Na summitu NATO v Haagu se podařilo dosáhnout něčeho, co bylo ještě před pár lety nemyslitelné: prezident Donald Trump odjel s pocitem spokojenosti a chválil alianci, kterou dříve opakovaně kritizoval jako „zastaralou“ a „nefér“. Jak se to stalo? Podle evropských diplomatů za to může především dobře promyšlená strategie lichotek, ústupků a důrazu na „dobré vibrace“ místo obtížných jednání o konkrétních závazcích.
Klíčovou roli sehrál nový generální tajemník NATO Mark Rutte, bývalý nizozemský premiér, který podle diplomatických zdrojů „rozluštil kód“ chování k Trumpovi: dával mu najevo respekt, chválil jeho zásahy na Blízkém východě a dokonce ho v žertu oslovoval „tati“. Summit byl záměrně zkrácen, bez zdlouhavých komuniké a složitých debat o financování obrany. To vše přispělo k překvapivě hladkému průběhu.
Oproti chaotickému summitu v Bruselu v roce 2018, kde Trump vyhrožoval odchodem USA z NATO, byl letošní summit jako z jiného světa. Trump ani jednou nezvýšil hlas, nepožadoval okamžité splnění obranných výdajů a jeho vystoupení vyznělo smířlivě. Prohlásil dokonce, že NATO „není podvod“ a že „všichni opravdu milují své země“. Evropským představitelům se podle všeho podařilo oslovit Trumpa i jeho okolí – známé jako „Trumpworld“ – právě prostřednictvím stylu komunikace, který vychází vstříc jeho egu.
Jedním z momentů, který Trump ocenil, bylo slavnostní přijetí nizozemským králem Willemem-Alexandrem, který prezidentovi USA nabídl nocleh na královském zámku. Na večeři pak evropští diplomaté oslavovali Trumpovu roli při zprostředkování příměří mezi Izraelem a Íránem.
Ne všechny rozpory se ale podařilo zakrýt. Španělsko na poslední chvíli odmítlo podepsat ambiciózní závazek zvýšit obranné výdaje na 5 % HDP do roku 2035, což Trump ostře odsoudil. Pohrozil Madridu dvojnásobnými cly, i když není jasné, jak by to mohl prosadit vůči členské zemi EU. Jednání o americko-evropské obchodní dohodě tak zůstávají napjatá a mnozí evropskí lídři, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, kritizovali rozpor mezi americkými požadavky na vyšší výdaje na obranu a současným tlakem na evropskou ekonomiku pomocí cel.
Navzdory těmto třenicím byl summit hodnocen jako úspěch. Komuniké bylo sice neobvykle krátké – pouhých pět odstavců oproti loňským 38 –, ale obsahovalo klíčové body: závazek, že pomoc Ukrajině bude začleněna do národních obranných rozpočtů, a obecné potvrzení o nevratnosti ukrajinské cesty do NATO. Na Ukrajinu samotnou ale nezbyl velký prostor, což vyvolalo kritiku některých zemí, které považují válku s Ruskem za existenční hrozbu.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se s Trumpem sešel na hodinovém jednání, které podle poradců proběhlo v pozitivní atmosféře. Zelenskyj dokonce oblékl černý oblek místo svého tradičního bojového outfitu – gesto, které mělo vyvrátit výtky, že se v únoru při návštěvě Bílého domu neoblékl „dostatečně slavnostně“.
Zatímco většina diplomatů se Trumpovu chování vyjadřovala opatrně pozitivně, ozvaly se i kritické hlasy. Bývalý litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis poznamenal, že summit „nemusel být nejhorší v historii – protože NATO stále existuje“. Rovněž tvrdě kritizoval Rutteho „ponižující styl“ vůči Trumpovi.
Přesto zůstává hlavní dojem z Haagu pozitivní. Trump, který dlouhodobě zpochybňuje klíčový článek 5 Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně, tentokrát na summitu prohlásil, že věří v jednotu aliance. Dokonce řekl, že byl dojat „vášní a láskou ke své zemi“, kterou pozoroval u ostatních lídrů. „Bez Spojených států to nebude stejné,“ uzavřel prezident.
Summit tak ukázal, že cesta k Trumpovu srdci vede přes pochvaly, klidnou atmosféru a minimum detailních závazků. Evropa však zaplatila cenu – tichým ustoupením v otázkách Ukrajiny, financí i obchodu. Jak dlouho bude tento přístup fungovat, zůstává nejasné.
Reportéři webu Politico navštívili Finsko, Polsko a Litvu, aby zhodnotili připravenost tří exponovaných úseků východní hranice NATO na případný ruský útok. Tyto čelní alianční státy urychleně posilují vlastní obranu, neboť kvůli postojům amerického prezidenta Donalda Trumpa, který opakovaně zpochybňuje bezpečnostní záruky článku 5, již nemohou automaticky spoléhat na pomoc Washingtonu.
S přibývajícími tropickými dny roste v Evropě tlak na zajištění chlazení, přičemž chybějící klimatizace v domácnostech se stávají novým tématem politických sporů. Zatímco u instalace chladicích systémů v nemocnicích, školách či domovech pro seniory panuje mezi politiky a zdravotnickými experty shoda, debata o soukromých bytech vyvolává silné kontroverze. Krajně pravicové strany v Německu a Francii začaly toto téma politicky využívat a obviňují mainstreamové vládní představitele z toho, že kvůli ideologii energetické účinnosti a zelené politice obětují komfort a zdraví běžných občanů.
Válečné konflikty podle historických zkušeností končí pěti základními způsoby: úplným podmaněním, formální nebo de facto kapitulací, stažením jedné ze stran, případně vyjednaným mírem. Otázka budoucího vývoje ruské agrese na Ukrajině získává na aktuálnosti i v souvislosti s tím, že se mezinárodní pozornost po předchozích diplomatických dohodách na Blízkém východě vrací zpět k evropskému bojišti.
Ukrajina v posledních týdnech převzala iniciativu v oslabování ruské válečné ekonomiky a spustila kampaň, kterou prezident Volodymyr Zelenskyj označil za „sankce dlouhého doletu“.
Dým ze stovek kanadských lesních požárů nadále zahaluje rozsáhlé oblasti Severní Ameriky a přináší nebezpečné znečištění ovzduší pro desítky milionů lidí. Výstrahy před špatnou kvalitou vzduchu byly vydány ve více než dvaceti státech USA, kam se kouř z požárů v jižní a střední Kanadě, severním Ontariu a Minnesotě přesunul.
Španělský premiér Pedro Sánchez v neděli odcestuje do Spojených států, aby na stadionu MetLife v New Jersey osobně zhlédl finálový zápas mistrovství světa ve fotbale mezi Španělskem a Argentinou. Vládní mluvčí potvrdil jeho přítomnost krátce poté, co svou účast oznámila také španělská královská rodina. Na stadionu bude zápas sledovat rovněž americký prezident Donald Trump, což může vést k poměrně napjatému setkání, neboť Sánchez patří k nejhlasitějším Trumpovým kritikům v Evropě.
Rozporuplné hlasování ve Sněmovně reprezentantů naplno odhalilo prohlubující se rozkol uvnitř Demokratické strany ohledně vojenské pomoci Izraeli. Návrh na zastavení této podpory, který předložil konzervativní republikánský kongresman Thomas Massie z Kentucky, byl sice díky drtivému odporu většiny republikánů a 98 demokratů zamítnut, v řadách demokratických poslanců však vyvolal téměř stoprocentní shodu v rozdělení sil. Pro utnutí vojenské pomoci totiž zvedlo ruku 103 demokratů a dalších deset se zdrželo, což představuje v novodobé historii americko-izraelských vztahů dříve nemyslitelný posun.
Velkolepý pohřeb nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který zahynul na konci února při koordinovaných americko-izraelských náletech, naplno odkryl hluboké vnitřní rozepře v íránském režimu. Během smutečního průvodu v Teheránu čelil prezident Masúd Pezeškijan výkřikům „smrt kompromisníkovi“. Šéf íránské diplomacie Abbás Araghčí, který s Trumpovou administrativou vyjednal příměří a dosáhl částečného zrušení sankcí, musel z pohřbu dokonce utéct poté, co na něj dav začal házet kameny a označovat ho za zrádce.
Izraelští ministři obrany a financí oznámili plány na vybudování nových osad v Pásmu Gazy a vyčlenění stovek milionů dolarů na rozšíření výstavby na okupovaném Západním břehu Jordánu. Krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua se před nadcházejícími parlamentními volbami, které jsou naplánovány na 27. října, snaží urychleně rozšířit kontrolu nad palestinským územím.
Americký prezident Donald Trump pohrozil Kanadě zavedením nových cel poté, co stovky lesních požárů zahalily velkou část severu Spojených států do hustého kouře. Trump označil situaci za invazi špinavého a nezdravého vzduchu do USA a obvinil sousední zemi ze záměrné nedbalosti při správě lesů. Uvedl, že bude telefonovat kanadskému premiérovi Marku Carneymu a bude žádat vysvětlení. V reakci na to někteří republikáni opětovně navrhli, aby se Kanada stala 51. státem USA, což v Kanadě vyvolalo vlnu nevole a protestní omezování cest do Ameriky.
I přes přísné zákazy režimu Kim Čong-una si jihokorejský pop, známý jako K-pop, nachází cestu k obyvatelům Severní Koreje. Pro mnohé uprchlíky, kteří nyní žijí v Jižní Koreji, znamenalo setkání s touto hudbou zásadní životní zlom a první dotek se svobodou.
Kdo nastoupí na uvolněné místo, až skončí druhý mandát Emmanuela Macrona? Hlavní favoritkou je navzdory posledním událostem jeho někdejší soupeřka Marine Le Penová. Potvrdily to i průzkumy, které proběhly po jejím odsouzení.