roce 2014 během oslav 70. výročí vylodění v Normandii. Jeho cílem bylo zastavit konflikt mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty na východě Ukrajiny, který vypukl po ruské anexi Krymu v únoru téhož roku. Jednání se táhla až do roku 2022, kdy Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi. Rámec tehdejších rozhovorů tvořily tzv. minské dohody z let 2014 a 2015, jejichž cílem bylo zastavit boje a připravit půdu pro volby v Doněcku a Luhansku.
Schůzka Putina a Zelenského v prosinci 2019 v Paříži proběhla v atmosféře určité naděje. Zelenskyj byl tehdy nově zvoleným prezidentem s jasným mandátem ukončit válku v Donbasu. Veřejně prohlásil, že chce „přijet zpět s konkrétními výsledky“ a že potřebuje vidět Putina tváří v tvář, aby zjistil, zda si Rusko skutečně přeje konec konfliktu. Putin tehdy požadoval především zrušení sankcí a návrat Ukrajiny do ruské sféry vlivu, kterou ztratil po svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014.
Jednání ale brzy narazilo na neřešitelný spor o pořadí jednotlivých kroků mírového plánu. Zelenskyj trval na tom, že nejprve musí být zajištěno příměří a kontrola hranic s Ruskem, teprve poté je možné jednat o volbách a autonomii pro Donbas. Putin naopak požadoval volby jako první krok. Klíčovým problémem však bylo i to, že Rusko se odmítalo přiznat jako strana konfliktu a prezentovalo se pouze jako prostředník. Tento přístup byl ze strany Ukrajiny i Západu vnímán jako neupřímný a neudržitelný.
Jednání tedy zkrachovala a v únoru 2022 Rusko zahájilo rozsáhlou invazi. Dnešní istanbulské rozhovory z května a června 2025 tak navazují na mírové pokusy staré více než pět let. Klíčová témata zůstávají stejná: bezpečnostní záruky, status Donbasu, výměna zajatců. Právě ta poslední je paradoxně jediným bodem, kde se strany dokázaly v minulosti i nyní shodnout.
Od roku 2019 se ale mnohé změnilo. Tříletá válka zásadně proměnila pohled na otázky Krymu a Donbasu. Zatímco v normandských rozhovorech nebyla řeč o uznání ruské kontroly nad ukrajinským územím, současné návrhy USA údajně počítají s právním uznáním ruské správy Krymu a faktickým uznáním ruské přítomnosti v Luhanské, Doněcké, Chersonské a Záporožské oblasti.
Další zásadní rozdíl spočívá v tom, kdo nyní rozhovory moderuje. Zatímco normandský formát vedli evropští lídři – německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron – dnes převzaly iniciativu Spojené státy. Prezident Donald Trump se do jednání vložil s cílem přinést nový impulz, který by nahradil evropskou nestrannost, jež Putin nikdy neuznával.
Ani americké úsilí ale zatím k ničemu zásadnímu nevedlo. První istanbulská jednání 16. května 2025 skončila pouze dohodou o výměně zajatců, plánované příměří na 30 dnů se nezrealizovalo. Následné setkání 2. června trvalo podle tureckých představitelů pouhou hodinu a opět skončilo dohodou o výměně vězňů – bez jakéhokoliv dalšího posunu.
Pohled do minulosti tedy ukazuje, že i kdyby se Putin se Zelenským nakonec skutečně setkali, nebyl by to automaticky klíč k míru. Už v roce 2019 se ukázalo, že samotné osobní setkání bez reálného konsenzu na základních otázkách nevede k pokroku. A i dnes zůstává propast mezi ruskými a ukrajinskými požadavky natolik hluboká, že nalezení skutečné dohody zůstává velmi vzdálené.
Odborníci se domnívají, že Čína by se mohla namísto invaze na Tchaj-wan uchýlit k dlouhodobé blokádě, aby ostrov donutila ke kapitulaci. Tento přístup, známý jako lianhe fengkong, neboli „společná blokáda“, by efektivně odřízl ostrov od zbytku světa.
Španělský premiér Pedro Sánchez označil reakci Evropy na válku v Gaze za naprosté selhání. Upozornil, že dvojí metr, který západní svět uplatňuje ve vztahu k Ukrajině a Gaze, podrývá jeho globální důvěryhodnost. Podle něj je současná situace v Gaze jedním z nejtemnějších období mezinárodních vztahů v 21. století.
Politické klima ve Spojených státech se s příchodem podzimu vyhrocuje. Prezident Donald Trump si upevňuje svou moc, často na hraně ústavnosti, a opoziční demokraté se snaží přijít s efektivní strategií, jak se mu postavit. Vládní administrativa se prezentuje nekompromisním tónem, což se projevuje v řadě opatření. Příkladem je hrozba vyslání Národní gardy do měst řízených demokraty, zrychlování deportací a propouštění vědců z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí.
Prezidentka Evropské centrální banky, Christine Lagardeová, se nedávno vyjádřila k vlivu zahraničních zaměstnanců na hospodářství. Během sympozia Federálního rezervního systému ve Wyomingu zdůraznila, že by Evropa byla v mnohem horší situaci, kdyby k sobě nepřitahovala zahraniční pracovníky. Migrace podle ní pomohla eurozóně lépe překonat překážky, jako je například drahá energie nebo vysoká inflace, a zároveň pomohla udržet zaměstnanost a hospodářský růst.
Australský soud poslal Erin Pattersonovou na doživotí do vězení za vraždu tří lidí. Třiapadesátiletá žena otrávila své hosty obědem, který připravila z jedovatých hub. Dále se pokusila usmrtit dalšího muže. Soudní proces trval jedenáct týdnů a porota shledala Pattersonovou vinnou ze všech čtyř obvinění.
Drony Šáhid-136, které Rusové nazývají Geran-2, se stávají klíčovou součástí ruské vojenské strategie. Tyto drony, které jsou vyráběny v Íránu, jsou pro Rusko levným a účinným způsobem, jak vyvíjet tlak na ukrajinskou obranu. Tým France 24 Observers za pomoci satelitních snímků odhalil novou strategii ruské armády, která spočívá ve vytváření specializovaných základen pro jejich hromadné vypouštění.
Spojené státy americké testují, zda by bylo možné nahradit válečnou loď, jako je torpédoborec, flotilou robotických člunů. Úkolová jednotka 66 (TF66) amerického námořnictva, kterou vede kontradmirál Michael Mattis, pracuje na zjištění, jak by se nízkonákladové, komerčně dostupné bezposádkové systémy mohly hodit pro šestou flotilu námořnictva.
Pokud si ze školy pamatujete, že Země má čtyři oceány, situace je dnes o poznání jiná. National Geographic totiž v roce 2021 oficiálně uznal Jižní oceán za pátý na světě. Tímto rozhodnutím ukončil desítky let trvající debaty, které se vedly o vodách obklopujících Antarktidu.
Město Gaza, dříve plné života, je dnes místem chaosu a bezpráví, a to kvůli brutálnímu izraelskému útoku, který byl reakcí na útok hnutí Hamás. Před dvěma lety byly na trzích rušné davy, kavárny na pobřeží byly plné lidí a ze škol se ozýval dětský smích. Dnes je město zničené a bez jakékoli struktury. Stovky tisíc obyvatel se snaží přežít v rozbitých budovách a žijí v nejistotě, odkázáni sami na sebe. Jejich naděje se upíná k další várce humanitární pomoci nebo k vzácné možnosti se osprchovat.
Mladoboleslavská automobilka Škoda Auto představila v Mnichově svůj nejnovější crossover, Škoda Epiq. Nejdostupnější elektrické auto značky se dosud ukazovalo pouze jako designová studie, ale nyní se představilo po boku dalších koncernových modelů. Přestože detaily o výbavě a cenách zůstávají tajemstvím, víme, že cena by se měla pohybovat kolem 600 000 Kč. Sériová výroba by měla začít už příští rok.
Španělský premiér Pedro Sánchez představil desetibodový plán, který má zemi připravit na klimatickou krizi. Varoval, že pokud lidé nechtějí zanechat budoucím generacím zemi „šedou od ohně a plamenů“, nebo „hnědou od povodní“, musí se zasadit o to, aby byla zelenější.
Americký prezident Donald Trump touží po zisku Nobelovy ceny míru. Veřejně se vyjádřil, že ať udělá cokoli, cenu stejně nedostane. Navzdory tomu ho světoví lídři a jeho republikánští spojenci nominují, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je podle nich jeho snaha ukončit válečné konflikty. Nominovat na ocenění může kdokoli, od hlav suverénních států po univerzitní profesory. Vítěze ale vybírá norský Nobelův výbor, který tvoří pět členů vybraných norským parlamentem, a oznámení se očekává v říjnu.
