Analýza obchodní politiky prezidenta Donalda Trumpa podle CNN ukazuje, že globální obchodní systém, jak ho známe, se významně mění, a to především kvůli jeho ambiciózním plánům a přesvědčení. V platnost vstoupil nový režim „recipročních“ cel, který je vyvrcholením Trumpovy dlouhodobé snahy o reorientaci světového obchodu.
Zdá se, že prezident se cítí být ve svém postupu stále více posilněn, i přes hlasitou kritiku ze strany ekonomů a obchodních partnerů. Odborníci varují před negativními dopady, které už jsou patrné v ekonomických datech, hospodářských výsledcích firem a v mezinárodní diplomacii. Trumpův přístup je nicméně nekompromisní a v nadcházejících týdnech hodlá svůj vliv ještě více rozšířit.
Podle vysoce postaveného úředníka administrativa Trump používá cla jako univerzální nástroj k řešení téměř jakéhokoli problému. Příkladem je nový systém, který uvalil cla na země, které tvoří asi 60 % světového HDP.
V platnosti jsou tarify na ocel, hliník, měď a automobilový průmysl. Další cla, která se dotknou polovodičů, léků, dřeva, kritických minerálů, letadel a nákladních vozů, jsou v procesu schvalování a budou zavedena v nadcházejících týdnech. Přesné sazby a data závisí výhradně na rozhodnutí Trumpa a jeho obchodních týmů. U polovodičů a čipů je sazba stanovena na zhruba 100 % a u léků hrozí sazba až 250 %.
Trumpův neústupný přístup dokládá i nedávná návštěva švýcarské prezidentky ve Washingtonu, která se snažila vyjednat nižší cla pro svou zemi, ale neuspěla. Mnoho dalších světových lídrů a firemních zástupců se snažilo vyjednat výjimky, ale i oni narazili na tvrdý odpor. Podle jednoho z lobbistů je Trump sice vždy ochotný naslouchat nabídkám, ale podmínky se neustále mění. Očekává velké závazky a sliby, které by ukázaly úspěch jeho politiky.
Klíčovým prvkem bilaterálních obchodních dohod se pro Trumpa staly investiční závazky, které se počítají na stovky miliard dolarů. Tyto závazky slouží jako způsob, jakým mohou země „splatit“ hrozící cla. Pro Trumpa se jedná o formu „podpisového bonusu“, jak to sám nedávno přirovnal v televizi CNBC, kdy Japonsko poskytlo 550 miliard dolarů jako „bonus“ pro americké investice.
V praxi se jedná o závazky, které mají pomoci posílit americké dodavatelské řetězce. Příkladem je i nedávné oznámení Tima Cooka, generálního ředitele společnosti Apple, který slíbil investovat 100 miliard dolarů do amerických pracovních míst a dodavatelů.
Tento přístup ale ukazuje zajímavý rozpor. Jen pár hodin předtím, než se setkal s Timem Cookem, uvalil Trump 25% cla na Indii za nákupy ruské ropy. Pokud by toto clo vstoupilo v platnost, celková výše by činila 50 %, což je jedna z nejvyšších sazeb na světě.
Podle zdrojů z CNN byla důvodem eskalace situace neochota Indie snížit téměř všechna cla na americké výrobky. Pro Apple, který má v Indii významnou výrobní základnu, by to mohl být velký problém.
Avšak Trump udělal na setkání s Cookem nečekané oznámení: v případě, že firma bude vyrábět ve Spojených státech, bude osvobozena od cel na čipy a polovodiče, která se jinak chystá zavést. To ukazuje, že Trump je ochoten jednat s těmi, kdo jsou ochotni investovat v USA.
Otázky ohledně konečné podoby investičních závazků a rámců obchodních dohod stále přetrvávají. Smlouvy, které byly často upraveny samotným Trumpem, čelí sporům v hlavních městech jiných států. Poradci prezidenta si nicméně s finalizací těchto dohod v budoucích měsících hlavu nelámou. Jednotná metoda, jak přinutit společnosti a země dodržet své závazky, se skládá právě z cel.
Válka s Íránem trvá necelý týden a administrativa prezidenta Donalda Trumpa už nyní čelí ostré kritice za způsob, jakým komunikuje o úmrtích amerických vojáků. Od začátku operace „Epic Fury“ zahynulo již šest příslušníků ozbrojených sil, což představuje vážnou zkoušku pro americkou veřejnost, jejíž tolerance vůči novému válečnému konfliktu je podle průzkumů značně omezená. Pro samotného Trumpa se však téma padlých vojáků stává politickým minovým polem, které odhaluje jeho dlouhodobý deficit v projevování empatie.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Íránci se ve čtvrtek probudili do mrazivého rána doprovázeného dalšími explozemi. Teherán, desetimilionová (s okolními oblastmi až šestnáctimilionová) metropole obklopená pohořím Alborz, hoří již šestým dnem od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael zahájily masivní útoky. Ty si dosud vyžádaly přes 1 200 obětí, a to včetně nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Mezi mrtvými je hlášeno také 168 dětí, které zahynuly při zásahu školy v jižní provincii Hormozgán.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.