Ukrajinské dronové útoky konečně doléhají na ruskou ekonomiku

Nucené pokrývání těchto nedostatků ukazuje další trhlinu v Putinově fasádě, jelikož „speciální vojenská operace“ se táhne do čtvrtého roku. Ukrajinské útoky drony na ruské ropné rafinerie v posledním roce názorně demonstrovaly rostoucí dronovou sílu Kyjeva. Rusko mezitím dosáhlo pouze nepatrných územních zisků, když za zhruba 0,6 % ukrajinského území zaplatilo odhadovanou daň 200 000 až 300 000 zabitých a zraněných.

Bývalý ukrajinský ministr obrany Andrij Zagorodňuk zastává názor, že válka vstoupila do prodloužené fáze, ve které jsou odstrašování a naděje na rychlé příměří nereálné. Prosazuje politiku „strategické neutralizace“. Ta má za cíl ochromit klíčové ruské schopnosti v různých oblastech, aby se agrese stala operačně bezvýslednou.

Jeden z ukrajinských důstojníků uvedl, že Kyjev pečlivě sleduje škody a prioritně útočí na letiště, sklady zbraní a energetickou infrastrukturu. Zatímco Rusko dokáže absorbovat obrovské lidské ztráty, „bolí je, když přicházejí o peníze“, a právě příjmy z ropy financují stát, oligarchy i fondy na udržení vojáků v boji. Rusko je na obranu celého svého území proti masám ukrajinských dronů příliš rozlehlé, což se ukazuje od zahájení ukrajinské vzdušné ofenzivy v roce 2023.

Arzenál Kyjeva se neustále vyvíjí. Tento měsíc Ukrajina odhalila „vyboulující se“ střelu R-360 Neptun. Jedná se o domácí řízenou střelu s prodlouženým doletem, což signalizuje budování hlubšího a vrstvenějšího úderného arzenálu. Ten je nyní namířen proti ruským továrnám a logistickým uzlům. Do služby vstoupil i další systém domácí výroby, řízená střela Flamingo, jejíž plný dopad se teprve ukáže.

Podle The Economist je přibližně 60 % hlubokých úderů prováděno levným dronem FP-1, který může zasáhnout cíle až 1500 kilometrů uvnitř Ruska. Těchto dronů, z nichž každý stojí zhruba 55 000 dolarů, se nyní vyrábí více než 100 denně. Ukrajina nasazuje i těžší dron Lyutyi s doletem údajně až 620 mil. Ruské úřady tento týden ohlásily útok dronů na rafinerii Ťumeň, vzdálenou asi 2000 kilometrů od Ukrajiny, což dokládá rostoucí dosah a vytrvalost kyjevské kampaně. Stejně jako Moskva sází na masivnost při ničení ukrajinských měst, Kyjev nyní sází na masivní útoky k ničení ruského zázemí a dodavatelských uzlů, které udržují válečný stroj v chodu.

Ruský komentátor přiznal tento účinek a varoval: „Mohu konstatovat, že situace se zhoršuje. Palivová krize se nyní rozvíjí.“ Z okupovaného Krymu jsou hlášeny krádeže benzinu z odstavených aut a úřední příděly paliv. Po celém Rusku ukazují dlouhé fronty u čerpacích stanic a vzkvétající ilegální trhy na rozsáhlou palivovou krizi.

Situace je natolik vážná, že se úřady připravují na dovoz benzinu ze zahraničí, přičemž představitelé připouštějí, že „situace je kritická“. Ke konci září bylo zasaženo přibližně 38 % ruské primární rafinérské kapacity. Nedostatkem paliva trpí více než 20 ruských regionů. V říjnu se podle agentury Reuters čtyřnásobně zvýšil dovoz benzinu z Běloruska, což odráží prohlubující se krizi a nutnost hledat nouzové dodávky.

Produkce ropy v Rusku klesá v důsledku sankcí, války a stárnoucích nalezišť. Podle deníku The Wall Street Journal hrozí, že většina rezerv bude do roku 2030 nákladná a obtížně těžitelná, což ohrožuje příjmy financující válečnou ekonomiku Kremlu. Putin vsadil své přežití na nekonečnou válku, přeměnil ekonomiku tak, aby ji válka mohla živit, a kupuje si loajalitu elit pomocí válečné renty. Systém však vykazuje rostoucí fiskální a zásobovací napětí. Centrální banka navíc dokáže jen omezený počet „zázraků“ k udržení ekonomiky nad vodou.

Prozatímní dividendy za první polovinu roku 2025 klesly na 341,8 miliardy rublů, což je zhruba polovina loňské částky. Gazprom Něft snížil pololetní výplatu ze 246,4 miliardy na 82 miliard rublů, zatímco Severstal a MMK zrušily prozatímní rozdělení zisku. Toto snižování firemních peněžních toků snižuje státní příjmy a komplikuje financování války. Ministerstvo financí již snížilo svůj dividendový odhad.

Rozpočtový deficit Ruska narostl v červenci na 61,1 miliardy dolarů, čímž překročil celoroční cíl za pouhých sedm měsíců. Odhaduje se, že v roce 2026 se deficit zvýší na zhruba 70 miliard dolarů. Vláda se snaží díru v rozpočtu zalepit zvýšením daní pro malé podniky a zvýšením DPH z 20 % na 22 %. Šetří se také na sociálních výdajích. Hovoří se o zabavování bankovních vkladů, tisku peněz a je jistá stagflace. Moskva plánuje v roce 2025 zvýšit zadlužení o téměř 46 %.

Aktuální ukazatele navíc naznačují zpomalování ekonomiky. Ruský HDP v červenci meziročně vzrostl pouze o 0,4 % a vývoz ropy, který je největším a nejlukrativnějším zdrojem příjmů, poklesl. Vysoká zaměstnanost je zčásti dána odchodem statisíců profesionálů a nepříznivou demografií. Putin masivně investuje do militarizované ekonomiky a zanedbává spotřebitelský sektor. V důsledku toho utrpělo výrazný pokles životní úrovně přibližně stejné množství Rusů, jako těch, kteří těžili z nadměrných investic do neproduktivních sektorů.

Dva disidentští ruští ekonomové, Vladimir Milov a Igor Lipsits, správně předpověděli současné ekonomické problémy s mnohaměsíčním až letitým předstihem. Oba varují před extrémně těžkými časy pro ruskou ekonomiku. Lipsits tvrdí, že společnost bude trpět, protože Putinova ekonomika „odvrhuje nejslabší, důchodce a chudé“. I když režim „neplave v čokoládě“, ekonomika podle něj nemůže přežít a Rusko zkolabuje jako SSSR, protože „neumí vyrábět nic“, co by svět chtěl. Jediným zdrojem příjmů zůstává ropa.

Milov je také skeptický. Říká, že Rusko prochází „hlubokou rozpočtovou krizí“, z níž „není cesta ven“. Tak špatná situace nebyla od 90. let, kdy ruská ekonomika zažila volný pád. Daně nemohou pokrýt schodek, naopak by mohly zpomalit hospodářský růst. Inflace zůstává vysoká a všechna odvětví ekonomiky trpí poklesem. Investice v roce 2026 a později stagnují. „Pokud chtějí ekonomiku zabít, je to jejich volba,“ říká Milov, který pro současný rok předpovídá „dokonalou bouři“ negativních trendů a „špatné podmínky na dlouhou dobu“.

Lipsits se domnívá, že „dokud Rusko může vyvážet ropu, bude moci pokračovat ve válce“. Milov si myslí, že „Putin si nemůže dovolit velkou ofenzívu“ a bude pokračovat v dosavadní strategii: bombardování Ukrajiny levnými drony a omezené postupy jen v několika směrech. To naznačuje, že samotná ekonomická bolest nemusí být dostatečná k tomu, aby Moskvu donutila k jednacímu stolu. Nicméně je zde rozdíl mezi bolestí a kolapsem. Pokud se naplní nejhorší scénáře Lipsitse a Milova, nemusí z Ruska zbýt dost na to, aby s ním bylo možné jednat. Jednoduchým řešením ruských ekonomických potíží je ukončení války, ale Putin si to nemůže dovolit. Vzhledem k tomu, že se tak úzce identifikoval se ztracenou věcí, ví, že cokoliv menšího než zdrcující vítězství by pro něj znamenalo politickou sebevraždu. Volba je pro Rusy jasná: buď sebevražda Ruska, nebo Putinova.