Finský prezident Alexander Stubbs patří k nejtvrdším evropským kritikům Ruska. V rozhovoru pro The New York Times zdůraznil, že Vladimir Putin rozumí pouze síle, a varoval před jeho taktikou zdržování. Stubbsův neústupný postoj vychází z historické zkušenosti Finska se sovětskou agresí i nedávným vstupem do NATO.
Finský prezident Stubbs se profiluje jako jeden z nejvýraznějších hlasů menších evropských států v otázce ruské agrese proti Ukrajině. V nedávném rozhovoru pro americký list The New York Times vystoupil proti ruské politice mimořádně ostře a varoval, že prezident Vladimir Putin bude „hrát na kočku a myš až do hořkého konce“.
„Všichni musí pochopit, že Putin rozumí jedině síle. Finsko má jednu z nejsilnějších armád v Evropě – a není to kvůli Švédsku,“ poznamenal Stubbs ironicky a připomněl tak, že finská obranná politika je dlouhodobě formována hrozbou ze strany Ruska.
Stubbs, rovněž bývalý finský premiér, zdůraznil, že Putin systematicky dělá opak toho, co veřejně deklaruje. „To je podstata a trvalá logika ruského chování v mezinárodních vztazích,“ dodal s jednoznačnou skepsí vůči jakýmkoli projevům ruské diplomacie.
Ačkoli se podle vlastních slov na mírovém procesu podílí jen „skromným způsobem“, prezident Stubbs reflektoval také rostoucí netrpělivost amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Prezidentovi dochází trpělivost, což vedlo k novým prohlášením, která jsou vůči Putinovi a Rusku podstatně tvrdší. Doufám, že Kreml konečně pochopí, že s Trumpem si nelze beztrestně zahrávat,“ zdůraznil Stubbs.
Ve svém hodnocení byl prezident jednoznačný: „Trumpova klesající trpělivost by ve skutečnosti mohla posunout situaci správným směrem tím, že donutí Rusko ukončit taktiku zdržování.“
Důvody, proč je prezident Stubbs k Rusku mimořádně tvrdý, jsou hluboce zakořeněné v historické zkušenosti Finska. Klíčovým momentem byla Zimní válka v letech 1939–1940, kdy bylo Finsko napadeno Sovětským svazem. Tento konflikt zanechal v národní paměti hluboké trauma a dlouhodobou nedůvěru vůči východnímu sousedovi.
Dalším formujícím faktorem je politika takzvané „finlandizace“ během studené války, kdy Finsko, pod neustálým tlakem sovětské moci, muselo balancovat mezi loajalitou k Západu a snahou vyhnout se otevřené konfrontaci s Moskvou. Tato zkušenost naučila finskou politickou elitu, že jakýkoli projev slabosti je v očích ruského vedení vnímán jako pozvánka k dalšímu nátlaku.
Významným faktorem je rovněž geografická realita. Finsko sdílí s Ruskem přes 1300 kilometrů dlouhou hranici, což jej činí trvale vystaveným bezpečnostním hrozbám ze strany Moskvy. Tato blízkost se odráží i v charakteru finské společnosti, která si vybudovala jednu z nejlépe připravených obranných struktur v Evropě. Obranná kultura je vnímána nejen jako nutnost, ale jako součást národní identity a odhodlání nepodléhat vnějšímu nátlaku.
Další důležitou součástí současného přístupu je i nedávné přijetí Finska do Severoatlantické aliance (NATO). Tento krok byl přímou reakcí na ruskou agresi vůči Ukrajině a jen posílil finské přesvědčení, že jediná efektivní reakce na ruskou expanzivní politiku je jasná a tvrdá obrana vlastních zájmů.
Stubbsův nekompromisní postoj vůči Rusku tak není otázkou momentální politické nálady či osobní rétoriky. Je výsledkem hlubokého porozumění ruské mentalitě a realistického, historickými zkušenostmi podloženého přístupu, který Finsko opakovaně formoval v těch nejtěžších obdobích jeho moderních dějin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl bývalému ministrovi vnitra Ihoru Klymenkovi post tajemníka Rady národní bezpečnosti a obrany (RNBO). Klymenko byl původně hlavní volbou hlavy státu na post nového ministra obrany, avšak masové občanské protesty proti odvolání jeho předchůdce Mychajla Fedorova tyto plány výrazně zkomplikovaly.
Evropská komise představila nový Akční plán pro elektrifikaci, jehož cílem je do roku 2040 zajistit čtyřicet šest procent celkové spotřeby energie v Evropské unii z elektřiny, což představuje zdvojnásobení současného stavu.
Vliv Donalda Trumpa na jeho věrnou voličskou základnu patřil v uplynulém desetiletí k nejvýraznějším faktorům americké politické scény. Dlouhodobě totiž převládal názor, že i přes chybějící širokou popularitu disponuje tak intenzivní oddaností velké části svých stoupenců, která z něj neustále činí mimořádně silného hráče. Současná data však ukazují, že toto zažité přesvědčení již pravděpodobně neplatí. Nový průzkum veřejného mínění společností Washington Post a Ipsos přinesl další doklad o tom, že se prezidentovo tvrdé jádro nejen výrazně zmenšilo, ale z historického pohledu je aktuálně velmi malé.
Minulý měsíc podepsal americký prezident Donald Trump s Íránem memorandum o porozumění a dohodu o příměří během večeře v Zrcadlovém sále ve Versailles. Volba tohoto místa, kterou inicioval francouzský prezident Emmanuel Macron s cílem zapůsobit na Trumpa dříve, než změní názor, okamžitě vyvolala historické srovnání s rozsáhlou Versailleskou smlouvou z roku 1919.
Běžní obyvatelé Ruska začínají poprvé po čtyřech letech války pociťovat přímé dopady konfliktu prostřednictvím citelného nedostatku pohonných hmot, rostoucí inflace a celkového zpomalování ekonomiky. Zatímco v Moskvě se tvoří dlouhé fronty u čerpacích stanic a řidiči mohou natankovat maximálně dvacet litrů na auto, v odlehlejších regionech, jako je Krasnodar, Dagestán nebo Tuva, dochází k úplnému kolapsu zásobování a desítky kilometrů dlouhým zácpám. Kreml se v této situaci snaží balancovat mezi obrovskými finančními nároky na udržení armády a snahou zachovat sociální stabilitu, která byla dlouho jeho politickou vizitkou.
Ukrajinské síly bezpilotních prostředků pod vedením velitele Roberta Brovdiho, známého pod přezdívkou „Maďar“, provedly v noci na pátek rozsáhlý úder v Černém moři. Cílem této operace se stalo dvanáct plavidel patřících do ruské takzvané stínové flotily. Hlavním účelem útoku bylo ochromit zásobovací trasy, kterými Rusko dopravuje palivo na okupovaná území na východě Ukrajiny a na anektovaný poloostrov Krym. Kyjev se tímto způsobem snaží zamezit obcházení mezinárodních sankcí a paralyzovat ruskou logistiku.
Ruský protiválečný opoziční politik Boris Naděždin varuje před kurzem, kterým prezident Vladimir Putin vede zemi. Podle něj současné směřování Kremlu uvrhne Rusko do chaosu a potenciálně i do naprosté katastrofy. Třiašedesátiletý politik tato slova pronesl v době, kdy na něj úřady stupňují tlak před zářijovými parlamentními volbami, ve kterých plánuje kandidovat.
Evropská komise se chystá zveřejnit očekávanou zprávu zaměřenou na odstranění byrokratické zátěže v bankovním sektoru, jejímž cílem je posílit konkurenceschopnost evropských peněžních ústavů vůči jejich americkým rivalům.
Spojené státy plánují uvalit pětadvacetiprocentní cla na vybraný brazilský dovoz poté, co roční vyšetřování dospělo k závěru, že země uplatňuje nekalé obchodní praktiky. Americký obchodní zástupce Jamieson Greer oznámil tato opatření ve středu pozdě večer s tím, že brazilská politika v oblastech digitálního obchodu, nespravedlivých preferenčních cel či přístupu na trh s etanolem poškozuje zájmy Američanů.
Americký prezident Donald Trump, který kdysi usiloval o Nobelovu cenu za mír za ukončování konfliktů, začal vnímat vojenskou sílu jako běžný nástroj k donucení Íránu k diplomacii. Nasazení největší armády světa je přitom nejzávažnějším úkolem hlavy státu, i když Pentagon omezil informace o vlastních ztrátách a škodách. Od únorového obnovení úderů zahynuly desítky Íránců a tisíce dalších od počátku konfliktu. Normalizace násilí a jeho hrozby by však podle CNN neměly být redukovány na běžné poznámky novinářům.
V Česku se v pátek očekávají další silné bouřky, platí z toho důvodu příslušná výstraha. Podle meteorologů mohou první bouře udeřit už nad ránem. Naprosto vyloučen není ani výskyt supercel.
Epidemie smrtelně nebezpečné eboly v africké Demokratické republice Kongo řádí dál. Podle oficiálních údajů už se potvrdilo více než dva tisíce případů nemoci, ale experti se domnívají, že rozsah epidemie je reálně násobně větší.