I přes eskalující nálety Spojených států a Izraele na íránské cíle zůstává scénář takzvané balkanizace, tedy územního rozpadu Íránu na menší etnické státy, nepravděpodobný. Analytička Sammar Khader upozorňuje, že ačkoliv je cílem vojenských operací změna režimu, samotná vzdušná síla na svržení hluboce zakořeněného bezpečnostního aparátu, v jehož čele stojí Islámské revoluční gardy (IRGC) a milice Basídž, pravděpodobně stačit nebude.
Vojenští plánovači však zvažují jinou cestu: oslabení centrální moci natolik, aby se k slovu přihlásily organizované ozbrojené skupiny etnických menšin. Ty by mohly sloužit jako alternativa k nasazení amerických pozemních sil. Íránská populace čítající přes 90 milionů lidí je značně různorodá. Zatímco Peršané tvoří většinu, v okrajových provinciích jsou koncentrováni Kurdové, Azerové, Arabové či Balúčové, z nichž mnozí dlouhodobě usilují o větší autonomii či odtržení.
Největší hrozbu pro teheránský režim představují Kurdové. Jen několik dní před vypuknutím současného konfliktu vytvořilo pět kurdských skupin sídlících v Iráku novou koalici s cílem svrhnout klerikální vládu. Tato aliance zahrnuje například Demokratickou stranu íránského Kurdistánu (PDKI) nebo Stranu svobodného života Kurdistánu (PJAK). Teherán již na tuto hrozbu reagoval preventivními údery na jejich základny v Iráku a Spojené státy údajně vedou s kurdskými milicemi rozhovory o zahájení pozemních operací v západním Íránu.
Podobnou aktivitu vyvíjejí i Balúčové na jihovýchodě země. Separatistická skupina Džajš al-Adl se spojila s menšími frakcemi do „Fronty lidového odporu“. Zajímavé je, že tato koalice se snaží zbavit nálepky čistých separatistů a prezentuje se jako ochránce všech utlačovaných menšin v Íránu. Nicméně vzhledem k tomu, že Džajš al-Adl figuruje na americkém seznamu teroristických organizací, je jejich šance na oficiální podporu ze strany Západu minimální.
V severozápadních a jihozápadních částech země by situace mohli využít také Azerové a Arabové. Ozbrojená aktivita těchto skupin je sice v porovnání s Kurdy omezená, ale Teherán je dlouhodobě podezřívá z kolaborace se zahraničními tajnými službami. Během loňských nepokojů po krátké válce s Izraelem režim tvrdě zasáhl proti azerské komunitě, kterou obvinil z předávání informací Baku.
Posílení etnických milicí však naráží na odpor regionálních sousedů, což je jeden z hlavních důvodů, proč se rozpad Íránu neočekává. Turecko se obává, že podpora íránských Kurdů by mohla posílit jeho vlastní kurdské separatisty z PKK. Ankara by v případě výrazného úspěchu Kurdů pravděpodobně vojensky zasáhla a posílila ostrahu svých hranic. Stejně tak Pákistán, který se potýká s vlastním balúčským povstáním, nemá zájem na tom, aby v Íránu vzniklo bezpečné útočiště pro tamní rebely.
Sama myšlenka územní fragmentace naráží i na vnitřní faktory. I přes etnické rozdíly jsou jednotlivé skupiny společensky a ekonomicky provázány s íránským státem. Perský nacionalismus navíc v mnoha případech překračuje etnické hranice. Secese kterékoliv části území by vyžadovala nejen sjednocenou vizi a velení, ale také stabilní financování a trvalou externí podporu, kterou momentálně žádná z opozičních frakcí v dostatečné míře nemá.
Nejpravděpodobnějším scénářem tak není vznik nových států, ale spíše eroze centrální autority vedoucí k vytvoření bezpečnostních vakuí. To by mohlo vyústit v dlouhodobé povstalecké boje, zvýšené přeshraniční napětí a hrozbu občanské války, nikoliv však v rozdělení země podle balkánského vzoru. Stabilita Íránu v jeho současných hranicích je paradoxně v zájmu i mnoha jeho sousedů, kteří se obávají chaosu více než samotného teheránského režimu.
Americké ústřední velitelství oznámilo, že při obraně proti íránským balistickým raketám a dronům v Jordánsku zahynuli dva američtí vojáci a jeden zůstává nezvěstný. Jedná se o první americké vojenské oběti způsobené íránskou palbou od letošního března.
Doug Ford, premiér kanadské provincie Ontario, ostře reagoval na prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který pohrozil uvalením dodatečných cel na Kanadu kvůli znečištění ovzduší kouřem z tamních lesních požárů.
Reportéři webu Politico navštívili Finsko, Polsko a Litvu, aby zhodnotili připravenost tří exponovaných úseků východní hranice NATO na případný ruský útok. Tyto čelní alianční státy urychleně posilují vlastní obranu, neboť kvůli postojům amerického prezidenta Donalda Trumpa, který opakovaně zpochybňuje bezpečnostní záruky článku 5, již nemohou automaticky spoléhat na pomoc Washingtonu.
S přibývajícími tropickými dny roste v Evropě tlak na zajištění chlazení, přičemž chybějící klimatizace v domácnostech se stávají novým tématem politických sporů. Zatímco u instalace chladicích systémů v nemocnicích, školách či domovech pro seniory panuje mezi politiky a zdravotnickými experty shoda, debata o soukromých bytech vyvolává silné kontroverze. Krajně pravicové strany v Německu a Francii začaly toto téma politicky využívat a obviňují mainstreamové vládní představitele z toho, že kvůli ideologii energetické účinnosti a zelené politice obětují komfort a zdraví běžných občanů.
Válečné konflikty podle historických zkušeností končí pěti základními způsoby: úplným podmaněním, formální nebo de facto kapitulací, stažením jedné ze stran, případně vyjednaným mírem. Otázka budoucího vývoje ruské agrese na Ukrajině získává na aktuálnosti i v souvislosti s tím, že se mezinárodní pozornost po předchozích diplomatických dohodách na Blízkém východě vrací zpět k evropskému bojišti.
Ukrajina v posledních týdnech převzala iniciativu v oslabování ruské válečné ekonomiky a spustila kampaň, kterou prezident Volodymyr Zelenskyj označil za „sankce dlouhého doletu“.
Dým ze stovek kanadských lesních požárů nadále zahaluje rozsáhlé oblasti Severní Ameriky a přináší nebezpečné znečištění ovzduší pro desítky milionů lidí. Výstrahy před špatnou kvalitou vzduchu byly vydány ve více než dvaceti státech USA, kam se kouř z požárů v jižní a střední Kanadě, severním Ontariu a Minnesotě přesunul.
Španělský premiér Pedro Sánchez v neděli odcestuje do Spojených států, aby na stadionu MetLife v New Jersey osobně zhlédl finálový zápas mistrovství světa ve fotbale mezi Španělskem a Argentinou. Vládní mluvčí potvrdil jeho přítomnost krátce poté, co svou účast oznámila také španělská královská rodina. Na stadionu bude zápas sledovat rovněž americký prezident Donald Trump, což může vést k poměrně napjatému setkání, neboť Sánchez patří k nejhlasitějším Trumpovým kritikům v Evropě.
Rozporuplné hlasování ve Sněmovně reprezentantů naplno odhalilo prohlubující se rozkol uvnitř Demokratické strany ohledně vojenské pomoci Izraeli. Návrh na zastavení této podpory, který předložil konzervativní republikánský kongresman Thomas Massie z Kentucky, byl sice díky drtivému odporu většiny republikánů a 98 demokratů zamítnut, v řadách demokratických poslanců však vyvolal téměř stoprocentní shodu v rozdělení sil. Pro utnutí vojenské pomoci totiž zvedlo ruku 103 demokratů a dalších deset se zdrželo, což představuje v novodobé historii americko-izraelských vztahů dříve nemyslitelný posun.
Velkolepý pohřeb nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího, který zahynul na konci února při koordinovaných americko-izraelských náletech, naplno odkryl hluboké vnitřní rozepře v íránském režimu. Během smutečního průvodu v Teheránu čelil prezident Masúd Pezeškijan výkřikům „smrt kompromisníkovi“. Šéf íránské diplomacie Abbás Araghčí, který s Trumpovou administrativou vyjednal příměří a dosáhl částečného zrušení sankcí, musel z pohřbu dokonce utéct poté, co na něj dav začal házet kameny a označovat ho za zrádce.
Izraelští ministři obrany a financí oznámili plány na vybudování nových osad v Pásmu Gazy a vyčlenění stovek milionů dolarů na rozšíření výstavby na okupovaném Západním břehu Jordánu. Krajně pravicová koalice premiéra Benjamina Netanjahua se před nadcházejícími parlamentními volbami, které jsou naplánovány na 27. října, snaží urychleně rozšířit kontrolu nad palestinským územím.
Americký prezident Donald Trump pohrozil Kanadě zavedením nových cel poté, co stovky lesních požárů zahalily velkou část severu Spojených států do hustého kouře. Trump označil situaci za invazi špinavého a nezdravého vzduchu do USA a obvinil sousední zemi ze záměrné nedbalosti při správě lesů. Uvedl, že bude telefonovat kanadskému premiérovi Marku Carneymu a bude žádat vysvětlení. V reakci na to někteří republikáni opětovně navrhli, aby se Kanada stala 51. státem USA, což v Kanadě vyvolalo vlnu nevole a protestní omezování cest do Ameriky.
