Invaze, blokáda nebo psychologická válka? Čína může Tchaj-wan ovládnout bez jediného výstřelu

Samotné slovo "invaze" zní jednoduše, ale skrývá v sobě složité scénáře. Čína by podle magazínu Time mohla zkusit zahájit výsadkovou invazi například s novými obřími loděmi vybavenými speciálními výsadkovými čluny, které byly letos spatřeny v Guangdongu.

Tento krok by však byl pro armádu, která nemá příliš velké zkušenosti s takovými operacemi, velmi riskantní. Pravděpodobnější variantou je blokáda, podobná té, kterou Peking uplatnil po návštěvě tehdejší předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi v Tchaj-peji v roce 2022.

Čína by mohla také spustit masivní kybernetický útok. Ale i kdyby se něco z toho stalo, Tchaj-wan by se nevzdal a nezačal akceptovat násilí. A pokud by Čína nakonec zvítězila – a to je velké "kdyby" – vyhrát mír by bylo mnohem složitější a časově náročnější.

Navíc stále existuje šance, že Spojené státy zasáhnou, a to i přes náladovost prezidenta Donalda Trumpa. Riziko, že by se konflikt stal nejen válkou mezi Čínou a Tchaj-wanem, ale přímou konfrontací mezi dvěma světovými supervelmocemi, je reálné. A to je hrozba, která vzbuzuje obavy i mezi lídry kolem Si Ťin-pchinga v Pekingu.

Úvahy o roce 2027 by měly být posuzovány z hlediska toho, kdo je vyjadřuje, a jaké jsou jejich motivy. Tchajwanci potřebují cítit podporu a ochranu, a proto je pochopitelné, že chtějí, aby svět bral hrozbu vážně. Spojené státy jsou také ve zlomovém konfliktu s Čínou, což dává diskuzím o invazi do Tchaj-wanu rozměr, který mobilizuje zbytek světa, aby se postavil proti Číně ještě před tím, než podnikne nějaký krok.

Jedinou skupinou, která zatím zůstává v tomto ohledu relativně mlčenlivá, jsou, jak se dalo očekávat, Číňané. Si Ťin-pching sice často hovoří o znovusjednocení, ale nikdy se neodvážil zmínit konkrétní časový rámec. Přestože jsou čínští lídři často vnímáni jako agresivní a neústupní, to, co je na nich možné pozorovat, je opatrnost.

Jejich domácí situace je ekonomicky složitá a Komunistická strana se obává, že je jen jeden krok od možného svržení. Velký vojenský krok, který by se nepovedl, by mohl vést k naprostému chaosu. Proto se Čína nezapojí do konfliktu, pokud si nebude zcela jistá, že ho vyhraje.

A právě to je důvod, proč Čína hraje trpělivou hru. V Pekingu mají pocit, že Západ se nachází v úpadku. Politická polarizace ve většině témat je obrovská (kromě, ironicky, hrozby ze strany Číny). Podobná polarizace je patrná i v politice samotného Tchaj-wanu, kde vláda prezidenta Laj Čching-teho začala proces odvolání opozičních poslanců, což je vnímáno jako snaha o získání větší moci.

Čín ale má naději, že Tchajwanci budou postupně vnímat Západ jako méně schopný a silný. Staré rčení, že krev je silnější než voda, znamená, že hlavní apel Číny na jednotu s Tchaj-wanem – kulturní podobnost – tak může mít v budoucnu konečně váhu.

Již nyní existují určité důkazy, že názory na Tchaj-wanu se ubírají tímto směrem. Nedávný průzkum Tchajwanské veřejné nadace ukázal, že 49 % lidí považuje Ameriku za spolehlivější než Čínu, ale 43 % si myslí opak.

Scénář pomalé reunifikace by byl před deseti lety považován za naprostou fantazii. Dnes je však o něco více věrohodný. A v následujících letech, se může stát realitou, protože světové uspořádání vedené Západem vykazuje stále více známek systémového úpadku.

Na Tchaj-wanu stačí, aby Čína vyhrála psychologickou válku. A k tomu nepotřebuje žádné výsadkové čluny nebo vysoce technologické balistické střely. Stačí, aby Západ pokračoval v sebepoškozování.