Hrozba války s Čínou narůstá. Obyvatelé Tchaj-wanu chystají únikový plán

Příkladem tohoto trendu je jednapadesátiletý Nelson Yeh, který pracuje ve finančním sektoru v Tchaj-peji. Před třemi lety převedl pětinu svého majetku do Singapuru a pro sebe i svou manželku získal turecké občanství. Věří, že v případě útoku mu tyto kroky zajistí přístup k nouzovým financím a možnost volně cestovat. Podle něj je sice pravděpodobnost konfliktu nízká, ale potenciální ztráty by byly natolik zdrcující, že je nezbytné mít záložní plán.

Současná globální nejistota, prohloubená konflikty na Blízkém východě, u mnoha Tchajwanců podkopává víru ve stávající světový řád. Pocit, že éra jedné dominantní mocnosti končí, vede k nárůstu dotazů u imigračních poradců. Zatímco někteří obyvatelé se učí první pomoc nebo střelbu v rámci civilní obrany, jiní se soustředí na diverzifikaci svého majetku a identit v zahraničí.

Mnoho lidí na ostrově ovlivnila zkušenost z Hongkongu. Slogan „Dnes Hongkong, zítra Tchaj-wan“, který zněl během tamních prodemokratických protestů v roce 2019, v nich vzbudil obavy, že by jejich domov mohl potkat stejný osud pod nadvládou čínské komunistické strany. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 se k tomuto pocitu přidal i strach z přímého vojenského napadení velmoci vůči menšímu sousedovi.

Tato geopolitická nervozita se projevuje i na realitním trhu. Edward Lai, tchajwanský makléř působící v Bangkoku, uvádí, že poptávka po nemovitostech v Thajsku ze strany jeho krajanů prudce roste. Odhaduje, že až 70 % zájemců tvoří lidé, kteří mají silný pocit, že jejich země je v ohrožení. Podobně uvažují i investoři v Kambodži, kteří si tamní majetek a pasy drží jako pojistku pro případ blokády nebo invaze.

Analytici upozorňují, že ochota civilistů klást odpor je pro bezpečnost ostrova naprosto klíčová. Pokud by Čína nabyla dojmu, že se Tchajwanci vzdávají vůle k boji, mohlo by to ovlivnit její strategii. Charles Wu, profesor politologie, podotýká, že vnímaná připravenost obyvatel utéct či bojovat má přímý dopad na politiku Pekingu i Washingtonu. Američtí zákonodárci zdůrazňují, že Tchaj-wan musí ukázat vlastní iniciativu a nespoléhat se výhradně na pomoc USA.

Data o tom, kolik lidí by skutečně zůstalo a bojovalo, jsou však nejednoznačná. Průzkumy z roku 2025 ukazují roztříštěnost názorů: přibližně 20 % dotázaných by se aktivně zapojilo do odporu nebo vstoupilo do armády, zatímco 11 % by se snažilo uprchnout. Zbytek respondentů by se buď podřídil rozhodnutí vlády, nebo by se nechal unášet okolnostmi. Tato nejistota komplikuje odhady skutečné odolnosti společnosti.

Tchajwanská vláda se snaží obyvatelstvo na možný střet připravit nejen vojensky, ale i prakticky. Od roku 2024 vydává oficiální příručky pro krizové situace a pořádá nácviky civilní obrany. Snahou je zvýšit povědomí o tom, jak se chovat v případě katastrofy nebo napadení, a posílit tak vnitřní stabilitu státu v době míru i případného konfliktu.

Imigrační poradci zaznamenali v posledních pěti letech posun v prioritách klientů. Dříve lidé usilovali o trvalý pobyt v USA nebo Kanadě, dnes se zaměřují na rychlé získání občanství v zemích jako Vanuatu, Svatá Lucie nebo Spojené arabské emiráty. Cílem již není jen emigrace, ale rozptýlení rizik. Mít v kapse druhý pas je vnímáno jako nejrychlejší cesta k bezpečí, i když logistika útěku během války zůstává problematická.

Pro mladší generaci, jako je třiatřicetiletá datová vědkyně Kathy Chen, je řešením odchod do USA za prací s cílem získat zelenou kartu. Její motivací je vyhnout se riziku, že by se někdy v budoucnu stala občankou pod nadvládou Číny. Tento individuální přístup k bezpečnosti podtrhuje složitou situaci Tchaj-wanu, kde se osobní touha po klidném životě střetává s národní potřebou kolektivního odhodlání k obraně.