Na summitu NATO v Haagu se podařilo dosáhnout něčeho, co bylo ještě před pár lety nemyslitelné: prezident Donald Trump odjel s pocitem spokojenosti a chválil alianci, kterou dříve opakovaně kritizoval jako „zastaralou“ a „nefér“. Jak se to stalo? Podle evropských diplomatů za to může především dobře promyšlená strategie lichotek, ústupků a důrazu na „dobré vibrace“ místo obtížných jednání o konkrétních závazcích.
Klíčovou roli sehrál nový generální tajemník NATO Mark Rutte, bývalý nizozemský premiér, který podle diplomatických zdrojů „rozluštil kód“ chování k Trumpovi: dával mu najevo respekt, chválil jeho zásahy na Blízkém východě a dokonce ho v žertu oslovoval „tati“. Summit byl záměrně zkrácen, bez zdlouhavých komuniké a složitých debat o financování obrany. To vše přispělo k překvapivě hladkému průběhu.
Oproti chaotickému summitu v Bruselu v roce 2018, kde Trump vyhrožoval odchodem USA z NATO, byl letošní summit jako z jiného světa. Trump ani jednou nezvýšil hlas, nepožadoval okamžité splnění obranných výdajů a jeho vystoupení vyznělo smířlivě. Prohlásil dokonce, že NATO „není podvod“ a že „všichni opravdu milují své země“. Evropským představitelům se podle všeho podařilo oslovit Trumpa i jeho okolí – známé jako „Trumpworld“ – právě prostřednictvím stylu komunikace, který vychází vstříc jeho egu.
Jedním z momentů, který Trump ocenil, bylo slavnostní přijetí nizozemským králem Willemem-Alexandrem, který prezidentovi USA nabídl nocleh na královském zámku. Na večeři pak evropští diplomaté oslavovali Trumpovu roli při zprostředkování příměří mezi Izraelem a Íránem.
Ne všechny rozpory se ale podařilo zakrýt. Španělsko na poslední chvíli odmítlo podepsat ambiciózní závazek zvýšit obranné výdaje na 5 % HDP do roku 2035, což Trump ostře odsoudil. Pohrozil Madridu dvojnásobnými cly, i když není jasné, jak by to mohl prosadit vůči členské zemi EU. Jednání o americko-evropské obchodní dohodě tak zůstávají napjatá a mnozí evropskí lídři, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kritizovali rozpor mezi americkými požadavky na vyšší výdaje na obranu a současným tlakem na evropskou ekonomiku pomocí cel.
Navzdory těmto třenicím byl summit hodnocen jako úspěch. Komuniké bylo sice neobvykle krátké – pouhých pět odstavců oproti loňským 38 –, ale obsahovalo klíčové body: závazek, že pomoc Ukrajině bude začleněna do národních obranných rozpočtů, a obecné potvrzení o nevratnosti ukrajinské cesty do NATO. Na Ukrajinu samotnou ale nezbyl velký prostor, což vyvolalo kritiku některých zemí, které považují válku s Ruskem za existenční hrozbu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se s Trumpem sešel na hodinovém jednání, které podle poradců proběhlo v pozitivní atmosféře. Zelenskyj dokonce oblékl černý oblek místo svého tradičního bojového outfitu – gesto, které mělo vyvrátit výtky, že se v únoru při návštěvě Bílého domu neoblékl „dostatečně slavnostně“.
Zatímco většina diplomatů se Trumpovu chování vyjadřovala opatrně pozitivně, ozvaly se i kritické hlasy. Bývalý litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis poznamenal, že summit „nemusel být nejhorší v historii – protože NATO stále existuje“. Rovněž tvrdě kritizoval Rutteho „ponižující styl“ vůči Trumpovi.
Přesto zůstává hlavní dojem z Haagu pozitivní. Trump, který dlouhodobě zpochybňuje klíčový článek 5 Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně, tentokrát na summitu prohlásil, že věří v jednotu aliance. Dokonce řekl, že byl dojat „vášní a láskou ke své zemi“, kterou pozoroval u ostatních lídrů. „Bez Spojených států to nebude stejné,“ uzavřel prezident.
Summit tak ukázal, že cesta k Trumpovu srdci vede přes pochvaly, klidnou atmosféru a minimum detailních závazků. Evropa však zaplatila cenu – tichým ustoupením v otázkách Ukrajiny, financí i obchodu. Jak dlouho bude tento přístup fungovat, zůstává nejasné.
Válka s Íránem trvá necelý týden a administrativa prezidenta Donalda Trumpa už nyní čelí ostré kritice za způsob, jakým komunikuje o úmrtích amerických vojáků. Od začátku operace „Epic Fury“ zahynulo již šest příslušníků ozbrojených sil, což představuje vážnou zkoušku pro americkou veřejnost, jejíž tolerance vůči novému válečnému konfliktu je podle průzkumů značně omezená. Pro samotného Trumpa se však téma padlých vojáků stává politickým minovým polem, které odhaluje jeho dlouhodobý deficit v projevování empatie.
Americký prezident Donald Trump vyvolal další vlnu kontroverze svým prohlášením pro server Axios, ve kterém otevřeně uvedl, že se musí osobně podílet na výběru příštího vůdce Íránu. Trump tento přístup přirovnal k situaci ve Venezuele, kde se po lednovém zajetí prezidenta Nicoláse Madura americkými silami ujala moci Delcy Rodríguezová. Podle Trumpa je nezbytné, aby Washington měl přímý vliv na to, kdo stane v čele Teheránu po zabitém ajatolláhu Alím Chameneím.
Íránci se ve čtvrtek probudili do mrazivého rána doprovázeného dalšími explozemi. Teherán, desetimilionová (s okolními oblastmi až šestnáctimilionová) metropole obklopená pohořím Alborz, hoří již šestým dnem od chvíle, kdy Spojené státy a Izrael zahájily masivní útoky. Ty si dosud vyžádaly přes 1 200 obětí, a to včetně nejvyššího duchovního vůdce země Alího Chameneího. Mezi mrtvými je hlášeno také 168 dětí, které zahynuly při zásahu školy v jižní provincii Hormozgán.
I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Válka mezi Íránem, Izraelem a Spojenými státy nezasahuje pouze vojenské cíle, ale stává se rozbuškou pro totální ekonomickou válku, která ohrožuje samotné základy globalizace. Britský ekonom James Meadway varuje, že odvetné kroky Teheránu vyvolají vlnu, která pohltí globální trhy s energiemi i potravinami. Pokud bude konflikt pokračovat, svět pocítí třetí velký cenový šok od dob pandemie, přičemž Británie se nachází v pozici unikátní zranitelnosti.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová před jednáním se zástupci zemí Perského zálivu ostře kritizovala kroky Teheránu. Podle jejích slov se Írán snaží exportovat válku do co největšího počtu zemí a záměrně zasévat chaos v celém regionu. Kallasová hostí virtuální setkání ministrů zahraničí EU a Rady pro spolupráci v Perském zálivu, od kterého očekává společné prohlášení volající po stabilitě a dodržování mezinárodního práva.
Válka mezi Spojenými státy a Íránem, která se rozhořela vedle stále probíhajícího konfliktu na Ukrajině, nečekaně změnila rozložení diplomatických sil. Zatímco před rokem americký prezident Donald Trump vzkázal Volodymyru Zelenskému, že Ukrajina nemá v rukou žádné karty, dnes je situace opačná. Američtí představitelé nyní v Kyjevě vedou zdvořilá jednání a žádají o přístup k ukrajinskému know-how v oblasti boje proti dronům, ve které je Ukrajina světovou špičkou.
Mezi Íránem a Ázerbájdžánem vypukl ostrý diplomatický spor poté, co na území ázerbájdžánské exklávy Nachičevan dopadly dva drony. Podle oficiálních zpráv z Baku jeden stroj zasáhl terminál tamního letiště a druhý dopadl do blízkosti školy v obci Šakarabad. Útok si vyžádal nejméně čtyři zraněné a způsobil značné materiální škody. Ázerbájdžánské ministerstvo obrany připsalo veškerou zodpovědnost za tento incident Íránu a varovalo, že agrese nezůstane bez odpovědi.
V nejnovější analýze vývoje na mezinárodní scéně se ukazuje, že Vladimir Putin zaujal roli pouhého pozorovatele aktuálních dramatických událostí na Blízkém východě. Přestože probíhající společné americko-izraelské nálety fakticky zlikvidovaly špičky íránského islamistického režimu, včetně nejvyššího vůdce Alího Chameneího, reakce Kremlu zůstává překvapivě tlumená. Ruská státní média sice údery označují za zrádný útok na spojence, ale Vladimir Putin se zatím zdržel jakékoli přímé kritiky na adresu prezidenta Donalda Trumpa.
Naděje Izraele a Spojených států, že údery na Írán povedou k jeho rychlé kapitulaci, se nenaplnily. Přestože byl eliminován nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další vysocí představitelé, Írán je stále schopen vysílat drony a rakety na cíle po celém Blízkém východě. Hlavní výzvou pro USA a jejich spojence nyní není jen samotný útok, ale hrozba, že jim dojdou systémy protivzdušné obrany dříve, než Íránu dojdou jeho útočné prostředky.
Současné dění na Blízkém východě může na první pohled působit jako vypuknutí další z nekonečných válek, do kterých se Spojené státy zapojily. Ve skutečnosti se však jedná o nejnovější kapitolu nevyhlášeného vojenského konfliktu, který mezi oběma národy doutná již od 80. let minulého století. Zatímco pro Američany začal tento střet v roce 1979 obsazením ambasády v Teheránu a držením rukojmích, Íránci jej vnímají jako důsledek dlouhodobé americké podpory Šáha a následné pomoci Iráku během ničivé války v letech 1980–1988.
Kypr se v těchto dnech usilovně snaží udržet v chodu své šestiměsíční předsednictví v Radě Evropské unie, které vážně narušila eskalace konfliktu na Blízkém východě. Poté, co se ostrovní stát stal terčem íránských bezpilotních letounů, musela tamní vláda narychlo zrušit nebo odložit řadu klíčových diplomatických setkání. Kypr, který je třetí nejmenší zemí EU, se kvůli své geografické blízkosti k regionu ocitl v přímém ohrožení ze strany Teheránu.