V posledních několika letech řada vysokých činitelů tvrdila, že Čína napadne Tchaj-wan do roku 2027. Tento názor vyjádřil v květnu americký ministr zahraničí Pete Hegseth, před dvěma lety tchajwanský ministr zahraničí Joseph Wu a o dva roky dříve generál Mark Milley, bývalý předseda spojených náčelníků štábů. Taková prohlášení mohou vyvolat dojem, že tento termín je téměř jistý. Existuje však mnoho důvodů, proč k tomu nemusí dojít, včetně znepokojující skutečnosti, že Čína by mohla dosáhnout svých cílů na Tchaj-wanu, aniž by vypálila jediný výstřel.
Samotné slovo "invaze" zní jednoduše, ale skrývá v sobě složité scénáře. Čína by podle magazínu Time mohla zkusit zahájit výsadkovou invazi například s novými obřími loděmi vybavenými speciálními výsadkovými čluny, které byly letos spatřeny v Guangdongu.
Tento krok by však byl pro armádu, která nemá příliš velké zkušenosti s takovými operacemi, velmi riskantní. Pravděpodobnější variantou je blokáda, podobná té, kterou Peking uplatnil po návštěvě tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi v Tchaj-peji v roce 2022.
Čína by mohla také spustit masivní kybernetický útok. Ale i kdyby se něco z toho stalo, Tchaj-wan by se nevzdal a nezačal akceptovat násilí. A pokud by Čína nakonec zvítězila – a to je velké "kdyby" – vyhrát mír by bylo mnohem složitější a časově náročnější.
Navíc stále existuje šance, že Spojené státy zasáhnou, a to i přes náladovost prezidenta Donalda Trumpa. Riziko, že by se konflikt stal nejen válkou mezi Čínou a Tchaj-wanem, ale přímou konfrontací mezi dvěma světovými supervelmocemi, je reálné. A to je hrozba, která vzbuzuje obavy i mezi lídry kolem Si Ťin-pchinga v Pekingu.
Úvahy o roce 2027 by měly být posuzovány z hlediska toho, kdo je vyjadřuje, a jaké jsou jejich motivy. Tchajwanci potřebují cítit podporu a ochranu, a proto je pochopitelné, že chtějí, aby svět bral hrozbu vážně. Spojené státy jsou také ve zlomovém konfliktu s Čínou, což dává diskuzím o invazi do Tchaj-wanu rozměr, který mobilizuje zbytek světa, aby se postavil proti Číně ještě před tím, než podnikne nějaký krok.
Jedinou skupinou, která zatím zůstává v tomto ohledu relativně mlčenlivá, jsou, jak se dalo očekávat, Číňané. Si Ťin-pching sice často hovoří o znovusjednocení, ale nikdy se neodvážil zmínit konkrétní časový rámec. Přestože jsou čínští lídři často vnímáni jako agresivní a neústupní, to, co je na nich možné pozorovat, je opatrnost.
Jejich domácí situace je ekonomicky složitá a Komunistická strana se obává, že je jen jeden krok od možného svržení. Velký vojenský krok, který by se nepovedl, by mohl vést k naprostému chaosu. Proto se Čína nezapojí do konfliktu, pokud si nebude zcela jistá, že ho vyhraje.
A právě to je důvod, proč Čína hraje trpělivou hru. V Pekingu mají pocit, že Západ se nachází v úpadku. Politická polarizace ve většině témat je obrovská (kromě, ironicky, hrozby ze strany Číny). Podobná polarizace je patrná i v politice samotného Tchaj-wanu, kde vláda prezidenta Laj Čching-teho začala proces odvolání opozičních poslanců, což je vnímáno jako snaha o získání větší moci.
Čín ale má naději, že Tchajwanci budou postupně vnímat Západ jako méně schopný a silný. Staré rčení, že krev je silnější než voda, znamená, že hlavní apel Číny na jednotu s Tchaj-wanem – kulturní podobnost – tak může mít v budoucnu konečně váhu.
Již nyní existují určité důkazy, že názory na Tchaj-wanu se ubírají tímto směrem. Nedávný průzkum Tchajwanské veřejné nadace ukázal, že 49 % lidí považuje Ameriku za spolehlivější než Čínu, ale 43 % si myslí opak.
Scénář pomalé reunifikace by byl před deseti lety považován za naprostou fantazii. Dnes je však o něco více věrohodný. A v následujících letech, se může stát realitou, protože světové uspořádání vedené Západem vykazuje stále více známek systémového úpadku.
Na Tchaj-wanu stačí, aby Čína vyhrála psychologickou válku. A k tomu nepotřebuje žádné výsadkové čluny nebo vysoce technologické balistické střely. Stačí, aby Západ pokračoval v sebepoškozování.
Česko by po více než 16 letech měl opět navštívit papež. Lev XIV. přijal pozvání prezidenta Petra Pavla, který v pondělí zavítal s manželkou do Vatikánu. Naposledy se do Česka vydal Benedikt XVI.
Karlos Vémola se v pondělí na kauci dostal z vazby na svobodu. Ještě večer se sám poprvé ozval fanouškům. K ostře sledované kauze toho zatím moc neřekl. Především poděkoval lidem za podporu a zmínil, že teď chce čas věnovat rodině a svému zdraví.
Donald Trump se znovu pustil do ostré kritiky Severoatlantické aliance a na své platformě Truth Social prohlásil, že bez jeho přičinění by NATO už dávno neexistovalo. Podle amerického prezidenta by aliance skončila na „smetišti dějin“, kdyby nepřišel on se svým tlakem na spojence. Dodal, že nikdo – „žádný jednotlivec ani prezident“ – nikdy neudělal pro vojenskou alianci víc než on sám.
Americká politická scéna se nachází v bodě, kdy už nejde jen o osobu prezidenta, ale o hlubokou proměnu celého systému. Analýza Johna F. Harrise pro Politico naznačuje, že i kdyby Trump v roce 2029 úřad opustil a nepokusil se obejít ústavu, jeho vliv bude formovat americkou politiku minimálně další dekádu. Trumpismus se stal novou normou, se kterou se budou muset vyrovnat i jeho největší odpůrci.
Mezi Evropskou unií a Spojenými státy to opět jiskří, protože europoslanci hodlají zmrazit ratifikaci klíčové obchodní smlouvy. Tento dokument, který v létě dojednala Ursula von der Leyen přímo s Donaldem Trumpem v jeho skotském rezortu, měl zajistit stabilnější prostředí pro exportéry.
Britská ministryně financí Rachel Reevesová vystoupila na zasedání agentury Bloomberg v rámci fóra v Davosu s jasným vzkazem: v době narůstajícího globálního napětí a hrozeb obchodními válkami musí světoví lídři zachovat „chladnou hlavu“. Reagovala tak na vyostřenou situaci kolem Grónska a hrozby Donalda Trumpa, který plánuje uvalit cla na evropské spojence.
Antarktičtí tučňáci procházejí radikální změnou chování, která vědce vážně znepokojuje. Desetiletá studie vedená týmem Penguin Watch z Oxfordské univerzity odhalila, že tito nelétaví ptáci posunuli začátek své hnízdní sezóny o více než tři týdny. Hlavní příčinou jsou pravděpodobně měnící se teploty v důsledku klimatických změn, které nutí zvířata k dřívějšímu usazování v koloniích.
Francouzský prezident Emmanuel Macron vystoupil na Světovém ekonomickém fóru v Davosu s projevem, který byl jasným vzkazem nejen Spojeným státům, ale i samotné Evropě. V době narůstající globální nestability a bezpečnostních nerovnováh Macron varoval, že svět dospěl do bodu, kdy hrozí vláda práva silnějšího. Podle něj je naprosto nepřijatelné, aby hospodářská soutěž sloužila k podmaňování Evropy nebo byla využívána jako páka k získávání cizích území, čímž narážel na aktuální americké ambice v Grónsku.
V Davosu to vře. Zatímco se evropští lídři snaží v mrazivém Švýcarsku najít diplomatický tón, jak čelit hrozbám Donalda Trumpa ohledně Grónska, kalifornský guvernér Gavin Newsom si nebral servítky. Reakci Evropy označil za „patetickou“ a „trapnou“. Podle něj nastal čas, aby se evropské špičky přestaly chovat jako komplicové a začaly brát situaci vážně.
Grónsko zůstane Grónskem a snaha Donalda Trumpa o jeho získání je spíše součástí tvrdé vyjednávací taktiky než reálným plánem na anexi. V tomto duchu se v úterý v Davosu vyjádřil Gary Cohn, místopředseda společnosti IBM a bývalý klíčový ekonomický poradce amerického prezidenta. Cohn, který v prvním Trumpově funkčním období vedl Národní ekonomickou radu, se domnívá, že invaze do nezávislé země, která je navíc součástí NATO, je už „trochu přes čáru“.
Spor o Grónsko, který naplno otřásá transatlantickými vazbami, se na první pohled zdá být splněným snem Kremlu. Dlouhodobou strategií Moskvy je vrazit klín mezi Spojené státy a Evropu, oslabit NATO a podkopat jednotu Západu. Pohled na amerického prezidenta, který hrozí svým nejbližším spojencům drakonickými cly kvůli arktickému ostrovu, vyvolává v ruských vládních kruzích neskrývané uspokojení. Podle serveru CNN ale v Kremlu panují obavy.
Austrálie prožívá během tamních letních prázdnin dramatické období. Oblíbené pláže v nejlidnatějším státě Nový Jižní Wales (NSW) se proměnily v nebezpečnou zónu. Během pouhých 48 hodin došlo ke čtyřem útokům žraloků, což vedlo k uzavření přibližně 40 pláží podél východního pobřeží, včetně ikonických míst v okolí Sydney.