V dramatickém vývoji, který připomíná špionážní thriller, se čtrnáct politických vězňů z běloruských žalářů ocitlo na svobodě díky neformální, osobní diplomacii administrativy Donalda Trumpa. Hlavní roli v celé operaci sehrál jeho právník a nynější zvláštní vyslanec John Coale, který navázal vztah s běloruským vůdcem Alexandrem Lukašenkem — mimo jiné i při obědě provázeném přípitky vodkou.
Červnové ráno v běloruské krajině bylo pro pasažéry autobusu s pytli na hlavách nejisté a děsivé. Věděli jen, že jsou političtí vězni, někteří už přes pět let, a netušili, kam jedou. Mnozí se obávali nejhoršího — popravy. Mezi nimi byl i známý disident Siarhej Cichanouski, manžel opoziční vůdkyně Svjatlany Cichanouské, která po jeho zatčení převzala roli hlavního symbolu odporu proti režimu.
Autobus nakonec zastavil u pole nedaleko hranic s Litvou. Když jim agenti běloruské tajné služby (KGB) sundali pytle z hlavy, přivítala je nečekaná věta: „Prezident Trump mě poslal, abych vás odvezl domů.“
Mužem, který to řekl, byl John Coale. Jeho mise byla výsledkem několikaměsíčního vyjednávání, které ukazuje, jak netradiční, ale efektivní může být diplomacie v éře Trumpa 2.0. Coale, známý právník a bývalý demokrat, byl pověřen navázat osobní kontakt s Lukašenkem a přesvědčit ho k propuštění vězňů.
Klíčová byla schůzka v Minsku, kde se americká delegace, včetně zástupců ministerstva zahraničí, dostavila do prezidentského paláce. Coale popsal budovu jako obrovskou — „Tom Brady by v hale nedokázal přehodit míč z jednoho konce na druhý.“
Oběd s Lukašenkem byl zahájen neformálně a rychle přešel do série přípitků. „Dělal jsem, co mi řekli — měl jsem ho okouzlit,“ řekl Coale. „Povídali jsme si, vtipkovali, kritizoval jsem ministerstvo zahraničí — a to se mu líbilo.“
Během několika hodin bylo jasné, že setkání zafungovalo. Ještě téhož dne Bělorusko propustilo Jurase Zjankoviče, občana USA, který byl zadržen v Moskvě a obviněn z údajného pokusu o státní převrat. Následující týdny pokračovalo další vyjednávání.
Vyvrcholením bylo osvobození dalších 14 vězňů, včetně samotného Cichanouského. V den jeho propuštění cestovala jeho manželka z Polska do Vilniusu a neměla tušení, co se děje. Až na letišti jí zazvonil telefon. „Když jsem slyšela jeho hlas, nemohla jsem uvěřit. Řekl mi: 'Drahá, jsem volný.'“
Propuštění nebylo jen diplomatickým úspěchem, ale i silným emocionálním momentem. Vězni byli vyhladovělí, zesláblí, někteří se změnili k nepoznání. Když čekali na litevské straně hranic, Coale a jeho kolegové jim rozdávali bonbóny a půjčovali telefony, aby mohli poprvé po letech zavolat svým rodinám.
Tato událost podle Cichanouské ukazuje, že právě Bělorusko by se mohlo stát pozitivním bodem Trumpovy zahraniční politiky. „Svobodné a nezávislé Bělorusko je i v zájmu Spojených států,“ řekla.
Odborníci ovšem upozorňují, že Lukašenko zůstává hluboce závislý na Rusku a jeho pozice jako prostředníka mezi Západem a Východem je značně limitovaná. „Může si přát být součástí mírového procesu, ale bez Putina neudělá nic,“ varuje analytik Carnegieho nadace Arťom Šrajbman.
John Coale však zůstává soustředěný na praktické cíle. „Jestli se mi podaří dostat další lidi ven, je mi jedno, jaké má Lukašenko motivace,“ řekl.
Příběh ukazuje nejen cenu lidského života, ale i to, jakým způsobem se může v éře silných osobností dělat zahraniční politika — ne skrze formality, ale přes osobní vazby, nečekaná setkání a ano, někdy i přes přípitky vodkou.
Ruskou politickou scénou otřásla nečekaná událost. Ilja Remeslo, pětačtyřicetiletý právník a dlouholetý loajální šiřitel prokremelské propagandy, veřejně vystoupil proti Vladimiru Putinovi. Remeslo, který se dříve specializoval na diskreditaci nezávislých novinářů a opozičních politiků včetně Alexeje Navalného, zveřejnil na svém Telegramu manifest s názvem „Pět důvodů, proč jsem přestal podporovat Vladimira Putina“.
Íránský prezident Masúd Pezeškiján ve středu odpoledne oficiálně potvrdil smrt ministra tajných služeb Esmáíla Chatíba. Toto prohlášení přišlo jen několik hodin poté, co Izrael oznámil, že Chatíb byl cílem a obětí nočního náletu v Teheránu. Potvrzení ze strany íránské hlavy státu definitivně ukončilo spekulace o osudu jednoho z nejmocnějších mužů tamního bezpečnostního aparátu.
Současná krize v Íránu a faktické uzavření Hormuzského průlivu otřásly globálními trhy s energiemi i komoditami. Tento konflikt však vynesl na světlo mnohem hlubší problém: moderní světový obchod je až nebezpečně závislý na překvapivě malém počtu úzkých námořních cest, takzvaných „úzkých hrdel“ (chokepoints). Stačí zablokování jediného z nich a globální dodavatelské řetězce se začnou hroutit jako domeček z karet.
Klimatická krize v Africe už dávno není budoucím rizikem, ale krutou realitou dneška. Záplavy ničí infrastrukturu budovanou desítky let, sucha likvidují úrodu a extrémní vedra vyčerpávají zdravotní systémy i produktivitu práce. Přestože je potřeba masivních investic do adaptace a odolnosti nezpochybnitelná, globální finanční systém v této zkoušce podle odborníků fatálně selhává, a to hned v několika rovinách současně.
Moderní špionáž prochází zásadní proměnou. Cizí zpravodajské služby, zejména ty z Ruska nebo Íránu, stále častěji k provádění špionáže a sabotáží na evropské půdě nevyužívají profesionální agenty, ale běžné občany. Podle Youssefa Aita Daouda, ředitele oddělení zpravodajství a národních hrozeb v nizozemské policejní jednotce pro vyšetřování a speciální operace, se tento trend stává pro bezpečnostní složky novou a složitou výzvou.
Válka mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem vstoupila do svého třetího týdne a život v Teheránu se proměnil v boj o zachování zbytků normality pod neustálou hrozbou náletů. Agentura OSN pro uprchlíky odhaduje, že od začátku kampaně bylo v zemi vysídleno již 3,2 milionu lidí. Zatímco mnozí uprchli do hor nebo na venkov, miliony dalších zůstávají v hlavním městě, kde se zvuk explozí stal kulisou jejich každodenní existence.
Írán ve středu v časných ranních hodinách zahájil masivní raketový útok na Izrael, který označil za přímou odplatu za zabití svých vrcholných představitelů.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba, nejvýkonnější přístroj svého druhu, nepřestává astronomy fascinovat i mást. Od svého spuštění před čtyřmi lety zachytil na stovkách snímků neobvyklý úkaz: drobné, jasně červené body, které se objevují téměř v každém hlubokém pohledu do vzdáleného vesmíru. Vědci pro ně začali používat prostý název „malé červené tečky“ (LRDs), ovšem shoda na tom, co tyto objekty ve skutečnosti představují, zatím neexistuje.
Světová zdravotnická organizace (WHO) bije na poplach kvůli hrozící jaderné katastrofě v důsledku eskalujícího konfliktu mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Regionální ředitelka WHO pro východní Středomoří Hanan Balkhy v rozhovoru pro Politico uvedla, že personál OSN je v nejvyšším stupni pohotovosti a bedlivě monitoruje dopady útoků na íránská jaderná zařízení. Obavy vzbuzuje především „scénář nejhoršího případu“, tedy přímý jaderný incident, jehož následky by svět pociťoval celá desetiletí.
Cesta k ničivé válce mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem nebyla nevyhnutelná. Jak ukazují detaily z diplomatického zákulisí, vyjednavači byli podle webu The Guardian jen krůček od historické dohody, kterou však pohřbila kombinace neznalosti, vzájemného nepochopení a neortodoxního přístupu týmu Donalda Trumpa. Pouhé dva dny před zahájením útoků přitom na stole ležel návrh, který mohl změnit kurz dějin.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v exkluzivním rozhovoru pro BBC varoval, že jeho země bude kvůli válce na Blízkém východě čelit kritickému nedostatku raket. Podle jeho slov Vladimir Putin usiluje o dlouhotrvající konflikt mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem, protože takové dění oslabuje Kyjev a odčerpává americké zdroje. Zelenskyj vyjádřil velmi špatný pocit z dopadů tohoto střetu na Ukrajinu a poznamenal, že mírová jednání jsou kvůli situaci v Íránu neustále odkládána.
Využívání nejmodernějších stíhaček k likvidaci levných íránských dronů se stává jedním z největších strategických a ekonomických rébusů současného konfliktu. Přestože nasazení špičkových letounů pomohlo snížit frekvenci íránských útoků až o 83 %, experti i bývalí piloti varují, že současná taktika je dlouhodobě neudržitelná. Situaci trefně přirovnal jeden z britských důstojníků k „používání perlíku na rozbití ořechu“.