Malá skupina poslanců britského parlamentu požaduje, aby vláda formálně odebrala tituly princi Andrewovi. Lídři SNP (Skotská národní strana) ve Westminsteru, Stephen Flynn, podali návrh, který by vládu vyzval k legislativnímu kroku, jenž by Andrewovi odebral vévodský titul. I když se k návrhu připojilo pouze 14 poslanců a vláda není povinna jednat, dává to politikům příležitost vyjádřit svou vůli jednat. Zároveň to poukazuje na možné cesty, jakými by mohl Andrew o zbylé tituly přijít.
Princ Andrew se již dříve dobrovolně rozhodl nepoužívat svůj titul vévody z Yorku ani vyznamenání, jako je například rytířský Řád podvazku. Jde o další prohloubení jeho ostrakizace z veřejného života kvůli jeho spojení s odsouzeným sexuálním delikventem Jeffreym Epsteinem. Jeho oznámení přišlo týden před vydáním posmrtných pamětí oběti Epsteina, Virginie Giuffre, která ho dlouhodobě obviňovala ze sexuálního napadení v době, kdy byla teenagerka. Princ Andrew obvinění popírá. Virginia Giuffre zemřela letos v květnu sebevraždou.
V roce 2019, po nechvalně proslulém rozhovoru pro Newsnight, Andrew „ustoupil“ z veřejné role pracujícího člena královské rodiny. V roce 2022 bylo potvrzeno, že se nebude vracet k veřejným povinnostem, a vyrovnal soudní spor s Giuffre. Jeho vojenské pozice a královské záštity byly vráceny královně, aby mohly být přerozděleny jiným pracujícím členům. Také oznámil, že již nebude používat status HRH (Jeho královská výsost). Andrew nyní dobrovolně přestal používat i své zbývající tituly, ale princovský status si ponechává.
Pro veřejnost se to může zdát nedostatečné. Ačkoliv jsou tituly fakticky pozastaveny, právně stále existují. Král je v této situaci ve složité pozici, jelikož musí jednat v mezích zákona. Právní systém však není nastaven tak, aby umožňoval snadné odebrání královského statusu. Předpokládá se, že všechny tituly a vyznamenání jsou uděleny na doživotí. U každého skandálního vývoje v Andrewově životě se Buckinghamský palác snažil jen minimalizovat škody, přičemž vždy udělal jen to nejnutnější.
Odebrání vyznamenání, jako je Řád podvazku, je v kompetenci krále. Nicméně k odebrání některých dalších titulů, například vévody z Yorku, by byl nutný zákon parlamentu. Precedentem je Zákon o zbavení titulů z roku 1917 (Titles Deprivation Act 1917). Ten byl přijat během první světové války, aby odebral tituly princům a šlechticům, kteří se přidali na stranu nepřítele.
Tento zákon platil pouze pro kontext „současné války“, což znamená, že by k odebrání Andrewových titulů dnes byla zapotřebí nová legislativa. Někteří poslanci navrhují model úpravy zákona z roku 1917, aby se rozšířil i na současnost. Možné je i přijetí cíleného zákona, který by Andrewovy šlechtické tituly (peerages) – vévoda z Yorku, hrabě z Inverness a baron Killyleagh – právně zrušil.
Zákon parlamentu by teoreticky mohl odstranit i Andrewův princovský status a status HRH. Taková legislativa by mohla řešit i jeho přetrvávající postavení státního rady (counsellor of state), kde zastupuje krále. To by Andrew ztratil, jakmile princ Louis dosáhne 21 let. Přijetí zákona však nese rizika. Jakmile by byl zákon předložen parlamentu, palác by ztratil kontrolu nad procesem, a poslanci by mohli navrhovat jakékoliv změny. Někteří by mohli chtít rozšířit zákon i na další osoby, včetně prince Harryho, což by palác ani vláda pravděpodobně nechtěly riskovat.
Princovský status je nicméně darem panovníka. Kdo na něj má nárok, určují listiny patentové (letters patent) vydané Jiřím V. v roce 1917. Andrew se narodil jako princ se statusem HRH, jelikož je synem panovníka. Co koruna udělí, to může i vzít zpět, jak se stalo v roce 1996, kdy Alžběta II. odebrala status HRH Sarah Ferguson a Dianě, princezně z Walesu.
Princ Andrew zůstává osmý v pořadí nástupnictví na trůn, což je dědičný status, který by mu zůstal i bez princovského titulu. Teoreticky by mohl být z nástupnické linie odstraněn, ale takový krok by vyžadoval souhlas i od zbylých 14 zemí (včetně Kanady, Austrálie a Papuy-Nové Guineje), které sdílejí britského panovníka jako hlavu státu. Pokračující kontroverze kolem Andrewova jména zastiňují pozitivní kroky krále, a tak by bylo v zájmu koruny, aby panovník využil zbývající možnosti, pokud se Andrew zapojí do dalších sporů.
Rusko nařídilo britskému diplomatovi opustit zemi kvůli obvinění ze špionáže. Jde o další incident v rámci dlouhé řady vzájemného vyhošťování personálu ambasád, které provází napjaté vztahy mezi oběma mocnostmi.
Cíl amerického prezidenta Donalda Trumpa je na první pohled prostý a srozumitelný: zajistit, aby Írán nikdy nezískal jadernou zbraň. Podle mnohých analytiků však může mít současná válka v Íránu přesně opačný efekt. Namísto světa bez jaderných hrozeb by výsledkem mohl být bezprecedentní nárůst počtu států, které se rozhodnou pořídit si vlastní atomový arzenál jako jedinou pojistku své existence.
Čínské nezávislé rafinerie, kterým se pro jejich menší rozsah přezdívá „čajníky“ (teapots), se staly nečekaným pilířem energetické bezpečnosti země v době vrcholící globální krize. Zatímco zbytek světa čelí rekordním cenám ropy a energetickému kolapsu, provincie Šan-tung na severovýchodě Číny stále zpracovává miliony barelů suroviny. Aktuální vývoj na Blízkém východě a rostoucí ceny surové ropy však začínají tyto soukromé podniky, fungující na velmi nízkých maržích, nebezpečně vyčerpávat.
Izraelská armáda přistoupila k nevídanému disciplinárnímu kroku, když v pondělí pozastavila veškerou operační činnost celého záložního praporu. Toto rozhodnutí následuje po incidentu z minulého týdne, kdy vojáci na okupovaném Západním břehu napadli a zadrželi štáb americké televize CNN. Podle vyjádření vojenských představitelů bude jednotka čítající stovky rezervistů okamžitě stažena z oblasti a převelena k přeškolení, dokud nebude rozhodnuto o jejím dalším osudu.
Řecké protivzdušné jednotky se přímo zapojily do probíhajícího konfliktu na Blízkém východě, když nad územím Saúdské Arábie sestřelily íránské rakety. Tato událost podtrhuje fakt, že válka, která začala koncem února precizními údery USA a Izraele na íránské cíle, již dávno překročila hranice původních tří aktérů. Do bojových operací se nyní fakticky zapojilo i Řecko, které v regionu dlouhodobě udržuje své obranné kapacity.
Zatímco v roce 1989 stál Viktor Orbán na náměstí a nekompromisně vyzýval sovětská vojska k odchodu z Maďarska, dnes je vnímán jako nejbližší spojenec Vladimira Putina v Evropské unii. Tato proměna z liberálního disidenta v zastánce neliberalismu nebyla náhlá, ale probíhala v několika logických etapách. Pamětníci a bývalí spolustraníci vzpomínají na mladého politika jako na odhodlaného muže, který věřil v sílu národa svrhnout komunistickou diktaturu a nastolit svobodné volby.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vznesl závažné obvinění na adresu Moskvy, kterou viní z aktivní spolupráce s Íránem při útocích na americké vojenské cíle na Blízkém východě. Podle Zelenského Rusko poskytuje Teheránu detailní satelitní snímky základen a strategické infrastruktury, což íránským silám umožňuje přesněji zaměřovat balistické rakety a drony.
Napětí na Blízkém východě dosahuje nového vrcholu. Zatímco do regionu dorazilo dalších 3 500 amerických vojáků, íránské špičky vysílají do Washingtonu ostrá varování. Předseda íránského parlamentu Mohammad Báqer Qálibáf v neděli prohlásil, že tamní ozbrojené síly na Američany doslova „čekají“ a jsou připraveny na jakýkoli pokus o vstup na své území odpovědět „ohnivým deštěm“.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v nedělním videoprohlášení z centrály Severního velitelství oznámil, že nařídil armádě další rozšíření pozemní invaze v jižním Libanonu. Cílem je zvětšit takzvanou „nárazníkovou zónu“ a podle premiérových slov zásadně změnit bezpečnostní situaci v této nestabilní oblasti.
Papež Lev se během svatodušní bohoslužby na Svatopetrském náměstí nezvykle ostře ohradil proti zneužívání náboženství k ospravedlňování válečných konfliktů. Ačkoliv pontifik přímo nejmenoval žádnou konkrétní vládu, jeho slova jsou vnímána jako jasná kritika administrativy Donalda Trumpa a nedávných kontroverzních výroků amerického ministra obrany Petea Hegsetha.
V ruských mocenských kruzích se začíná šířit vlna nespokojenosti, která podle některých pozorovatelů hraničí s přípravou na státní převrat, píše britský server Express. Vladimir Putin, který čelí narůstající kritice i od svých dříve nejvěrnějších stoupenců, se ocitá pod bezprecedentním tlakem kvůli neúspěchům ve válce na Ukrajině. Frustraci umocňují nedávné ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu a vojenské továrny, které ochromily export ropy.
Napětí na Blízkém východě o uplynulém víkendu opět dramaticky vzrostlo. Velitel íránského námořnictva Šahram Írání v neděli veřejně pohrozil útokem na americkou letadlovou loď USS Abraham Lincoln. Írán hodlá na plavidlo i celou jeho doprovodnou skupinu zaútočit různými typy raket moře-moře v momentě, kdy se dostanou na dostřel.
