Fotbalové MS může být vlastním gólem do Trumpovy brány

Na stadionech, které hostí letošní MS, se běžně hraje spíš americký fotbal.
Na stadionech, které hostí letošní MS, se běžně hraje spíš americký fotbal. , foto: Pixabay
Klára Marková DNES 15:07
Sdílej:

Pro fotbalové fanoušky je mistrovství světa víc než jen pouhý sport. Každé čtyři roky představuje tento turnaj moment sjednocení, který skrze společnou vášeň ke hře spojuje lidi bez ohledu na jazykové, kulturní či geografické bariéry.

Pro hostitelské země bývá šampionát mimořádnou příležitostí k posílení vlivu a prezentaci vlastní kultury a hodnot před miliardami diváků po celém světě, což je hlavní princip takzvané sportovní či fotbalové diplomacie. Vlády investují do fotbalu s cílem uspět i mimo samotné hřiště, budovat lepší mezinárodní vztahy, přilákat investice a získat globální prestiž.

Spojené státy by po osmnácti měsících polarizujícího vedení Donalda Trumpa takový impuls nepochybně potřebovaly, avšak mezi budováním pozitivního vlivu a pouhou velkolepou show je zásadní rozdíl. První náznaky ukazují, že letošní mistrovství světa nabídne Trumpově Americe spíše druhou jmenovanou variantu, přičemž se do popředí dostává tvrdá síla, vyloučení a prosazování vlastních zájmů.

Pojem „soft power“ (měkká síla) zavedl v devadesátých letech politolog Joseph Nye Jr. Označuje schopnost země ovlivňovat ostatní nikoliv vojenskou silou nebo ekonomickým tlakem, ale skrze atraktivitu, jako je jihokorejský k-pop, britské univerzity nebo skandinávský důraz na udržitelnost a dobrou správu věcí veřejných.

Tento koncept se však postupem času proměnil a čelí kritice, že může být zneužit autoritářskými režimy. Politologové Christopher Walker a Jessica Ludwig zavedli termín „sharp power“ (ostrá síla) pro popis situací, kdy státy jako Rusko nebo Čína využívají svůj vliv k manipulaci. Sám Nye nedávno uznal, že měkká síla se zkomplikovala a může být obrácena dovnitř způsobem, který podkopává otevřenost, na níž závisí. V dnešním světě se kultura a velkolepé události stávají spíše nástroji k prosazení dominance nad ostatními.

Letošní šampionát s rozšířeným formátem 48 týmů a rekordními 104 zápasy v šestnácti městech tří států označil prezident FIFA Gianni Infantino za největší událost v dějinách lidstva. Z pohledu sportovní diplomacie se však již nyní jedná o promarněnou příležitost.

Turnaj měl být oslavou severoamerického partnerství mezi USA, Mexikem a Kanadou, ale vztahy poškodilo zavedení 25% cel na zboží z Kanady a Mexika ze strany Trumpovy administrativy. Sám Trump napětí přiživil prohlášením, že cla udělají mistrovství světa napínavějším, a dodal, že napětí je dobrá věc.

Kanadský premiér Mark Carney se ve svém prohlášení k zahájení turnaje o Spojených státech zmínil jen stroze, zatímco mexická prezidentka Claudia Sheinbaumová se neúčastnila zahajovacího zápasu v Mexico City na znamení solidarity s Mexičany, kteří si nemohou dovolit drahé vstupenky.

Vize fotbalu sjednocujícího svět ustoupila turnaji, který definuje vyloučení. Profesor Jules Boykoff, autor knihy o pozadí šampionátu a fungování FIFA, poukazuje na paradox, kdy na jedné straně sice startuje více týmů než kdy dříve, ale kvůli politice Trumpovy administrativy turnaj působí spíše restriktivně.

Kromě vysokých cen lístků to dokládá i fakt, že mnoha fanouškům z Afriky a Blízkého východu byla bez vysvětlení zamítnuta víza. Omezení postihla i realizační tým íránské reprezentace a somálskému rozhodčímu Omaru Artanovi byl odepřen vstup v Miami, což zhatilo jeho šanci stát se prvním somálským sudím na mistrovství světa.

Obavy z exkluzivní povahy turnaje přitom vedení FIFA přechází bez většího zájmu. Infantino označil situaci rozhodčího Artana za nešťastnou, ale dodal, že je občas dobré prostě hodit věci za hlavu a relaxovat. Příliš se nevyjadřoval ani k postupu USA vůči íránskému týmu, který byl náhle přesunut z tréninkové základny v USA za hranice do Mexika a jehož fanouškům FIFA na poslední chvíli zrušila vstupenky. Infantino pouze poznamenal, že by tým klidně sám odvezl autobusem z Íránu, aby mohl hrát, což se však zjevně netýkalo íránských příznivců.

Měkká síla v mezinárodních vztazích funguje na základě skutečné otevřenosti, dialogu a spolupráce, což se ukázalo například při mistrovství světa žen v Austrálii v roce 2023, kdy australská ministryně zahraničí Penny Wongová otevřela témata rovnosti pohlaví a situace žen v Afghánistánu pod vládou Tálibánu. Letošní mužský šampionát však nabízí spíše scénu pro sebeprezentaci politického lídra, který staví na rozdělení a napětí, a řídícího orgánu, který se kvůli komerčnímu zisku nestará o společenské příkopy, jež svým přístupem pomáhá vytvářet.

Stalo se